Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tz 1/2001Rozsudek NS ze dne 15.02.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:3.TZ.1.2001.1

přidejte vlastní popisek

3 Tz 1/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. února 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Eduarda Teschlera a soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného Ing. J. Č., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2000, sp. zn. 11 To 59/2000, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 17/98, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř., za podmínek § 272 odst. 1 tr. ř. takto:

Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2000, sp. zn. 11 To 59/2000,

bylporušenzákon

v ustanovení § 258 odst. 1 písm. d), § 259 odst. 3 tr. ř. a § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve prospěch obviněného Ing. J. Č.

Tento rozsudek se v celém rozsahu zrušuje.

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Vrchnímu soudu v Praze se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích podal dne 16. 4. 1998 u tamního krajského soudu na obviněného Ing. J. Č. obžalobu pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. (bod 1/ obžaloby) a pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. účinného do 31. 12. 1997 (bod 2/ obžaloby). Trestného činu pod bodem 1/ se podle obžaloby měl obviněný dopustit jednáním spočívajícím v tom, že „jako soukromý podnikatel v oboru zemědělství na základě smluv uzavřených se Státním fondem tržní regulace v zemědělství Praha převzal v roce 1994 do opatrování a skladování 27 929, 122 tun potravinářské pšenice, kterou prodal zčásti Státnímu fondu tržní regulace ze své produkce a zčásti svým prostřednictvím na základě komisionářské smlouvy ji nakoupil pro Státní fond tržní regulace od dalších zemědělců a v roce 1995 dalších 5 850 tun potravinářské pšenice, kterou Státnímu fondu tržní regulace prodal z vlastní výroby, přičemž část této pšenice skladované ve vlastních i cizích skladech na území Jihočeského kraje, zejména na okresech J. H., Č. B. a T., a to na farmě J., ve D. J., v hale J., ve skladu J. /bývalý objekt vojenských kasáren/, na středisku D., v T. - hale středně těžké mechanizace, v Ch. u T. - hale N., v hale ve D. n. L., na sýpce v Č. V., v halách „Z.\" u N. H., ve skladu v Ú. u N. H., v hale H. S., na středisku S., ve skladu v M., na středisku v P. n. D. - sklad M., hala a budova hospodářského družstva, ve skladu v N. H., na čističce v J. n. D., ve skladě V. mezi J. n. D. a S. H., v množství nejméně 17 582, 157 tun a v hodnotě nejméně 68 494 858, 43 Kč, počítaje v to i náklady, které Státní fond tržní regulace vynaložil na získání a uskladnění pšenice, však v době nejméně od září 1994 do 16. 5. 1996 bez vědomí a souhlasu Státního fondu tržní regulace prodal a prodejem získané finanční prostředky použil pro sebe, čímž Český stát zastoupený Státním fondem tržní regulace poškodil o částku shora uvedenou.\" Trestný čin uvedený pod bodem 2/ měl spáchat tím, že „jako soukromý podnikatel v zemědělství v době od 20. 9. 1995 do 9. 1. 1996 ve vztahu příslušnému odboru Ministerstva zemědělství České republiky sliboval určité práce a následně fingoval doklady o odbahnění a opravách rybníků Krčín, Velký Světví a Peškův v katastru S. a H. S., okres Č. B. a dále soustavy rybníků U hrušky v katastru D. S., okres Č. B., které v té době byly majetkem Pozemkového fondu České republiky a jichž byl nájemcem s nákladem 1 210 000,- Kč a na základě těchto slibů a fingovaných dokladů dostal od uvedeného ministerstva dotaci ve výši 968 000,- Kč, která mu byla vyplacena dne 12. 12. 1995 a tuto částku použil pro sebe, čímž poškodil Český stát o částku shora uvedenou.\"

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 1999, č. j. 1 T 17/98-1357, byl obviněný Ing. J. Č. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 , odst. 4 tr. zák. (bod 1/ rozsudku), přičemž předmětný skutek se odchyluje od obžaloby především ve stanovení výše způsobené škody, když podle zjištění soudu se jednalo o „nejméně 18 467,357 tun\" pšenice v hodnotě „nejméně 55 282 580 51,- Kč\". Shodně s obžalobou byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. účinného do 31. 12. 1997 (bod 2/ rozsudku). Podle § 248 odst. 4 tr. zák. byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Poškozený Český stát, zastoupený Státním fondem tržní regulace v zemědělství byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání, které proti výše uvedenému rozsudku podal obviněný, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 9. 1999, sp. zn. 11 To 74/99, tak, že podle § 258 odst. 1, písm. a), b), c), odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil ve výroku pod bodem 1) a současně též ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. pak věc vrátil Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Výrok o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3, písm. b) tr. zák. účinného do 31. 12. 1997 pod bodem 2/ předmětného rozsudku tedy zůstal nedotčen a rozsudek v této části nabyl právní moci dnem 6. 9. 1999.

Dalším rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 4. 2000, č. j. 1 T 17/98-1540, byl obviněný Ing. J. Č. znovu uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. spočívajícím po skutkové stránce v tom, že „jako soukromý podnikatel v oboru zemědělství na základě smluv uzavřených se Státním fondem tržní regulace v zemědělství Praha převzal v roce 1994 do opatrování a skladování 27 929, 122 tun potravinářské pšenice, kterou prodal zčásti Státnímu fondu tržní regulace ze své produkce a zčásti svým prostřednictvím na základě komisionářské smlouvy ji nakoupil pro Státní fond tržní regulace od dalších zemědělců a v roce 1995 dalších 5 850 tun potravinářské pšenice, kterou Státnímu fondu tržní regulace prodal z vlastní výroby, přičemž část této pšenice skladované ve vlastních i cizích skladech na území jihočeského regionu, zejména na okresech J. H., Č. B. a T., a to na farmě J., ve D. J., v hale J., ve skladu J., na středisku D., v T. - hale středně těžké mechanizace, v Ch. u T. - hale N., v hale ve D. n. L., na sýpce v Č. V., v halách „Z.\" u N. H., ve skladu v Ú. u N. H., v hale H. S., na středisku S., ve skladu v M., na středisku v P. n. D. - sklad M., hala a budova hospodářského družstva, ve skladu v N.H., na čističce v J. u P., ve skladě V. mezi J. n. D. a S. H., v množství nejméně 16 180 tun a v hodnotě nejméně 39 849 722,- Kč však v době nejméně od listopadu 1994 do poloviny roku 1996 bez vědomí a souhlasu Státního fondu tržní regulace použil jako krmivo pro svá stáda hovězího dobytka a žíru, čímž Český stát zastoupený Státním fondem tržní regulace poškodil o částku shora uvedenou.\"

Za tento trestný čin a sbíhající se shora uvedený trestný čin podvodu byl obviněnému uložen podle § 248 odst. 4, § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody ve výměře pěti let a šesti měsíců, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. soud rozhodl, že se obviněný pro výkon trestu zařazuje do věznice s dozorem. Stejně jako v předcházejícím případě byl poškozený podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Rovněž proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Na jeho základě Vrchní soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 22. 9. 2000, sp. zn. 11 To 59/2000, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. na podkladě skutkového stavu zjištěného v napadeném rozsudku sám ve věci rozhodl tak, že obviněného Ing. J. Č. s ohledem na aplikaci ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. nově uznal vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Za uvedený trestný čin a sbíhající se trestný čin podvodu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 1999, č. j. 1 T 17/98-1357, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 1999, sp. zn. 11 To 74/99, obviněnému uložil podle § 250 odst. 3 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. rozhodl, že se výkon tohoto trestu při současném vyslovení dohledu nad pachatelem podmíněně odkládá na zkušební dobu tří let. Poškozený Český stát, zastoupený Státním fondem tržní regulace v zemědělství Praha byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímto rozsudkem odvolacího soudu bylo řízení v projednávané věci pravomocně ukončeno dnem 22. 9. 2000.

Ministr spravedlnosti České republiky napadl shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze stížností pro porušení zákona, kterou podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve lhůtě uvedené v ustanovení § 272 odst. 1 tr. ř. u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) v neprospěch obviněného Ing. J. Č.

Ve svém mimořádném opravném prostředku především namítl, že nelze souhlasit s hodnocením existence podmínek ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák., jak to ve svém rozhodnutí učinil Vrchní soud v Praze. V uvedené souvislosti poukázal na to, že jednáním obviněného byla na cizím majetku způsobena škoda ve výši 39 849 722,- Kč, tj. škoda velkého rozsahu, stanovená podle § 89 odst. 14 tr. zák., ve znění platném od 1. 1. 1994 do 31. 10. 1998. To znamená, že skutek, jehož se obviněný Ing. J. Č. dopustil po formální stránce nepochybně vykazoval zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. Dle názoru stěžovatele se k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost nebude v konkrétním případě odpovídat ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty, neboť již v takových případech (stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby) zákon předpokládá, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost bude zpravidla podstatně zvýšen. V posuzované věci obviněný jako komisionář porušil smluvní vztahy vůči fondu (komitentovi) a nedodržel sjednané podmínky skladování. Následně neoprávněně disponoval se svěřeným obilím a způsobil vznik škody mnohonásobně převyšující škodu velkého rozsahu podle § 89 odst. 14 tr. zák., a to za stavu, kdy si byl vědom, že nakládá s cizím majetkem, a že jím prováděné dispozice jsou neoprávněné. Podle přesvědčení stěžovatele nesnižuje společenskou nebezpečnost jednání obviněného okolnost, že opakovně ujišťoval fond o svých možnostech dostát převzatým závazkům ani úvaha odvolacího soudu, že by fond neměl zřejmě o pšenici neodpovídající kvality zájem, když na druhé straně ve svém rozhodnutí konstatuje, že by fond patrně rozhodl o jiném využití pšenice, pokud by se odpovídajícím způsobem a především včas dozvěděl o neschopnosti obviněného dodržet smluvní závazky.

Stěžovatel odvolacímu soudu dále vytkl, že při posuzování jednání obviněného opomněl přihlédnout k tomu, že obviněný Ing. J. Č. měl se zemědělskou výrobou značné zkušenosti, protože dříve pracoval jako ředitel bývalého Státního statku v T. a po určitou dobu byl dokonce pověřen řízením bývalého federálního Státního fondu tržní regulace v zemědělství, který měl obdobnou funkci jako Státní fond tržní regulace v zemědělství se sídlem v Praze, a že v zemědělské velkovýrobě začal soukromě podnikat již v roce 1983. Podle názoru stěžovatele nebyla při posuzování stupně nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost vzata dostatečně v úvahu ani skutečnost, že se obviněný dopustil předmětného deliktu ve vícečinném souběhu s trestným činem podvodu, a že skutkové okolnosti obou spáchaných deliktů charakterizují osobu obviněného jako pachatele se zcela neodpovědným vztahem k cizímu majetku a svědčí o jeho ziskuchtivosti.

Z těchto důvodů ministr spravedlnosti v petitu stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem byl porušen ve prospěch obviněného Ing. J. Č. zákon v ustanoveních § 88 odst. 1 tr. zák. a § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř., když v důsledku chybné aplikace hmotněprávních ustanovení byl v odvolacím řízení nesprávně zrušen rozsudek soudu I. stupně. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo a shledal, že zákon byl porušen. K tomuto závěru dospěl na základě níže uvedených skutečností.

K věci je nejprve třeba uvést, že Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně ve věci provedl obsáhlé a po formální stránce bezchybné dokazování, které navíc v požadovaném směru doplnil v souladu s pokyny obsaženými v rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 6. 9. 1999. Při zjišťování skutkového stavu věci se řídil ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a učinil správná a úplná skutková zjištění. Vadami není zatíženo ani právní posouzení předmětné věci.

Objektem trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. je především vlastnictví věci, přičemž předmětem útoku je cizí věc, která byla pachateli svěřena. Pachatel si tuto věc přisvojí úmyslným jednáním (§ 4 tr. zák.) spočívajícím v tom, že s věcí ke škodě svěřitele naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla svěřená věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření a přitom sobě nebo jinému obstará z věci trvalý prospěch.

V posuzované věci dospěly oba soudy ke správnému závěru, že jednání obviněného Ing. J. Č. je nutno právně kvalifikovat jako trestný čin zpronevěry (§ 248 tr. zák.). V daném případě došlo ke svěření věci (obilí) na základě smluvního vztahu mezi komisionářem (obviněným) a komitentem (Státním fondem tržní regulace v zemědělství), přičemž přisvojení svěřené věci spatřovaly oba soudy v tom, že obviněný výše popsaným využitím obilí bez předcházejícího souhlasu vlastníka jej vyloučil z dispozice s touto věcí. Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí k námitkám obviněného správně zdůraznil, že jen vlastník mohl rozhodnout, popř. udělit souhlas, jak bude s jeho (byť částečně znehodnoceným) majetkem naloženo poté, kdy se sám přesvědčí, zda a v jakém rozsahu, případně z jaké příčiny byl tento majetek znehodnocen. Tím byl svěřitel věci fakticky zbaven možnosti rozhodnout o jejím eventuálním jiném využití. Z hlediska znaků trestného činu zpronevěry vrchní soud důvodně nepovažoval za relevantní namítanou skutečnost, že by vlastník (s ohledem na charakter jeho činnosti) neměl o obilí v jiné než potravinářské kvalitě zájem. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, když konečně ani argumentace uplatněná ve stížnosti pro porušení zákona nezpochybňuje učiněná skutková zjištění ani závěry o tom, že došlo k naplnění zákonných znaků trestného činu zpronevěry.

Nejvyšší soud se dále zabýval základní námitkou, kterou ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil, tj. že Vrchní soud v Praze v napadeném rozsudku nesprávně použil ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák., a v důsledku toho použil chybnou právní kvalifikaci předmětného skutku.

Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. se dopustí pachatel, jenž si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena a způsobí na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Podle § 89 odst. 14 tr. zák. účinného v době spáchání činu tato škoda představovala částku dosahující nejméně pětisetnásobku nejnižší měsíční mzdy stanovené nařízením vlády č. 464/1991 Sb. (2 000,- Kč) pro účely trestního zákona, tzn. nejméně 1 000 000,- Kč. Pro úplnost je třeba dodat, že pozdější ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák. nestanoví škodu velkého rozsahu ve výši pro obviněného příznivější (srov. § 16 odst. 1 tr. zák.). Poněvadž v případě obviněného byla předmětem útoku věc (majetek), jejíž hodnota byla vyčíslena na částku nejméně 39 849 722,- Kč, lze mít za to, že po formální stránce došlo k naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák.

Z ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. vyplývá, že k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby (kvalifikované skutkové podstaty), se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.

Výše uvedené materiální podmínky § 88 odst. 1 tr. zák. Vrchní soud v Praze (na rozdíl od soudu I. stupně) v projednávané věci nedovodil pokud jde o odstavec 4) trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. V napadeném rozhodnutí je argumentováno tím, že okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, může mít v různých případech různou závažnost a proto může mít i rozdílný vliv na konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti ve srovnání s jinými obdobnými trestnými činy. V posuzovaném případě pak přihlédl k tomu, že za situace, kdy obžalovanému nebylo prokázáno, že zkrmoval nebo půjčoval potravinářskou pšenici, je nutno v souladu se zásadou in dubio pro reo vycházet z toho, že obžalovaný disponoval pouze s pšenicí znehodnocenou na úroveň krmné kvality, o níž výše uvedený fond neměl zájem. Uvedenou okolnost považoval odvolací soud za natolik specifickou v dané věci, že především z ní vycházel při posuzování podmínek ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. Vzhledem k tomu, že z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že tyto podmínky (pro použití odstavce 4, § 248 tr. zák.) v dané věci splněny nejsou, kvalifikoval jednání obviněného Ing. J. Č. toliko jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kde již existenci okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby dovodil.

Ke konstatovaným právním závěrům napadeného rozhodnutí je především třeba poznamenat, že pro správné posouzení materiálního kritéria § 88 odst. 1 tr. zák. je nutno vzít v úvahu, že již stanovením určité okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že i při naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen, tj. zvýšen na úroveň předpokládanou ustanovením § 88 odst. 1 tr. zák. To znamená, že k okolnosti podmiňující použití trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, jestliže stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě (§ 3 odst. 4 tr. zák.) ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, tzn. že nebude odpovídat ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům trestného činu kvalifikované skutkové podstaty. Takto je uvedená problematika konečně posuzována i v dosavadní judikatuře (srov. např. rozh. č. 34/1976 Sb. rozh. trest.) a správně na to poukazuje i ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona.

Pokud jde o trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., je znakem kvalifikované skutkové podstaty (s vyšší trestní sazbou) způsobení škody velkého rozsahu. Toto úzké vymezení dané kvalifikované skutkové podstaty (tj. pouze výší škody) má význam i v materiálním smyslu, neboť konkrétní stupeň zasažení individuálního objektu má zpravidla rozhodný vliv i na posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost. V obecné rovině lze proto dovodit, že jednání pachatele bude pro společnost zpravidla tím nebezpečnější, čím intenzivněji uvedenou kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu naplní. Podle zjištění soudu prvního i druhého stupně obviněný Ing. J. Č. inkriminovaným jednáním způsobil škodu ve výši více než 39 mil. korun, která tak mnohonásobně převyšuje hranici, kterou zákon stanoví pro škodu velkého rozsahu. Jde nepochybně o okolnost, která pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti předmětného trestného činu pro společnost (§ 88 odst. 1 tr. zák.). Jestliže Vrchní soud v Praze argumentuje v napadeném rozhodnutí již zmiňovanými skutečnostmi, které považuje pro daný případ za specifické, je možno přisvědčit tomu, že i jejich existence spoluurčovala stupeň společenské nebezpečnosti (§ 3 odst. 4 tr. zák.). Nikoliv však do té míry, aby přicházelo v úvahu dovodit, že bez ohledu na závažnost (intenzitu), s jakou byla naplněna formální okolnost podmiňující podle § 88 odst. 1 tr. zák., použití vyšší trestní sazby, nedosáhl stupeň nebezpečnosti trestného činu v uvedené konkrétní věci ani stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, tzn. že by neodpovídal ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům trestných činů výše uvedené kvalifikované skutkové podstaty.

Z důvodů, jež byly podrobně rozvedeny výše, je tedy zřejmé, že předmětný skutek měl být kvalifikován jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., když pro užití této právní kvalifikace byly splněny jak formální, tak materiální podmínky. Jestliže tedy Vrchní soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně z důvodu, že jím bylo porušeno ustanovení trestního zákona a sám za nezměněného skutkového stavu podle § 259 odst. 3 tr. ř. uznal obviněného Ing. J. Č. nově vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. ř., porušil zákon ve všech těchto citovaných ustanoveních.

Nejvyšší soud za tohoto stavu shledal stížnost pro porušení zákona důvodnou a podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2000, sp. zn. 11 To 59/2000, byl porušen zákon ve shora konstatovaném rozsahu. K porušení zákona došlo ve prospěch obviněného Ing. J. Č., který byl nezákonným rozhodnutím neoprávněně zvýhodněn. S ohledem na zjištěné porušení zákona, jež spočívá především ve výroku o vině, nemohlo napadené rozhodnutí obstát ani zčásti. Za splnění podmínek § 272 odst. 1 tr. ř. jej Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu zrušil a současně zrušil všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Trestní věc obviněného Ing. J. Č. se tak vrací do stadia, kdy Vrchní soud v Praze bude muset znovu projednat odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 4. 2000, č. j. 1 T 17/98-1540. V dalším řízení o této věci se bude řídit právním názorem vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 270 odst. 4 tr. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná (§ 266 odst. 7 tr. ř.).

V Brně dne 15. února 2001

Předseda senátu

JUDr. Eduard Teschler

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru