Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tz 291/2000Rozsudek NS ze dne 10.01.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.291.2000.1

přidejte vlastní popisek

3 Tz 291/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. ledna 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jindřicha Fastnera a soudců Mgr. Josefa Hendrycha a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch a v neprospěch obviněného K. R., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 6. 2000, č. j. 2 T 75/2000-153,

a za podmínek § 272 tr. ř. rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. takto:

Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 6. 2000, č. j. 2 T 75/2000-153, byl porušen zákon v ustanovení § 314e odst. 1, 2 písm. a), c) tr. ř. ve prospěch i v neprospěch obviněného.

Tento trestní příkaz se zrušuje. Zrušují se též další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Náchodě se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 6. 2000, č. j. 2 T 75/2000-153, byl obviněný K. R. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že "dne 21. 12. 1999 ve 14.42 hod. jako řidič osobního automobilu Škoda Favorit SPZ RKC 78 - 53 na silnici I. třídy č. 33 v km 36.88 v N. ve směru jízdy na Č. S. jel rychlostí nejméně 65 km/hod. a při najíždění do pravého jízdního pruhu zachytil o přední část automobilu zn. Iveco turbo, které následkem toho vyjelo vpravo mimo silnici na pravý chodník, kde v tu dobu procházela M. H., kterou narazil do oplocení zahradnictví a ta v důsledku toho utrpěla poranění, na jehož následky na místě zemřela".

Při takto formulovaném výroku o vině byl obviněnému K. R. uvedeným trestním příkazem uložen podle § 224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na tříletou zkušební dobu. Vedle tohoto podmíněného odsouzení mu byl podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen též trest zákazu činnosti - řízení motorových vozidel, a to rovněž ve výměře dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto rovněž o povinnosti obviněného nahradit způsobenou škodu, tj. zaplatit OZP zaměstnanců bank a pojišťoven částku 973,- Kč.

Dne 21. 7. 2000 nabyl tento trestní příkaz právní moci.

Dne 4. 12. 2000 podal proti němu ministr spravedlnosti České republiky (dále jen "ministr") u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen "Nejvyššího soudu") ve prospěch i v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona.

Ministr v podané stížnosti pro porušení zákona především namítl, že trestním příkazem lze podle § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. uložit trest odnětí svobody nejvýše do výměry jednoho roku. Je proto ve zjevném rozporu s tímto zákonným ustanovením, jestliže Okresní soud v Náchodě uložil obviněnému K. R. za předmětný trestný čin dvouletý trest odnětí svobody, byť jde jen o odsouzení podmíněné. Naproti tomu, s přihlédnutím k hrubému nedbalostnímu zavinění obviněného spojeného s neodčinitelným následkem v podobě smrti poškozené, je trest zákazu činnosti uložený při spodní hranici zákonné sazby § 49 odst. 1 tr. zák. neúměrně mírný. Konečně poslední ministrova výtka se váže k výroku o vině napadeného trestního příkazu, když ministr poukazuje na závažnost a složitost této trestní věci, která neměla být řešena trestním příkazem, ale měla být projednána standardním způsobem v hlavním líčení.

V petitu ministrova mimořádného opravného prostředku bylo proto navrženo, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě byl ve prospěch i v neprospěch obviněného porušen zákon, tento trestní příkaz, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a Okresnímu soudu v Náchodě podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Když Nejvyšší soud podle § 267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného trestního příkazu, jakož i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.

Pokud jde o otázku viny, samosoudce může podle ustanovení § 314e odst. 1 tr. ř. bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy. Podle přesvědčení Nejvyššího soudu je důvodná ministrova námitka, že projednávaná věc není tohoto druhu, neboť důkazní situace je v ní poměrně složitá a jedním z klíčových důkazů je posudek znalce z odvětví silničních motorových vozidel, proti němuž uplatnil obviněný při seznámení s vyšetřovacím spisem řadu výhrad, jež zůstaly nezodpovězeny. Již z tohoto důvodu nepřicházelo v úvahu rozhodnutí o věci trestním příkazem, ale měla být projednána v hlavním líčení, v němž by byl mj. tento znalec osobně vyslechnut s možností procesních stran klást mu k jeho posudku otázky.

Další flagrantní vadou napadeného trestního příkazu, vážící se již k výroku o trestu, je uložení trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Jak bylo v ministrově mimořádném opravném prostředku správně připomenuto, touto formou rozhodnutí lze podle § 314e odst. 2 písm. a) tr. ř. uložit trest odnětí svobody nejvýše do výměry jednoho roku. V posuzovaném případě by zřejmě v případě uznání viny obviněného K. R. přicházelo v úvahu uložení trestu odnětí svobody ve výměře vyšší než jeden rok, a to zejména vzhledem k následku jeho činu a míře nedbalostního zavinění. Takový trest odnětí svobody však nemohl být uložen trestním příkazem, ale i tato skutečnost byla důvodem, aby ve věci proběhlo standardní hlavní líčení.

Plně opodstatněná je i třetí ministrova námitka proti napadenému trestnímu příkazu, že - v případě, že obviněný K. R. byl předmětným trestním činem shledán vinným -pak, opět se zřetelem na míru jeho zavinění a těžký následek tohoto trestného činu, přicházelo podle § 49 odst. 1 tr. zák. v úvahu uložení trestu zákazu řízení motorových vozidel ve vyšší výměře, než při spodní hranici sazby, jejíž rozpětí je od jednoho do deseti let.

Ze všech až dosud uvedených důvodů proto Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v ustanovení § 314e odst. 1, 2 písm. a), c) tr. ř., tj. v ustanovení upravujícího základní podmínku pro vydání této zvláštní formy rozhodnutí, a v ustanovení, jež okresní soud použil při ukládání trestu. Porušení zákona bylo vysloveno jak ve prospěch, tak i v neprospěch obviněného, když vydání trestního příkazu při nespolehlivě zjištěném skutkovém stavu a uložení trestu odnětí svobody ve vyšší výměře než v jaké jej lze touto zvláštní formou rozhodnutí uložit, je porušení zákona v neprospěch obviněného, a uložení nepřiměřeně mírného trestu zákazu řízení motorových vozidel je naopak porušení zákona ve prospěch obviněného.

Nutným důsledkem tohoto prvního výroku rozsudku Nejvyššího soudu bylo, že Nejvyšší soud napadený trestní příkaz Okresního soudu v Náchodě podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.

Posledním výrokem tohoto rozsudku Nejvyššího soudu bylo Okresnímu soudu (samosoudci) v Náchodě podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Jak již bylo vzpomenuto, učiní tak v hlavním líčení, v němž bude kromě jiných důkazů proveden i osobní výslech znalce z odvětví silničních motorových vozidel, který v přípravném řízení podal písemný znalecký posudek.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustná stížnost pro porušení zákona.

V Brně dne 10. ledna 2001

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Fastner

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru