Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1385/2020Usnesení NS ze dne 19.08.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Poplatky soudní
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1385.2020.1
Dotčené předpisy

§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

§ 4 odst. 1 písm. c) předpisu č. 549/1991 Sb.

§ 9 odst. 2 předpisu č. 549/1991 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1385/2020-55

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobce P. B., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 696 600 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 121/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020, č. j. 30 Co 58/2020-35, takto:

I. Dovolací řízení se v rozsahu výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2020, č. j. 30 Co 58/2020-35, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 1. 2020, 26 C 121/2019-29, ve výroku I, jímž bylo řízení zastaveno, zastavuje; jinak se dovolání odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 696 600 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu, která měla být žalobci způsobena tím, že stát chrání bohaté zloděje a zločince a je tedy spolupachatelem trestné činnosti.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. 1. 2020, 26 C 121/2019-29, zastavil řízení (výrok I), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se soudem prvního stupně, že žalobce předběžně neuplatnil svůj nárok u žalované ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, neboť jako uplatnění nároku u žalované předložil zcela nekonkrétní žádost, která s žalobou věcně nesouvisí a je nesrozumitelná.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, aniž zaplatil soudní poplatek za dovolání.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Dovolání žalobce není dle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným usnesením odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).

Ve zbývajícím rozsahu žalobci podáním dovolání vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč.

Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2020, č. j. 30 Cdo 1385/2020-41, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.

Dovolací soud nepřihlédl k žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků za dovolací řízení, doručené zdejšímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Brně dne 16. 9. 2020, neboť bylo doručeno již po uplynutí stanovené patnáctidenní lhůty k zaplacení soudního poplatku, která marně uplynula dnem 14. 9. 2020, počítáno od jejího doručení dne 28. 8. 2020 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněné pod číslem 1/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolací soud rovněž nepřihlédl k dovolatelem uplatněné neurčité námitce podjatosti, neboť s ohledem na způsob, jakým je tato námitka formulována, nelze než uzavřít, že se jedná o zjevné zneužití tohoto procesního institutu, které ve shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1068/2019, nebo ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1138/2019).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 10. 2020

Mgr. Vít Bičák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru