Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tz 48/2017Rozsudek NS ze dne 14.09.2017

HeslaSpolečný trest za pokračování v trestném činu
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:3.TZ.48.2017.1
Dotčené předpisy

§ 37 tr. zák.

§ 37a tr. zák.


přidejte vlastní popisek

3 Tz 48/2017-27

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. září 2017 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Pavla Šilhaveckého stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného M. K. proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 4 T 12/2015, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:

Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 4 T 12/2015, byl porušen zákon v ustanoveních § 37 a § 37a zákona č. 140/1961 Sb. ve prospěch obviněného M. K.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 18 T 44/2012, byl nejprve podle § 37a zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen „tr. zák.“) zrušen výrok o vině a trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 17 T 107/2010, doručeného dne 9. 10. 2010, pravomocného dne 9. 10. 2010, kterým byl obviněný M. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (ad 1–4), dále trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (ad 5-8), a trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. (ad 8), a následně byl obviněný M. K. uznán vinným opětovně citovanými trestnými činy včetně nových dílčích útoků (skutků) pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (body 1–12) a trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. (body 5–8, 12), přičemž zároveň byla zrušena i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 35 odst. 1 tr. zák. a § 37a tr. zák. odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 (dva a půl) roku s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 5 (pěti) let. Dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 11. 2012.

Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 6. 2016, sp. zn. 4 T 12/2015, byl podle § 37a tr. zák. zrušen výrok o vině pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 18 T 44/2012, přičemž byly zrušeny i další výroky, mající ve zrušeném výroku o vině svůj podklad, a poté byl obviněný M. K. uznán vinným opětovně oběma trestnými činy včetně nového dílčího útoku (skutku) pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 13). Následně okresní soud podle § 37a tr. zák. a § 37 tr. zák. upustil od uložení společného trestu s ohledem na trest uložený rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 18 T 44/2012. Dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody. Týmž rozsudkem byl obviněný M. K. podle § 226 písm. e) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání pro skutek, v němž byl spatřován přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť trestnost činu zanikla účinnou lítostí podle § 197 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že po vyhlášení rozsudku se obviněný i státní zástupce vzdali práva odvolání, nabyl rozsudek právní moci dne 22. 7. 2015, přičemž výrok o vině a trestu nabyl právní moci již dne 25. 6. 2015.

Ministr spravedlnosti České republiky podal podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného M. K., a to proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 6. 2016, sp. zn. 4 T 12/2015. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 37 a § 37a tr. zák. ve prospěch obviněného M. K.

V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti odkázal na ustanovení § 37 a § 37a tr. zák. a uvedl, že Okresní soud v Trutnově správně dospěl k závěru, že jednání obviněného M. K., právně kvalifikované jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., stíhané ve věci Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 12/2015, je dílčím útokem (skutkem) pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl obviněný již pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 18 T 44/2012, a tedy v úvahu přichází postup podle § 37a tr. zák. V souladu s tímto ustanovením tedy zrušil celý výrok o vině z dřívějšího rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ve věci sp. zn. 18 T 44/2012, a poté obviněného M. K. uznal vinným opětovně oběma trestnými činy včetně nového dílčího útoku (skutek 13) pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (skutky 1–13). Na straně druhé však samosoudkyně přehlédla, že v takovém případě je nutno obligatorně zrušit i celý výrok o trestu z dřívějšího rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 18 T 44/2012, a poté znovu rozhodnout o uložení společného trestu, který nesmí být mírnější než trest uložený dřívějším rozsudkem. Soud v této souvislosti také nesprávně aplikoval § 37 tr. zák., pokud upustil od uložení společného trestu, a to s ohledem na trest uložený dřívějším rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 18 T 44/2012. Přitom trestní zákon, resp. ani současný trestní zákoník, na rozdíl od trestu souhrnného, zásadně neumožňuje upustit od uložení společného trestu za pokračování v trestném činu.

Při správném postupu samosoudkyně Okresního soudu v Trutnově ve věci sp. zn. 4 T 12/2015, poté, kdy zrušila výrok o vině z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 18 T 44/2012, a nově uznala obviněného M. K. vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., včetně nového dílčího útoku (skutku), a trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák., měla zároveň zrušit celý výrok o trestu z výše citovaného rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích a znovu rozhodnout v souladu s ustanovením § 37a tr. zák. o trestu. Přitom společný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.

Tím, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově nebyl za podmínek § 37a tr. zák. zrušen dříve uložený trest a následně nebyl obviněnému M. K. uložen společný úhrnný trest za pokračující trestný čin podvodu a trestný čin poškozování cizích práv spáchaný v jednočinném souběhu s ním, došlo k naplnění zákonných podmínek pro podání stížnosti pro porušení zákona proti výroku o trestu ve smyslu § 266 odst. 2 tr. ř. Výrok soudu o upuštění od uložení společného trestu je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu i k poměrům pachatele a je rovněž v rozporu s účelem trestu (srov. § 23 tr. zákona). V důsledku nesprávného postupu samosoudkyně Okresního soudu v Trutnově došlo k porušení zákona ve prospěch obviněného.

Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 4 T 12/2015, byl ve výroku o upuštění od uložení společného trestu s ohledem na trest uložený obviněnému M. K. rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 18 T 44/2012, porušen zákon ve prospěch obviněného M. K. v ustanoveních § 37 a § 37a tr. zák.

Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle § 37 tr. zák. soud upustí od uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. nebo od uložení dalšího trestu podle § 36 tr. zák., má-li za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem je dostatečný.

Podle § 37a tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§ 89 odst. 3 tr. zák.), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení § 35 až 37 tr. zák. tu platí obdobně.

Uvedenými ustanoveními se Okresní soud v Trutnově při svém rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 12/2015 důsledně neřídil.

Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 18 T 44/2012, byl nejprve podle § 37a tr. zák. zrušen výrok o vině a trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 17 T 107/2010, jímž byl obviněný M. K. uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (ad 1–4), dále trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. (ad 5–8), a trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. (ad 8), a následně byl uznán vinným citovanými trestnými činy včetně nových dílčích útoků pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. Zároveň byla zrušena i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 35 odst. 1 a § 37a tr. zák. odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu pěti let. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 11. 2012.

Následně byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 4 T 12/2015, podle § 37a tr. zák. zrušen výrok o vině pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák a trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 18 T 44/2012, přičemž byly zrušeny i další výroky, mající ve zrušeném výroku o vině svůj podklad, a poté byl obviněný M. K. uznán vinným opětovně oběma trestnými činy včetně nového dílčího útoku pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. Samosoudkyně Okresního soudu v Trutnově za použití ustanovení § 37a tr. zák. a § 37 tr. zák. upustila od uložení společného trestu s ohledem na trest uložený rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 18 T 44/2012, a dále rozhodla o náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 7. 2015, když výrok o vině a trestu nabyl právní moci již dne 25. 6. 2015.

Jak správně uvedl ministr spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona samosoudkyně Okresního soudu v Trutnově v souladu se zákonem dospěla k závěru, že jednání obviněného M. K., právně kvalifikované jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., stíhané ve věci Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 12/2015, je dílčím útokem pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl obviněný již pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 18 T 44/2012, a tedy v úvahu přicházel postup podle § 37a tr. zák. V souladu s tímto ustanovením tedy zrušila celý výrok o vině z dřívějšího rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ve věci sp. zn. 18 T 44/2012 a poté obviněného M. K. uznala vinným opětovně oběma trestnými činy včetně nového dílčího útoku pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1,2 tr. zák. Na straně druhé však přehlédla, že v takovém případě je nutno obligatorně zrušit i celý výrok o trestu z dřívějšího rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 18 T 44/2012, a poté znovu rozhodnout o uložení společného trestu, který nesmí být mírnější než trest uložený dřívějším rozsudkem. V té souvislosti nesprávně aplikovala § 37 tr. zák., pokud upustila od uložení společného trestu, a to s ohledem na trest uložený dřívějším rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích sp. zn. 18 T 44/2012. Přitom trestní zákon, resp. ani současný trestní zákoník, na rozdíl od trestu souhrnného zásadně neumožňuje upustit od uložení společného trestu za pokračování v trestném činu.

S ohledem na argumentaci výše uvedenou Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 4 T 12/2015, byl porušen zákon v ustanoveních § 37 a § 37a tr. zák. ve prospěch obviněného M. K. Vzhledem k tomu, že zákonný postup upravený v ustanovení § 269 odst. 2 tr. ř. – tj. zrušit napadené nezákonné rozhodnutí – je možno aplikovat pouze v případě dojde-li k porušení zákona v neprospěch obviněného, Nejvyšší soud se ve svém rozsudku omezil pouze na tento tzv. akademický výrok.

Nad rámec je možno uvést, že shora uvedeným postupem samosoudkyně Okresního soudu v Trutnově tak vznikla situace, kdy v trestní věci Okresního soudu ve Strakonicích vedené pod sp. zn. 18 T 44/2012, byl zrušen celý výrok o vině, ale výrok o trestu zůstal nedotčen. Tím, že nebyl zároveň zrušen výrok o trestu, došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného. Naopak ve věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 12/2015, byl obviněný M. K. uznán vinným opětovně oběma trestnými činy z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích (věc vedená pod sp. zn. 18 T 44/2012), včetně nového dílčího útoku pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kdy však obviněnému trest uložen nebyl a samosoudkyně v rozporu s ustanovením § 37a tr. zák. upustila od uložení společného trestu s ohledem na trest uložený rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 18 T 44/2012. Uvedené pochybení, tzn. ponechání v platnosti trest bez návaznosti na výrok o vině ve věci vedené pod sp. zn. 18 T 44/2012 u Okresního soudu ve Strakonicích, však Nejvyšší soud nemohl napravit, neboť podaná stížnost pro porušení zákona proti tomuto rozhodnutí nesměřovala a nejednalo se o rozhodnutí navazující na věc vedenou u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 12/2015.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. září 2017

Předseda senátu

JUDr. Petr Šabata

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru