Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1483/2002Usnesení NS ze dne 02.10.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.1483.2002.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1483/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně B. H. proti žalovaným: 1) M. M., 2) Ing. J. P., o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 C 236/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2002, č. j. 37 Co 6/2000-28, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. 1) žalovanému se náhrada nákladů dovolacího řízení proti žalobkyni nepřiznává; 2) žalovanému je žalobkyně povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.150,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.

Odůvodnění:

Žalobním návrhem podaným u Městského soudu v Brně dne 20. 10. 1997 se žalobkyně domáhala určení, že „kupní smlouva uzavřená mezi panem M. M. a Ing. J. P. ze dne 27. 5. 1997 ve věci koupě ideální poloviny nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 1221 pro obec B., katastrální území Ž., v operátu Katastrálního úřadu B., a to parcely č. 7269 o výměře 1994 m˛ vedené dle způsobu využití jako zahrada, je neplatná“ a že „žalovaný č. 1 pan M. M. zajistí příslušnou úpravu v katastru nemovitostí v listu vlastnictví č. 1221 ve smyslu tohoto rozsudku“.

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 10. 1999, č. j. 61 C 236/97-19, žalobu v celém rozsahu zamítl. Vycházel ze závěru, že žalobkyni nesvědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 1. 2002, č. j. 37 Co 6/2000-28, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2001. Namítá, že rozhodnutími soudu prvního i druhého stupně byla „narušena ústavně zaručená ochrana jejího vlastnického práva“; že neměla jinou možnost, než podat žalobu na určení neplatnosti shora uvedené kupní smlouvy, když při uzavření této smlouvy bylo pominuto její předkupní právo k předmětu smlouvy. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Ve vyjádření k dovolání 2) žalovaný zejména uvedl, že soudy obou stupňů v dané věci dospěly ke správnému závěru, že žalobkyně nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl, „dospěje-li k závěru, že napadený rozsudek nemá po právní stránce zásadní význam“.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1. 1. 2001, ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000), je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“).

Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou zástupci žalované (tzv. obecný zmocněnec ve smyslu ustanovení § 27 o. s. ř.) 6. 3. 2002 a oběma žalovaným [v té době nebyl 2) žalovaný zastoupen] dne 5. 3. 2002 a že dovolání žalobkyně sepsané dne 3. 5. 2002 bylo podáno u soudu prvního stupně dne 6. 5. 2002.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 6. 3. 2002. Jednoměsíční lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení § 243c a § 57 odst. 1 a 2 o. s. ř. dnem 8. 4. 2002. Protože dovolání podala žalobkyně u soudu prvního stupně až dne 6. 5. 2002, je opožděné. S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.

Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, je žalobkyně povinna ve smyslu ustanovení § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř. nahradit žalovaným náklady, které v dovolacím řízení vynaložili k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

Žalovanému 1) v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Žalovaný 2) vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení v této věci bylo zahájeno (dovolání bylo podáno) po 1. 1. 2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. vyhláškou č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb. Z této vyhlášky (srov. její ustanovení § 5 písm. b/, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1) vyplývá, že advokátce zastupující v dané věci 2) žalovaného náleží odměna ve výši 5.000,- Kč a paušální částka náhrad za dva úkony právní služby ve výši 150,- Kč (srov. § 13 odst. 3, § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. a č. 484/2000 Sb.). Celkovou částku 5.150,- Kč je žalobkyně povinna zaplatit v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokátky, která 2) žalovaného v dovolacím řízení zastupovala (§ 149 odst.1 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. října 2002

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru