Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1656/2017Usnesení NS ze dne 22.03.2019

HeslaOdpovědnost státu za škodu
Dovolání
Řízení u dovolacího soudu
Zastoupení
Zneužívání výkonu práv a povinností
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.1656.2017.1
Dotčené předpisy

§ 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013

§ 30 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013

§ 138 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31...

více

přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1656/2017-185

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce F. J., nar. XY, bytem v XY, adresa pro doručování XY, zastoupeného Mgr. Antonínem Wirthem, advokátem se sídlem v Klatovech, Čs. legií 42, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 11/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 12. 2016, č. j. 15 Co 417/2016-152, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací napadeným usnesením ze dne 6. 12. 2016, č. j. 15 Co 417/2016-152, potvrdil usnesení Okresního soudu v Klatovech jako soudu prvního stupně ze dne 22. 9. 2016, č. j. 6 C 11/2011-141, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu pro podání dovolání.

Žalobce požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání podaném proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 8. 6. 2016, č. j. 15 Co 132/2016-122, kterým byla (ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 16. 2. 2016, č. j. 6 C 11/2011-104) zamítnuta žaloba na zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (uvedené částky se žalobce domáhá jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení povinnosti učinit právní úkon z podání, které žalobce adresoval Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni, jenž žalobce jakožto oznamovatele nevyrozumělo o vyřízení jeho stížnosti).

Následně byl žalobci usnesením soudu prvního stupně ze dne 13. 1. 2017, č. j. 6 C 11/2011-161, ustanoven k ochraně jeho zájmů pro dovolací řízení (proti napadenému usnesení odvolacího soudu č. j. 15 Co 417/2016-152 – pozn. Nejvyššího soudu) zástupce Mgr. Antonín Wirth, advokát.

Usnesení odvolacího soudu (č. j. 15 Co 417/2016-152) napadl žalobce prostřednictvím soudem ustanoveného zástupce v plném rozsahu včasným dovoláním ze dne 26. 2. 2017 (č. l. 167), které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.

Námitky žalobce vyjadřující nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o tom, že ze strany žalobce jde o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají, neboť ohledně nich nepředstavuje usnesení odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2250/2012, uveřejněný pod číslem 108/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1038/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5091/2016, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), přičemž Nejvyšší soud dodává, že v žalobcově případě lze již, s přihlédnutím k okolnostem uvedeným odvolacím soudem, hovořit o zneužití procesních práv, které je nepřípustné (srov. § 2 o. s. ř.).

Na dalších žalobcem vymezených otázkách (že se soudy dopustily nepřípustného aktivismu, když nahradily procesní aktivitu účastníka řízení ve smyslu povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní vlastní interpretací provedených důkazů, že soudy důkazní povinnost, která leží v předmětné věci na žalované, bez právního důvodu přenesly na žalobce, a že soudy uvedeným postupem porušily právo na rovnost zbraní účastníků a nepřípustně zasáhly do řízení) rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí. Jestliže obstál prvý (primární) důvod, pro nějž odvolací soud žádosti žalobce nevyhověl a který se žalobci nepodařilo zpochybnit (tedy že v případě žalobce jde o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva), nemůže žádný další dovolací důvod (srov. výše) naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobce nijak projevit, což činí jeho dovolání i v tomto rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1517/2016, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. I. ÚS 1968/18).

K obsahu dovolání ze dne 11. 1. 2017 a 31. 1. 2017 (č. l. 156 a 173), které žalobce sepsal sám, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241 o. s. ř., a v němž uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, se nepřihlíží (§ 241a odst. 5 o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 3. 2019

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru