Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tvo 115/2001Usnesení NS ze dne 22.08.2001

EcliECLI:CZ:NS:2001:3.TVO.115.2001.1

přidejte vlastní popisek

3 Tvo 115/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. srpna 2001 stížnost obžalovaného PhDr. T. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. srpna 2001, sp. zn. 5 Ntv 12/01, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 12/2001, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zamítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 8. 2001, sp. zn. 5 Ntv 12/01, byla ve věci nyní vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 12/2001 podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného PhDr. T. S. do 23. 12. 2001.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný ve lhůtě uvedené v § 143 odst. 1 tr. ř. stížnost. Poukázal v ní zejména na argumentaci uplatněnou ve své stížnosti proti rozhodnutí o vazbě ze dne 4. 10. 2001 (správně ovšem 4. 10. 2000, viz č. l. 558). Dále namítl, že za stavu, kdy Městský soud v Praze rozhodl o vypuštění důvodů koluzní vazby podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř., Vrchní soud v Praze přesto spatřuje důvody pro další prodloužení vykonávané vazby mj. v tom, že je ještě třeba vyslechnout řadu svědků a poškozených. Obžalovaný dále zdůraznil, že se soudy při rozhodování o jeho vazbě dosud nezabývaly možností nahradit vazbu zárukou důvěryhodné osoby nebo písemným slibem, ačkoliv se tohoto postupu dovolával již svým podáním ze dne 4. 10. 2000. Z obsahu a smyslu předmětné stížnosti lze dovodit, že se obžalovaný domáhá zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu.

Na základě stížnosti obžalovaného přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení i správnost řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Dne 13. 2. 2001 byla u Městského soudu v Praze podána na obviněné PhDr. T. S., P. V. a P. T. v pořadí již druhá obžaloba pro závažnou majetkovou trestnou činnost, jež je u obžalovaného S. kvalifikována jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák.ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., dále jako týž trestný čin podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., § 250 odst. 1, 4 tr. zák. dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a dílem v souběhu s trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a dále též jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. (bod II/4 obžaloby). V této věci, jež byla vedena pod sp. zn. 42 T 4/2001, konal soud hlavní líčení od 19. 3. 2001, přičemž dne 20. 6. 2001 bylo rozhodnuto rozsudkem ohledně obžalovaného P. V. Současně Městský soud v Praze dále usnesením ze dne 20. 6. 2001, č. j. 42 T 4/2001, podle § 23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí věc obžalovaných PhDr. T. S. a P. T. Předmětná věc je nově vedena pod sp. zn. 4 T 12/2001. Další hlavní líčení pak soud nařídil na 12. 9. 2001, když ohledně zbývajících obžalovaných považoval za nezbytné doplnit dokazování posudkem znalce z oboru písmoznalectví a výslechem dalších svědků.

Pokud jde o vazbu obžalovaného PhDr. T. S., ze spisu vyplývá, že o jeho vzetí do vazby rozhodla podle § 68 tr. ř. soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 usnesením ze dne 25. 8. 1999, sp. zn. 1 Nt 310/99, s účinností od 23. 8. 1999. Původní důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. byly v průběhu řízení omezeny a obžalovaný v současné době vykonává vazbu z důvodů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Zákonná dvouletá lhůta trvání vazby (§ 71 odst. 3 věta první tr. ř.) v projednávaném případě uplyne dnem 23. 8. 2001. Návrh na prodloužení této vazby nad 2 roky podala za podmínek § 71 odst. 5 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze předsedkyně senátu Městského soudu v Praze. Předmětný návrh odůvodnila současným stavem řízení, který neumožnil, aby trestní stíhání obžalovaného mohlo být pravomocně ukončeno do 23. 8. 2001.

Podle zjištění Nejvyššího soudu u obžalovaného PhDr. T. S. dosud trvají důvody tzv. útěkové vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Jejich existence byla soudy opakovaně spatřována v tom, že se obžalovaný před zadržením dlouhodobě nezdržoval v místě svého bydliště, pohyboval se na různých místech České republiky i v zahraničí. Tato okolnost ve spojení s vysokým hrozícím trestem zakládala a dosud zakládá důvodnou obavu, že by obžalovaný v případě propuštění na svobodu mohl uprchnout anebo se skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání, popř. i trestu, bude-li uznán vinným. Nejvyšší soud se proto v tomto směru se závěry napadeného usnesení ztotožnil. Vzhledem k vysoké závažnosti projednávaného případu nebylo možno považovat za důvodnou ani námitku obžalovaného, že jeho vazba by mohla být nahrazena zárukou nebo písemným slibem podle § 73 odst. 1 písm. a), b) tr. ř.

Nejvyšší soud považuje za věcně správný rovněž další závěr napadeného usnesení, podle něhož jsou v posuzované věci splněny podmínky pro prodloužení vazby obžalovaného nad 2 roky podle § 71 odst. 3 tr. ř. I když z odůvodnění napadeného usnesení dostatečně nevyplývá, na základě jakých skutečností je dovozováno splnění podmínek shora citovaného ustanovení zákona, bylo možno na základě předloženého spisu zjistit, že řízení v dané věci nebylo zatíženo nedůvodnými průtahy ze strany orgánů činných v trestním řízení, zejména soudu. Městský soud v Praze poté, kdy po vrácení věci státnímu zástupci k došetření byla podána nová obžaloba, konal v krátké době hlavní líčení, které ohledně jednoho z obžalovaných bylo ukončeno vynesením (již pravomocného) rozsudku. V případě obžalovaného PhDr. T. S. a dalšího spoluobžalovaného bylo však z důvodu řádného objasnění věci nutno v řízení pokračovat prováděním dalšího dokazování a nařídit tak nové hlavní líčení (na 12. 9. 2001). Jestliže se tedy nepodařilo trestní stíhání obžalovaného skončit do 23. 8. 2001, je zřejmé, že se tak stalo z objektivních důvodů, které je zapotřebí z hlediska ustanovení § 71 odst. 3 tr. ř. považovat za závažné. Přitom při konstatovaném důvodu vazby u obžalovaného hrozí, že by se při propuštění na svobodu mohl stát pro soud nedosažitelným, čímž by bylo podstatně ztíženo či dokonce zmařeno dosažení účelu trestního řízení, který podle § 1 odst. 1 tr. ř. spočívá mimo jiné v tom, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni.

Doba, na kterou Vrchní soud v Praze prodloužil trvání vazby obžalovaného, tj. do 23. 12. 2001, se jeví jako nezbytně nutná, jak vzhledem k povaze projednávané věci, tak ke stadiu, v němž se trestní stíhání obžalovaného nyní nachází. Prodloužení vazby není současně v rozporu s ustanovením § 71 odst. 4 tr. ř. S přihlédnutím k zásadě vyjádřené v § 71 odst. 1 tr. ř. je ovšem nezbytné postupovat v této věci s největším urychlením.

Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud stížnosti obžalovaného PhDr. T. S. nevyhověl a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji jako nedůvodnou zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 22. srpna 2001

Předseda senátu

JUDr. Eduard Teschler

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru