Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 896/2004Usnesení NS ze dne 15.09.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.896.2004.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 896/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2004 o dovolání podaném obviněným M. K., proti usnesení Krajského sodu v Hradci Králové ze dne 9. 2. 2004, sp. zn. 11 To 6/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 2 T 115/2002, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního sodu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 2 T 115/2002, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem nepřekažení trestného činu (znásilnění podle § 241 tr. zák.) podle § 167 odst. 1 tr. zák., který po skutkové stránce spočíval v tom, že „dne 11. 8. 2002 v ranních hodinách cestou z diskotéky stopující P. P., přistoupila do osobního automobilu tov. zn. Peugeot 405, SPZ, ve kterém jeli všichni obžalovaní, a který řídil M. K. s tím, že ji odvezou do H. B., přičemž v H. B. jí sdělili, že před jejím odvozem na nádraží ČD se krátce zastaví na chatě, kde potřebují vyzvednout nějaké věci, s čímž P. P. souhlasila a dobrovolně s nimi jela, téhož dne v době od 07.00 hod. do 09.30 hod. v katastru obce M., na rekreační chatě, která je vlastnictvím rodiny Č., po výzvě k prohlídce chaty v podkrovní místnosti všichni obžalovaní, kteří byli kromě M. K., ve stavu prosté opilosti, P. P. obstoupili, P. Č. a M. M. ji uchopil za ramena a strhli ji na lůžko; M. K. se pak dalšího jednání ostatních obžalovaných aktivně nezúčastnil, lehl si na další lůžko v místnosti a přihlížel násilnému jednání ostatních obžalovaných vůči poškozené, aniž by je od něho nějakým způsobem odrazoval či jim v něm zabránil; přes verbální i fyzický odpor poškozené ji P. Č. a M. M. násilím drželi na lůžku, vyhrnuli jí horní část oděvu, střídavě ji líbali po těle a kousali do prsou, R. V. se snažil o vysvléknutí kalhot poškozené, tomu se bránila kroucením a snahou o kopání, kalhoty a kalhotky jí strhl M. M., na to P. Č., M. M. a R. V. při střídavém držení bránící se poškozené za ruce a tělo ji osahávali a olizovali po celém těle, i na přirození, zároveň M. M. se pokusil o pohlavní styk, násilím poškozené roztáhl nohy a snažil se o soulož, přičemž došlo k dotyku pohlavních orgánů, ne však k proniknutí jeho penisu do pochvy poškozené, strkal poškozené prsty do přirození, k jednání se připojil i J. V., který pak násilím roztáhl nohy poškozené a vykonal na ní soulož, následně násilný dokonaný pohlavní styk na poškozené vykonal M. M., přitom P. Č. opětovně poškozenou osahával a líbal a po M. M. na ní chtěl vykonat i soulož, od čehož však dobrovolně upustil vzhledem k psychickému i fyzickému stavu poškozené, poté s poškozenou soulož přes její snahu o odpor vykonal opětovně M. M., své jednání obžalovaní ukončili po výzvě P. Č. k odjezdu z chaty“. Za tento trestný čin byl obviněný podle § 167 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.

O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 2. 2004, sp. zn. 11 To 6/2004, jímž odvolání podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 9. 2. 2004 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel především zdůraznil, že se žádného trestného činu nedopustil, a že Okresní soud v Havlíčkově Brodě ve svém prvém rozsudku ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 2 T 115/2002, správně rozhodl, když jej zprostil obžaloby z trestného činu nepřekažení trestného činu podle § 167 odst. 1 tr. zák. K naplnění tzv. subjektivní stránky tohoto trestného činu je zapotřebí úmyslu pachatele a při jeho posuzování je nutno vždy vycházet z konkrétních okolností případu. Podle dovolatele však v posuzovaném případě z provedených důkazů žádné okolnosti svědčící o jeho úmyslném zavinění nevyplývaly. Dovolatel se pak obšírně zabýval rozborem výsledků dokazování v předmětné trestní věci a na tomto základě dovodil, že není pravdou a nebylo ani prokázáno, že již v baru Z. bylo zřejmé, jaké úmysly obvinění (dnes již odsouzení) P. Č., M. M., J. V. a R. V. s poškozenou mají. Pokud by tomu tak bylo, musela by poškozená, jež byla po celou dobu s nimi, o jejich záměrech vědět. Ta však s nimi jela na chatu zcela dobrovolně, aniž by byla někým nucena tak činit. Dobrovolně rovněž vstoupila jak do chaty, tak do inkriminované místnosti (ložnice) v prvním poschodí. Dovolatel dále poukázal na to, že i poškozená vypovídala o svém odporu tak, že se jednalo o odpor prováděný vzhledem k hlasové indispozici mlčky (bránila se nohama a odstrkáváním jeho spoluobviněných). Poněvadž dovolatel krátce po příjezdu na chatu usnul, stěží za těchto okolností mohl nějaký odpor poškozené zaregistrovat. Jediné zvuky, které podle svého tvrzení zaslechl, připomínaly jakési mlaskání či líbání, v žádném případě však nesvědčily o násilném jednání ostatních obviněných vůči poškozené, k němuž podle přesvědčení dovolatele ani nedošlo. Vzhledem k těmto skutečnostem bylo podle dovolatele vyloučeno, aby se hodnověrným způsobem dověděl, že jiná osoba připravuje nebo páchá trestný čin znásilnění podle § 241 tr. zák. V uvedené souvislosti dovolatel připomněl i posudek znalce PhDr. M. D., podle něhož nebyly zjištěny známky toho, že by obviněný (dovolatel) zkresloval svoji výpověď. Dovolatel proto Krajskému soudu v Hradci Králové vytkl, že pokud zamítl jeho odvolání, rozhodl v rozporu s provedenými důkazy. Tímto rozhodnutím pak podle dovolatele současně porušil též ustanovení trestního zákona, neboť je založil na nesprávném právním posouzení skutku.

V rámci svého dovolání obviněný rovněž namítl, že závazný právní názor, který Krajský soud v Hradci Králové vyslovil ve svém rozsudku ze dne 22. 9. 2003, sp. zn. 11 To 310/2003, se nepřípustně vztahoval i k otázkám skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a v tomto smyslu pak ovlivnil jeho nové rozhodnutí ve věci.

S ohledem na výše uvedené důvody obviněný v závěru svého dovolání navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 2. 2004, sp. zn. 11 To 6/2004, jakož i rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 2 T 115/2002, a dále aby zrušil i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 9.2003, sp. zn. 11 To 310/2003 v části týkající se dovolatele, a svým rozhodnutím jej podané obžaloby zprostil.

K dovolání obviněného se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) a uvedla, že na základě uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dovoláním napadat chybnou právní kvalifikaci skutku zjištěného soudem, a to tak, že tento skutek byl posouzen jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nešlo vůbec nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Dovoláním však není možné napadat skutková zjištění, hodnocení důkazů, postup při dokazování apod. V rámci shora uvedeného dovolacího důvodu lze totiž uplatňovat výlučně právní námitky, nikoliv skutkové. Dovolatel přitom v předmětné věci uplatnil výhrady vztahující se výlučně k tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Pokud dovolatel v návaznosti na to soudům vytkl, že skutek posoudily nesprávně po právní stránce, nejde podle názoru státní zástupkyně o právní námitku spadající pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož nebyla vázána k soudy zjištěnému skutkovému stavu věci, nýbrž ke skutkovému stavu tvrzenému dovolatelem. To podle státní zástupkyně znamená, že obviněný sledoval dovoláním změnu skutkových zjištění soudu a teprve v návaznosti na to i změnu právního posouzení, což ovšem dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá. Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Obviněný M. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 3 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto bude především popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé, popř. i další okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V projednávané věci však dovolatel nenamítl rozpor mezi popisem skutku a soudy užitou právní kvalifikací ani nesprávnost posouzení jiných důležitých hmotně právních skutečností. Shora uvedený dovolací důvod opřel výlučně o nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů odvolacím soudem a v řízení následujícím po zrušujícím (prvém) rozsudku soudu prvního stupně, pak o námitku nesprávnosti hodnocení důkazů soudy obou stupňů. S namítaným nesprávně zjištěným skutkovým stavem věci pak dovolatel ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu spojoval (jako důsledek vytýkaných vad) namítané vadné právní posouzení skutku jako trestného činu nepřekažení trestného činu (znásilnění podle § 241 tr. zák.) podle § 167 odst. 1 tr. zák., ačkoliv podle něj provedené důkazy závěr o vině tímto trestným činem nedovolovaly.

Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu i z rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že oba soudy v případě posuzovaného skutku vycházely z odlišných skutkových zjištění (která jsou v odůvodnění jejich rozhodnutí v rozsahu předpokládaném v ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. náležitě rozvedena a odůvodněna na str. 3 - 4 rozsudku soudu prvního stupně a na str. 3 usnesení odvolacího soudu), než jaká měly podle dovolatele učinit, a na těch následně založily právní posouzení předmětného skutku. Pokud v projednávané věci dovolatel soudům vytkl v podstatě to, že se neřídily zásadami o provádění a hodnocení důkazů (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.), je zřejmé, že se podaným mimořádným opravným prostředkem domáhal především přehodnocení (revize) soudy zjištěného skutkového stavu věci, tzn. že dovolání ve skutečnosti uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Jeho námitky tedy pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadají. To platí i pro tu část (procesních) výtek dovolatele, kdy podle jeho názoru překročil odvolací soud rámec svých oprávnění vyplývajících z ustanovení § 264 odst. 1 tr. ř. Uvedenou námitku přitom dovolatel uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku (odvolání) a odvolací soud se s ní ve svém rozhodnutí vypořádal.

Závěrem je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst.1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno (k těmto otázkám srov. přiměřeně např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02 a III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02, IV.ÚS 449/03, str. 6, IV. ÚS 73/03 str. 3, 4).

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud ve věci obviněného M. K. dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 15. září 2004

Předseda senátu

JUDr. Eduard Teschler

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru