Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1138/2004Usnesení NS ze dne 09.02.2005

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2005:30.CDO.1138.2004.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1138/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobců: a) J. E. a b) A. E., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným:

1) V. M., 2) M. M., 3) R. H. a 4) M. H., všichni zastoupeni advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 10 C 8/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. listopadu 2003, č.j. 40 Co 606/2003-135, takto:

I. Dovolání žalobců se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalobců potvrdil rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. ledna 2003, č.j. 10 C 8/2000-109, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že do společného jmění žalobců patří nemovitosti ve výroku označené a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení způsobem ve výroku blíže uvedeným. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a–s výjimkou posouzení o tom, že uplatněná žaloba je v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 obč. zákoníku – i z nich vyvozenými právními závěry o tom, že kupní smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne 16.2.1995, o koupi označených nemovitostí do odpovídajícího spoluvlastnictví žalovaných, není neplatným právním úkonem pro žalobci tvrzenou neurčitost.

Žalobci v podaném dovolání, jehož přípustnost vyvozují z ust. 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., vytýkají odvolacímu soudu, že „nevrátil“ spis okresnímu soudu v Šumperku k doplnění a došetření. Namítají, že tehdejší advokát žalovaných dne 16.2.1995 sepsal celkem tři smlouvy (kupní smlouvu o prodeji označených nemovitostí, smlouvu

o užívání motorového vozidla a zástavní smlouvu), jejíž obsah charakterizují a komentují, s tím, že se týkaly stejných účastníků. Z těchto důkazů dovozují, že je jimi prokázáno, že při sepisování všech tří smluv nebyla se strany žalovaných dána především vážnost vůle, ale ani určitost a srozumitelnost právního úkonu ve smyslu

§ 37 obč. zákona. Navrhují proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř., bez jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje

k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Žalobci (dále též dovolatelé) dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu

ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst. 3 o.s.ř.]. O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení jen takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V posuzovaném případě je rozhodnutí odvolacího soudu, který se (s uvedenou výjimkou, která však neovlivnila výrok jeho rozsudku), ztotožnil s důvody uvedenými

v rozhodnutí soudu prvního stupně, založeno především na skutkovém závěru, že mezi žalobci a žalovanými došlo k uzavření kupní smlouvy o koupi označených nemovitostí do spoluvlastnictví žalovaných a že nebylo prokázáno, že by šlo o neplatný právní úkon. Z náležitostí vylíčení důvodů dovolání však vyplývá, že dovolatelé nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně. Nesouhlasí též s hodnocením provedených důkazů soudem. Ve skutečnosti tedy dovolatelé napadají rozsudek dvolacího soudu

v otázce skutkových zjištění, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Okolnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení

§ 241a odst. 3 o.s.ř.), však nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Z vyložených důvodů nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat po právní stránce za zásadně významné a nelze dovodit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání žalobců tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobci s ohledem

na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. února 2005

JUDr. Karel Podolka , v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru