Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 135/2002Usnesení NS ze dne 29.01.2002

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2002:30.CDO.135.2002.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 135/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Karla Podolky ve věci péče o nezletilého L. K., narozeného 28. ledna 1992, bytem pod adresou matky, zastoupeného Okresním úřadem v J. jako opatrovníkem, syna J. K., zastoupeného advokátem, a D. K., o úpravu styku otce s nezletilým a snížení výživného, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. P 43/98, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. září 2001, č. j. 21 Co 226/2001-244, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 10. září 2001, č. j. 21 Co 226/2001-244, potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 15. 1. 2001, č. j. P 43/98-204, kterým byl zamítnut návrh otce na změnu rozsahu jeho styku s nezletilým a návrh na snížení výživného.

Uvedený rozsudek odvolacího soudu, který nabyl právní moci dne 19. 10. 2001, napadl otec (dále jen dovolatel) dovoláním, které doplnil obsáhlými přílohami ve kterých podrobně vylíčil genezi celého případu a své výhrady vůči rozhodování soudů v jeho věci. Přípustnost dovolání odůvodnil odkazem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu (dále jen OSŘ) a odůvodnil jej odkazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/, b/ OSŘ. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že při rozhodování o jeho odvolání nebyl do spisu zařazen jeho dopis ze dne 3. 4. 2001, který má podle jeho názoru ve věci zcela zásadní význam. Další pochybení odvolacího soudu spatřuje v tom, že při svém rozhodování nevzal v úvahu věk nezletilého. Nezletilý je podle jeho názoru dostatečně veliký, aby mohl být i několik dnů mimo své bydliště. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Ostatní účastníci se k dovolání nevyjádřili.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným v dovolacím řízení advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 OSŘ, že bylo podáno ve lhůtě určené v ustanovení § 240 odst. 1 OSŘ a že v podstatě splňuje formální i obsahové náležitosti dle ustanovení § 241 OSŘ, se dovolací soud nejprve zabýval přípustností dovolání, neboť podle ustanovení § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V dovolacím řízení lze totiž přezkoumat pouze ta rozhodnutí odvolacího soudu, proti kterým zákon dovolání připouští, protože dovolání je opravným prostředkem mimořádným.

Dovolání bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Dovolání je obecně přípustné pouze proti těm rozhodnutím odvolacího soudu, která mění rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 237 odst. 1 písm. a/ OSŘ). Proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu je dovolání přípustné pouze za podmínek vymezených v § 237 odst 1 písm. b/ a c/ OSŘ, ovšem dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu žádnou z uvedených podmínek nesplňuje. Nejedná se ani o případ rozsudku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, ani o případ rozsudku, který by měl, podle závěru dovolacího soudu, zásadní význam po právní stránce.

Navíc se jedná o rozsudek ve věcech upravených zákonem o rodině, u kterých ustanovení § 237 odst. 2 písm. b/ OSŘ přípustnost dovolání výslovně vylučuje.

Dovolatel odůvodnil přípustnost svého dovolání odkazem na ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ OSŘ. Toto ustanovení však upravuje podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení o obnově řízení a po povolení obnovy řízení, takže se na tento konkrétní případ nevztahuje.

Dovolání tedy směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti kterému žádné ustanovení OSŘ dovolání nepřipouští. Proto Nejvyšší soud, jako soud dovolací, bez jednání v souladu s ustanovením § 243a OSŘ dovolání odmítl podle § 243b odst. 5, za použití § 218 písm. c/ OSŘ, aniž se mohl zabývat jeho důvodností.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, protože dovolatel v řízení neuspěl a ostatním účastníkům žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly (243c odst. l, § 146 odst.1 písm. a/ OSŘ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. ledna 2002

JUDr. František Duchoň, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru