Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1416/2019Usnesení NS ze dne 20.04.2020

HeslaPoplatky soudní
Odvolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1416.2019.1
Dotčené předpisy

§ 9 odst. 1 předpisu č. 549/1991 Sb. ve znění od 30.09.2017

§ 11 odst. 1 písm. n) předpisu č. 549/1991 Sb. ve znění do 29.09.2017

čl. VI předpisu č. 296...

více

přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1416/2019-113

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně SPOLANA, s. r. o., IČO 45147787, se sídlem v Neratovicích, Práce 657, zastoupené Mgr. Závišem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Praze 6, Muchova 240/6, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o náhradu škody ve výši 2 470 028 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 5/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2018, č. j. 35 Co 398/2018-93, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2018, č. j. 35 Co 398/2018-93, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 8. 2018, č. j. 24 C 5/2016-86, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 15. 1. 2016 domáhala po žalované náhrady škody ve výši 2 470 028 Kč s příslušenstvím vzniklé v důsledku nezákonného rozhodnutí Celního ředitelství ze dne 18. 8. 2009, č. j. 8929-1/09-1701-21.

2. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 26. 11. 2018, č. j. 35 Co 398/2018-93, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 28. 8. 2018, č. j. 24 C 5/2016-86, kterým soud zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 4. 2018, č. j. 24 C 5/2016-69 (výrok I usnesení odvolacího soudu). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

3. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobkyně nezaplatila soudní poplatek z odvolání ve výši 123 502 Kč poté, co byla k jeho úhradě vyzvána usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 7. 2018, č. j. 24 C 5/2018-80. Poněvadž lhůta k úhradě soudního poplatku marně uplynula dne 9. 8. 2018, soud prvního stupně řízení o odvolání žalobkyně zastavil a odkázal přitom na znění § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ZoSP“). Žalobkyně pouze ve svém podání ze dne 1. 8. 2018 vyjádřila nesouhlas s výší poplatku s poukazem, že řízení má být od soudního poplatku osvobozeno, když s účinností od 30. 9. 2017 došlo novelou č. 296/2017 Sb. ke zrušení osvobození od soudního poplatku stanoveného v § 11 odst. 1 písm. n) ZoSP a do Sazebníku soudních poplatků byla vložena položka 8a, která za návrh na zahájení řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem zavedla soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, přičemž přechodné ustanovení této novely stanovilo, že na řízení zahájená přede dnem účinnosti tohoto zákona se použije zákon o soudních poplatcích ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. K uvedenému podání žalobkyně soud prvního stupně uvedl, že § 14 ZoSP opravný prostředek proti takovému usnesení nepřipouští, o čemž byla žalobkyně poučena.

4. Odvolací soud vycházel z týchž skutkových zjištění jako soud prvního stupně. Zhodnotil, že vyměřený soudní poplatek za odvolání nebyl zaplacen, žalobkyně tak nesplnila svoji poplatkovou povinnost ve smyslu § 2 odst. 5 ZoSP ve spojení s § 4 odst. 1 písm. b) a § 7 odst. 1 věty prvé ZoSP, přičemž tuto nesplnila ani poté, co k tomu byla soudem prvního stupně vyzvána. Argumentace žalobkyně, že je od soudního poplatku osvobozena, je nesprávná, neboť z pohledu zákona o soudních poplatcích jsou nalézací, odvolací a dovolací řízení zcela samostatná řízení, což je zřejmé již z úpravy vzniku poplatkové povinnosti pro každé z těchto řízení samostatně (§ 4 odst. 1 ZoSP). S účinností od 30. 9. 2017 je odvolatel i v řízení o náhradu škody nebo jiné nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci s podáním odvolání povinen zaplatit soudní poplatek dle položky 22 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, v daném případě s ohledem na výši předmětu sporu částku 123 502 Kč. Podle přechodného ustanovení čl. VI zákona č. 296/2017 Sb. se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona použije zákon o soudních poplatcích ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Zákon o soudních poplatcích přitom podle odvolacího soudu představuje relativně autonomní právní úpravu, nevychází z procesních doktrín o vazbách mezi prvostupňovým a odvolacím řízení ani o jejich jednotnosti, jde o kogentní předpis, při jehož aplikaci je rozhodující zákonné nastavení poplatkové povinnosti, jež je prostým výkladem zcela jasné. Odvolací řízení v tomto případě bylo zahájeno podáním odvolání až dne 26. 6. 2018, tudíž žalobkyně si měla a musela být vědoma poplatkové povinnosti, jež je počínaje dnem 30. 9. 2018 (správně 30. 9. 2017 – pozn. Nejvyššího soudu) spojena s podáním odvolání. Odvolací řízení není osvobozeno od povinnosti zaplatit soudní poplatek, tuto povinnost žalobkyně nesplnila, ačkoli k ní byla vyzvána a k jejímu splnění jí byla poskytnuta přiměřená lhůta. O následcích nesplnění této výzvy přitom byla žalobkyně poučena. S ohledem na uvedené odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu včasně podaným dovoláním, ve kterém uplatnila následující dovolací důvody.

6. Odvolací soud nesprávně posoudil otázku, zda se v případě odvolání žalobkyně podaného dne 26. 6. 2018 proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 4. 2018, č. j. 24 C 5/2016-69, tedy odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem, uplatní právní úprava ustanovení položky 22 bodu 1 písm. a) ve spojení s položkou 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků ve znění ke dni podání uvedeného odvolání, tedy ve znění od 30. 9. 2017. Tato otázka podle žalobkyně dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. Žalobkyně má za to, že soudní poplatek za odvolání podané dne 26. 6. 2018, tedy za účinnosti zákona o soudních poplatcích ve znění účinném od 30. 9. 2017, se nestanoví podle položky 22 bodu 1 Sazebníku soudních poplatků, ale uplatní se naopak právní úprava zákona o soudních poplatcích ve znění účinném do 29. 9. 2017, tedy osvobození od soudního poplatku stanovené v § 11 odst. 1 písm. n) ZoSP, neboť žaloba byla podána dne 15. 1. 2016.

7. Žalobkyně je přesvědčena, že výklad, který učinil odvolací soud i soud prvního stupně k podání odvolání po účinnosti novely č. 296/2017 Sb. nemůže být ani ústavně konformní.

8. Závěrem žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.

III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání

10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

11. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud se proto dále zabýval přípustností dovolání.

IV. Přípustnost dovolání

12. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

13. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

14. Dovolání je přípustné pro řešení otázky, zda a v jaké výši má být vybrán soudní poplatek z odvolání ve smyslu přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., neboť tuto otázku posoudil odvolací soud odlišně, než jak byla po jeho rozhodnutí posouzena v judikatuře Nejvyššího soudu.

V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu

15. Dovolání je důvodné.

16. Podle § 9 odst. 1 ZoSP nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

17. Podle § 11 odst. 1 písm. n) ZoSP, ve znění účinném do 29. 9. 2017, platilo, že od poplatku se osvobozují řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem.

18. Podle článku VI zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona použije zákon č. 549/1991 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

19. Odvolací soud v době svého rozhodování vycházel z tehdy ustálené rozhodovací praxe obecných soudů, reprezentované například usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4079/2018, podle něhož za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé doručené soudu po 29. 9. 2017, je-li předmětem odvolacího řízení náhrada škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, se vybere poplatek podle položky 22 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků dle zákona č. 549/1991 Sb., ve znění od 30. 9. 2017.

20. Nejvyšší soud však nepřehlédl, že po vydání přezkoumávaného usnesení odvolacího soudu Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. I. ÚS 1415/18, dospěl s podrobnější argumentací k závěru, že „novela zákona o soudních poplatcích provedená zákonem č. 296/2017 Sb., se právní úpravy odvolání nijak nedotkla, a rovněž důvodová zpráva dopady do sféry odvolacího řízení nikde v textu neobsahuje. V zájmu ústavního práva na přístup k soudu je proto třeba podle Ústavního soudu učinit závěr, že nevyplývá-li ze zákonné změny ani zjevného úmyslu zákonodárce vůle zpoplatnit odvolání v řízeních o žalobách proti státu na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci, je třeba setrvat na tradičním závěru, že jde o návrh nezpoplatněný“ (uvedený závěr je argumentován zejména v bodech 21 až 23 označeného nálezu). K témuž závěru se Ústavní soud znovu přihlásil i v nálezu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3283/18.

21. Nejvyšší soud zde připomíná, že podle čl. 89 odst. 2 Ústavy vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. V daném případě se uplatní tzv. precedenční závaznost, kdy je třeba právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu aplikovat ve skutkově obdobných věcech, přičemž se daný závěr dotýká výhradně právního názoru, který je nosným důvodem rozhodnutí, tj. na němž je založen výrok nálezu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 301/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 190/2007, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2205/2005).

22. Jakkoliv byl výše citovaný závěr Ústavního soudu přijat až poté, co v nyní projednávané věci rozhodl odvolací soud, musí být uvedený závěr Ústavního soudu aplikován také v projednávané věci. Při výkladu časových účinků judikatury je třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivy nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení jakož i případy budoucí. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších judikaturních názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2561/2014, a též nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09, nebo v odborné literatuře KÜHN, Zdeněk. Prospektivní a retrospektivní působení judikatorních změn, Právní rozhledy 6/2011, s. 191-197), což ovšem evidentně není případ právě projednávané věci.

23. Lze proto uzavřít, že neměla-li žalobkyně v souvislosti s odvoláním podaným proti usnesení soudu prvního stupně s ohledem na povahu uplatněného nároku podle závazného právního názoru Ústavního soudu povinnost platit soudní poplatek, pak nezaplacení soudního poplatku na základě (nesprávné) výzvy soudu prvního stupně nemohlo být v právu relevantním důvodem pro zastavení odvolacího řízení. Právní posouzení ze strany odvolacího soudu proto správné není.

24. Bylo-li dovolání shledáno opodstatněným z důvodu, že žalobkyně nebyla objektivně zatížena v odvolacím řízení poplatkovou povinností, je již nadbytečné, aby se Nejvyšší soud podrobněji zabýval dalšími výhradami žalobkyně obsaženými v jí podaném dovolání.

VI. Závěr

25. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože se důvody pro zrušení usnesení odvolacího soudu vztahují i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle ustanovení § 243e odst. 2 o. s. ř. i usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

26. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

27. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 4. 2020

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru