Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 930/2019Usnesení NS ze dne 21.08.2019

HeslaDokazování
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.930.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5,6 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 930/2019-1611

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 8. 2019 o dovolání, které podali obviněný D. M., nar. XY, trvale bytem XY, XY, a obviněný M. F., nar. XY, trvale bytem XY, XY, adresa pro doručování XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2018 sp. zn. 5 To 302/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 65 T 96/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněných odmítají.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 10. 5. 2018 sp. zn. 65 T 96/2017, ve kterém je podrobně popsán skutkový děj a na nějž tímto Nejvyšší soud odkazuje, byli obvinění D. M. a M. F. uznáni vinnými zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, jako spolupachatelé podle § 23 trestního zákoníku. Za to byl obviněný D. M. odsouzen podle § 205 odst. 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen se stanovením zkušební doby podle § 82 odst. 1 trestního zákoníku na pět let. Obviněný M. F. byl podle § 205 odst. 4 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Výkon tohoto trestu mu byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen se stanovením zkušební doby podle § 82 odst. 1 trestního zákoníku na 4 roky. Dále byla podle § 228 odst. 1 trestního řádu obviněným stanovena povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozené společnosti ALPEX OBALY, s.r.o. náhradu škody ve výši 1.498.308,73 Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená společnost ALPEX OBALY, s. r. o., se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvoláních státní zástupkyně a obviněného M. F. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 5 To 302/2018, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu k odvolání státní zástupkyně zrušil v napadeném rozsudku výroky o trestech u obou obviněných. S přihlédnutím k § 259 odst. 3 písm. a) trestního řádu pak nově rozhodl tak, že obviněného D. M., při nezměněném výroku o vině, odsoudil podle § 205 odst. 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek Okresního soudu v Bruntále ve vztahu k obviněnému D. M. nezměněn. Dále rozhodl tak, že obviněného M. F., při nezměněném výroku o vině, odsoudil podle § 205 odst. 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se stanovením zkušební doby v trvání čtyř let a šesti měsíců. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku byl obviněnému F. uložen peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb s výší denní sazby 300 Kč, celkem ve výměře 60.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 200 dní. Jinak zůstal napadený rozsudek Okresního soudu v Bruntále ve vztahu k obviněnému M. F. nezměněn. Podle § 256 trestního řádu bylo dovolání obviněného M. F. zamítnuto.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění D. M. a M. F. svými dovoláními. Obviněný D. M. své dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Uvedl, že nesprávné hmotněprávní posouzení spatřuje v právní kvalifikaci jeho jednání jako zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Vyjádřil nesouhlas s tvrzením odvolacího soudu, že skutková zjištění nalézacího soudu jsou správná, úplná a mají oporu v provedeném dokazování. Namítl, že kvalifikační znak značné škody obžaloba od počátku stavěla pouze na závěrech znaleckého posudku z oboru ekonomiky a silniční dopravy, odvětví silniční doprava, a to proto, že žádný jiný důkaz o způsobení značné škody neexistuje. Tento kvalifikační znak byl vykonstruován spekulativní úvahou. Rovněž namítl, že trest mu uložený rozsudkem Krajského soudu v Ostravě považuje za nepřiměřeně přísný.

Proto obviněný navrhl zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě a vrácení věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný M. F. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Má za to, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil provedené důkazy a skutková věta neodpovídá provedenému dokazování. Namítl, že nalézací soud nesprávně kvalifikoval žalobou vytýkané jednání a tuto vadnou kvalifikaci bez dalšího přijal také odvolací soud. Důležité pro posouzení věci je skutečnost, že iniciátorem a organizátorem trestné činnosti byl obviněný M. Obviněný F. měl pouze okrajovou roli a minimální podíl na páchání trestné činnosti. Sám postrádá jakékoliv podnikatelské zkušenosti, kdežto obviněný M. je podnikatelem, který po dlouhá léta podnikal v oboru, v němž podniká poškozená společnost ALPEX OBALY, s. r. o. On měl povědomí o nákupu, prodeji a hodnotě zboží, s nímž poškozená společnost obchodovala. Stejně tak znal detailně její areál a zázemí. Obviněný F. měl pouze dílčí roli, která spočívala v usnadnění průniku do areálu a v následném hlídání u brány objektu. Netušil, jaké množství zboží obviněný M. nakládal, jakou mělo cenu, ani jaký byl následný výnos M. Obviněný F. popřel, že by se účastnil jednání popsaném pod body 1) a 2) napadeného rozsudku. Neexistují proto ani žádné důkazy, soudy to pouze dovozovaly. Navíc uvedl, že se ze svého pracoviště nemohl vzdálit, neboť mu to náročnost práce nedovolovala. Podle jeho mínění měla být v řízení nade vší pochybnost prokázána vina a nemohlo být pouze dovozováno, že se trestné činnosti i přes jeho obhajobu mohl dopustit. Z provedeného dokazování bylo zřejmé, že se na dalším zpracování či prodeji odcizených hliníkových fólií nepodílel. Oba soudy nesprávně dovodily, že se jednání dopustil jako spolupachatel, a to navíc ve všech případech popsanými pod body 1), 2), 3) a 4), aniž by k tomuto závěru byly provedeny relevantní důkazy. Z provedeného dokazování naopak vyplývá, že jeho protiprávní jednání naplňuje znaky účastenství ve formě pomoci. Tato kvalifikace se však týká pouze bodů 3) a 4), protože u bodů 1) a 2) nebylo prokázáno, že by se těchto skutků dopustil společně s obviněným M. Z tohoto důvodu by měl být změněn i výrok o náhradě škody, protože povinnost uhradit společně a nerozdílně poškozené společnosti ALPEX OBALY, s. r. o., částku 1.498.308,73 Kč je pro něj likvidační, nemá žádný hodnotný majetek a z trestné činnosti měl jen nepatrný prospěch na rozdíl od obviněného M. Domnívá se, že mu měla být uložena povinnost nahradit škodu pouze pod bodem 3) ve výši 316.176 Kč, a to společně a nerozdílně s obviněným M.

Proto obviněný navrhl, aby byl zproštěn obžaloby pro skutky popsané pod bodem 1) a 2) napadeného rozhodnutí a skutky pod body 3) a 4) napadeného rozhodnutí by měly být překvalifikovány na účastenství ve formě pomoci. Dále požádal, aby dovolací soud přezkoumal zákonnost a důvodnost napadeného výroku. Navrhl, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadenou část rozhodnutí a sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí viny v navrhované části obžaloby a doznané jednání překvalifikuje na pomoc.

Opis dovolání obviněných byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že obvinění na podporu uplatněných důvodů dovolání uplatnili argumentaci známou z jejich dosavadní obhajoby i z jejich odvolání. K výši škody, jak ji zpochybňoval obviněný D. M., uvedla, že byla zjištěna nejen ze znaleckého posudku z oboru ekonomiky a silniční dopravy znalce Ing. Bohumila Heřbolta, ale i z dalších důkazů, a to z inventur poškozené společnosti v jednotlivých kvartálech. Z podkladů, které byly předloženy, navíc jednoznačně vyplynulo, jaké konkrétní bedny byly odcizeny, jakou měly hmotnost a za jakou cenu je společnost zakoupila. Takto zjištěná škoda odpovídala skutečné škodě, která byla poškozené společnosti způsobena. K námitce obviněného F. ohledně jeho role v dané trestní věci státní zástupkyně uvedla, že tuto otázku již řešil odvolací soud a s jeho závěry se plně ztotožnila. Zdůraznila přitom, že obviněný F. byl u poškozené společnosti dříve zaměstnán, a měl tudíž podrobné znalosti o jejím chodu, ukládání klíčů, způsobu zabezpečení, a to nejen z doby, kdy u společnosti pracoval, ale také později, neboť nadále do jejího výrobního areálu docházel, což vyplynulo z výpovědi svědkyně K. Nebylo možné ani pominout informaci sdělenou obviněným F. jeho přítelkyni, získanou odposlechem telefonického rozhovoru, ve kterém hovořil o tisících korunách získaných od spoluobviněného M. za posledního půl roku, ani skutečnost, že v rámci insolvenčního řízení během 11 měsíců splatil 100 % přihlášených pohledávek, ač byl povinen splatit pouze 30 % z nich. K pracovní vytíženosti obviněného F. státní zástupkyně uvedla, že z výpovědi svědka N. vyplynulo, že obviněný dokázal odhadnout, zda nehrozí na pracovišti žádný problém a mohl se vzdálit. Ve svém vyjádření státní zástupkyně poukázala na skutečnost, že mezi areálem pracoviště obviněného F. a areálem poškozené společnosti byla velmi krátká vzdálenost a obviněný se pohyboval pomocí motorového vozidla. Dále zdůraznila, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, jehož účelem není všeobecný přezkum napadeného rozhodnutí. Pokud přezkumné řízení ve druhém stupni proběhlo řádně, nemá Nejvyšší soud povinnost ani důvod znovu přezkoumávat důvodnost námitek, které dovolatelé uplatnili již v řízení o řádném opravném prostředku. Navíc se obviněný F. ve své argumentaci zabývá výhradně skutkovými otázkami. Skutkové závěry soudu jsou přitom náležitě podepřeny výsledky provedeného dokazování a soud vymezený skutek správně zastřešil příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního. Námitky obviněných nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině, a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných dovolacích důvodů.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu dovolání obviněných odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b trestního řádu. Následně souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu. Svůj souhlas s neveřejným zasedáním udělila i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu.

Obviněný D. M. i obviněný M. F. jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Obě dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), dovolání obou obviněných byla podána prostřednictvím jejich obhájců (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a obě současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadají rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřují proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a byly jim uloženy tresty.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění opírají svá dovolání, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovoláních odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, odst. 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, odst. 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Takový závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle něhož – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

Nejvyšší soud podotýká, že obvinění v dovolání uplatnili argumentaci známou již z jejich dosavadní obhajoby i z jejich odvolání. Konstatuje, že dovolací argumentace obou obviněných byla zaměřena především na zpochybňování zjištěného skutkového stavu a na zpochybňování provedeného dokazování. Zejména jde o námitky neúplnosti dokazování, špatného závěru stran naplnění kvalifikačního znaku značné škody, nesprávné právní kvalifikace jejich jednání, námitky, že iniciátorem a organizátorem trestné činnosti byl obviněný M. a obviněný F. měl pouze okrajovou roli a minimální podíl na páchání trestné činnosti nebo že se obviněný F. nemohl ze svého pracoviště vzdálit. Tyto námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se obvinění snažili jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohledy na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnili. Nezaložili tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Nad její rámec však Nejvyšší soud zdůrazňuje, že výše škody byla zjištěna nejen ze znaleckého posudku z oboru ekonomiky a silniční dopravy znalce Ing. Bohumila Heřbolta, ale i z dalších relevantních důkazů (z inventur poškozené společnosti v jednotlivých kvartálech). Ohledně role obviněného F. je třeba uvést, že obviněný byl u poškozené společnosti dříve zaměstnán a měl podrobné znalosti o jejím chodu, ukládání klíčů, způsobu zabezpečení, a to i v pozdější době, protože do výrobního areálu stále docházel, jak vyplynulo z výpovědi svědkyně K. Na základě toho pak nelze přistoupit ani na námitky týkající se nesprávného právního posouzení jeho jednání jako spolupachatelství nebo nesprávného určení povinnosti uhradit společně a nerozdílně stanovenou škodu. Co se pak týká pracovní vytíženosti obviněného F., tak z výpovědi svědka N. vyplynulo, že obviněný dokázal odhadnout, zda nehrozí na pracovišti žádný problém a mohl se tudíž vzdálit. Mezi areály navíc byla velmi krátká vzdálenost a obviněný se pohyboval pomocí motorového vozidla. Je proto třeba dojít k závěru, že skutková zjištění nalézacího soudu jsou náležitě podepřena výsledky provedeného dokazování a nalézací soud vymezený skutek správně kvalifikoval příslušnými ustanoveními hmotného práva trestního.

K námitce nepřiměřenosti trestu, kterou ve svém dovolání vznesl obviněný M., je třeba podotknout, že tuto námitku lze primárně úspěšně namítat s odkazem na § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, a to pouze pokud byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo byl uložen ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu. V daném případě druh i výměra uloženého trestu plně odpovídá kritériím, které stanovuje § 37 a násl. trestního zákoníku.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obou obviněných dospěl k závěru, že dovolání nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o odmítnutí obou podaných dovolání, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. 8. 2019

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru