Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tvo 71/2001Usnesení NS ze dne 07.06.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:3.TVO.71.2001.1

přidejte vlastní popisek

3 Tvo 71/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. června 2001 stížnosti obžalovaných M. B., P. V., P. K. a R. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. 10 Ntv 10/01, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 23/2000, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti zamítají.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2001, sp. zn. 10 Ntv 10/01, bylo podle § 71 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o prodloužení lhůty trvání vazby obžalovaných M. B., P. V., P. K. a R. B. do 15. 10. 2001.

Proti tomuto usnesení podali všichni obžalovaní ve lhůtě uvedené v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř. stížnost.

Obžalovaný M. B. ve stížnosti namítl, že v České republice žije více než 10 let a na pobyt v tomto státě má blízké rodinné i majetkové vazby. Poněvadž s ohledem na výše uvedené důvody nemá v úmyslu opustit území republiky a nedopustil se ani trestné činnosti, pro kterou je stíhán, nelze v jeho případě shledávat existenci důvodů vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř. Obžalovaný P. V. ve své stížnosti poukázal na to, že k jeho odsouzení došlo na základě zmanipulovaných a jednostranně vedených svědeckých výpovědí. Poněvadž se žádné trestné činnosti nedopustil, nelze bezdůvodně omezovat jeho svobodu vazbou, ani tuto vazbu nezákonně prodlužovat podle § 71 odst. 3 tr. ř. Rovněž obžalovaný P. K. ve stížnosti argumentoval tím, že se žádné trestné činnosti nedopustil a je tedy stíhán nedůvodně. Pokud jde o dovozované vazební důvody, namítl, že v zahraničí nemá žádné kontakty, nehodlá opustit území České republiky a nemá v úmyslu uprchnout nebo se skrývat. Poukázal rovněž na průtahy v řízení před odvolacím soudem, a že doba trvání vazby od 28. 2. do 3. 5. 2001 uplynula zbytečně. Podle přesvědčení obžalovaného R. B. bylo jeho odsouzení založeno na pouhých a důkazy nepodložených domněnkách, přičemž dosud provedené důkazy o jeho vině nesvědčí. Dovozování důvodů vazby ze skutečnosti, že je cizím státním příslušníkem a prodlužování vazby ze stejných důvodů, má diskriminační charakter a znevýhodňuje jej oproti jiným osobám v obdobném postavení. S ohledem na tyto skutečnosti nelze považovat opakované prodlužování jeho vazby za odpovídající zákonu.

Z obsahu a smyslu všech podaných stížností vyplývá, že se obžalovaní domáhají zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu.

Z podnětu stížností obžalovaných přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Obžalovaní M. B., P. V., P. K. a R. B. jsou stíháni pro závažnou trestnou činnost kvalifikovanou v obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 16. 2. 2000 jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b), c) tr. zák. a podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. u obžalovaného M. B., pro týž trestný čin podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. b), c) tr. zák. u obžalovaného P. V., podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. u obžalovaného P. K. a podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. u obžalovaného R. B. Podstata předmětné trestné činnosti měla podle obžaloby spočívat v tom, že se všichni obžalovaní ve spolupachatelství v různé míře podíleli na organizaci a vypravení zásilek obsahujících heroin z České republiky do Dánska.

Krajský soud v Ústí nad Labem, u něhož je předmětná trestní věc vedena pod sp. zn. 2 T 23/2000, konal hlavní líčení od 15. 5. 2000, přičemž ve věci rozhodl rozsudkem dne 20. 10. 2000, č. j. 2 T 23/2000-2258. Na základě tohoto odsuzujícího rozsudku byl obžalovanému M. B. uložen podle § 187 odst. 4, § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 let a 6 měsíců, obžalovanému P. V. podle § 187 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 11 let a 6 měsíců, a podle téhož ustanovení obžalovanému P. K. trest odnětí svobody v trvání 10 let a 3 měsíců a R. B. v trvání 10 let. Pro výkon uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody byli všichni obžalovaní zařazení do věznice se zvýšenou ostrahou.

Tento rozsudek byl z podnětu odvolání, které proti němu podali obžalovaní a státní zástupce, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2001, sp. zn. 10 To 29/01, v celém rozsahu zrušen a věc vrácena soudu I. stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Řízení se nyní nachází ve stadiu, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem bude muset v souladu s pokyny odvolacího soudu doplnit dokazování a v intencích zrušujícího rozhodnutí se věcí znovu zabývat.

Obžalovaný M. B. vykonává vazbu s účinností od 8. 4. 1999, obžalovaný P. V. s účinností od 9. 4. 1999, obžalovaný P. K. s účinností od 24. 3. 1999 a obžalovaný R. B. od 2. 10. 1998. Obžalovaný M. B. se v současné době nachází ve vazbě z důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. ř., obžalovaný P. V. z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř., obžalovaní P. K. a R. B. z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Vazba obžalovaných byla opakovaně prodlužována, naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2001, sp. zn. 10 Ntv 6/01, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2001, sp. zn. 5 Tvo 44/2001 (obž. M. B., P. V. a P. K.) a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. 10 Ntv 2/01, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2001, sp. zn. 7 Tvo 23/2001 (obž. R. B.), a to u všech obžalovaných do 31. 5. 2001. Návrh na nové prodloužení jejich vazby do 31. 12. 2001 podal za podmínek § 71 odst. 5 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze předseda jiného (příslušného) senátu tohoto soudu. Předmětný návrh odůvodnil zejména tím, že soud prvního stupně bude povinen podle pokynů odvolacího soudu pokračovat v hlavním líčení a ve věci znovu rozhodnout, přičemž lze očekávat i následné opětovné odvolací řízení.

Podle zjištění Nejvyššího soudu trvají u všech obžalovaných důvody vazby konstatované v předcházejícím odstavci. Poněvadž z obsahu spisu ani z argumentace uplatněné v podaných stížnostech nevyplývají žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo nutno závěry o existenci vazebních důvodů změnit, lze plně odkázat na odůvodnění předcházejících usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tvo 44/2001 (obž. M. B., P. V., P. K.) a sp. zn. 7 Tvo 23/2001 (obž. R. B.) kde se danými otázkami Nejvyšší soud podrobně zabýval. Poněvadž v mezidobí byl odvolacím soudem zrušen odsuzující rozsudek soudu I. stupně, je třeba k důvodům vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. (obž. M. B., P. K. a R. B.) navíc poznamenat, že uvedená okolnost předmětný vazební důvod nijak podstatně nezeslabuje. Dosavadní, pro obžalované nepříznivý vývoj řízení, kdy ohrožení trestem již nevyplývalo jen ze zákonné trestní sazby, ale i z mnohaletých trestů odnětí svobody uložených obžalovaným již soudem I. stupně, je nepochybně jednou ze skutečností zakládajících obavu, že by si obžalovaní na svobodě počínali způsobem předpokládaným v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. K námitkám obžalovaných, jež se týkají otázek viny, nemohl Nejvyšší soud přihlížet. V řízení o vazbě nelze řešit meritorní otázku, zda obžalovaný je či není vinen. Shromážděné důkazy mohly být posuzovány pouze z hlediska ustanovení § 68 věta druhá tr. ř., přičemž na tomto základě je možno učinit závěr, že vazba je odůvodněna též skutkovými okolnostmi. Všechny výše uvedené skutečnosti vzal Vrchní soud v Praze v úvahu a s napadeným rozhodnutím se lze proto ztotožnit.

Jestliže Vrchní soud v Praze shledal, že v posuzovaném případě jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby obžalovaných podle § 71 odst. 3 tr. ř., je třeba i tyto závěry považovat za správné. Délka řízení v dané věci byla ovlivněna především jejím rozsahem a obtížností. V rámci posledního prodloužení vazby proběhlo odvolací řízení, v němž byl z podnětu uplatněných opravných prostředků zrušen rozsudek soudu I. stupně a vyvstala tak nutnost v řízení pokračovat. Pokud tedy trestní stíhání obžalovaných nebylo skončeno do 31. 5. 2001, nestalo se tak pro nečinnost soudu ani v důsledku neodůvodněných průtahů v řízení, ale z důvodů, jež je ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 věta druhá tr. ř. nutno považovat za závažné. Při stávajících důvodech vazby u obžalovaných současně hrozí, že by jejich propuštěním na svobodu mohlo být podstatně ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, který podle § 1 odst. 1 tr. ř. spočívá především v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny, jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni a aby bylo předcházelo a zamezováno trestné činnosti. Vrchní soud v Praze správně neakceptoval návrh předsedy senátu na prodloužení vazby do 31. 12. 2001 a vazbu obžalovaných prodloužil pouze na dobu do 31. 10. 2001, která se v projednávaném případě jeví jako nezbytně nutná, jak vzhledem k povaze projednávané věci, tak i ke stadiu, v němž se trestní stíhání obžalovaných nyní nachází.

Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud stížnostem obžalovaných M. B., P. V., P. K. a R. B. nevyhověl a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. je jako nedůvodné zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 7. června 2001

Předseda senátu

JUDr. Eduard Teschler

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru