Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 905/2020Usnesení NS ze dne 22.10.2020

HeslaDokazování
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.905.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5,6 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 905/2020-1110

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2020 o dovolání, které podal obviněný Q. H. V., nar. XY, Vietnam, trvale bytem XY, XY, Polsko, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 5 To 415/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 66/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 2 T 66/2018, byl obviněný Q. H. V. uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. a), c) trestního zákoníku. Za to byl podle § 80 odst. 1, 2 trestního zákoníku odsouzen k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu byla poškozená odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných D. C. V. a Y. Y.

2. O odvoláních obviněného a státního zástupce podaného v neprospěch obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 5 To 415/2018, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou (ohledně všech obviněných) a podle § 259 odst. 3 písm. b) trestního řádu znovu rozhodl tak, že podle § 205 odst. 4 trestního zákoníku obviněnému Q. H. V. uložil trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 trestního zákoníku obviněnému uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Ostatní výroky napadeného rozsudku zůstaly nedotčeny. Podle § 256 trestního řádu bylo odvolání obviněného Q. H. V. zamítnuto. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o odvolání obviněných D. C. V. a Y. Y.

3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl, že popis skutku v odsuzující části napadeného rozsudku a učiněná skutková zjištění nedovolují přijmout spolehlivě učiněný hmotněprávní závěr o tom, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. a) a c) trestního zákoníku. Soudy obou stupňů podle obviněného nehodnotily důkazy v souladu se zásadami hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 trestního řádu každý jednotlivě, jakož i v souhrnu. V rámci dokazování nebylo v žádném případě prokázáno, že ke krádeži hodinek skutečně došlo dne 9. 3. 2017, a že tuto krádež spáchal obviněný. Z žádného rozsudku nevyplývá, na základě jakých skutečnosti soudy dospěly k závěru, že hodinky musely být vyměněny v okamžiku, kdy obviněný Y. dal ruku do kapsy. Z výpovědí prodavaček vyplývá, že výměna mohla být provedena kdykoli před 9. 3. 2017 nebo po tomto datu. Obviněný od počátku trestního řízení svůj podíl na trestné činnosti popírá. Když obviněný zjistil, že je v pátrání, ihned vyhledal obhájce a snažil se zjistit podrobnější informace. Dále spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, dostavil se k soudu a ve věci vypovídal. Není zde žádného důvodu, aby bylo na obviněného pohlíženo jako na osobu nedůvěryhodnou. Obviněný má za to, že dostatečným způsobem vysvětlil, z jakého důvodu se v inkriminované době pohyboval na území hlavního města Prahy. Kamerové záznamy sice zachycují přítomnost ostatních spoluobviněných v prodejně Rolex, pohyb osobního automobilu obviněného a setkávání všech tří spoluobviněných, nicméně nelze z nich dovodit, že obviněný skutečně věděl o údajné trestné činnosti spoluobviněných. Zavinění mu nebylo v řízení vůbec prokázáno. Obviněný má dále za to, že nebylo prokázáno, že se v daném konkrétním případě jednalo o organizovanou skupinu. Soudy proto podle obviněného postupovaly v rozporu s pravidlem in dubio pro reo.

4. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud ve smyslu § 265k, § 265l odst. 1 trestního řádu zrušil napadený rozsudek a věc přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

5. Podáním datovaným dnem 19. 3. 2019 doplnil obviněný dovolání o důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu, ke kterému namítl, že trest mu byl uložen v rozporu s § 38 trestního zákoníku a bez respektování obecných zásad ukládání trestů podle § 39 a násl. trestního zákoníku.

6. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že zásah dovolacího soudu do hodnocení důkazů přichází v úvahu v případě extrémního nesouladu provedených důkazů a na jejich podkladě přijatých skutkových zjištění. Takový extrémní nesoulad provedených důkazů a na jejich podkladě přijatých skutkových zjištění však v trestní věci obviněného Q. H. V. nebylo možno dovodit. Ze spáchání přisouzeného jednání, popsaného ve výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu, usvědčují obviněného zejména výpovědi svědků, jakož i důkazy věcné povahy. Rozhodný skutkový stav předmětné trestní věci se opírá o důkazy, provedené v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 trestního řádu a vyhodnocené podle zásad, vyjádřených v ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu a tedy v souladu s jejich skutečným obsahem bez známek jakékoli deformace, včetně povinné reakce na obhajobu uplatněnou obviněným. Skutková zjištění na tomto podkladě opatřená pak zcela jednoznačně svědčí o tom, že obviněný si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a tohoto jednání se navíc dopustil za těch přitěžujících okolností, že takový čin spáchal jako člen organizované skupiny a způsobil jím na cizím majetku značnou škodu. Z podrobného odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů přitom vyplývá přesvědčivý vztah jednak mezi úvahami soudů při hodnocení důkazů a na tomto podkladě přijatými skutkovými zjištěními a jednak mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich dovozenými. K doplnění dovolání podáním ze dne 19. 3. 2019 státní zástupkyně uvedla, že toto podání bylo soudu prvního stupně doručeno až dne 5. 4. 2019, tedy po uplynutí lhůty k podání dovolání, která obviněnému uplynula dne 22. 3. 2019. K doplnění dovolání proto nelze přihlížet ani se k němu vyjadřovat.

7. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného Q. H. V. rozhodl tak, že se odmítá podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.

8. Obviněný Q. H. V. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), s výjimkou jeho doplnění, které bylo datováno dnem 19. 3. 2019 a které bylo podáno až po uplynutí lhůty k dovolání. K této části dovolání nelze přihlížet, jelikož rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§ 265f odst. 2 trestního řádu). Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

11. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

12. Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

13. Takovými vadami však napadená rozhodnutí Městského soudu v Praze ani Obvodního soudu pro Prahu 1 netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů, vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného a doplnil dokazování o výslech prodavačky S. P. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.

14. Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů, když s odvoláním na pravidlo in dubio pro reo rozporoval v podstatě veškeré rozhodné skutkové závěry soudů. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. To je ostatně patrné již z toho, že pravidlo in dubio pro reo, na nějž v této souvislosti odkazoval, a které plyne ze zásady presumpce neviny, má vztah ke zjišťování skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování. Toto pravidlo se týká právě jen otázek skutkových, nikoliv otázky právního posouzení skutku či otázky jiného hmotněprávního posouzení. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.

15. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že dovolací argumentace obviněného je opakováním jeho obhajoby z předchozích fází trestního řízení, přičemž soudy se s jeho námitkami náležitě vypořádaly a lze odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí. Obviněnému nelze přisvědčit, že by provedené důkazy neposkytovaly přesvědčivý podklad pro závěr o jeho vině. Obviněný byl bezpečně usvědčen jak výpověďmi svědků B. J. D. C., A. P. a Ž. L., kteří popsali trestnou činnost spoluobviněných dovolatele, tak zejména kamerovými záznamy z místa činu i jeho okolí, ze kterých jednoznačně vyplývá, že obviněný Q. H. V. zajišťoval oběma spoluobviněným odvoz z místa činu svým vozidlem. Všichni tři obvinění byli společně ubytováni v hotelu G., ze kterého se společně odhlásili bezprostředně před provedením činu. Prodejnu Rolex Boutique obvinění opakovaně navštívili, přičemž dovolatel na ně čekal s vozidlem a z místa je odvážel. V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že obviněný je zcela nevěrohodný svým tvrzením, že vždy čekal na ostatní v kavárně, oni po nákupech pro něho přišli. Tomu přímo odporuje kamerový záznam, zachycující chvatný odchod všech tří obviněných od prodejny v XY ulici po provedení akce.

16. Ze způsobu provedení činu, a to nejen z jednání spoluobviněných v samotné prodejně, ale i ze skutečnosti, že měli prostřednictvím dovolatele zajištěn způsob opuštění místa činu, je zřejmá plánovitost a koordinovanost jejich trestné činnosti. Právě konkrétní rozdělení úloh podmínilo úspěšné provedení trestného činu. Jejich jednání lze zjevně označit za činnost organizované skupiny. Dovolacím námitkám obviněného proto nebylo možné přisvědčit. Naopak závěr soudů, že se všichni tři obvinění včetně dovolatele dopustili plánovité, koordinované a lstivé trestné činnosti, odpovídající svou kvalifikací zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. a), c) trestního zákoníku, lze považovat za přesvědčivý a odůvodněný.

17. Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu]. Doplnění podaného dovolání bylo učiněno po zákonné dovolací lhůtě, proto se jím Nejvyšší soud nemohl zabývat.

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).Poučení:

V Brně dne 22. 10. 2020

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru