Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tz 70/2001Rozsudek NS ze dne 24.04.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.70.2001.1

přidejte vlastní popisek

3 Tz 70/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Fastnera a soudců Mgr. Josefa Hendrycha a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněných 1) P. F., 2) Z. N., 3) A. P., 4) K. N., 5) R. T., 6) R. C., 7) T. H., 8) J. C., 9) D. M., 10) T. B., jednak proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 11. 9. 2000, č. j. 2 Zt 136/2000-180, ohledně všech obviněných, a jednak proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, Městského úřadu vyšetřování ze dne 30. 8. 2000, č. j. MVOV-662/420-2000-152, ohledně obviněných P. F., D. M., T. B., Z. N. a R. T.,

a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:

I.

Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 11. 9. 2000, č. j. 2 Zt 136/2000-180 a v řízení, jež mu přecházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 171 odst. 1, § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněných P. F. , Z. N., A. P., K. N., R. T., R. C., T. H., J. C., D. M. a T. B.

II.

Pravomocným usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Městského úřadu vyšetřování v Ostravě, ze dne 30. 8. 2000, č. j. MVOB-662/420-2000-152, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 171 odst. 1, § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněných P. F. , D. M., T. B., Z. N. a R. T.

Odůvodnění:

Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 11. 9. 2000, č. j. 2 Zt 136/2000, bylo rozhodnuto, že věc, v níž bylo vyšetřovatelem Policie ČR, Městského úřadu vyšetřování v Ostravě, pod sp. zn. MVOV-49/420-2000 vedeno trestní stíhání proti všem výše jmenovaným obviněným pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. se podle § 171 odst. 1 tr. ř. postupuje k projednání Úřadu Městského obvodu Hrabová, komisi pro projednávání přestupků, neboť podle státní zástupkyně nešlo o uvedený ani jiný trestný čin, ale mohlo by jít o přestupek. Po skutkové stránce se mělo jednat o to, že obvinění „v období od měsíce ledna 1999 do prosince 1999 v O. - H. na pracovišti S. R. - V., s. r. o., jako její zaměstnanci v podvodném úmyslu obohatit se, v průběhu čerpání nafty do svých pracovních strojů z cisterny dodavatelské firmy N., s. r. o. O., s vědomím řidičů cisterny úmyslně nepravdivě uváděli v dodacích listech vyšší množství nafty, než bylo do pracovních strojů skutečně dodáno, přičemž řidiči cisteren si takto vzniklý rozdíl nafty ponechali a vyplatili zaměstnancům firmy S. R. - V., s. r. o., kterou si vzájemně rozdělili a způsobili tak firmě S. R. - V., s. r. o., se sídlem v O. - K., škodu ve výši nejméně 184 700,- Kč\".

Toto usnesení nabylo právní moci u obviněného P. F. , K. N., R. T. a R. C. dne 29. 9. 2000, u obviněného Z. N., T. H. a T. B. dne 26. 9. 2000, u obviněného A. P. dne 27. 9. 2000, u obviněného J. C. dne 3. 10. 2000, u obviněného D. M. dne 6. 10. 2000.

Ještě před tím byla usnesením vyšetřovatele Policie ČR, Městského úřadu vyšetřování v Ostravě, ze dne 30. 8. 2000, č. j. MVOV-662/420-2000-152, podle § 171 odst. 1 tr. ř. postoupena k projednání jako přestupek Úřadu městského obvodu Ostrava - Jih věc obviněných P. F. , D. M., T. B., Z. N. a R. T., stíhaných původně pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se měli dopustit tím, že „v období od měsíce dubna 1999 do měsíce srpna 1999 v O. - H. na haldě ve firmě S. R. - V., s. r. o., po předchozí domluvě v několika případech odčerpali naftu z nádrží pracovních strojů do kanystrů a tuto užili pro svoji potřebu, a jmenované firmě tak způsobili škodu ve výši nejméně 12 000, Kč\".

Toto usnesení vyšetřovatele nabylo právní moci v případě obviněných T. B., R. T. a Z. N. dne 3. 2. 2001 a v případě obviněných P. F. a D. M. dne 13. 2. 2001.

Dne 26. 3. 2001, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 272 tr. ř., podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen „ministr\") proti oběma těmto usnesením u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyššího soudu\") v neprospěch všech obviněných stížnost pro porušení zákona .

Pokud jde o první z napadených usnesení (usnesení státní zástupkyně) ministr namítl, že z tohoto rozhodnutí je zřejmé, že vyšetřovatel neprovedl v potřebném rozsahu výslechy obviněných ke skutku, pro který jim bylo sděleno obvinění. Nezabýval se v potřebném rozsahu rozpory ve výpovědích jednotlivých obviněných, kteří vinu v plném rozsahu popřeli, jmenovitě P. F. , Z. N., K. N., R. T., D. M. a T. B., s výpověďmi dalších obviněných, kteří trestnou činnost doznali a popsali podvodné transakce v průběhu čerpání nafty do pracovních strojů ve společnosti S. R. - V., s. r. o. Výpovědi obviněných A. P., R. C., T. H. a J. C. totiž nasvědčují tomu, že ke spáchání tohoto skutku docházelo, ovšem jejich výpovědi jsou, pokud jde o konkrétní okolnosti této trestné činnosti (dobu, množství, četnosti a pod.), málo konkrétní. Názor vyslovený státní zástupkyní v odůvodnění tohoto jejího rozhodnutí, že nelze objektivizovat do jaké míry se jednotliví obvinění podíleli na vzniku škody způsobené touto trestnou činností je předčasný a vychází z neúplného dokazování.

Co se týče druhého napadeného usnesení (usnesení vyšetřovatele) ministr mu vytýká především formální vady, když ve výrokové části je nepřesně označen orgán, jemuž věc byla postoupena k rozhodnutí, přičemž toto usnesení je též nedostatečně zdůvodněno, takže je i nepřezkoumatelné.

K oběma předmětným trestným činům ministr poznamenává, že z procesních úkonů vyšetřovatele (vyloučení věci ze společného řízení, upozornění na změnu právní kvalifikace a konečně i postoupení věci k projednání jako přestupek) je zřejmá snaha vyhnout se dalšímu vyšetřování, jež by vyžadovalo provádění dalších důkazů. Jde zejména o odstranění povrchnosti výslechu jednotlivých obviněných, která byla způsobena mj. i tím, že tyto výslechy provádělo více vyšetřovatelů bez toho, že by byly vedeni snahou získat úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Vyšetřovatelé nedostatečně reagovali na rozpory ve výpovědích jednotlivých obviněných a neopatřili dodací listy či jiné doklady, z nichž by mohlo být ověřeno, který z obviněných a ve které době zkreslené dodací listy vystavoval a ověřoval. Nezjišťovali také jakými měřícími přístroji byla vybavena cisterna, kterou byla nafta ke strojům dovážena a zda bylo možno s těmito měřícími přístroji manipulovat v době čerpání a tím zkreslovat údaje o množství čerpané nafty. Protože oba skutky (trestné činy) byly časově, místně i personálně propojeny, bylo chybou, že došlo k jejich rozpojení a že o nich nebylo konání společné vyšetřování.

V závěru ministrova mimořádného opravného prostředku bylo proto navrženo, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že oběma napadenými usneseními byl porušen ve prospěch obviněných zákon, tato usnesení aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Když Nejvyšší soud podle § 267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroků obou napadených usnesení i řízení, jež jim předcházelo, dospěl k závěru, že, pokud jde o právní názor stran porušení zákona těmito rozhodnutími, je ministrův mimořádný opravný prostředek důvodný.

Z důvodů obsažených ve stížnosti pro porušení zákona je totiž třeba souhlasit s tím, že výpovědi jednotlivých obviněných, tak jak byly pořízeny vyšetřovatelem, jsou neúplné, a nebyly zaměřeny ke všem podstatným okolnostem stíhaných skutků. V úvahu přicházelo též opatření zmíněných listinných materiálů. Je ovšem realitou, že skutkový stav v obou těchto velmi těsně souvisejících trestních věcech je založen z největší části na výpovědích obviněných, které jsou převážně popěrného charakteru, a pokud se někteří z obviněných k trestné činnosti doznávají, jsou jejich výpovědi velmi nekonkrétní. Za této situace se proto nejeví reálné, že by s poměrně velkým časovým odstupem od spáchání obou skutků i od původně provedeného vyšetřování mohlo další dokazování důkazní situaci natolik obohatit, že by ve věci mohla být podána obžaloba a obvinění postaveni před soud. Ve stížnosti pro porušení zákona ostatně, kromě opakování výslechu obviněných a opatření výše zmíněných listin, ani nejsou uvedeny další důkazy, jimiž by řízení mohlo být doplněno. Pokud u prvého z předmětných skutků byla uvedena škoda téměř 185 000, - Kč, je její vyčíslení v odborném vyjádření na č. l. 110 - 112 zjevně spekulativní a vychází pouze z porovnání spotřeby stavebních strojů v jednotlivých letech, nikoli ze skutečnosti. Navíc toto odborné vyjádření je i formálně vadné a nemůže proto být použito jako důkaz, když podle § 105 odst. 1 věty druhé tr. ř. může takové odborné vyjádření v jednoduchých případech podat příslušný orgán. Posuzovaný případ rozhodně nelze označit za jednoduchý a uvedené odborné vyjádření podal soudní znalec, takže toto odborné vyjádření je hybridem, který není ani znaleckým posudkem ani odborným vyjádřením v tom smyslu, jak tyto důkazní prostředky upravuje třetí oddíl páté hlavy trestního řádu.

Nejvyšší soud proto z podnětu podaného mimořádného opravného prostředku podle § 268 odst. 2 vyslovil, že oběma napadenými pravomocnými usneseními a v řízení, jež jim předcházelo, byl ve prospěch obviněných porušen zákon, a to v ustanovení § 171 odst. 1 tr. ř., jež upravuje podmínky pro postoupení věci v přípravném řízení jako přestupek, a v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o zjišťování skutkového stavu věci.

Protože však není reálný předpoklad, že by v dalším řízení mohla být tato věc, resp. obě věci, doplněným dokazováním došetřena a vyřízení obou věcí jako přestupek jako přestupek se nejeví jako zjevně nepřiměřené, převažuje zájem na stabilitě obou těchto napadených pravomocných rozhodnutí nad zájmem na jejich zrušení, které by zjevně vedlo jen k dalšímu zdlouhavému, nehospodárnému a tedy i neúčelnému řízení, od kterého nelze očekávat efekt v podobě obžaloby, resp. postavení obviněných před soud. Nejvyšší soud proto rozhodl ve věci pouze tzv. akademickým výrokem, když podle § 268 odst. 2 tr. ř. sice vyslovil porušení zákona, ovšem napadená rozhodnutí nerušil a nepřikázal, aby věc byla znovu projednána a rozhodnuta.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustná stížnost pro porušení zákona.

V Brně dne 24 . dubna 2001

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Fastner

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru