Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 118/2011Usnesení NS ze dne 21.02.2012

HeslaOdpovědnost státu za škodu
Promlčení
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.118.2011.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

§ 32 odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 1713/12 ze dne 07.08.2012 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jiří Nykodým


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 118/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce Š. R., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Moravcovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Semtín 81, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1.050.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 47/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 2. 2010, č. j. 16 C 47/2009 – 54 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2010, č. j. 70 Co 382/2010 – 80, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 2. 2010, č. j. 16 C 47/2009 – 54, se zastavuje.

II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2010, č. j. 70 Co 382/2010 – 80, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. 2. 2010, č. j. 16 C 47/2009 – 54, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení náhrady škody ve výši 750.000,- Kč a nemajetkové újmy ve výši 300.000,- Kč, jež měly být žalobci způsobeny nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Pardubicích ve věci pod sp. zn. 11 C 38/93 (dále jen původní řízení), spočívajícím v jeho nepřiměřené délce.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce dovolání, k jehož projednání však není Nejvyšší soud funkčně příslušný, a proto řízení o tomto dovolání podle ustanovení § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4.9.2003, sp.zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, ročník 2006).

Také rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z dovolatelem formulovaných výtek vůči rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že jeho zásadní právní význam spatřuje v řešení otázky promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk), a to v situaci, kdy původní řízení skončilo právní mocí usnesení dovolacího soudu dne 24. 9. 2007, žalobce neúspěšně požádal žalovanou o náhradu škody a nemajetkové újmy vzniklé mu v důsledku nesprávného úředního postupu v původním řízení dne 2. 4. 2008 a stejný nárok uplatnil u soudu žalobou v této věci dne 18. 3. 2009.

V posouzení dané otázky však rozsudek odvolacího soudu nepředstavuje jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., když zcela odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 96/2011), od níž nemá Nejvyšší soud důvod se odchylovat.

Právní posouzení nároku žalobce na náhradu škody odvolacím soudem žalobce nijak nenapadal, a není proto zřejmé, v čem by mělo zakládat zásadní právní význam napadeného rozsudku.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 21. února 2012

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru