Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 839/2004Usnesení NS ze dne 15.09.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.839.2004.1
Podána ústavní stížnost

I. ÚS 775/04


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 839/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2004 dovolání obviněného Ing. Z. A., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 3 To 177/2003, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 1/2003, a rozhodl takto:

Dovolání Ing. Z. A. se podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 3 T 1/2003, byl obviněný Ing. Z. A. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zákona a byl odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zákona za použití § 40 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 60a odst. 1, 2 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen za současného stanovení dohledu na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 60a odst. 3 tr. zákona mu bylo uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, způsobenou trestným činem. Součástí rozsudku je i výrok o zproštění obžaloby pro dva jiné skutky.

Podkladem výroku o vině výše uvedeným trestným činem se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný v přesně nezjištěný den měsíce května 1999 v J., okres T., jako předseda představenstva a.s. G. U., sídlící tamtéž, IČO:, v úmyslu snížit platební povinnost k zákonným odvodům z mezd, vydal závazné nařízení, na jehož základě byla, počínaje tímto měsícem, vyplácena měsíční mzda převážné většině zaměstnanců dané a.s. ve dvou po sobě jdoucích splátkách, když toliko z prvé z nich, rovnající se fakticky tehdy státem určené minimální mzdě, byly řádným způsobem prováděny odvody záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, odvody záloh pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a odvody záloh na zdravotní pojištění, když z druhé splátky mzdy týchž zaměstnanců toto činěno nebylo, přičemž daný způsob výplat měsíčních mezd byl u a.s. G. U. realizován až do měsíce května 2000 včetně, čímž za uvedené období byla dle zákona č. 586/92 Sb. na dani z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků Českému státu, zastoupenému F. ú. v T., způsobena škoda ve výši 1.142.707,- Kč, dále dle zákona č. 589/92 Sb. na pojistném na sociální zabezpečení, včetně příspěvků na státní politiku zaměstnanosti, Českému státu zastoupenému O. s. s. z. v T., způsobena škoda ve výši 2.936.584,- Kč, dále dle zákona č. 592/92 Sb. na zdravotním pojištění V. z. p. – O. p. T., způsobena škoda ve výši 532.333,40 Kč, na témže pojištění V. z. p. se sídlem v P., způsobena škoda ve výši 38.509,40 Kč, na témže pojištění Č. n. z. p. se sídlem v P., způsobena škoda ve výši 493.862,57 Kč, na témže pojištění Z. p. M. v. ČR se sídlem v P., způsobena škoda ve výši 59.312,91 Kč a na témže pojištění O. z. p. z. b., p. a s. se sídlem v P., způsobena škoda ve výši 36.938,08 Kč, kdy celková výše škody na těchto platbách činí celkovou částku 5.240.247,- Kč.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podal obviněný odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2004 Vrchní soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 3 To 177/2003 odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

Prostřednictvím své obhájkyně podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové dovolání, ve kterém napadá výrok o vině i výrok o trestu odsuzujícího rozsudku, jakož i výrok o uložení povinnosti nahradit škodu, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu a tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští.

V odůvodnění svého dovolání v prvé řadě vyslovuje názor, že v řízení mu nebyl náležitě prokázán úmysl spáchat trestný čin, za který byl odsouzen. K tomu argumentuje, že jeho úmyslem bylo poskytnout zaměstnancům pouze minimální mzdu (přičemž připouští, že takový postup mohl být postupem v rozporu se zákoníkem práce), z této minimální mzdy provést odvody a také zaměstnancům poskytnout půjčku. Za tohoto stavu věci tvrdí, že zdanění bylo provedeno řádně a nelze uvažovat o spáchání předmětného trestného činu. Dále vysvětluje, že alternativou k rozhodnutí o snížení mezd bylo pouze rozsáhlé propouštění zaměstnanců či dokonce ukončení výroby, což by bylo citelnějším zásahem jak vůči zaměstnancům tak vůči státu, který se dle obžaloby cítí poškozen jednáním, které mu ve svém důsledku ušetřilo nemalé finanční prostředky.

Nesprávné právní posouzení dále dovolatel spatřuje v tom, že jeho jednání bylo kvalifikováno podle ustanovení § 248 odst. 1, 4 tr. zákona, aniž by z popisu skutku, kterým byl uznán vinným v souladu s ustanovením § 88 odst. 1 tr. zákona vyplývalo, čím okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podstatně zvyšuje nebezpečnost činu pro společnost. Naopak se domnívá, že sama škoda mírně přesahující hranici škody velkého rozsahu s ohledem na ostatní okolnosti případu podstatně nezvyšuje nebezpečnost činu pro společnost.

Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu spatřuje dovolatel v uložení povinnosti podle svých sil nahradit škodu způsobenou trestným činem. K tomu vyslovuje názor, že jako fyzická osoba nemůže být odpovědný k náhradě škody, neboť odpovědnou osobou může být dle jeho názoru pouze obchodní společnost G. U., a.s. Kromě toho vytýká soudu, že pominul ustanovení § 194 odst. 7 obchodního zákoníku, podle kterého dnem právní moci výroku o vině u něj došlo k zániku funkce předsedy představenstva.

V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. V prvé řadě upozorňuje, že ze právně relevantně uplatněnou námitky nelze považovat poukaz obviněného na nesprávné hodnocení důkazů soudy obou stupňů, ať již se týkají tyto námitky výroku o vině nebo výroku o trestu. Neshledává ani naplnění dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Má za to, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze zahrnout pouze námitky obviněného, které směřují proti tomu, že jeho jednání bylo posouzeno jako trestné dle čtvrtého odstavce § 148 tr. zákona, ačkoli nevykazuje požadovanou materiální podmínku trestnosti ve smyslu ustanovení § 88 odst. 1 tr. zákona. Dospívá však k závěru, že tato námitka je zjevně neopodstatněná.

Za právně relevantní a odpovídající dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu považuje námitku obviněného, která poukazuje na nesprávnost výroku podle § 60a odst. 3 tr. zákona, kdy mu bylo uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem. Tuto námitku označuje za důvodnou, neboť dle jejího názoru je takové uložení povinnosti v evidentním rozporu s účelem předmětného zákonného ustanovení, a to rovněž s poukazem na ustanovení § 194 odst. 7 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., ve znění novel. S ohledem na svůj názor ohledně důvodnosti této námitky tedy státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest a odvolacím soudem byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek. Obviněný je rovněž osobou oprávněnou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak však z odůvodnění dovolání vyplývá, tento důvod dovolatel spatřuje v údajně nesprávné právní kvalifikaci skutku, přičemž ovšem v rámci této námitky vychází z vlastní verze popisu skutku, než která byla soudem konstatována v rámci skutkových zjištění. Obviněný tedy ve svém mimořádném opravném prostředku sice vytýká pochybení v právním posouzení skutku, ale tuto výtku staví na tom, že prosazuje odlišné hodnocení důkazů, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů při zjišťování skutkového stavu. Dovolatel uvádí vlastní verzi skutkových zjištění týkající se subjektivní stránky trestného činu, když narozdíl od zjištění soudu tvrdí, že jeho úmyslem nebylo snížit platební povinnost k zákonným odvodům z mezd, nýbrž že jeho úmyslem bylo pouze poskytnout zaměstnancům minimální mzdu, z té provést odvody a dále zaměstnancům poskytnout půjčku. Údajně nesprávné právní posouzení pak vztahuje k této vlastní verzi popisu skutku, přičemž od této verze odlišná skutková zjištění učiněná oběma soudy nerespektuje. Tím, že se obviněný cestou dovolání domáhá nepřípustného přezkoumání skutkových zjištění, usiluje o navození takové procesní situace, jako by dovolací soud byl v pozici soudu třetího stupně.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Zákon tak v citovaném ustanovení jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího, resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Použitému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídá ani námitka obviněného týkající se použití přísnější právní kvalifikace. Zde sice dovolatel nezpochybňuje zjištění soudu, že jeho jednáním byla způsobena škoda velkého rozsahu, nicméně přesto tvrdí, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení. Toto tvrzení opírá jednak o námitku, že v popisu skutku chybí odůvodnění, čím tato skutečnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti pro společnost /což by v případě opodstatněnosti takové námitky odpovídalo dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, který ovšem obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil/, jednak o názor, že sama škoda mírně přesahující hranici škody velkého rozsahu s ohledem na „ostatní okolnosti případu“ podstatně nezvyšuje nebezpečnost činu pro společnost. Z obsahu dovolání je tedy zřejmé, že podstatou této námitky tedy opět není nesprávné právní posouzení s ohledem na skutková zjištění učiněná soudem, nýbrž právní posouzení s ohledem na „ostatní okolnosti“ případu, které dovolatel chápe skutkově jinak, než jak jsou obsahem skutkových zjištění soudu.

Rovněž námitka obviněného vztahující se k uložení povinnosti nahradit podle svých možností způsobenou škodu nemá povahu námitky, která by odpovídala použitému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Tohoto dovolacího důvodu se lze domáhat tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tímto dovolacím důvodem tedy lze napadnout nesprávné uložení některého z trestů, jejich taxativní výčet je uveden v § 27 tr. zákona. Dovolatel však v rámci tohoto dovolacího důvodu nenapadá uložení trestu odnětí svobody, nýbrž rozhodnutí soudu o povinnosti podle svých sil přispět na odstranění škodlivého následku jím spáchaného úmyslného trestného činu, které ovšem nemá povahu trestu uvedeného ve výčtu § 27 tr. zákona a v rámci uvedeného dovolacího důvodu tedy nelze takovou námitku úspěšně uplatnit. Argumentaci dovolatele v tomto směru nelze podřadit ani pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání formálně odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž však na druhé straně také musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům, předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. V posuzovaném případě použité námitky dovolatele uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají a nelze tedy míti za to, že je dovolání podáno z důvodů odpovídajících ustanovení § 265b tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že se dovolání obviněného Ing. Z. A. odmítá. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 15. září 2004

Předseda senátu

Mgr. Josef Hendrych

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru