Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1226/2013Usnesení NS ze dne 29.05.2013

HeslaNáklady řízení
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.1226.2013.1
Dotčené předpisy

§ 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1226/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci vyšetřované M. Š., zastoupené JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem v Praze 5, Symfonická 1496/9, o návrhu P. Š., na úpravu způsobilosti k právním úkonům, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 3 Nc 554/2011, o dovolání vyšetřované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2013, č.j. 24 Co 3/2013- 73, takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2013, č. j. 24 Co 3/2013-73, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 9. listopadu 2012, č. j. 3 Nc 554/2011-62, doplnil usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 15. října 2012, č.j. 3 Nc 554/2011-51, jímž bylo zastaveno řízení o způsobilosti k právním úkonům, o výroky o nákladech řízení, a to jednak mezi účastníky (výrok I.) a dále ve vztahu ke státu (výrok II.). Pokud jde o náhradu nákladů řízení mezi účastníky, dospěl soud k závěru, že v dané věci nebylo možné považovat návrh navrhovatele na zahájení řízení ve věci způsobilosti k právním úkonům vyšetřované za zjevně bezdůvodný, neboť navrhovatel připojil ke svému návrhu zprávu policie, která jím tvrzené problémy s vyšetřovanou do určité míry objektivizovala. Z psychiatrického posudku navíc vyplynulo, že vyšetřovaná má určité psychické problémy, avšak tyto nevedou k úpravě způsobilosti k právním úkonům. Návrh tedy není návrhem šikanózním, nýbrž návrhem podaným za účelem řešení komplikované rodinné situace (navrhovatel je zetěm vyšetřované). Uzavřel, že za dané situace je třeba postupovat podle § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř., když soud prvního stupně neshledal žádné zvláštní důvody, pro které by vyšetřované měla být přiznána náhrada nákladů řízení.

K odvolání vyšetřované Krajský soud v Praze (dále jen odvolací soud) v záhlaví cit. usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že „P. Š. je povinen zaplatit M. Š. náhradu nákladů řízení ve výši 2.352,- Kč“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud uvedl, že v hodnocení problému se zásadně ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně o tom, že z obsahu spisu i zjištěných skutečností je zřejmé, že návrh nebylo možné v jeho počátcích považovat za zjevně bezdůvodný či šikanózní, znalecký posudek však současně přinesl taková zjištění, z nichž je bez dalšího zřejmé, že nejsou splněny podmínky § 10 odst. 1 a 2 obč. zák. pro úpravu způsobilosti vyšetřované k právním úkonům; proto odvolací soud dospěl k závěru, že setrval-li navrhovatel přesto po výsledcích znaleckého posudku na svém návrhu, lze v této okolnosti spatřit důvody, pro které vyšetřované vzniká právo na náhradu nákladů řízení, které ji vznikly zcela zbytečně v souvislosti s tím, že se dostavila k nařízenému jednání spolu se svým právním zástupcem, při němž však navrhovatel vzal svůj návrh zpět. Uzavřel, že vyšetřované lze proto částečně přiznat náhradu nákladů řízení souvisejících s jednáním u soudu dne 15. října 2012.

Proti usnesení odvolacího soudu podala vyšetřovaná (dále již „dovolatelka“), prostřednictvím svého právního zástupce dovolání. Z čeho dovozuje přípustnost dovolání však vyšetřovaná neuvádí, dovolacím důvodem je dle ní to, že „rozhodnutí se odvíjí od právní otázky, kterou je třeba soudem jednoznačně vyřešit“. Dovolatelka namítá, že pokud odvolací soud uznal, že cesta právního zástupce k soudu byla dne 9. listopadu 2012 zaviněním navrhovatele zcela zbytečná, měla být vyšetřované přiznána nejen náhrada advokátových cestovních výloh, ale i náhrada za odměnu a paušální výdaje advokáta. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že návrhu na přiznání nákladů prvoinstančního řízení vyhoví v celém rozsahu a přizná vyšetřované i náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení.

Navrhovatel ve svém vyjádření k dovolání vyšetřované uvedl, že se mu nezdá přiměřené, aby po něm někdo žádal vyplatit částku 2.352 Kč, když tato částka je pro něj jako pro živitele rodiny s nízkým platem dělníka likvidační a výdaje vyšetřované jsou skutečně zbytečné, pokud by tato spolupracovala.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), je ve smyslu § 237 a § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné i (jak bude rozvedeno níže) důvodné.

V posuzované věci dovolání směřuje proti nákladovému výroku shora cit. usnesení odvolacího soudu, jímž byly přiznány toliko náklady řízení vyšetřované, představující cestovné k jednání k soudu prvního stupně dne 15. října 2012, nikoliv již náklady právního zastoupení vyšetřované. Odvolací soud nepřiznání této části nákladů řízení vyšetřované odůvodnil tím, že „v souladu se závěry soudu I. stupně ve smyslu výše uvedeného shledal, že zde dopadá ustanovení § 146 odst. 1 písm. a) věty před středníkem (uplatní se i v plném rozsahu na ostatní náklady právního zastoupení, a to zejména v souvislosti s paušální povahou těchto nákladů).“ Soud prvního stupně přitom (vůbec) nepřiznal náklady řízení vyšetřované s odůvodněním (ve stručnosti shrnuto), že v daném případě navrhovatel nepodal zjevně bezdůvodný návrh, když k němu „připojil…zprávu policie, která jím tvrzené problémy s posuzovanou objektivizovala (viz údaj o tom, že posuzovaná se sama před policisty prezentovala jako osoba trpící Alzheimerovou chorobou). I z vlastního psychiatrického posudku pak vyplývá, že posuzovaná jisté psychické problémy má, tyto pouze zřejmě nejsou na takové úrovni, aby u ní mohly vést k zbavení či omezení ve způsobilosti k právním úkonům. Návrh podaný p. Š. tedy nebyl návrhem tzv. šikanózním, ale je návrhem podaným za účelem řešení komplikované rodinné situace a dle názoru soudu za daných okolností po něm nelze spravedlivě požadovat náhradu nákladů řízení….“

Odvolací soud při úvaze o aplikaci § 146 odst. 1 písm. a), věty za středníkem, o. s. ř. sice vyložil, že „z obsahu spisu i z jištěných skutečností je zřejmé, že návrh nebylo možné v jeho počátcích považovat za zjevně bezdůvodný či šikanózní“, když „problematičnost chování vyšetřované, z nichž navrhovatel mohl dovozovat i její problémy ve způsobilosti k právním úkonům, se do určité míry podává i z obsahu znaleckého posudku“, který „však současně přinesl taková zjištění, z nichž je bez dalšího zřejmé, že nejsou splněny podmínky § 10 odst. 1 a 2 občanského zákoníku pro úpravu způsobilosti vyšetřované k právním úkonům“, současně však již (při rozhodování o nákladech právního zastoupení vyšetřované) nezohlednil tu (podstatnou) okolnost, že ještě před jednáním před soudem prvního stupně byl předmětný znalecký posudek navrhovateli doručen, který se k němu vyjádřil mj. s tím, že „Spoléhám tedy na to, že soud bude postupovat správně.“ Teprve až při jednání před soudem prvního stupně vzal navrhovatel svůj návrh zpět, tj. v procesní situaci, kdy se k tomuto jednání dostavila vyšetřovaná i se svým advokátem.

Za popsané situace proto aplikační úvaha odvolacího soudu nereflektuje shora připomenutý relevantní fakt, který odvolacím soudem měl být při posuzování okolností tohoto případu v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v odůvodnění (písemného vyhotovení napadeného) usnesení pečlivě zohledněn i v otázce týkající se nákladů právního zastoupení vyšetřované. V této části aplikační úvaha odvolacího soudu postrádá racionální úvahu, neboť vyšetřované v souvislosti s právním zastoupením jejím advokátem v tomto řízení náklady (objektivně) vznikly a bylo tedy nezbytné pečlivě zohlednit všechny okolnosti tohoto případu, tedy včetně toho, že navrhovatel ještě před jednáním v řízení před soudem prvního stupně mohl s ohledem na obsah znaleckého posudku vzít svůj návrh zpět, k čemuž ovšem nedošlo.

Jestliže tedy odvolací soud tuto právně významnou okolnost ponechal bez povšimnutí (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 23. července 2012, sp. zn. I. ÚS 438/12, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu www.nalus.usoud.cz), nelze jeho rozhodnutí o náhradě nákladů řízení považovat za správné.

Nejvyšší soud proto podle § 243e odst. 1 o. s. ř. napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu dle § 243e odst. 2, věty první, o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (srov. § 243g odst. 1, věta za středníkem. o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. května 2013

JUDr. Pavel Vrcha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru