Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1207/2020Usnesení NS ze dne 08.09.2020

HeslaPřípustnost dovolání
Vady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.1207.2020.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1207/2020-550

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vlastislavem Peřinou, advokátem se sídlem v Chrudimi, Resselovo náměstí 135, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, IČ: 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 1 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 9/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 24. 10. 2019, č. j. 22 Co 275/2019-498, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se předmětnou žalobou domáhal vůči žalované náhrady škody na zdraví a nemajetkové újmy ve výši 1 300 000 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena v souvislosti s trestním řízením vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 159/2011 v důsledku nezákonného trestního stíhání žalobce, dále se žalobce domáhal vůči žalované náhrady škody ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení, a to Policie ČR, když tvrdil, že Policie ČR nestíhala bývalou manželku žalobce G. B. pro krádež elektroniky žalobce, ačkoliv tak učinit měla, a konečně se žalobce domáhal vůči žalované náhrady škody ve výši 100 000 Kč příslušenstvím, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem Policie ČR, která založila jeho trestní oznámení na L. B., která se měla dopustit dle názoru žalobce křivého obvinění.

Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 30. 4. 2019, č. j. 6 C 9/2015-481, bylo řízení v části, ve které se žalobce po žalované domáhá zaplacení náhrady újmy ve výši 1 300 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od podání žaloby do zaplacení, zastaveno (výrok I.), v části, ve které se žalobce po žalované domáhá náhrady újmy v celkové výši 200 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od podání žaloby do zaplacení, byla žaloba zamítnuta (výrok II.), dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok III., IV.) a o přiznání odměny za zastupování a náhrady hotových výloh opatrovníkovi žalobce (výrok V.).

Dovoláním napadeným rozhodnutím pak bylo rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I., II., III. a IV. potvrzeno (výrok I.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním sepsaným samotným žalobcem, které bylo následně nahrazeno dovoláním sepsaným právním zástupcem žalobce (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2854/2017). Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel obecně spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázky hmotného nebo procesního práva dovolacím soudem vyřešené, která má být posouzena jinak. Dovolatel předkládá otázku, zda byl žalobci správně doručen odvolací rozsudek, zda je ve věci dána překážka věci zahájené a zda může být skartace spisu vykládána v neprospěch občana.

Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen "o. s. ř.".

Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl dle § 243c odst. 1 o. s. ř. předsedou senátu dle § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje zákonem předepsané náležitosti.

Nedostatek náležitostí spočívá v tom, že dovolání neobsahuje řádné vymezení přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.). Žalobce v dovolání pouze uvedl, že spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázky hmotného nebo procesního práva dovolacím soudem vyřešené, která má být posouzena jinak“. Žalobce však nevymezil přípustnost dovolání pro každý z jím uvedených dovolacích důvodů, nerozvedl, od které rozhodovací praxe se měl odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí odchýlit, ani jak byla otázka, která má být dle názoru dovolatele vyřešena jinak, dovolacím soudem vyřešena.

Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Nepostačuje ani tvrzení, že odvolací soud postupoval v rozporu s judikaturou soudu dovolacího, aniž by žalobce blíže specifikoval, kterou konkrétní judikaturu dovolacího soudu má na mysli. Rovněž nepostačuje tvrzení, že otázka dovolacím soudem již vyřešená má být posouzena jinak, aniž by bylo uvedeno, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (dle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).

Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud uzavřel, že dovolání žalobce trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a které nebyly žalobcem odstraněny v zákonné lhůtě (§ 241b odst. 3, § 243b a § 243c odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto dovolání dle § 243c odst. 1 o. s. ř. předsedou senátu dle § 243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. 9. 2020

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru