Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tvo 152/2001Usnesení NS ze dne 31.10.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:3.TVO.152.2001.1

přidejte vlastní popisek

3 Tvo 152/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. října 2001 v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného M. C., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 3 Ntv 18/2001, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 22/2000, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného M. C. zamítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 3 Ntv 18/2001, bylo podle § 71 odst. 3 tr. řádu rozhodnuto o prodloužení vazby obžalovaného M. C. do 31. 12. 2001.

Proti tomuto rozhodnutí podal obžalovaný ve lhůtě uvedené v ustanovení § 143 odst. 1 tr. řádu stížnost, kterou blíže neodůvodnil. Ze samotného podání stížnosti lze dovodit, že nesouhlasí s rozhodnutím o dalším prodloužení vazby nad dva roky a požaduje propuštění z vazby na svobodu.

Z podnětu stížnosti obžalovaného přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Z předloženého spisového materiálu vyplývá, že obžalovaný M. C. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2001, sp. zn. 37 T 22/2000 uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zákona ve spojení s ustanovením § 143 tr. zákona, dále trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona a konečně pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zákona. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti roků, přičemž pro účely výkonu uloženého trestu odnětí svobody byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obžalovanému uložen i trest zákazu činnosti na dobu pěti let. Společně s ním byl za trestnou činnost obdobného charakteru odsouzen i obžalovaný P. V. Tento rozsudek nenabyl právní moci, neboť jej oba jmenovaní napadli řádnými opravnými prostředky a věc se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení.

Obžalovaný M. C. byl vzat do vazby na podkladě usnesení soudkyně Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 3. 1999, sp. zn. Nt 3190/99, z důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Vazba byla započtena ode dne 19. 3. 1999 a dvouletá vazební lhůta uvedená v ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu tedy uplynula dnem 19. 3. 2001. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2000, sp. zn. 4 To 5/2000 byly důvody vazby u obžalovaného korigovány na důvody podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu. O prodloužení vazby obviněného bylo již rozhodováno, a to nejprve usnesením téhož soudu ze dne 21. 2. 2001, sp. zn. 4 Ntv 2/2000 ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tvo 35/2001 ze dne 13. 3. 2001, kdy byla vazba obviněného M. C. prodloužena do 30. 6. 2001. Dále pak Vrchní soud v Olomouci rozhodl o vazbě obžalovaného usnesením ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 3 Ntv 7/2001 tak, že lhůta trvání vazby byla podle § 71 odst. 3 tr. řádu prodloužena do 31. 10. 2001, přičemž opožděně podanou stížnost obžalovaného proti tomuto rozhodnutí byla usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2001, sp. zn. 4 Tvo 86/2001 podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítnuta, když nebylo vyhověno žádosti obžalovaného o navrácení lhůty.

Nejvyšší soud České republiky především zjistil, že návrh předsedy odvolacího senátu vrchního soudu na prodloužení lhůty vazby u obžalovaného M. C. byl podán v souladu s ustanovením § 71 odst. 5 tr. řádu a ve lhůtě stanovené v § 71 odst. 6 tr. řádu.

Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení správně dovodil, že důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. a), c) tr. řádu u obžalovaného i nadále trvají. Poněvadž Nejvyšší soud nezjistil žádné nové okolnosti, jež by existenci konstatovaných vazebních důvodů zpochybňovaly, je v tomto směru možno odkázat zejména na tu část předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde se tento soud stejnými otázkami již zabýval. V souvislosti s důvody tzv. útěkové vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. řádu je třeba navíc zdůraznit, že v současné fázi řízení získalo ohrožení obžalovaného vysokým trestem konkrétní podobu ve výši trestu uloženého mu soudem I. stupně. Lze proto dovodit reálnou obavu, že v případě propuštění na svobodu by se obžalovaný choval způsobem předpokládaným ve shora citovaném ustanovení zákona.

Jestliže Vrchní soud v Olomouci dále dospěl k závěru, že v posuzované věci byly splněny podmínky pro další prodloužení vazby obžalovaného podle § 71 odst. 3 tr. řádu, je nutno i tento závěr považovat za správný a odůvodněný. Pokud trestní stíhání obžalovaného se nepodařilo pravomocně skončit ve lhůtě do 31. 10. 2001, nestalo se tak v důsledku nečinnosti soudu a s tím souvisejících průtahů v řízení. Jak vyplývá z předloženého spisu, v rámci posledního prodloužení vazby bylo odvolacím soudem nařízeno veřejné zasedání k projednání podaných řádných opravných prostředků na den 9. 10. 2001. V tomto termínu však odvolací soud nemohl jednat, neboť se nedostavil spoluobžalovaný a omluvila se i obhájkyně obžalovaného M. C. Veřejné zasedání proto bylo přeloženo na nejbližší možný termín dne 3. 12. 2001. Šlo tedy o objektivní důvody, jež je ve smyslu ustanovení § 71 odst. 3 tr. řádu nutno považovat za závažné. V případě propuštění obžalovaného na svobodu by přitom hrozilo, že vzhledem ke stávajícím důvodům vazby mohlo být ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, který podle § 1 odst. 1 tr. řádu spočívá především v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni.

Poněvadž za výše uvedeného stavu Nejvyšší soud neshledal stížnost obžalovaného (odsouzeného) M. C. důvodnou, rozhodl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu tak, že tuto stížnost zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 31. října 2001

Předseda senátu

Mgr. Josef Hendrych

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru