Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 961/2017Usnesení NS ze dne 16.08.2017

HeslaDokazování
Nebezpečné vyhrožování
Ochranná opatření
Trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty
Zabrání věci
KategorieC D
EcliECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.961.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. j) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265k odst. 1, 2 tr. ř.

§ 265l odst. 1 tr. ř.

§ 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 961/2017-25

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 8. 2017 o dovolání podaném P. R., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 12 To 39/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 150/2016, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se částečně zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 12 To 39/2017, a to ve výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání P. R. proti výroku o trestu a výroku o uložení ochranného opatření z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 2 T 150/2016, a dále se částečně zrušuje rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 2 T 150/2016, a to ve výroku o trestu a ve výroku o uložení ochranného opatření.

II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu v Trutnově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 2 T 150/2016, byl P. R. (dále jen obviněný) uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), čehož se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 30. 4. 2016 v době od 19:00 hodin do 19:15 hodin v blízkosti domu čp. ... v obci S. R. vyhrožoval M. D., a M. Š., kteří místem procházeli při venčení psů, slovy „vypadněte, tady nemáte co dělat, to je soukromý pozemek, zastřelím Vám ty Vaše čokly, zastřelím Vás, vypadněte odsud“, přičemž v ruce držel dlouhou jednohlavňovou zbraň s dřevěnou rukojetí, kterou mířil ve směru k poškozeným, a to na vzdálenost 140 m, uvedené jednání v poškozených M. D. a M. Š. vzbudilo důvodnou obavu o jejich život, kdy provedenou dechovou zkouškou byla u něho zjištěna hladina alkoholu 2,10 promile. Za uvedený přečin byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, přičemž mu výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to 1 ks ŠVESTKA PRAHA, výr. číslo ..., Brokovnice dvojka, ráže 16/16, model Hammerless. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rovněž uloženo zabrání věcí, a to zbraní a střeliva, specifikovaných ve výrokové části citovaného rozhodnutí.

V předmětné věci podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 12 To 39/2017, tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti výše uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.

Obviněný v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. Předně namítl, že byť mezi ním a poškozenými došlo k verbálnímu konfliktu, tak se trestného činu, který je mu kladen za vinu, nedopustil. Podotkl, že v ruce držel toliko vzduchovou pušku, což ovšem nesouviselo s hovorem s poškozenými a navíc na poškozené či jejich směrem ani nemířil. Dále poukázal na některé rozpory ve výpovědích poškozených a na soudem prvního stupně dovozená skutková zjištění, která nikterak nevyplývají z provedeného dokazování. V rámci řízení například nebylo postaveno najisto, že by měl poškozeným vyhrožovat zastřelením. Stejně tak není zřejmé, z čeho soud dovodil, že komunikace mezi obviněným a poškozenými probíhala na vzdálenost 140 metrů. M. D. přitom výslovně uvedla, že výhrůžky zastřelením neslyšela. Poškození se nadto ani neshodly, zda na ně obviněný zbraní skutečně mířil. Pokud dále M. D. vypověděla, že si není vědoma, že by se zalekla či bála o svůj život, tak v projednávané věci nelze dovozovat naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 353 tr. zákoníku. Ani M. Š. nevypověděl, že by měl obavy o své zdraví či život. Obviněný tedy soudům vytkl, že zcela porušily zásadu in dubio pro reo, presumpci neviny, zkrátily jej na jeho právu na spravedlivý proces, a že jeho vina byla dovozována toliko na základě dvou rozporných svědeckých výpovědí. V další části svého dovolání obviněný namítl, že uložený trest odnětí svobody, byť s podmíněně odloženým výkonem, je pro něj nepřiměřeně přísný. Rovněž nesouhlasí s trestem propadnutí věci, jelikož nebylo prokázáno, že by měl u sebe v inkriminovaný moment právě tuto zbraň, když držel vzduchovou pušku, nikoli brokovnici. Soudům nadto vytkl, že dostatečně neodůvodnily uložení zabrání věcí, které s danou trestnou činností neměly žádnou souvislost. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a přikázal věc soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce), který nejprve ve stručnosti připomenul dosavadní průběh předmětné trestní věci a dovolací námitky obviněného. Dále podotkl, že námitkami stran výroku o vině obviněný toliko rozporuje provedené důkazy a učiněná skutková zjištění, což ovšem zpravidla nelze uplatňovat pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud se důkazní situace ustálila na tvrzení obviněného proti tvrzení poškozených, tak tato okolnost sama o sobě neznamená, že by měl být obviněný zproštěn obžaloby. Z listinných důkazů (protokol o ohledání místa činu s fotodokumentací a mapou) poté vyplývá, že vzdálenost mezi obviněným a poškozenými v inkriminovanou dobu byla skutečně 140 metrů. Pod žádný z dovolacích důvodů rovněž nelze podřadit námitku stran nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody. Přesto státní zástupce považuje dovolání za částečně důvodné, a to ve vztahu k uložení trestu propadnutí věci, kdy obviněný v podstatě zpochybnil splnění zákonných podmínek pro jeho uložení [byť správně měl být uplatněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], jakož i ohledně rozhodnutí o ochranném opatření, tedy zabrání věci. Státní zástupce upozornil na patrný nesoulad mezi výrokem o vině a trestem propadnutí věci, kdy soud dospěl k závěru, že obviněný měl poškozeným vyhrožovat s jednohlavňovou zbraní v ruce, propadnutá brokovnice je ovšem zbraní dvouhlavňovou. Nejedná se tedy o věc užitou ke spáchání trestného činu. Pokud jde dále o uložené ochranné opatření, tak daný postup soudu nebyl náležitě odůvodněn (vyjma poukazu na nebezpečnost zbraní), jelikož z rozhodnutí není jasné, proč došlo k zabrání veškerých zbraní a střeliva, které měl obviněný u sebe doma, aniž by je však užil ke spáchání trestného činu. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení v části, v níž bylo zamítnuto odvolání obviněného ve vztahu k výroku o trestu a výroku o ochranném opatření zabrání věci, aby zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a výroku o ochranném opatření zabrání věci, aby dále podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a konečně aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., resp. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.

S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

Nejprve k provedeným důkazům, učiněným skutkovým zjištěním, dovozené právní kvalifikaci daného jednání a námitkám, že nepřistoupením na verzi skutkového děje prezentovanou obviněným, byl tento zkrácen na svém právu na spravedlivý proces a došlo k porušení principu in dubio pro reo.

Nejvyšší soud předně podotýká, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat zpravidla jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 tr. ř., § 263 odst. 6, 7 tr. ř.).

V posuzované věci uplatněné dovolací námitky obviněného přitom částečně směřovaly do oblasti skutkové a procesní. Obviněný totiž soudům vytýkal nesprávné hodnocení důkazů (svědeckých výpovědí M. D. a M. Š., zejména ohledně pronášení konkrétních výhrůžek zastřelením ze strany obviněného) a současně prosazoval vlastní hodnocení důkazů a vlastní (pro něho příznivou a od skutkových zjištění soudů nižších stupňů odlišnou) verzi skutkového stavu věci. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích dostatečně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely. Rovněž obviněným rozporovaná vzdálenost mezi ním a poškozenými byla zcela jednoznačně prokázána na základě listinných důkazů, a to protokolu o ohledání místa činu s fotodokumentací a mapou (srov. č. l. 25 a násl. spisového materiálu). V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu je přitom v pravomoci obecných soudů, aby stanovily potřebný rozsah dokazování, přičemž je zcela na úvaze soudů, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky budou objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Z hlediska práva na spravedlivý proces je přitom klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř., přičemž daný požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, a to pokud jde o ustálení skutkového stavu věci, ze kterého lze dále dovozovat právní kvalifikaci předmětného jednání. Samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou poté automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, zásady presumpce neviny, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.

Pokud jde o právní kvalifikaci daného jednání, tak Nejvyšší soud připomíná, že přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, a takový čin spáchá se zbraní. Zbraní ve smyslu ustanovení § 118 tr. zákoníku se přitom rozumí cokoli (pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného), čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším. Objektem trestného činu nebezpečného vyhrožování je poté zájem na ochraně jednotlivce proti některým závažným výhrůžkám, kdy obsah výhrůžky je konkretizován usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou.

Na jednu stranu lze připustit, že nikoli každý projev pachatele vůči poškozené osobě, jehož podstatou jsou výhrůžky způsobilé negativně působit na její psychiku, je výsledně možné hodnotit tak, že byly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 tr. zákoníku, jelikož je vždy třeba posuzovat, zda pronesené výhrůžky vykazují intenzitu vyžadovanou ustanovením o uvedeném přečinu a zda je z nich možné dovodit, že pachatel tímto způsobem vyhrožoval poškozené osobě usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou. Vyhrožování tedy musí být způsobilé vzbudit důvodnou obavu. Podstatné však zůstává, že důvodná obava nemusí vzniknout, pokud je alespoň reálný její vznik. Jinými slovy, k naplnění znaku přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 tr. zákoníku stačí pouze možnost vzniku důvodné obavy a není dále třeba, aby byla důvodná obava poškozeného beze zbytku naplněna (srov. dikci ustanovení § 353 odst. 1 tr. zákoníku „takovým způsobem, že to může vzbudit“).

Na základě provedeného dokazování v nyní projednávané věci soudy dovodily, že obviněný vyhrožoval M. D. a M. Š., kteří právě venčili psy, slovy „vypadněte, tady nemáte co dělat, to je soukromý pozemek, zastřelím Vám ty Vaše čokly, zastřelím Vás, vypadněte odsud“, přičemž v ruce držel dlouhou jednohlavňovou zbraň.

Takové jednání se jeví být dostatečnými projevy a gesty, jež mohou v poškozených vyvolat důvodné obavy o vlastní život či zdraví, zejména pak s ohledem na skutečnost, že obviněný manipuloval s dlouho zbraní, kdy poškozeným dával jasně najevo, že je ozbrojen. Takový závěr lze podle Nejvyššího soudu vyslovit i přes skutečnost, že vzdálenost mezi obviněným a poškozenými tvořila 140 metrů, přičemž na takovou vzdálenost lze poměrně obtížně rozeznat, zda se jedná o opravdovou funkční zbraň, způsobilou přesného dostřelu právě např. 140 metrů, anebo o zbraň nefunkční, či věrnou napodobeninu reálné zbraně. Výhrůžka střelnou zbraní má takřka vždy potenciál vyvolat obavu ze způsobení smrti nebo těžké újmy na zdraví, a to i u osoby, která by např. jinak měla výraznou fyzickou převahu nad pachatelem.

S přihlédnutím k shora uvedenému lze podle Nejvyššího soudu uzavřít, že soudy s ohledem na skutková zjištění po právní stránce kvalifikovaly jednání obviněného jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku zcela přiléhavě.

Dále pak, stran námitek směřujících k nepřiměřené přísnosti uloženého trestu odnětí svobody (s podmíněným odkladem výkonu) lze předestřít, že k výroku o trestu se vztahují zejména dva dovolací důvody, a to podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. První z těchto důvodů spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, přičemž Nejvyšší soud v tomto ohledu pochybení neshledal. Druhý z těchto důvodů spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo o upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup, což tedy není situace přiléhavá pro nyní projednávanou věc. Nejvyšší soud dále podotýká, že samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti), jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby, nemůže být zpravidla relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 489/2015). Námitky zaměřené proti přísnosti uloženého trestu odnětí svobody by doznaly právní relevance zejména v případech, kdy byl obviněnému uložen takový trest, který by byl v rozporu s některým z aspektů pravidel spravedlivého procesu, což ovšem Nejvyšší soud v nyní projednávané věci neshledal, když obviněnému byl vyměřen trest takřka při spodní hranici zákonné sazby a to s podmíněným odkladem jeho výkonu.

Přesto, jak bude rozvedeno dále, Nejvyšší soud shledal některé dovolací námitky obviněného nejen relevantními, ale i opodstatněnými a důvodnými.

Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že obviněný v ruce držel dlouhou jednohlavňovou zbraň s dřevěnou rukojetí, přičemž tento závěr potvrdil rovněž soud druhého stupně v řízení o odvolání obviněného, tak uvedená zjištění jsou v příkrém rozporu s uloženým trestem propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, který byl vysloven vůči zbrani ŠVESTKA PRAHA, výr. číslo ..., Brokovnice dvojka, ráže 16/16, model Hammerless. Tato zbraň neodpovídá popisu jednohlavňové zbraně z výroku o vině, tudíž ani nelze dovozovat, že se jedná o věc, které bylo užito ke spáchání trestného činu a není možné vyslovit její propadnutí, přinejmenším tedy takovým způsobem, jak postupoval soud prvního stupně. K propadnutí věci, která byla skutečně užita ke spáchání trestného činu, zjevně nedošlo.

Nejvyšší soud rovněž přisvědčil námitkám obviněného stran zabrání věci podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Soud prvního stupně k zabraným věcem (zbraním a střelivu) uvedl, že s ohledem na povahu těchto věcí, kdy tyto jsou způsobilé ohrozit bezpečnost lidí či majetku, nebo u kterých hrozí nebezpečí, že budou sloužit ke spáchání zločinu, rozhodl soud ohledně těchto věcí uložit ochranné opatření a to zabrání věci podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (viz str. 5 rozsudku soudu prvního stupně). Soud druhého stupně následně toliko konstatoval, že neshledal důvody ke zrušení výroku o uložení ochranného opatření podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (viz str. 5 usnesení soudu druhého stupně). Takto pojaté odůvodnění, odkazující de facto na „nebezpečnost zbraní“ a jejich „způsobilost ohrozit bezpečnost lidí či majetku“, je zobecňujícím závěrem (či přímo osobním názorem), a bez patřičného rozvedení se vztahem ke konkrétní (projednávané) věci zůstává zatíženo nepřezkoumatelností, čímž dochází k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v konečných důsledcích k zásahu do základních práv garantovaných čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Zabrání věci je právním následkem trestného činu nebo činu jinak trestného, který poskytuje ochranu společnosti tím, že pachatelům (případně jiným osobám) odnímá obecně nebezpečné věci, nebo jiné věci sloužící k páchání trestné činnosti. Dále pak, ochranné opatření ve formě zabrání věci podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku lze uložit výhradně u věci, která je k spáchanému činu v některém ze vztahů uvedených v ustanovení § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, tedy u věci, které bylo užito ke spáchání trestného činu nebo která byla ke spáchání trestného činu určena. Jedná se o věci, které by jinak mohly být prohlášeny za propadlé, pokud by byly splněny všechny podmínky nezbytné k uložení trestu propadnutí věci. Uvedené podmínky však v projednávané věci podle dosavadních zjištění zřejmě splněny nebyly, jelikož obviněný v inkriminovaný okamžik v ruce držel toliko jednu zbraň, přičemž ani nebylo vysloveno, že by se např. jednalo o recidivní jednání. Přesto soud prvního stupně, jehož závěrům soud druhého stupně přisvědčil, uložil ochranné opatření ve vztahu ke všem zbraním a střelivu, které měl obviněný ve svém domě a které dobrovolně vydal.

Je tedy nezbytné, aby Okresní soud v Trutnově trestní věc obviněného P. R. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž se opětovně bude zabývat okolnostmi stran trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a uložení ochranného opatření ve formě zabrání věci podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.

Nejvyššímu soudu proto z podnětu takto důvodně podaného dovolání obviněného nezbylo, než podle § 265k odst. 1 tr. ř. částečně zrušit napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 12 To 39/2017, a to ve výroku, jímž bylo zamítnuto odvolání proti výroku o trestu a výroku o uložení ochranného opatření z rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 2 T 150/2016, a dále částečně zrušit rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 2 T 150/2016, a to ve výroku o trestu a ve výroku o uložení ochranného opatření. Dále byla podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. potom Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Trutnově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu projednána trestní věc obviněného před soudem prvního stupně, a to v rozsahu zrušených částí dotčeného rozhodnutí, přičemž v tomto novém řízení je Okresní soud v Trutnově vázán právním názorem, který vyslovil v tomto usnesení Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. 8. 2017

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru