Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1567/2017Usnesení NS ze dne 14.06.2017

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:30.CDO.1567.2017.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 2758/17 ze dne 17.10.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Vladimír Sládeček


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1567/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce Ing. M. Š., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 112/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2016, č. j. 12 Co 130/2016-115, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. 2. 2016, č. j. 22 C 112/2013-109, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při kterém nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.

Nejvyšší soud v řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Dovolací soud v prvé řadě podotýká, že odvolací soud v záhlaví napadeného usnesení zjevně nesprávně za rozhodnutí soudu prvního stupně, o kterém rozhodoval, označil usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 1. 2015, č. j. 22 C 112/2013-77. Z obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí a z obsahu odvolání žalobce na č. l. 110 však jednoznačně vyplývá, že napadeným rozhodnutím soudu prvního stupně, o kterém odvolací soud rozhodoval, bylo usnesení ze dne 22. 2. 2016, č. j. 22 C 112/2013-109. Dovolací soud proto s ohledem na zásadu procesní ekonomie nepovažoval za účelné vracet věc odvolacímu soudu k vydání opravného usnesení (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2297/2008)

Dovolací soud dovolání žalobce odmítl, neboť o dovolání ve věci samé bylo před podáním dovolání, které je předmětem tohoto řízení, pravomocně rozhodnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4874/2016, tak, že dovolací řízení bylo zastaveno.

Dovolání žalobce se tak stalo bezpředmětným v důsledku pravomocně skončeného dovolacího řízení ve věci samé (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 917/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2045/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1464/2015). Bylo by tudíž nadbytečné o dovolání žalobce proti rozhodnutí o neustanovení zástupce pro dovolací řízení rozhodovat. Rozhodnutí o dovolání podaném proti napadenému usnesení odvolacího soudu se tak nemůže projevit v poměrech žalobce.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 14. 6. 2017

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru