Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1214/2003Usnesení NS ze dne 27.05.2004

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2004:30.CDO.1214.2003.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 4 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1214/2003

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce B. V. proti žalovaným 1/ Nemocnici B. a 2/ V. F. nemocnici, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 91/90, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2001, č.j. 20 Co 147/2001,

20 Co 148/2001-227, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. května 2001, č.j. 20 Co 147/2001, 20 Co 148/2001-227 potvrdil jednak usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne

15. května 2000, č.j. 26 C 91/90-197, kterým bylo řízení ve věci zastaveno podle ustanovení § 43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\") a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, jednak usnesení z téhož dne č.j. 26 C 91/90-198, kterým byl zamítnut návrh žalobce, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů (§ 30 odst. 1 o.s.ř.). První z výroků odvolací soud odůvodnil především tím, že přes výzvu, aby žalobce opravil resp. doplnil návrh na zahájení řízení, ve svém navazujícím podání pouze opakoval svoje dosavadní požadavky, avšak konkrétní tvrzení, která by měla být žalovanými odvolána, neuvedl. Podle odvolacího soudu pak nebylo možno pro tento nedostatek v řízení dále pokračovat. U druhého z výroků odvolací soud dovodil, že nebyly naplněny předpoklady vyplývající z ustanovení § 30 odst. 2 o.s.ř., aby byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů.

Usnesení soudu druhého stupně nabylo právní moci dne 18. září 2001.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal žalobce dne 21. září 2001 dovolání, které bylo doplněno podáním jeho zástupce ze dne 3. června 2003, v němž žádá z důvodů v něm uvedených o zrušení tohoto rozhodnutí (včetně rozhodnutí prvoinstančních) a o vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatel především dovozuje přípustnost dovolání naplněním předpokladů ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. s tím, že mu nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem. Uplatňuje tak dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. a) o.s.ř. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spojuje především s tím, že mu nebyl jako osobě práva neznalé v řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Podle dovolatele výsledkem postupu soudů bylo, že mu soudy jednak odepřely zastoupení ustanoveným zástupcem, který by formuloval příslušná podání způsobem vyžadovaným procesním předpisem, jednak z důvodu, že žalobce nebyl sám schopen řádně formulovat žalobu, řízení v této věci zastavily. Dovolatel má současně zato, že ve věci byla dána podjatost všech soudců Obvodního soudu pro Prahu 1.

Žalovaní se k podanému dovolání nevyjádřili.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení, provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právní předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000. Protože

v posuzovaném případě odvolací soud vydal rozhodnutí po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací

(§ 10a o.s.ř.) proto v tomto rozhodnutí sám vychází ze znění občanského soudního řádu (dále opět jen \"o.s.ř.\") účinného do uvedeného data.

Dovolací soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) a splňuje formální i obsahové znaky uvedené v § 241 odst. 2 o.s.ř. Poté se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Podle § 236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ten v případě usnesení odvolacího soudu předpoklady přípustnosti dovolání upravuje v ustanovení § 238a o.s.ř. a § 239 téhož zákona. V daném věci však podle uvedených ustanovení přípustnost dovolání založena není.

Povinností dovolacího soudu je ovšem dále s přihlédnutím k ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. zabývat se otázkou, zda dovoláním napadené rozhodnutí nebylo poznamenáno některou z vad uvedených v označeném ustanovení. Přitom sám dovolatel má ve svém dovolání výslovně zato, že řízení bylo poznamenáno vadou ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Současně je možno dovodit i to, že dovolatel míní též uplatnění eventuální vady ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. g) o.s.ř.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem odňata možnost jednat před soudem. Tím se míní postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O tuto vadu jde pouze tehdy, jestliže se takovýto (z hlediska procesního předpisu, resp. jiného obecně závazného právního předpisu, vadný) postup projevil

v průběhu řízení, a tedy nikoliv při vlastním rozhodování. V daném případě se však dovolání žalobce vymezuje právě vůči vlastnímu rozhodnutí soudu, aniž by případně byly namítány eventuální nedostatky v procesním postupu soudů.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. Naplněn však není ani tento předpoklad přípustnosti dovolání. Jak totiž vyplývá ze spisu, otázka námitek podjatosti, vznášených žalobcem, byla v tomto řízení opakovaně řešena nadřízenými soudy s negativním závěrem, přičemž ani dovolací soud nemá důvod věc posoudit odlišně.

Protože pak se eventuální vady podřaditelné pod některé z ustanovení § 237 o.s.ř. nepodávají ani z vlastního obsahu spisu, přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku proto není založena ani z tohoto důvodu. Dovolacímu soudu tedy nezbylo, než podané dovolání žalobce odmítnout jako nepřípustné podle § 243b odst. 4 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nemohl se proto zabývat věcnou správností dotčeného rozhodnutí. Rozhodoval aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 150 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když

v dovolacím řízení dovolatel neměl úspěch, zatímco ostatním účastníkům v něm žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2004

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru