Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 980/2017Usnesení NS ze dne 24.10.2017

HeslaDokazování
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.980.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5,6 tr. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 339/18 ze dne 23.04.2019 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jaroslav Fenyk

II. ÚS 338/18 ze dne 30.04.2019 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Ludvík David


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 980/2017-98

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 10. 2017 o dovoláních, která podali obviněný V. Č., a obviněná J. Č., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 6 To 104/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 1/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněných odmítají.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 52 T 1/2016, byli obvinění V. Č. a J. Č. (dále jen „obvinění“ nebo „dovolatelé“) pod bodem I. – III. uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Za tento zvlášť závažný zločin byl obviněný V. Č. odsouzen podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku byl dále odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let. Obviněná J. Č. byla odsouzena podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku byla dále odsouzena k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, prokuristy v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let. Postupem podle § 228 odst. 1 trestního řádu, § 229 odst. 1 trestního řádu, § 229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Naproti tomu byli oba obvinění zproštěni obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu pro skutky, v nichž byla spatřována část pokračujícího zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku.

O odvolání obviněných V. Č. a J. Č. (a poškozené obchodní společnosti ZMAJ, s. r. o.) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 6 To 104/2016, tak, že odvolání obviněných podle § 256 trestního řádu zamítl.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění dovoláními, a to jedním podáním učiněným jejich společnou obhájkyní JUDr. Ladou Štarhovou, proto se i následně Nejvyšší soud vyjádří k jednotlivým námitkám společně k oběma obviněným. Obvinění uplatnili důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu.

K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obvinění uvedli, že skutkový stav, který navíc nebyl náležitě zjištěn, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jimiž byli dovolatelé uznáni vinnými, zejména pak objektivní stránku předmětného trestného činu. Právní posouzení skutku, jež je jim kladen za vinu, „bylo učiněno v extrémním rozporu s navíc nedostatečně zjištěným skutkovým stavem věci, čímž bylo zasaženo právo dovolatelů na obhajobu a na spravedlivý proces.“ Uvedli, že došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu, neboť nebyl proveden důkaz znaleckým posudkem u oboru ekonomika, řízení, plánování a organizace ekonomiky, dodavatelskoodběratelské vztahy, účetní evidence, který by nepochybně svědčil v jejich prospěch, a tento důkaz je tedy podle jejich přesvědčení tzv. opomenutým důkazem. Obecné soudy k tomu, kdy se obchodní společnost FERROTON, spol. s r. o., dostala do stavu nasvědčujícímu úpadku, a odkdy si toho museli být dovolatelé vědomi, přistupují rozporuplně a nelogicky, proto měl být navrhovaný znalecký posudek jako důkaz proveden. Znalecký posudek je podle dovolatelů možné charakterizovat jako důkazní prostředek, prostřednictvím kterého si orgány činné v trestním řízení, případně strany, opatřují od osob či orgánů, které jsou k tomu zvlášť způsobilé, skutkové poznatky odborného charakteru. Tím, že si soudy znalecký posudek nevyžádaly, nebyla náležitým způsobem zjištěna ani výše údajné škody, kterou měli dovolatelé svým jednáním způsobit.

V další části se dovolatelé podrobně zabývali jednotlivými zákonnými znaky skutkové podstaty jim přisuzovaného trestného činu podvodu, přičemž dovodily, že si nebyli vědomi skutečnosti, že se obchodní společnost FERROTON, spol. s r. o. nachází v nepříznivé hospodářské situaci, nemohli se tedy úmyslně dopustit jim přisuzované trestné činnosti. Zlom podle nich nastal až v polovině října 2013, kdy se v důsledku několika nečekaných nepříznivých událostí rozhodli ukončit činnost obchodní společnosti a dali ji do likvidace, nicméně poté, co došlo k neoprávněnému odvezení skladových zásob a vybavení panem Z. L., nebylo již de facto co likvidovat, proto se rozhodli obchodní společnost prodat. Znovu tedy s poukazem na bohatou judikaturu a výkladová stanoviska Ústavního soudu zopakovali, proč považují jimi navrhovaný znalecký posudek za tzv. opomenutý důkaz.

Znovu zdůraznili, že do nepříznivé finanční situace se dostali až v důsledku jednání pana Z. L., které by se dalo hodnotit jako trestné činy vydírání, krádeže a podvodu, a které bylo jakýmsi katalyzátorem jejich neschopnosti splácet pohledávky věřitelů.

Další část námitek dovolatelů směřovala do výše jimi způsobené škody, kdy příkladmo uvedli vlastní výpočet výše škody u poškozených obchodní společnosti SANO, a. s., obchodní společnosti Ferona, a. s., obchodní společnosti ČSOB Faktoring, a. s., obchodní společnosti BEZ BANKY, s. r. o., s tím že mají pochybnosti o výši škody i u dalších uplatněných nároků a podle jejich laického názoru je škoda výrazně nižší než hranice 5 000 000 Kč, jakožto zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu v § 209 odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Tato skutečnost by mohla mít zásadní vliv na právní kvalifikaci jejich jednání a na následné ukládání trestu v rámci již nižší zákonné sazby.

Obviněná J. Č. též zdůraznila, že svědkyně L. N., která vypovídala u hlavního líčení, nebyla osobou, na kterou dovolatelé převedli obchodní podíl v obchodní společnosti FERROTON, spol. s r. o. a které bylo předáno účetnictví společnosti.

Současně dovolatelé požádali o přerušení výkonu trestu ve smyslu § 265o odst. 1 trestního řádu. Tuto svou žádost odůvodnili jednak svým zdravotním stavem, jednak rodinnou situací.

Obvinění proto navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že zruší usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 6 To 104/2016 a rozsudek Krajského osudu v Brně ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 5 To 306/2014 (správně 52 T 1/2016) a podle § 265l odst. 1 trestního řádu věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovoláním uvedla, že pod uplatněný (ale ani žádný jiný) dovolací důvod nelze podřadit ty výhrady, které obvinění zaměřili proti skutkovým zjištěním soudů. V krátkosti se vyjádřila k jednotlivým námitkám obviněných s tím, že tyto nejsou způsobilé naplnit dovolateli deklarovaný dovolací důvod.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podaná dovolání jako neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl.

Obvinění V. Č. a J. Č. jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které dovolatelé dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovoláních odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Vzhledem k tomu, že obvinění svá dovolání podali jedním podáním učiněným prostřednictvím společného obhájce a odůvodnění těchto jejich mimořádných prostředků jsou tak totožná, vyjádří se k nim i Nejvyšší soud společně.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatelů plyne, že podle jejich přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. To se však v posuzované věci nestalo.

Stran námitky neprovedení znaleckého posudku z oboru ekonomika, řízení, plánování a organizace ekonomiky, dodavatelskoodběratelské vztahy, účetní evidence lze uvést, že na tuto okolnost nelze nahlížet jako na tzv. opomenutý důkaz, neboť soud druhého stupně logicky rozvedl, proč shledal jeho provedení nadbytečným (viz str. 37 rozhodnutí soudu druhého stupně). Nejvyšší soud v tomto připomíná, že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, a rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do jejich výlučné kompetence. Je zcela na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je však klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 trestního řádu nebo § 134 odst. 2 trestního řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08), přičemž tento požadavek shledává Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný. Pokud tedy soud prvního stupně a následně i soud odvolací dospěly k závěru, že ekonomická situace obchodní společnosti FERROTON byla špatná nejen v roce 2013, ale i předtím v roce 2012, a že tato skutečnost přesvědčivým způsobem vyplývá z doposud shromážděného spisového materiálu, pak se v žádném případě nejedná o tzv. opomenutý důkaz ve smyslu judikatury Ústavního soudu.

Nadto lze pouze stručně uvést, že právě skutečnost, že nelze najisto určit, zda si byli obvinění špatné finanční situace obchodní společnosti FERROTON na konci roku 2012 vědomi, promítl Krajský soud v Brně do skutečnosti, že zcela v souladu se zásadou in dubio pro reo zprostil obviněné obžaloby pro skutky vztahující se právě k tomuto časovému období, kdy poškozenými měly být obchodní společnosti ThyssenKrupp Ferrosta, spol. s r. o., TRANGO s. r. o., RAVEN CZ, a. s., ZMAJ, s. r. o., a PROFI CREDIT Czech, a.s. Pochybení nelze spatřovat v tom, že však soudy dále tuto skutečnost zhodnotily ve vztahu k subjektivní stránce u skutků, pro které již obvinění byli uznáni vinnými. Tedy, že přihlížely k tomu, že dovolatelé si právě vzhledem k existenci těchto závazků, museli být od počátku roku 2013 vědomi tohoto, že nebudou mít dostatek finančních prostředků na úhradu svých závazků, a přesto sjednávali smlouvy o půjčkách či o úvěrech a odebírali od svých dodavatelů zboží, které nebyli schopni uhradit.

K námitce týkající se údajně nesprávně zjištěné výše jimi způsobené škody lze uvést, že ani tato způsobem, kterým je koncipovaná, není způsobilá založit deklarovaný dovolací důvod ani žádný další ze zákonem stanovených důvodů dovolání. To proto, že obvinění pouze předkládají dovolacímu soudu vlastní hodnocení provedených důkazů a domněnky ohledně jimi způsobené výše škody, když zcela pomíjejí fakt, že k dokonání trestného činu podvodu došlo již vylákáním předmětných finančních prostředků či odebráním zboží s úmyslem za něj nezaplatit a případné následné splátky ze stran obviněných nemohou mít vliv na výši škody jakožto kvalifikačního znaku jim přisuzovaného trestného činu, ale mohou se promítnout toliko do výroku o náhradě škody, což se i stalo.

Všechny ostatní námitky jsou již pouhou polemikou s provedenými důkazy a se skutkovými závěry, které na jejich základě učinil soud prvního stupně a které potvrdil soud odvolací. Jedná se o námitky týkající se momentu, od kdy byla obchodní společnost FERROTON ve špatné finanční situaci, kdy obvinění tvrdí, že se tak stalo až po zásahu pana Z. L., přičemž z provedeného dokazování je zřejmé, že tomu tak bylo již mnohem dříve. Stejně tak je bez jakéhokoli opodstatnění námitka dovolatelů, že popsaným jednáním neobohatili sebe jako fyzické osoby, když z výroku rozhodnutí soudu prvního stupně je zřejmé, že jim ani nic takového nebylo kladeno za vinu.

Protože Nejvyšší soud nedospěl k tomu, že by vznesené námitky zakládaly důvod ke zrušení napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, nerozhodoval ani podle § 265o odst. 1 trestního řádu o podnětu obviněných na odklad výkonu tohoto rozhodnutí.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněných dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 24. 10. 2017

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru