Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 95/2020Usnesení NS ze dne 20.02.2020

HeslaOdvolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.95.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5,6 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 95/2020-347

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2020 o dovolání, které podal obviněný P. G., nar. XY, bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. 3 To 299/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 T 86/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 18 T 86/2018 byl obviněný P. G. a další obvinění M. K., M. B. a M. Ř. uznání vinnými přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se dopustili jednáním popsaným ve výroku o vině. Za to byl obviněný P. G. odsouzen podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, § 62 odst. 1 trestního zákoníku a § 63 odst. 1 trestního zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře padesát hodin. Dále pak podle § 228 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o povinnost, aby na náhradě škody obvinění společně a nerozdílně zaplatili poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku ve výši 5 857 Kč. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byl poškozený D. Ř. odkázán se svým uplatněným a nepřiznaným nárokem na náhradu škody způsobené trestným činem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.

Ve prospěch obviněného P. G. podal odvolání jeho bratr V. W. Toto dovolání bylo v neveřejném zasedání vydaným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 3 To 299/2019 zamítnuto podle § 253 odst. 1 trestního řádu, protože bylo podáno osobou neoprávněnou. Odvolací soud konstatoval, že podle protokolu o hlavním líčení se obviněný po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně vzdal práva odvolání i za ostatní osoby ze zákona k tomu oprávněné, čímž byly osoby uvedené v § 247 odst. 2 trestního řádu vyloučeny z podání odvolání.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) trestního řádu. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí odvolání dle § 253 odst. 1 trestního řádu je nezákonné. Obviněný se měl vzdát při hlavním líčení konaném dne 20. 2. 2019 práva odvolání jak za sebe, tak za osoby k tomu ze zákona oprávněné. Toto však obviněný ve svém dovolání popřel a uvedl, že to nebylo prokázáno. Z tohoto důvodu se domnívá, že mělo být odvolání jeho bratra jako osoby oprávněné k podání odvolání řádně projednáno ve veřejném zasedání a nikoliv zamítnuto postupem dle § 253 odst. 1 trestního řádu v neveřejném zasedání. V protokolu o hlavním líčení je sice zaznamenáno, že se obviněný měl vzdát práva na odvolání i za osoby ze zákona oprávněné, není však jasné, jakého poučení o opravném prostředku se mu dostalo. Sám si není vědom, že by tak učinil. O průběhu hlavního líčení navíc nebyl pořizován zvukový záznam, takže neexistuje objektivní možnost tuto skutečnost ověřit. Dále obviněný označil za absurdní dotaz na soudkyni prvostupňového soudu, která schválila text protokolu z hlavního líčení. Proto by neuvedla cokoliv jiného ve vyjádření k dotazu odvolacího soudu, jinak by popřela sama sebe. Z odpovědi soudkyně prvostupňového soudu navíc nelze zjistit, zda byly poučeni všichni obžalovaní jednotně nebo každý z nich samostatně. Z protokolu o neveřejném zasedání ze dne 29. 5. 2019 vyplývá, že žádné doplnění dokazování nebylo realizováno. Při rozhodování odvolacího soudu nastala situace tvrzení proti tvrzení, a proto mělo být řádně doplněno dokazování o vyjádření soudkyně a státní zástupkyně k této otázce, ať již v neveřejném zasedání anebo v zasedání veřejném k projednání odvolání, přičemž by se obviněný mohl vyjadřovat k provedenému dokazování. Dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. d) trestního řádu obviněný uplatnil proto, že nebyla umožněna jeho účast ve stadiu odvolacím. Mělo být nařízeno veřejné zasedání. K dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný namítl, že nalézací soud vyvodit své závěry nepřezkoumatelně, nejasně a bez vypořádání se se všemi okolnostmi. Dle něho se mohlo jednat maximálně o stadium pokusu. Iniciátorem konfliktu byl obviněný K., který napadl svědka Ř. Nalézací soud vůbec nevyhodnotil, zda nešlo v případě obviněného o nutnou obranu či krajní nouzi. Obviněný dále namítl, že nalézací soud porušil § 12 odst. 2 trestního zákoníku. Soud měl důsledněji uvážit intenzitu, rysy, průběh útoku a okolnosti případu. Měl zjišťovat pohnutku k činu, zhodnotit následky a osobu pachatele. Na základě toho pak měl přezkoumatelným způsobem posoudit, zda jednání obviněného z hlediska materiální stránky dosáhlo intenzity trestného činu nebo přestupku. Obviněný dále namítl nesprávnost výroku o náhradě škody. Neměl být odsouzen k úhradě škody, protože on do fyzické integrity nikoho ze zapojených účastníků nezasáhl, tedy ani nemohl takovou škodu způsobit.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání vyhověl a dle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. 3 To 299/2019 a současně aby zrušil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2019 sp zn. 18 T 86/2018, jakožto vadné řízení napadenému usnesení předcházející. Zároveň obviněný navrhl, aby soud věc následně přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby tento zavázán právním názorem Nejvyššího soudu České republiky ve věci znovu rozhodl.

Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce uvedl, že obviněný svým dovoláním může napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn a povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Obviněný nemohl s odkazem na § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu namítat, že nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí dovolání z formálních důvodů bez meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí. Pokud obviněný své dovolání směřoval s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu proti výrokům o vině a o náhradě škody, pak takové námitky směřovaly proti výrokům, které nebyly předmětem přezkumu odvolacího soudu. Námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu proto nelze považovat za přípustné. Dále státní zástupce uvedl, že v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. d) trestního řádu nelze namítat, že věc měla být projednávána ve veřejném zasedání. Uplatněná námitka tomuto důvodu neodpovídá. Dodal k tomu, že postup odvolacího soudu, pokud jednal v neveřejném zasedání, byl v souladu s § 263 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Dovolacímu důvodu odpovídají námitky uplatněné pod důvodem dle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu, ty však státní zástupce označil za nedůvodné. Z obsahu protokolu, jako základního podkladu pro posouzení, jaký postoj k podání opravného prostředku zaujal po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně obviněný a další strany řízení, je jednoznačně patrné, že se tohoto práva vzdal. Pokud odvolací soud s ohledem na uplatněné odvolací námitky zpochybňující rozsah poučení a obsah vyjádření obviněného u hlavního líčení vyžádal vyjádření samosoudkyně a státní zástupkyně intervenující u hlavního líčení, na která odkázal v odůvodnění svého rozhodnutí, bylo takové dokazování zcela dostačující. Státní zástupce navíc dodal, že obviněný byl hlavnímu líčení dne 20. 2. 2019 osobně přítomen a měl možnost vznášet námitky proti obsahu protokolu, pokud by měl za to, že jeho vyjádření bylo zachyceno nepřesně. Není dost dobře možné, aby správnost protokolace byla zpochybňována až v rámci dovolacího řízení. Státní zástupce uzavřel, že bratr obviněného nebyl s ohledem na prohlášení obviněného u hlavního líčení osobou oprávněnou podat ve prospěch obviněného odvolání. Správně proto odvolací soud jeho odvolání zamítl podle § 253 odst. 1 trestního řádu bez meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí.

Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Obviněný P. G. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Protože lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a l) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu). V tomto ohledu je nutné poukázat na skutečnost, že dovoláním může být napadeno rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn a povinen přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) trestního řádu předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Podle obviněného byl dovolací důvod naplněn tím, že nebyla umožněna jeho účast v odvolacím jednání a že mělo být nařízeno veřejné zasedání. Nejvyšší soud k tomuto uvádí, že v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. d) trestního řádu nelze namítat, že věc měla být projednávána ve veřejném zasedání. Obviněným uplatněná námitka tomuto dovolacímu důvodu neodpovídá. Nutno zdůraznit, že postup odvolacího soudu, který jednal v neveřejném zasedání, byl v souladu s 263 odst. 1 písm. a) trestního řádu.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Odvolací soud oprávněně k meritornímu přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně vůbec nepřistoupil, neboť shledal, že bratr obviněného nebyl s ohledem na prohlášení obviněného u hlavního líčení osobou oprávněnou podat odvolání ve prospěch obviněného. Proto odvolací soud jeho odvolání zamítl podle § 253 odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že námitky k dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, jimiž obviněný napadal výroky o vině a o náhradě škody, směřovaly proti výrokům, které nebyly předmětem přezkumu odvolacího soudu. Tyto námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu proto nelze považovat za přípustné.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu spočívá v jeho druhé alternativě v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace dovolatele plyne, že podle jeho přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Nejvyšší soud zdůrazňuje, že z obsahu protokolu, který je základním podkladem pro posouzení, jaký postoj obviněný a další strany řízení zaujali k podání opravného prostředku po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, je jednoznačně patrné, že se obviněný svého práva na odvolání vzdal. Jestliže odvolací soud provedl v tomto směru další dokazování, lze to považovat za zcela dostačující s ohledem na uplatněné odvolací námitky obviněného zpochybňující rozsah poučení a obsah vyjádření obviněného u hlavního líčení. Rovněž je vhodné v tomto ohledu poukázat na skutečnost, že obviněný byl osobně přítomen hlavnímu líčení dne 20. 2. 2019 a měl tudíž možnost vznášet námitky proti obsahu protokolu, pokud by se domníval, že jeho vyjádření bylo zachyceno nepřesně. Je proto třeba uzavřít, že s ohledem na prohlášení obviněného u hlavního líčení nebyl bratr obviněného osobou oprávněnou podat ve prospěch obviněného odvolání. Správně proto odvolací soud jeho odvolání zamítl podle § 253 odst. 1 trestního řádu bez meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení

opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. 2. 2020

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru