Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 85/2005Usnesení NS ze dne 02.02.2005

EcliECLI:CZ:NS:2005:3.TDO.85.2005.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 85/2005

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. února 2005 o dovolání podaném M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 8 To 66/2004 ze dne 10. 3. 2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 189/2003, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 3 T 189/2003 ze dne 21. 11. 2003 byla dovolatelka uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byla odsouzena k trestu odnětí svobody, který jí byl podmíněně odložen a bylo rozhodnuto též o vznesených nárocích na náhradu škody.

V předmětné věci podala M. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně a to usnesením sp. zn. 8 To 66/2004 ze dne 10. 3. 2004 tak, že je jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.

Proti shora citovanému usnesení dovolacího soudu podala M. K. dovolání a to včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedla, že byla shledána vinnou uvedeným trestným činem, ačkoliv soudy pro takový postup neměly přímých důkazů a zdůraznila i to, že nebyly shledány ani pádné důkazy pro následnou pracovní neschopnost poškozené. Poukázala na to, že v rozhodné době měla šedesát let a je tedy i z tohoto pohledu nevěrohodné, že by napadla mladou ženu. Uzavřela, že nijak nebylo prokázáno, že by poškozenou fyzicky napadla a nebylo ani prokázáno, že by jí způsobila zranění, které by poškozenou omezovalo v obvyklém způsobu života. Navrhla proto, aby „dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu na nové projednání a rozhodnutí“.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že dovolatelka v posuzované věci uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání uplatnit pouze tehdy, je-li namítána nesprávná právní kvalifikace stíhaného skutku v podobě, v jaké byl zjištěn soudy s tím, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, ačkoliv o něj nešlo nebo šlo o jiný trestný čin než jakým byla obviněná uznána vinnou. Rozhodujícím jsou tak skutková zjištění učiněná soudy, podle nichž se dovolatelka zjištěného skutku také dopustila, přičemž vymezení popsaného skutku soudy správně kvalifikovaly jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. Proto také navrhla, aby dovolací soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se totiž nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném rozhodnutí výroku soudu prvního stupně, dovolatelka namítla nesprávné hodnocení soudy provedených důkazů s tím, že provedeným dokazováním (zejména i přímým důkazem) nijak nebylo prokázáno, že by poškozenou napadla a způsobila jí zranění. Z této skutečnosti pak dovozuje svou nevinu s tím, že provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že spáchala skutek, ve kterém byl soudy posléze shledán trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti je však na místě uvést, že oba soudy i v důvodech přijatých rozhodnutí odpovídajícím způsobem vysvětlily z jakých důkazů vycházely, kterým svědkům uvěřily a kterým nikoli a také proč dospěly k závěrům, které také vyjádřily v důvodech svých rozhodnutí a to i s důrazem na objektivně zjištěná zranění poškozené v kritické době.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 2. února 2005

Předseda senátu

JUDr. Vladimír Jurka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru