Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 826/2020Usnesení NS ze dne 09.09.2020

HeslaDokazování
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.826.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5,6 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 826/2020-387

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 9. 2020 o dovolání, které podal obviněný J. Č., nar. XY, bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 3 To 294/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 60/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 74 T 60/2018, byl obviněný J. Č. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku. Za tento přečin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, pro který již byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 102 T 21/2018, který byl obviněnému doručen dne 15. 9. 2018 a nabyl právní moci dne 15. 9. 2018, byl podle § 205 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a osmi měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odstavce 1, odst. 3 trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 30 měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 102 T 21/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla dále obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené F. – H. částku ve výši 171.725 Kč a poškozené F. V. částku ve výši 45.691 Kč. Podle § 229 odst. 2 trestního řádu byla poškozená F. V. odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 11. 20219, sp. zn. 3 To 294/2019, jímž uznal obviněného vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Za tento přečin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, pro který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 102 T 21/2018, který byl obviněnému doručen dne 15. 9. 2018 a nabyl právní moci dne 15. 9. 2018, byl podle § 205 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 30 měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 23. 1. 2018 sp. zn. 102 T 21/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla dále obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené F. – H. částku ve výši 169.220 Kč. Podle § 229 odst. 1, 2 trestního řádu byla poškozená F. – H. a poškozená F. V. odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, namítl závažné procesní vady a porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a dále nerespektování presumpce neviny. Dovolání směřovalo proti všem výrokům rozhodnutí. Obviněný uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je třeba přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí. Obviněný namítl, že jeho vina nebyla zjištěna nade vší pochybnost, a proto měla být uplatněna zásada „in dubio pro reo“. Tvrdil, že Krajský soud v Ostravě rozhodl svévolně a po doplnění dokazování v rozporu s legitimním očekáváním uznal obviněného vinným. Vina obviněného byla shledána pouze na základě jediné svědecké výpovědi, navíc nevěrohodného svědka L., který měl zájem na výsledku řízení, neboť byl pravomocně odsouzen za trestný čin spáchaný na majetku obviněného. Obviněný dovodil snahu uvedeného svědka o pomstu vůči němu. Podle tvrzení obviněného další důkazy o jeho vině neexistují. Dále namítl, že nelze považovat protokol o ohledání místa činu za důkaz svědčící o jeho vině. V tomto protokolu se o obviněném totiž nehovoří a naopak je v něm popsáno odcizení věcí svědkem L. Z tohoto důvodu nelze dovozovat jakoukoliv souvislost mezi uvedenými důkazy a přisouzeným skutkem obviněnému. Senát Krajského soudu v Ostravě nebyl přítomen výslechu svědka L. konaném v přípravném řízení, jinak by jeho výpověď neoznačil za spontánní. Rovněž namítl, že jako důkaz spáchání konkrétního skutku v daném čase a na daném místě nemůže sloužit poukaz na předchozí trestnou činnost obviněného. Takový postup představuje zaujatost vůči osobě obviněného. Spáchání skutku obviněný popřel.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 3 To 294/2019, zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.

Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat. Současně výslovně souhlasil s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 trestního řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu.

Obviněný J. Č. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným, a byl mu uložen trest.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.

Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ani Okresního soudu v Ostravě netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§ 125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§ 254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.

Nejvyšší soud shledal, že dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování provedených důkazů a v důsledku toho na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, ale směřovaly do hodnocení důkazu, jejichž prostřednictvím se snažil o prosazení pro něj příznivějších skutkových zjištění. Obviněný ve svém dovolání vlastním pohledem interpretoval pouze některé důkazy a tím zpochybňoval skutkové závěry přijaté nalézacím soudem, zejména stran toho, že jeho vina byla shledána pouze na základě jediné svědecké výpovědi, že svědek L. byl nevěrohodný, jelikož měl zájem na výsledku řízení, že se mu tento svědek chtěl pomstít, že neexistují další důkazy o jeho vině, že protokol o ohledání místa činu nelze považovat za důkaz svědčící o jeho vině, že kdyby byl senát Krajského soudu v Ostravě přítomen výslechu svědka L. konaném v přípravném řízení, tak by jeho výpověď neoznačil za spontánní, že nebyl relevantní poukaz na jeho předchozí trestnou činnost, že soudy byly zaujaté vůči osobě obviněného. Všechny tyto jeho námitky byly skutkového charakteru nebo jimi obviněný hodnotil provedené důkazy. Z tohoto důvodu je nelze považovat za relevantní, neboť nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Uvedenými námitkami se soudy obou stupňů náležitě zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi řádně vypořádaly.

Nejvyšší soud dále uvádí, že neshledal závažné procesní pochybení, které by zakládalo porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a neústavnost pravomocného rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě nerozhodl svévolně. Jeho rozhodnutí bylo náležitě odůvodněno v souladu s provedenými důkazy.

Rovněž nelze akceptovat námitku obviněného, že soudy při hodnocení důkazů nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. Případ odlišného hodnocení důkazů ze strany obviněného v opozici s tím, jak je hodnotily soudy, nelze bez dalšího považovat za porušení této zásady. Soudy nedospěly k závěru, že o skutkovém stavu přetrvávají důvodné pochybnosti, což by případně za splnění dalších podmínek k její aplikaci mohlo vést.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v § 265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 9. 9. 2020

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru