Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

30 Cdo 1045/2001Usnesení NS ze dne 15.08.2001

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2001:30.CDO.1045.2001.1

přidejte vlastní popisek

30 Cdo 1045/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně B. M., proti žalované České republice - Okresnímu úřadu ve F.-M., o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod spisovou značkou 17 C 209/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2000, č.j. 9 Co 471/2000-118, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22.12.1999, č.j. 17 C 209/97-95, byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobkyně žila se zůstavitelkou Š. Š., zemřelou dne 12.2.1997, ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před její smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost. Soud I. stupně dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat naplnění podmínek uvedených v ustanovení § 475 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen obč. zák.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 20.7.2000, č.j. 9 Co 471/2000-118, potvrdil rozsudek soudu I. stupně a současně rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a v odvolacím řízení znovu vyslechl žalobkyni a jí navrženého svědka E. T. Uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by žila se zůstavitelkou Š. Š. (zemřelou dne 12.2.1997) nejméně po dobu jednoho roku před smrtí zůstavitelky ve společné domácnosti a z tohoto důvodu s ní společně pečovala o společnou domácnost.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále jen dovolatelka), dovolání, ve kterém navrhla zrušení rozsudků soudů I. i II. stupně a vrácení věci soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Přípustnost dovolání odůvodnila odkazem na § 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Dovolání podala z důvodů podle § 241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka uvedla, že soud I. stupně ve skutkových zjištěních vycházel ze zcela účelových výpovědí svědků S. F., J. F. a J. P., nevzal v úvahu lékařskou zprávu MUDr. Z. L., nezabýval se hodnověrností uvedených slyšených svědků a jejich poměrem k věci a účastníkům řízení.

Žalovaná strana se k dovolání nevyjádřila.

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části 12, hlavy prvé, bodu 17 zák. č.30/2000 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zák. č. 99/1963 Sb.), podle kterého dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným před účinností tohoto zákona nebo po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.

Dovolací soud zjistil, že dovolání v předmětné věci bylo podáno oprávněnou osobou, tj. účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, jak to vyžaduje ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř., bylo podáno ve lhůtě dle ustanovení § 240 odst. 1 o.s. ř. a splňuje formální i obsahové znaky dle ustanovení § 241 odst. 2 o. s. ř. Po tomto zjištění se dále zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť dle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání odůvodnila dovolatelka odkazem na § 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Z obsahu spisu dovolací soud zjistil, že soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30.6.1999, č.j. 17 C 209/97-63 žalobě vyhověl a určil, že žalobkyně žila se zůstavitelkou Š. Š., zemřelou dne 12.1.1997, ve společné domácnosti nejméně po dobu jednoho roku před její smrtí a z tohoto důvodu pečovala o společnou domácnost. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.9.1999, č.j. 9 Co 783/99-74, uvedený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem zrušení zmíněného rozsudku (§ 221 odst.1 písm. a/ o.s.ř) byla skutečnost, že soud prvního stupně nevyhověl důkaznímu návrhu žalované strany a nevyslechl jí navržené svědky. Označeným zrušovacím usnesením odvolací soud nijak neomezil soud prvního stupně pokud jde o právní posouzení věci, protože žádné stanovisko k jejímu právnímu posouzení nezaujal. Poukázal jen na výklad § 115 obč. zák. v 1. díle komentáře k obč.zák. na str. 115, vydání Panorama 1987. Nutno tedy uzavřít, že dovolání podle § 238 odst.1 písm. b) o.s.ř. není přípustné.

Zbývá ještě posoudit existenci podmínek přípustnosti taxativně vymezených v ustanovení § 237 o.s.ř. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. K těmto vadám přihlíží soud z úřední povinnosti.

Dovolací soud po prostudování obsahu spisu dospěl k závěru, že dovolání podle ustanovení § 237 není přípustné, neboť daná věc náleží do pravomoci soudu, ten, kdo vystupoval v řízení jako účastník, měl způsobilost být účastníkem řízení i procesní způsobilost, v téže věci nebylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo zahájeno řízení, návrh na zahájení byl podán, účastníku řízení nebyla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem a soud byl správně obsazen (§ 237 odst. 1 písm. a/, až g/ o.s.ř.).

Na základě shora uvedených skutečností dovolací soud dovolání odmítl podle ustanovení § 243b odst. 4 o.s.ř s přihlédnutím k ustanovení § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému žádné ustanovení o.s.ř. dovolání nepřipouští.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s odkazem na ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v dovolacím řízení dovolatelka neuspěla a žalované straně žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. srpna 2001

JUDr. František Duchoň,v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru