Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1579/2001Usnesení NS ze dne 16.10.2001

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1579.2001.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. c) písm. odst. 1 c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1579/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele J. S. proti odpůrkyni České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o plný invalidní důchod, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 34 Ca 169/98, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. května 2000, č.j. 1 Cao 34/2000-45, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem v záhlaví uvedeným potvrdil k odvolání navrhovatele rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 1999, č.j. 34 Ca 169/98-33, jímž byla k opravnému prostředku navrhovatele potvrzena rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 5. 1998, č. 380 726 446 č. 1 a č. 2, kterými byla jednak zamítnuta navrhovatelova žádost o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 29 zákona č. 100/1988 Sb. a § 39 zákona č. 155/1995 Sb.s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení B. ze dne 17. 10. 1995 a 9. 4. 1998 navrhovatel není plně invalidní, ale pouze částečně invalidní, a jednak navrhovateli přiznán od 21. 10. 1995 částečný invalidní důchod 2.631,- Kč měsíčně, s tím, že od dubna 1996 náleží 3.028,- Kč měsíčně, od října 1996 3.295,- Kč měsíčně a od 26. 1. 1997 náleží starobní důchod podle rozhodnutí ze dne 23. 4. 1998. Tím současně zrušila své předchozí rozhodnutí ze dne 15. 2. 1996 a provedla rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. l. 1998, sp.zn. 1 Cao 239/97, jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 1997 sp. zn. 32 Ca 73/96.

V podaném dovolání, jehož přípustnost navrhovatel dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. s odůvodněním, že soud žádným způsobem nezdůvodnil neprovedení důkazu zdravotním chorobopisem MUDr. A. ze dne 15. 3. 1995, ačkoli ve sporném řízení má povinnost navrhované důkazy provést a pokud tak neučiní, má toto vždy odůvodnit, namítá, že mu tímto nesprávným postupem soudu byla odňata realizace procesních práv, která občanský soudní řád dává. Dovolání odůvodňuje § 241 odst. 3 písm. c/ o. s. ř., neboť v důsledku vytýkaného postupu soudu vychází jeho rozhodnutí ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, pokud soud vzal za prokázané něco, co se ve spise nenachází. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.

Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241 odst. 2 o.s.ř.

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.; to však neplatí, jde-li o dovolání proti rozsudkům, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není. Dovolání je přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.); to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§ 238 odst. 2 o.s.ř.). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§ 239 dost. 1 o.s.ř.); to neplatí u rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, u rozsudků ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a u rozsudků ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§ 239 odst. 3 o.s.ř.).

V projednávané věci navrhovatel dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně.

Ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. svěřuje odvolacímu soudu oprávnění založit přípustnost dovolání proti svému rozsudku, proti němuž by jinak (z jiných než v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. uvedených důvodů) dovolání nebylo přípustné. Předpokladem pro vyslovení přípustnosti dovolání je, že jde o rozhodnutí po právní stránce zásadného významu. Rozhodne-li se odvolací soud tímto způsobem založit přípustnost dovolání, musí toto své rozhodnutí vyjádřit ve výroku svého potvrzujícího rozsudku.

V posuzovaném případě - jak vyplývá z obsahu výroku a odůvodnění napadeného rozsudku - odvolací soud přípustnost dovolání proti svému potvrzujícímu rozsudku nevyslovil (navrhovatel ostatně takový návrh před vyhlášením potvrzujícího rozsudku ani nepodal). Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku ve smyslu ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř., a protože ve věci nebyl soudem prvého stupně vydán rozsudek, který by byl zrušen (§ 238 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), může být dovolání přípustné pouze, jestliže by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř.

Ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.

Protože jiné vady řízení podle § 237 odst. 1 o.s.ř. tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti (a současné důvodnosti) dovolání rozhodující, zda řízení trpí vadami, na něž poukazuje dovolatel.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu cit. ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli také při rozhodování. Nejde-li o případ, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je dovolací důvod podle cit. ustanovení dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením § 101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.

V posuzovaném případě se o takovýto případ nejedná. Odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) k projednání věci nařídil jednání, ke kterému účastníky předvolal a navrhovatel se jednání zúčastnil a k věci se vyjádřil. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem (soudem prvního stupně) ani z dovolání nevyplývá, že by v možnosti jednat před soudem bylo navrhovateli jakkoli bráněno. Za tohoto stavu nelze přisvědčit dovolateli, že by postup odvolacího soudu či soudu prvního stupně byl nesprávný a dovolateli jím byla odňata možnost jednat před soudem.

Podle ustanovení § 120 odst. 1 věty druhé o.s.ř. soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Je tudíž výlučně věcí soudu a jeho úvah, zda a které z navrhovaných důkazů provede; neprovede-li účastníkem navrhovaný důkaz, nelze dovodit, že mu tím nesprávným způsobem odňal možnost jednat před soudem, jak to má na mysli ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., neboť účastníkova možnost jednat před soudem tím není dotčena.

Námitky dovolatele, představující dovolací důvody podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o.s.ř., tedy že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, by byly zohlednitelné a dovolací soud by se jimi mohl zabývat jen tehdy, jestliže by dovolání bylo přípustné podle ustanovení § 238 či § 239 o.s.ř., což, jak již bylo vyloženo, v daném případě splněno není.

Protože rozsudek odvolacího soudu není vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. postižen, a protože navrhovatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by trpěl jinou v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. uvedenou vadou, a protože z hlediska ustanovení § 238 a § 239 o.s.ř. proti němu není dovolání přípustné, směřuje dovolání proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání navrhovatele - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první a § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. , odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, věty první, o.s.ř., neboť navrhovatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a České správě sociálního zabezpečení v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. října 2001

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru