Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 823/2019Usnesení NS ze dne 28.08.2019

HeslaDokazování
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.823.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5,6 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 823/2019

6

5

3 Tdo 823/2019-519

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2019 o dovolání, které podala obviněná právnická osoba I., IČ: XY, se sídlem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 9 To 442/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 99/2017, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 9 To 442/2018, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 5 T 99/2017, zrušují.

II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 5 T 99/2017, byla obviněná právnická osoba I. uznána vinnou ze spáchání přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku na skutkovém základě spočívajícím v tom, že jednáním přesně nezjištěné osoby, a to buď zmocněnce O. H., nar. XY, nebo některého ze zaměstnanců společnosti I., IČ: XY, se sídlem v XY, XY, v úmyslu získat pro sebe neoprávněný prospěch ve formě snížení nákladů za elektrickou energii, přiměla dosud neustanovenou osobu, aby tato v blíže nezjištěné době v období od 26. 6. 2013 do 4. 4. 2014 u odběrného místa na adrese XY, číslo místa spotřeby XY, provedla neoprávněný zásah do elektroměru č. XY, typ TK 420/NNs, spočívající ve stočení číselníku elektroměru, s cílem předstírat nižší spotřebu elektrické energie, kdy takto při pravidelném odečtu dne 4. 4. 2014 vykazoval zápornou spotřebu ve výši 0,058 MWh oproti reálnému odebranému množství ve výši 89,897 MWh, přičemž na základě takto předstíraného odebraného množství společnost I. uhradila pouze elektřinu odpovídající tomuto záměrně sníženému stavu, a tímto jednáním způsobila poškozené společnosti E.ON Česká republika, s. r. o., IČ: 257 33 591, se sídlem v Brně, Lidická 36, škodu ve výši nejméně 290.000 Kč.

Za to byla podle § 209 odst. 3 trestního zákoníku za použití § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, za použití § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku odsouzena k peněžitému trestu ve výši 50 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na částku 1.000 Kč, tedy celkem 50.000 Kč. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu a § 229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.

O odvolání obviněné právnické osoby proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 9 To 440/2017, jímž je podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 23. 11. 2017 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná právnická osoba dovoláním, v němž uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. V dovolání obviněná namítla, že soudy nerespektovaly dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, č. j. 3 Tdo 487/2018-30. S argumentací dovolacího soudu se nalézací soud vypořádal pouze tak, že upravil popis skutku na účastenství ve formě návodu, který přičítá odsouzené. Po doplněném dokazování po zrušení původních rozhodnutí dovolacím soudem se přitom skutkový stav věci nezměnil. Soud prvního stupně zcela zachoval zainteresovanost všech okruhů osob, které uváděl ve svém dřívějším rozsudku, nově vyloučil pouze K. H. jako jednatelku obviněné a upravil vzájemnou relaci těchto osob tak, že si buď O. H. nebo někdo ze zaměstnanců na zásah do elektroměru domluvili třetí osobu. K této třetí osobě soudy nezjistily žádné informace. Podle obviněné soudy nižších stupňů opět postavily odsouzení obviněné pouze na hledisku prospěchu ze stočení číselníku elektroměru. Jednání ve formě návodu tak nebylo obviněné možno na základě zjištěného skutkového stavu přičítat podle § 8 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2018, č. j. 9 To 442/2018-480, a současně rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2018, č. j. 5 T 99/2017-448, zrušil a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Opis dovolání obviněné byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) uvedla, že podání, označené jako dovolání obviněné právnické osoby I. bylo uplatněno prostřednictvím zmocněnce Mgr. PhDr. Petra Fojtíčka, byť se tento označuje v jeho textu jako obhájce. Obviněná právnická osoba se může v trestním řízení nechat zastupovat jak zmocněncem, tak i obhájcem, nicméně se jedná o dva odlišné procesní subjekty. Zmocněnec právnické osoby nemá postavení obhájce obviněné právnické osoby a obhájce obviněné právnické osoby nemá postavení jejího zmocněnce. Mgr. PhDr. Petr Fojtíček vystupoval podle státní zástupkyně v řízení jako zmocněnec. S odkazem na § 265d odst. 2 trestního řádu proto navrhla, aby Nejvyšší soud o takovém podání zmocněnce obviněné právnické osoby I. nerozhodoval, ale aby ve věci dále postupoval některým ze způsobů uvedených v § 265d odst. 2 věta třetí trestního řádu. Nad rámec uvedeného státní zástupkyně doplnila, že totožné námitky, které jsou obsahem nynějšího podání, označeného jako dovolání, uplatňovala obviněná právnické osoba již v rámci řízení před soudy obou stupňů. V tomto směru odkázala na přesvědčivé přezkumné závěry soudu odvolacího na str. 3–4 odůvodnění jeho usnesení, podle nichž postupoval soud prvního stupně zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu a v souladu s podmínkami § 8 odst. 3 TOPO. Na základě provedeného dokazování v předmětné trestní věci byl učiněn spolehlivý skutkový závěr, že k přetočení elektroměru v daném případě došlo. Byla též vyvrácena obhajoba obviněné, že se tak stalo v rámci konkurenčního boje s cílem ji poškodit. Stočení elektroměru tak bylo provedeno ku prospěchu obviněné právnické osoby a osoba, která takovýto zásah provedla tak měla vazby na tuto obviněnou. I v případě, že by bylo možné Mgr. PhDr. Petra Fojtíčka považovat za obhájce obviněné právnické osoby a učiněné podání by tak bylo možno považovat za dovolání, bylo by podle státní zástupkyně namístě, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněné I. tak, že se odmítá podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.

Obviněná I. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu. Nelze přisvědčit námitce státní zástupkyně, že Mgr. PhDr. Petr Fojtíček v řízení vystupoval jako zmocněnec, nikoliv obhájce, a tudíž nelze jeho prostřednictvím učiněné podání považovat za dovolání. V obecné rovině skutečně zmocněnec právnické osoby nemá postavení obhájce obviněné právnické osoby a obhájce obviněné právnické osoby nemá postavení jejího zmocněnce. Jedná se o dva odlišné subjekty, jak vyplývá z § 34 odst. 2, § 35 odst. 1 a § 1 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Podání obviněného, učiněné prostřednictvím zmocněnce, se proto nepovažuje za dovolání, byť by bylo takto označeno (§ 265d odst. 2 věta druhá trestního řádu). Odkázat lze na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2527/2018, jímž bylo rozhodnuto o postupu Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 4 Tdo 530/2018. V nyní projednávané věci se proto dovolací soud otázkou postavení zástupce obviněné zabýval, přičemž dospěl k závěru, že Mgr. PhDr. Petr Fojtíček je obhájcem obviněné právnické osoby. Vyšel přitom ze znění plné moci, udělené mu obviněnou dne 11. 9. 2017 (č. l. 308), kde je výslovně uvedeno, že byla udělena k „obhajobě ve věci 5 T 99/2017 u MS v Brně“. Proto není určující, jakým označením byl jmenovaný obhájce protokolárně soudy označován, tedy v několika případech zde nesprávně jako zmocněnec.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

Námitka, podle níž jednání ve formě návodu nebylo obviněné možno na základě zjištěného skutkového stavu přičítat podle § 8 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, směřuje do oblasti právního posouzení skutku, a je proto relevantní ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

V projednávané věci rozhodoval Nejvyšší soud již svým usnesením ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 3 Tdo 487/2018, v němž podrobně vyložil obecné otázky trestní odpovědnosti právnické osoby v případech upravených v § 8 odst. 3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. V této souvislosti dovolací soud opakuje, že konstrukce trestní odpovědnosti právnických osob je postavena na tzv. přičitatelnosti trestného činu právnické osobě a představuje zvláštní subjektivní odpovědnost právnické osoby, tedy zvláštní odpovědnost za zavinění u právnické osoby odlišnou od pojmu viny (zavinění) u fyzické osoby. Nejedná se proto o odpovědnost objektivní, což souvisí s principem nullum crimen sine culpa, platným v oboru trestního práva, tedy i v případě trestní odpovědnosti právnických osob.

Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob řeší odpovědnost právnické osoby s využitím kombinace formálního a materiálního prvku, které ve výsledku tvoří tzv. přičitatelnost. Ta se opírá o protiprávní jednání v zákoně vymezených osob jednajících za právnickou osobu, jež se přičítá buď přímo, nebo u zaměstnanců nepřímo na základě rozhodnutí, schválení či pokynu statutárních orgánů nebo jiných odpovědných osob (srov. Šámal, P., Ještě k zavinění právnické osoby podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Právní rozhledy 5/2017, s. 169).

Přičítat právnické osobě (u níž není trestní odpovědnost vyloučena podle § 6 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob) některý z trestných činů vymezených v § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob lze pouze za předpokladu, že jde o protiprávní čin spáchaný v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti některou z osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a), b) c) nebo d) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, a to za splnění podmínek přičitatelnosti podle § 8 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, příp. doplněných o podmínky podle § 8 odst. 3 nebo 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

K tomu, aby protiprávní čin nezjištěné fyzické osoby založil trestní odpovědnost právnické osoby podle § 8 odst. 3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, proto nestačí závěr, že taková fyzická osoba jednala v zájmu právnické osoby ve smyslu návětí v § 8 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. K trestní odpovědnosti právnické osoby nepostačuje ani alternativní zjištění, že nezjištěná fyzická osoba jednala v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti v některém (blíže neurčeném) z postavení podle § 8 odst. 1 písm. a), b), c) nebo d) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, ale musí být učiněn jednoznačný závěr podložený odpovídajícím skutkovým zjištěním, že tato fyzická osoba jednala buď v některém z postavení předpokládaných v § 8 odst. 1 písm. a) až c) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, anebo v postavení podle § 8 odst. 1 písm. d) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, a že v důsledku toho je spáchaný čin přičitatelný právnické osobě buď podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, anebo podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

Trestná činnost právnické osoby může být spáchána nejen v podobě pachatelství (§ 9 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob), ale i ve formě trestné součinnosti, tedy nepřímého pachatelství (§ 9 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob), spolupachatelství (§ 9 odst. 3 věta druhá zákona o trestní odpovědnosti právnických osob) i účastenství v užším smyslu (§ 24 trestního zákoníku ve spojení s § 1 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob). V případě účastenství v užším smyslu se na trestní odpovědnost a trestnost účastníka užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele (§ 24 odst. 2 trestního zákoníku). Je-li účastníkem na trestném činu jiné osoby právnická osoba, lze jí účast přičítat pouze za splnění formálních i materiálních podmínek přičitatelnosti podle § 8 odst. 1 a 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, jak byly uvedeny v předchozích odstavcích.

Dovolací soud ve svém dřívějším rozhodnutí konstatoval, že nalézací soud nedospěl k takovým skutkovým závěrům, na jejichž základě by mohl ve skutkové větě popsané jednání dosud nezjištěné osoby přičíst podle § 8 odst. 1, 2, 3 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob obviněné právnické osobě. Závěr o naplnění formálních i materiálních podmínek přičitatelnosti učiněný pouze na základě zjištění, že jednání bylo ve prospěch, resp. v zájmu právnické osoby, a tudíž se ho musela dopustit některá z osob uvedených v § 8 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, případně jiná osoba s vazbami na obviněnou, proto neobstojí. Uložil tedy nalézacímu soudu, aby vyhodnotil stávající důkazy a případně zvážil jejich doplnění, a to z toho pohledu, zda lze učinit jednoznačný a podložený závěr, že se protiprávního činu dopustila nutně některá z osob uvedených v § 8 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, a lze jej proto právnické osobě přičítat podle § 8 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

V novém projednání nalézací soud doplnil dokazování o výslechy osob ze společnosti I. (zmocněnce, jednatelky a zaměstnanců společnosti), výslech JUDr. Soni Sedlákové (zástupkyně poškozené) a sdělení poškozené ohledně důvodu provedení kontroly u obviněné. Vyhodnocením těchto důkazů dospěl k závěru, že činu se přímo nedopustil nikdo ze společnosti I., jelikož k tomu neměl potřebné technické znalosti o funkčnosti elektroměru, ale že takto jednala jiná dosud neustanovená fyzická osoba. S ohledem na výpověď zástupkyně poškozené a písemné vyjádření poškozené soud dále uzavřel, že čin nebyl výsledkem konkurenčního boje, nýbrž byl spáchán ve prospěch obviněné. Proto je podle soudu zřejmé, že takto jednat musela osoba přímo spjatá s obviněnou právnickou osobou. Právní kvalifikaci činu soud založil na tom, že obviněná právnická osoba vzbudila v jiné fyzické osobě rozhodnutí, aby tato obviněnou obohatila tím, že uvede poškozenou v omyl a způsobí tak na jejím majetku větší škodu, dopustila se tedy přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku.

Jak bylo uvedeno výše, je-li účastníkem na trestném činu právnická osoba, pak s ohledem na § 1 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob ve spojení s § 24 odst. 2 trestního zákoníku se na její trestní odpovědnost užijí ustanovení o trestní odpovědnosti pachatele, tj. § 8 odst. 1, 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob upravující přičitatelnost. V odůvodnění napadeného rozhodnutí nalézacího soudu ovšem nelze nalézt žádný skutkový podklad pro závěr, že pachatele nutně navedla buď fyzická osoba jednající v postavení podle § 8 odst. 1 písm. a) až c) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, a v důsledku toho je spáchaný čin přičitatelný právnické osobě podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, nebo fyzická osoba jednající v postavení podle § 8 odst. 1 písm. d) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a čin je právnické osobě přičitatelný podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Veškeré úvahy soudu o tom, kdo neznámou fyzickou osobu ke spáchání činu navedl, jsou založeny jen na konstatování, že čin byl spáchán ku prospěchu obviněné. Podmínky přičitatelnosti stanovené v § 8 odst. 1 a 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob překlenul nalézací soud nepodloženými úvahami o tom, že pachatel musel mít vazby na obviněnou, musela mezi nimi být nějaká návaznost či dokonce, že byl pachatel přímo spjat s obviněnou (což odpovídá pachatelství obviněné, nikoliv účastenství). Nalézací soud tak opětovně konstruoval trestní odpovědnost obviněné právnické osoby pouze na základě závěru, že stočení elektroměru bylo v jejím zájmu. Podmínkami § 8 odst. 1 písm. a) až c) nebo d) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob se prakticky nezabýval, jelikož v jeho pojetí, ať měl návodce s obviněnou jakýkoliv vztah, vždy jej lze podřadit pod § 8 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a jeho jednání tudíž přičíst právnické osobě podle § 8 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Takový přístup, podpořený i odvolacím soudem, neodpovídá konceptu zvláštní subjektivní trestní odpovědnosti právnické osoby. Proto nemohla napadená rozhodnutí obstát.

Protože Nejvyšší soud shledal dovolání obviněné důvodným, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 trestního řádu usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 9 To 442/2018, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 5 T 99/2017, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu pak přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

Věc se tak vrací do stadia, kdy jí Městský soud v Brně bude muset znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 trestního řádu). Je proto potřebné, aby nalézací soud opětovně vyhodnotil stávající důkazy a případně zvážil jejich doplnění, a to z toho pohledu, zda lze učinit jednoznačný a důkazně podložený závěr, že se protiprávního činu dopustila nutně některá z osob uvedených v § 8 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a že jej spáchala za podmínek § 8 odst. 2 písm. a) anebo b) zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, byť by konkrétní fyzická osoba, která jednala způsobem uvedeným v § 8 odst. 1 a 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, nebyla zjištěna. Jedině v případě kladného zjištění lze uvažovat o trestní odpovědnosti obviněné právnické osoby, ať už na základě jakékoliv z forem trestné součinnosti.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 28. 8. 2019

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru