Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1628/2006Usnesení NS ze dne 18.12.2008

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2008:30.CDO.1628.2006.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 1374/09


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1628/2006

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J. K., podnikatele, zastoupeného advokátem, proti žalované obchodní společnosti P. S., a.s., o zaplacení 328.708,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 54/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. ledna 2006, č.j. 9 Cmo 282/2005-109, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.930,15 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky.

Odůvodnění:

Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení částky 328.708,05 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění v souvislosti se škodou vzniklou v důsledku dvou pojistných událostí, při kterých byly odcizeny pojištěné věci žalobce při vloupáních do jeho provozovny dne 1. března 2001 a 21. února 2002. Mezi účastníky byla dne 8. listopadu 2001 uzavřena pojistná smlouva č. 13960075, jejímž předmětem bylo též pojištění pro případ odcizení věcí krádeží nebo loupeží. Téhož dne byl uzavřen dodatek č. 1 ke smlouvě, ve kterém bylo sjednáno navýšení pojistné částky u krádeže či loupeže věcí o 50.000,- Kč. Místem pojištění byla sjednána provozovna žalobce v P. Před uzavřením pojistné smlouvy proběhla dne 24. září 1996 a dne 9. října 1996 prohlídka provozovny žalobce pracovníkem žalovaného. Žalovaná odmítla pojistnou částku vyplatit z důvodu, že zabezpečení pojištěných věcí nesplňovalo požadavky pojistné smlouvy.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. dubna 2005, č.j. 15 Cm 54/2003-84, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Považoval ze nesporné, že účastníci uzavřeli dne 8. listopadu 1996 pojistnou smlouvu č. 13960075, jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění podnikatelských rizik, Všeobecné pojistné podmínky Kapitola III., Pojištění pro případ odcizení věci krádeží nebo loupeží a Podmínky zabezpečení, platné ode dne 1. května 1996. Podle Podmínek zabezpečení byl žalobce povinen zabezpečit vchodové dveře podle kódu A3, tj. bezpečnostními dveřmi s bezpečnostní cylindrickou vložkou zabraňující vytlačení, bezpečnostním kováním a přídavným zámkem (např. FAB 1572) nebo funkčními mřížemi přede dveřmi. Prosklené části objektu (dveře, okna, výlohy) byl povinen zabezpečit podle kódu B2, tj. bezpečnostní fólií o tloušťce min. 250 mikronů ve spojení s elektronickou zabezpečovací signalizací (dále jen „EZS“), přičemž poplachový signál musel být akustický a zvukové zařízení umístěno tak, aby bylo venku slyšitelné, nebo musel být objekt vybaven funkčními mřížemi. Dále bylo zjištěno, že bezpečnostní dveře nebyly opatřeny bezpečnostní folií uvedenou v „Podmínkách zabezpečení“ a osazeny více zámky, ale pouze jedním s více západkami, přičemž přede dveřmi nebyla nainstalována bezpečnostní mříž. Dospěl k závěru, že v případě pojistné události z roku 2001 nebyla prokázána funkčnost elektronické zabezpečovací signalizace tak, aby byla způsobilá podle pojistných podmínek signalizovat možné vloupání do prodejny. Soud konstatoval, že žalobce nedostál sjednaným pojistným podmínkám, a žalovaný byl oprávněn pojistné plnění týkající se pojistné události v roce 2001 podle sjednaných všeobecných pojistných podmínek odepřít. V případě pojistné události z roku 2002 měl žalobce pojištěnu pouze skleněnou výplň poškozených vchodových dveří, a proto podle oddílu II. bodu 2 Všeobecných smluvních podmínek byl žalovaný oprávněn pojistné plnění přiměřeně snížit.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. ledna 2006, č.j. 9 Cmo 282/2005-109, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Konstatoval, že není sporu o tom, že žalobci vzniklo právo na pojistné plnění v důsledku pojistné události; podstatou sporu je, zda za zjištěných skutkových okolností je dána povinnost pojistitele (žalované) k úhradě pojistného plnění. Obrana žalované spočívá v tvrzení, že pojištěné věci nebyly zabezpečeny způsobem předpokládaným v pojistné smlouvě ze dne 8. 11. 1996, a tudíž má právo podle pojistných podmínek, které jsou součástí pojistné smlouvy, pojistné plnění odmítnout. Odvolací soud připomněl, že ustanovení § 788 o.z. (ve znění účinném v rozhodném období) vymezuje náležitosti pojistné smlouvy. Nejsou-li sjednány, nelze dovozovat existenci takovéto smlouvy. V daném případě listiny označené jako „návrh na pojištění pro případ odcizení věci, krádež nebo loupež“ datované dne 24. září 1996 a 9. října 1996 nesvědčí o uzavření pojistné smlouvy, mimo jiné v důsledku absence vymezení pojistné události. Takto bylo navrhováno pojištění pro případ odcizení věcí, krádež nebo loupež bez toho, že by bylo definováno (v pojistné smlouvě nebo pojistných podmínkách) vymezení události, ze které vzniká povinnost plnění (pojistná událost), a kdy při pojistné události tato povinnost nevzniká, resp. kdy je pojistitel oprávněn pojistné plnění odmítnout. Odvolací soud proto neakceptoval názor žalobce obsažený v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, že pojistná smlouva mezi účastníky byla sjednána již ve znění výše uvedených listin, a to pro absenci zákonných náležitostí nutných ke vzniku pojistné smlouvy. V daném případě byla pojistná smlouva č. 13960075 o pojištění peněz, cenin a movitých věcí pro případ odcizení, krádeže nebo loupeže a o pojištění skel výlohy a dveří pro případ jejich poškození nebo zničení, uzavřena dne 8. listopadu 1996, ve znění Všeobecných pojistných podmínek schválených Ministerstvem financí ČR pod č.j. 323/67 1777/1994, ve znění Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění podnikatelských rizik - základní část a Všeobecných pojistných podmínek - pojištění pro případ odcizení věcí krádeží nebo loupeží. Počátek pojištění je v tomto případě ve smyslu ustanovení § 795 odst. 1 o.z. spojen se vznikem pojistné smlouvy. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nedodržel pojistné podmínky a pojištěné věci nezabezpečil způsobem, ke kterému se v pojistné smlouvě zavázal, tj. nezajistil provozovnu současně plechovými dveřmi s bezpečnostními zámky, mříží a elektronickým zabezpečovacím systémem (akustickým a na telefon), a proto žalovaná v souladu s pojistnými podmínkami pojistné plnění odmítla.

Rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen zástupci žalobce dne 20. února 2006

a téhož dne nabyl právní moci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 20. dubna 2006 dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zejména namítá, že pojistná smlouva nebyla uzavřena dne 8. listopadu 1996, jak dovodily soudy obou stupňů, ale v souladu s § 792 odst. 1 o.z. (a § 44 téhož zákona) už dne 24. září 1996 podpisem návrhu smlouvy, ke které byl uzavřen 9. října 1996 dodatek, přičemž úhradou první splátky pojistného a jejím připsáním na účet žalované došlo k naplnění další podmínky uzavření smlouvy ve smyslu § 792 odst. 2 o.z. Účinnost smlouvy byla stanovena k 26. září 1996. V přijatém návrhu pojistné smlouvy se obě strany shodly na individuálním způsobu zabezpečení, který byl shodný se stávajícím stavem zabezpečení pojištěné provozovny, zjištěným žalovanou při prohlídce zabezpečení objektu v den podpisu návrhu smlouvy. Jakákoliv další ujednání k již účinné pojistné smlouvě jsou ve smyslu § 39 o.z. neplatná. Žalobce neměl žádnou vědomost o existenci jiných smluvních podmínek a neměl také povinnost být vázán pojistnými podmínkami, které žalovaná po účinnosti smlouvy dodatečně dodala až dne 8. listopadu 1996. Pojistná smlouva v době účinnosti, tj. 26. září 1996,

a při účinnosti dodatku 10. října 1996, neobsahovala žádné ustanovení umožňující pojistné plnění zcela odmítnout. Obrana žalované, že nemůže ručit za stav zabezpečení objektu několik let po fyzické kontrole, zvláště poté, kdy podle jejího tvrzení v mezidobí od uzavření smlouvy do doby vzniku škod nastaly dvě další pojistné události, při nichž byly údajně poškozeny bezpečnostní prvky, které následně musely být měněny či opravovány, byla žalobcem zcela vyvrácena a potvrzena Policií ČR. Dovolatel též vytýká, že soudy zamítly žalobu jako celek a nepřiznaly žalobci ani právo na pojistné plnění v souvislosti s odcizením registrační poklady O., přestože v řízení nebylo prokázáno, že by u této pojištěné věci nebyl splněn vymezený a kvalitativně nejnižší způsob zabezpečení kód A1. Namítá, že soudy nesprávně a v rozporu s právními předpisy určily okamžik vzniku a den účinnosti pojistné smlouvy a následně oprávněnost požadavku žalobce na pojistné plnění posuzovaly podle Všeobecných pojistných podmínek a způsobu zabezpečení, které nebyly součástí sjednaného návrhu pojistné smlouvy, a pojištěný, v den, kdy mu vzniklo právo na pojistné plnění, nebyl s nimi prokazatelně seznámen. Dovolatel se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že listiny označené jako „Návrh na pojištění pro případ odcizení věcí, krádež nebo loupež“, datované 24. září a 9. října 1996, nesvědčí o uzavření pojistné smlouvy, mimo jiné pro absenci vymezení pojistné události, stejně jako toho, kdy tato povinnost nevzniká, resp., kdy je pojistitel oprávněn pojistné plnění odmítnout (takže byla patrna absence zákonných náležitostí těchto úkonů, nutných ke vzniku pojistné smlouvy). Dovolatel poukazuje na to, že listina označená jako pojistná smlouva ze dne 8. listopadu 1996, neobsahuje žádné jiné skutečnosti, než návrh pojištění ze dne 24. září 1996 a ze dne 9. října téhož roku. Navíc je vyznačena účinnost pojistné smlouvy ke dni 26. září 1996, jako den počátku pojištění, přičemž součástí návrhu pojistné smlouvy ze dne 24. září 1996 a ze dne 9. října 1996 nebyly Všeobecné pojistné podmínky schválené MF ČR pod č.j. 323/67 1777/1994, ani listina Podmínky zabezpečení. Návrh smlouvy se na ně neodvolává, nebyly k návrhu pojistné smlouvy připojeny a ani nebyly žalobci sděleny. Na pojištěného se tak nevztahovaly výluky z pojištění obsažené v těchto pojistných podmínkách a neobsažené v návrhu pojistné smlouvy v den její účinnosti. Dovolatel dále vyslovil přesvědčení, že soudy v rámci provedeného dokazování nesprávně vyhodnotily zabezpečení provozovny, když ve skutečnosti byly dveře opatřeny bezpečnostním sklem, okna výlohy napadené části prodejny, stejně jako ostatní, byly s bezpečnostní fólií, dveře byly zabezpečeny více zámky a ze zápisu o prohlídce žalovanou po vloupání dne 2. března 2001 vyplynulo, že zvuková siréna je součástí ústředny a zvuk byl ověřen. Zdůraznil, že ve znaleckém posudku č. 01/0001 bylo uvedeno, že pachatelem nedošlo k překonání dveří, ale nástrojem na způsob páčidla byly vyhnuty a přestřiženy závory jak hlavního, tak i obou přídavných zadlabacích zámků. Dovolatel má za to, že nedůvodné bylo zkrácení pojistného plnění ze strany žalované v souvislosti s pojistnou událostí ze dne 21. února 2002. Podle Pojistných podmínek základní části oddílu XII. čl. 2 je povinností pojišťovny výsledky šetření pojistné události projednat s pojištěným, seznámit ho s výškou pojistného plnění a umožnit mu nahlédnout do podkladů týkajících se pojistné události. Žalovaná tuto povinnost nesplnila, snížila částku plnění o 8.000,- Kč, aniž by seznámila žalobce, jak k výpočtu dospěla, a svůj postup odůvodnila. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání dovolatel doplnil podáním datovaným dne 16. dubna 2007. Vzhledem

ke skutečnosti, že lhůta k dovolání v označené věci uplynula dne 20. dubna 2006, nebyly dány předpoklady, aby k němu dovolací soud přihlížel (§ 242 odst. 4 o.s.ř.). Totéž platí i pro pozdější podání dovolatele označené jako replika žalobce k vyjádření žalované.

Žalovaná se dne 18. dubna 2007 k dovolání vyjádřila a uvedla, že žalobce vykládá okamžik vzniku pojištění v rozporu s hmotným právem. Pokud by totiž trval na sjednání pojištění již v září 1996, musel by soud konstatovat, že sjednané listiny netvoří pojistnou smlouvu, neboť neobsahují podstatné náležitosti vymezené zákonem (tj. Všeobecné pojistné podmínky, ani na ně neodkazují). Právní důsledky by pak pro pojištěného byly stejné, pojistné plnění by mu nenáleželo pro neplatnost právního úkonu. Žalovaná trvá na tom, že žalobce nesplnil smluvené způsoby zabezpečení ve smyslu uzavřené pojistné smlouvy ze dne 8. 11. 1996, a žalovaná měla s odvoláním na Všeobecné pojistné podmínky, kapitola III. oddíl VI. bod 4 právo pojistné plnění odmítnout. Žalovaná proto navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem – účastníkem řízení, a že jsou splněny podmínky obsažené v ustanoveních § 241 a § 241a odst. 1 o.s.ř., zabýval se otázkou jeho přípustnosti s negativním závěrem.

Podle ustanovení § 236 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

V souzené věci z obsahu dovolání vyplývá, že směřuje proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci samé.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo i v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

O rozhodnutí odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam, se jedná zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).

Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.

Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.

Podle ustanovení § 788 občanského zákoníku, ve znění před 1. lednem 2005 (dále znovu jen „o.z.“), pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné (odst. 1). Součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele (pojistné podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny (odst. 2). V pojistné smlouvě se lze od pojistných podmínek odchýlit jen v případech v nich určených. V jiných případech se lze odchýlit jen pokud je to ku prospěchu pojištěného (odst. 3). Všeobecné pojistné podmínky obsahují zejména vymezení události, ze které vzniká právo na plnění pojistitele, rozsah a splatnost pojistného plnění, stanovení způsobu placení pojistného a určení jeho výše, způsob, jakým se pojištěný v případě pojištění osob podílí na zisku pojišťovny, pokud tak stanoví pojistná smlouva (odst. 4).

Podle § 795 odst. 1 o.z. povinnost pojistitele plnit a jeho právo na pojistné vznikne prvým dnem po uzavření pojistné smlouvy, nebylo-li účastníky dohodnuto, že vznikne již uzavřením pojistné smlouvy nebo později.

Podle ustanovení § 797 odst. 1 o.z. v cit. znění má právo na plnění, pokud není v tomto zákoně nebo v pojistných podmínkách stanoveno jinak, ten, na jehož majetek, život nebo zdraví anebo na jehož odpovědnost za škody se pojištění vztahuje (pojištěný). Podle odstavce 2 citovaného ustanovení vznikne právo na plnění, nastane-li skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit (pojistná událost).

Podle § 39 o.z. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

Podle § 44 o.z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu (odst. 1). Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. Přijetím návrhu je však odpověď, jež vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, jestliže z odpovědi nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy (odst. 2).

Dovolací soud neshledává zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí. Dovolatel především při úvahách o datu uzavření pojistné smlouvy dostatečně nedoceňuje význam ustanovení § 788 odst. 2 o.z. stanovící, že součástí pojistné smlouvy jsou Všeobecné pojistné podmínky pojistitele, ač sám konstatuje, že u návrhů pojistné smlouvy ze dne 24. září 1996 a 9. října téhož roku nebyly Všeobecné pojistné podmínky jejich součástí. Potud tedy odvolací soud odpovídajícím způsobem dovodil, že pojistná smlouva nebyla účastníky přede dnem 8. listopadu 1996 platně uzavřena. Na této skutečnosti proto nic nemění odkaz dovolatele na ustanovení § 44 o.z. Nadto je možno poukázat na skutečnost, že sám žalobce v žalobě uvedl jako datum uzavření pojistné smlouvy den 8. listopadu 1996. Potud se jeho pozdější úvahy o tom, kdy ve skutečnosti byla tato smlouva uzavřena, mohou jevit jako účelové. Odvolací soud přiléhavě konstatoval, že na okamžik vzniku pojistné smlouvy nemůže mít vliv skutečnost, že za počátek pojištění byl označen den předcházející tomuto datu; odpovídající je i jeho úvaha, že v daném případě je počátek pojištění spojen se vznikem pojistné smlouvy, neboť z ustanovení § 795 odst. 1 o.z. zcela jednoznačně vyplývá, že povinnost pojistitele plnit a jeho právo na pojistné vznikne (teprve) prvým dnem po uzavření pojistné smlouvy, nebylo-li účastníky dohodnuto, že vznikne již uzavřením pojistné smlouvy nebo později. Pokud pak pojistná smlouva ze dne 8. listopadu 1996 odkazuje na příslušné Všeobecné pojistné podmínky, jde o naplnění zákonného požadavku ustanovení § 788 odst. 2 o.z., takže není nikterak důvodu jejich obsah posuzovat jako případná dodatečná vedlejší ujednání, která jsou neplatná ve smyslu ustanovení § 39 o.z. Dovolatel se mýlí, pokud se snad domnívá, že by bylo možno uzavřít pojistnou smlouvu, jejíž součástí by nebyly Všeobecné pojistné podmínky pojistitele. Jen pro úplnost je třeba připomenout, že absenci zákonem předpokládaných Všeobecných pojistných podmínek pojistitele jako součásti proponované pojistné smlouvy nelze ztotožňovat s případem, kdy ve smyslu ustanovení § 788 odst. 3 o.z.

se účastníci v pojistné smlouvě ve vymezeném rámci od pojistných podmínek eventuálně (výslovně) odchýlí.

V ostatním se pak z obsahu dovolání podává, že výtku nesprávnosti právního posouzení věci dovolatel z výrazné části založil na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění, resp. hodnocení důkazů. Přehlíží však, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit a že přezkumná činnost dovolacího soudu směřuje k posouzení právní kvalifikace věci, včetně procesních aspektů bez toho, že by byl oprávněn zasahovat do skutkového stavu, zjištěného v nalézacím řízení soudy nižších stupňů. Případná neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění a závěrů, k nimž odvolací soud dospěl a na nichž své rozhodnutí založil, není žádným z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 o.s.ř., nýbrž může být (při splnění dalších předpokladů) dovolacím důvodem podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. (prostřednictvím kterého lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Tento dovolací důvod však není relevantním dovolacím důvodem v případě, že přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání není proti rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první), odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o.s.ř.].

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, § 224

odst. 1, § 146 odst. 3 a § 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto, zatímco žalované vznikly náklady spojené s jejím právním zastoupením v době podání vyjádření k dovolání. Konkrétně jde o jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. Výše odměny za zastupování advokátem je pak určena podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do novely provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinném od 1. 9. 2006, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996. Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen \"vyhláška\").

Podle § 10 odst. 3 vyhlášky ve věcech odvolání a dovolání se sazba odměny posuzuje podle sazeb, jakými se řídí odměna pro řízení před soudem prvního stupně, není-li stanoveno jinak. Podle § 3 odst. 1 bod 6 vyhlášky činí sazba odměny zástupce žalované v této věci 36.430,- Kč. Protože však byl učiněn v tomto případě pouze jediný úkon právní služby, bylo nutno s přihlédnutím k § 18 odst. 1 této vyhlášky takto určenou výši odměny snížit o 50 %, tj. na částku 18.215,- Kč. Dovolání pak bylo odmítnuto, takže tato výše odměny byla dále snížena o 50% na 9.107,50- Kč (§ 15 ve spojení s § 14 odst. 1 vyhlášky), což po zaokrouhlení podle § 16 odst. 2 vyhlášky činí 9.110,- Kč.

Vyhláška č. 484/2000 Sb. upravuje pouze paušální sazby odměny za zastupování účastníka advokátem, nikoliv tedy již nároky advokáta na náhradu hotových výdajů a

na náhradu za promeškaný čas, jež stojí vedle odměny (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). K nákladům řízení žalované proto patří též paušální náhrada hotových výloh advokáta v částce 75,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do novely provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Náklady dovolacího řízení spojené se zastoupením advokátem tak činí u žalované 9.185,- Kč, resp. po úpravě o 19 % daň z přidané hodnoty 10.930,15 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. prosince 2008

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru