Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 815/2020Usnesení NS ze dne 23.09.2020

HeslaObecné ohrožení z nedbalosti
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.815.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 273 odst. 1 tr. zákoníku

§ 273 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku

§ 273 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku

§ 273 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 815/2020-731

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 9. 2020 o dovoláních, která podali obvinění P. O., nar. XY, bytem XY, XY, a Z. M., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2020, sp. zn. 4 To 308/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 62/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněných P. O. a Z. M. odmítají.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. 80 T 62/2017, byl obviněný P. O. uznán vinným přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, kterého se dopustil jednáním spočívajícím v tom, že v blíže nezjištěné době v měsíci červnu 2012 v obci XY, jako pracovník firmy Z. M. provádějící výstavbu rodinného domu číslo popisné XY, při výstavbě komínového tělesa, kterou řídil, nezajistil řádné provedení výstavby konstrukce komínového tělesa, zejména provedl výstavbu bez řádné projektové dokumentace, bez výpočtů pro individuální komín, v rozporu s ČSN 73 4201, nedodržel potřebnou vzdálenost hořlavých materiálů od povrchu komínového pláště, použil nevhodné materiály pro výstavbu, přičemž spalné konstrukce procházející dřevěné konstrukce byly vedeny těsně na vložce průduchu, kdy mezi vložkou a pozednicí byla vložena pouze izolace o síle 20 mm a plech, který byl přibit na dřevěnou konstrukci a to pouze ze strany dřevěné konstrukce, kdy byl vytvořen necelistvý plášť komína, který byl v prostoru vaznice stěny a střechy rozšířen a kterým byla protažena dřevěná konstrukce stěny a střechy, v důsledku čehož došlo po příjezdu S. R. do rodinného domu dne 19. 12. 2014 s přítelkyní a dvěma dětmi, po zatopení v kotli na pevná paliva značky ATMOS DC 50 49kW, do něhož přikládal S. R. naposledy dne 20. 12. 2014 v pozdních večerních hodinách, k přehřátí dřevěných konstrukcí a samovznícení ve zhotovené neodvětrané komoře pláště komína, postupnému tlení dřeva a po přístupu vzduchu za větrného počasí dne 21. 12. 2014 v době kolem 04:00 hodin ke vznícení a požáru, přičemž došlo k zahoření trámoví střešní konstrukce u komínového tělesa, následně k prohoření do vnitřních prostor domu v prvním patře u galerie nad obývacím pokojem, ohoření vnitřního vybavení, dřevěného obložení, loveckých trofejí a zakouření obytných prostor domu zejména v prvním patře domu, kdy v rodinném domě se v této době nacházely celkem čtyři osoby, čímž tak byla S. R. způsobena celková škoda ve výši 13.601.590 Kč.

Za toto jednání byl obviněný podle § 273 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.

Podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, přičemž jednu denní sazbu stanovil na 500 Kč, celkem tedy 50.000 Kč.

Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že ve stanovené lhůtě nebude peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců.

Dále byl uvedeným rozsudkem Okresního soudku ve Frýdku-Místku obviněný Z. M. uznán vinným přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním spočívajícím v tom, že jako revizní technik komínů Společenstva kominíků ČR, provádějící tuto činnost na základě osvědčení číslo 193/2008, vydaného dne 12. 12. 2008 Institutem výchovy bezpečnosti práce v Brně, výchovným a vzdělávacím zařízením Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, akreditovaným certifikačním orgánem číslo 3006, získáním kvalifikace "Revizní technik komínů", vystavil dne 12. 12. 2013 revizní zprávu číslo 38/2013, podle které dne 10. 12. 2013 provedl v rodinném domě číslo popisné XY v obci XY, revizi spalinové cesty od kotle na pevná paliva zn. ATMOS DC 50 49kW a v revizní zprávě konstatoval, že spalinová cesta z hlediska bezpečného a spolehlivého provozu vyhovuje, tedy bez zjištění jakýchkoli nedostatků (včetně potvrzení, že vzdálenost hořlavých látek je dostatečná), ačkoli ve skutečnosti neověřil funkčnost spalinové cesty, která zjevně vykazovala řadu nedostatků, zejména byla zhotovena v rozporu s ČSN 73 4201, s nedodržením potřebné vzdálenosti hořlavých materiálů od povrchu komínového pláště, bez technických výpočtů a zkoušek pro individuální komín, bez řádně vyplněného komínového štítku, kdy spalné konstrukce procházející dřevěné konstrukce byly vedeny těsně na vložce průduchu, kdy mezi vložkou a pozednicí byla vložena pouze izolace o síle 20 mm a plech, který byl přibit na dřevěnou konstrukci a to pouze ze strany dřevěné konstrukce, kdy byl vytvořen necelistvý plášť komína, který byl v prostoru vaznice stěny a střechy rozšířen a kterým byla protažena dřevěná konstrukce stěny a střechy, v důsledku čeho došlo po příjezdu S. R. do rodinného domu dne 19. 12. 2014 s přítelkyní a dvěma dětmi, po zatopení v kotli na pevná paliva značky ATMOS DC 50 49kW, do něhož přikládal S. R. naposledy dne 20. 12. 2014 v pozdních večerních hodinách, k přehřátí dřevěných konstrukcí a samovznícení ve zhotovené neodvětrané komoře pláště komína, postupnému tlení dřeva a po přístupu vzduchu za větrného počasí dne 21. 12. 2014 v době kolem 04:00 hodin ke vznícení a požáru, přičemž došlo k zahoření trámoví střešní konstrukce u komínového tělesa, následně k prohoření do vnitřních prostor domu v prvním patře u galerie nad obývacím pokojem, ohoření vnitřního vybavení, dřevěného obložení, loveckých trofejí a zakouření obytných prostor domu zejména v prvním patře domu, kdy v rodinném domě se v této době nacházely celkem čtyři osoby, čímž byla S. R. způsobena celková škoda ve výši 13.601.590 Kč.

Za toto jednání byl odsouzen podle § 273 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému Z. M. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Kooperativa pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, IČO: 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, částku ve výši 6.472.101 Kč.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal nalézací soud poškozenou Kooperativu pojišťovnu, a. s., Vienna Insurance Group, se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku podali obvinění P. O. i Z. M. odvolání, která směřovali do všech výroků napadeného rozhodnutí jich se týkajících. Odvolání podal rovněž státní zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku, a to v neprospěch obviněného P. O. do výroku o trestu.

O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 3. 2020, sp. zn. 4 To 308/2019, a to tak, že všechna podaná dovolání podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2020, sp. zn. 4 To 308/2019, podali dovolání obviněný P. O. (č. l. 715–719) a obviněný Z. M. (č. l. 698–705).

Obviněný P. O. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., maje za to, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení věci, resp. nesprávném hodnocení otázky, která sice nespočívá v právním posouzení skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Konkrétně pak obviněný brojí proti závěrům obecných soudů stran posouzení institutu příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem. Soudy nesprávně přistoupily k aplikaci tzv. gradace příčinné souvislosti při konstatování jaké příčiny a jakou měrou se měly podílet na škodlivém následku, tedy požáru rodinného domu v obci XY. Ve svém podání zpochybňuje skutkové závěry soudů, kdy jim vyčítá, že se dostatečně nezaobíraly otázkou gradace příčinné souvislosti ve vztahu k jeho osobě, kdy soudy učinily obecný a nedůvodný závěr, že je stejně odpovědný jako spoluobviněný Z. M. Dále ve vztahu k aplikaci gradace příčinné souvislosti cituje část výpovědi znalce Ing. Valtra Sodomky, která uvádí, že ke vzniku požáru mohla přispět „další okolnost“ kterou se nepodařilo jednoznačně dokázat a doložit. Rovněž poukazuje na skutečnost, že na stavbě rodinného domu se podílel i další subjekt, jehož zaměstnanci provedli vyřezání dřevěné konstrukce, což je podle jeho názoru skutečnost, která mohla přerušit příčinnou souvislost. Tímto se však soudy nikterak nezaobíraly, přestože tato okolnost by mohla být výlučnou a samostatnou příčinou. Není tak postaveno na jisto, zda u něj nedošlo k přerušení příčinné souvislosti, resp. zda jeho jednání bylo příčinou dostatečně významnou pro způsobení škodlivého následku.

S ohledem na výše uvedené obviněný P. O. navrhnul, aby z podnětu jeho dovolání Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2020, sp. zn. 4 To 308/2019, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. 80 T 62/2017, a aby přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku trestní věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.

K dovolání obviněného P. O. se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 9. 7. 2020, sp. zn. 1 NZO 518/2020.

Po stručné rekapitulaci průběhu řízení a námitek obviněného státní zástupce uvedl, že obviněný P. O. uplatňuje argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání s tím, že s námitkami obviněného se nalézací i odvolací soud plně a dostatečně vypořádaly, přičemž je označily za nedůvodné. K tomu odkázal na str. 16–18 odůvodnění rozsudku okresního soudu a str. 4–7 usnesení odvolacího soudu. Nad rámec toho zdůraznil, že skutková zjištění o dvou základních příčinách požárů jednoznačně vyplývají z provedeného dokazování. Jednou z oněch dvou základních příčin bylo nedbalé počínání obviněného spočívající ve zjevně vadném zkonstruování komínového tělesa. Jednání obviněného ve formě faktického řízení výstavby vadného komínového tělesa, bylo podmínkou významnou bez jakékoliv pochybnosti. Současně z provedeného dokazování nevyplývá, že by některá z dalších okolností mohla jednoznačně existující kauzální nexus přerušit. K námitkám obviněného stran provedeného dokazování státní zástupce uvedl, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná.

S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného P. O. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Obviněný Z. M. uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. maje za to, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě spočívá v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení věci, resp. nesprávném hodnocení otázky, která sice nespočívá v právním posouzení skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a současně mu byl zamezen přístup k druhé instanci. Zastává stejně jako spoluobviněný P. O. názor, že soudy nesprávně vyhodnotily otázku gradace příčinné souvislosti ke konstatování jaké příčiny a jakou měrou se podílely na škodlivém následku. Poukazoval zejména na části jím předloženého znaleckého posudku i na výpověď znalce Ing. Valtra Sodomky, se kterými rozporuje závěr soudů o dvou rovnocenných samostatných příčinách, kdy následek je přičitatelný daleko více osobám, nežli pouze jemu a spoluobviněnému P. O. Pokud soudy určily příčiny požáru pouze dvě, měly se vypořádat s tím, proč ostatní příčiny buď neexistují, nebo neměly vliv na škodlivý následek.

Rovněž brojil proti závěru o naplnění subjektivní stránky trestného činu, neboť soud podle obviněného naplnění subjektivní stránky neprokázal. Zachoval potřebnou míru opatrnosti, komín prohlédl a pořídil z toho fotografie. Obhajobou předložený znalecký posudek, ač ho soudy nepovažovaly za zcela přesný, v jeho nezpochybněné části stanovuje, že revizní technik není povinen před vydáním revizní zprávy spalinovou cestu demontovat, aby se přesvědčil, kudy vede v případě, že je zakryta další stavební konstrukcí, či prvky demontoval. Nijak nepochybil, revizi provedl řádně a při výskytu celé řady nedostatků v konstrukci dotčeného domu jakožto pouhý revizní technik nemohl všechna tato pochybení předpokládat.

Obviněný měl navíc za to, že byl zbaven přístupu k druhé soudní instanci, neboť odvolací soud se nedostatečně vypořádal s jeho námitkami vznesenými proti rozsudku nalézacího soudu, a to vůči uložené povinnosti náhrady škody a gradace příčinné souvislosti, stejně jako, zda je přiléhající jeho poukaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 4 Tz 71/2010, a s jeho argumentací, že provedl faktickou kontrolu spalinové cesty, k čemuž doložil fotografie z této kontroly.

S ohledem na výše uvedené obviněný Z. M. navrhnul, aby z podnětu jeho dovolání Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2020, sp. zn. 4 To 308/2019, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 6. 2019, sp. zn. 80 T 62/2017, a aby přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku trestní věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.

Součástí svého dovolání obviněný učinil i návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, neboť splnění uložené povinnosti k náhradě škody by u něj vedlo k nepoměrně větší újmě, než u poškozené při odložení vykonatelnosti adhezního výroku nalézacího soudu. Svou žádost odůvodnil tím, že se mu v září má narodit třetí potomek, s manželkou provozuje penzion, kdy v důsledku pandemické situace propustili všechny zaměstnance, zároveň neměli z tohoto penzionu příjem. Současně má dvě vyživovací povinnosti. Ze znalecké činnosti nemá žádný příjem, neboť o výkon znalecké činnosti není zájem.

K dovolání obviněného Z. M. se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 11. 6. 2020, sp. zn. 1 NZO 518/2020.

Po stručné rekapitulaci průběhu řízení a námitek obviněného státní zástupce uvedl, že obviněný Z. M. uplatňuje argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání s tím, že s námitkami obviněného se nalézací i odvolací soud plně a dostatečně vypořádaly, přičemž je označily za nedůvodné. K tomu odkázal na str. 16–18 odůvodnění rozsudku okresního soudu a str. 4–7 usnesení odvolacího soudu. Skutková zjištění o dvou základních příčinách požáru jednoznačně vychází z provedeného dokazování, přičemž jednou z oněch dvou základních příčin bylo nedbalé počínání obviněného spočívající ve zcela nedostatečné revizi spalinové cesty a vydání kladné revizní zprávy. Za situace, kdy takto fakticky umožnil uvedení spalinové cesty do užívání, je zde jasný kauzální vztah mezi jeho nedbalým jednáním a posléze vzniklým škodlivým následkem požáru. Pokud by totiž nevydal onu kladnou revizní zprávu, aniž by řádnou revizi ve skutečnosti provedl, tak by škodlivý následek vůbec nenastal. Jednání obviněného, fakticky umožňující či schvalující užívání, bylo podmínkou významnou bez jakékoliv pochybnosti. Současně z provedeného dokazování nevyplývá, že by některá z dalších okolností mohla jednoznačně existující kauzální nexus přerušit.

K námitkám obviněného stran provedeného dokazování státní zástupce uvedl, že z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v § 125 odst. 1 tr. ř., resp. § 134 odst. 2 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná.

Pokud v rámci dovolacího důvodu podle § 265 odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný namítl, že nebyly vypořádány jeho námitky stran náhrady škody a on tak byl zbaven přístupu k druhé instanci, tak státní zástupce k tomu uvádí, že dané výtky na uplatněný dovolací důvod nedopadají, nadto nejsou ani v obecné rovině důvodné. Odpovědnost obviněného za škodu je s ohledem na učiněná skutková zjištění dána bez pochyby, a pokud snad soudy co do jejího stanovení pochybily, tak ve prospěch obviněného (srov. § 2915 odst. 1 občanského zákoníku). Pakliže obviněný tvrdí, že byl zbaven přístupu ke druhé instanci, pak se evidentně mýlí, neboť jeho kauza byla odvolacím soudem řádně a v plném rozsahu projednána.

S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Z. M. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2020, sp. zn. 4 To 308/2019, jsou přípustná z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřují proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Obvinění jsou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, kterých se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti uplatněných dovolacích důvodů obviněných P. O. a Z. M.

Obviněný Z. M. uplatnil dovolací původ podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., kdy namítal, že mu byl odepřen přístup k soudu, neboť odvolací soud nereagoval na jeho námitku stran povinnosti uhradit způsobenou škodu, použitelnosti judikátu zmiňovaného v odvolání a námitky zachování dostatečné míry opatrnosti při předložení fotografií z kontroly komínového tělesa.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

V případě obviněného bylo jeho odvolání zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné po meritorním přezkoumání rozsudku. Je tedy naprosto zřejmé, že Krajský soud v Ostravě odvolání obou obviněných, stejně jako státního zástupce projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným usnesením. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu a námitky podřazené obviněným pod tento dovolací důvod, resp. uvedenou první alternativu dovolacího důvodu neodpovídají.

V úvahu by pak přicházelo uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy ale obviněný nijak neoznačil, zda uplatňuje výše uvedený dovolací důvod v jeho prvé či druhé variantě, případně jaký z důvodů dovolání byl dán v předcházejícím řízení. Tuto skutečnost není možné dovodit ani z obsahu jeho podání, neboť jeho argumentace, kterou formálně podřadil pod zmiňovaný dovolací důvod, tomuto dovolacímu důvodu (ale ani žádnému jinému) neodpovídá, neboť toliko namítá absenci dostatečné reakce na jeho výtky k uložené povinnosti hradit škodu a otázku aplikace v odvolání zmiňovaného judikátu. Dlužno dodat, že se všemi námitkami vznášenými obviněným Z. M. v podaném odvolání se odvolací soud po obsahové stránce plně vypořádal. Nadto není úkolem odvolacího soudu reagovat na veškeré námitky obviněného, vypořádal-li se s nimi již nalézací soud, tím spíše pak není povinností odvolacího soudu reagovat na veškeré poukazy na judikaturu či odbornou literaturu zmiňovanou v podaném opravném prostředku, vypořádal-li se obsahově se vznášenými námitkami tak, jak učinil odvolací soud v projednávaném případě meritorně či poukazem na závěry nalézacího soudu, se kterými se ztotožnil (bod 8. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). V tomto kontextu pak Nejvyšší soud zdůrazňuje, že „i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, ,nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument‘ a že odvolací soud ,se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně‘ (např. věc García proti Španělsku)srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 6 Tdo 1107/2016).

Námitku obviněného Z. M., že jeho odvolání nebylo řádně projednáno a jemu tak byl odepřen přístup k odvolací instanci, je tedy nutno hodnotit jako nepodřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod, nadto tuto námitku Nejvyšší soud hodnotí z výše rozvedených důvodů jako nezakládající se na důvodných skutečnostech.

Oba obvinění poté shodně uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pod který podřadili své námitky směřující proti provedenému dokazování a závěrům soudů stran příčinné souvislosti jejich jednání s následkem kladeným jim za vinu, resp. namítali nesprávnou aplikace tzv. gradace příčinné souvislosti.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

S ohledem na výše uvedené tedy v případě dovolání obviněného P. O. nelze pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit ty námitky, v rámci nichž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména znaleckého posudku znaleckého ústavu Profesní Komory požární ochrany, z. s., k jejímuž znaleckému posudku byl v hlavním líčení vyslechnut Ing. Valtr Sodomka) a vadná skutková zjištění (obecná námitka nesprávných skutkových zjištění, zejména stran vzniku závadného stavu vedoucího k požáru domu), a jimiž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že závadný stav způsobili zaměstnanci M. P. vyřezáním střešní konstrukce).

V případě dovolání obviněného Z. M. nelze pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit ty námitky, v rámci nichž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů (zejména znaleckého posudku znaleckého ústavu Profesní Komory požární ochrany, z. s., k jejímuž znaleckému posudku byl v hlavním líčení vyslechnut Ing. Valtr Sodomka, a znaleckého posudku zpracovaného Zbigniewem Ondřejem Adamusem, znalcem z oboru stavebnictví, odvětví různá, specializace komíny a komínové systémy) a vadná skutková zjištění (obecná námitka nesprávných skutkových zjištění, zejména stran stanovení povinností revizního technika při revizi komínových těles), a jimiž rovněž prosazuje vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že na vzniku škodlivého následku se podílely více než dvě příčiny stejnou měrou).

Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněných) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel, kdy obvinění sami hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obvinění výše uvedený dovolací důvod nezaložili na hmotněprávních – byť v dovoláních formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhali přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů.

V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obvinění v rámci svých námitek v podstatě dožadují, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Ačkoliv ani jeden z obviněných tuto námitku explicitně nevznesl, jednoznačně vyplývá z jejich argumentace v podaných dovoláních. Nejvyšší soud proto pokládá za vhodné se k ní krátce vyjádřit.

O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Frýdku-Místku, která se stala podkladem napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi, a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. V rámci námitek obviněných se tak v podstatě jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů, jak ho podaly soudy, kdy se obvinění neztotožňují se soudy učiněnými skutkovými zjištěními a předkládají vlastní verzi skutkových událostí, kdy trvají na tom, že na požáru domu S. R. se nepodílely pouze dvě hlavní příčiny stejnou měrou, tedy špatná konstrukce komínového tělesa v případě obviněného P. O. a umožnění užívání závadné spalinové cesty vydáním kladné revizní zprávy v případě obviněného Z. M. Takové námitky však nejsou obsahem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněného obviněnými a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem. Stejně tak, že na existenci extrémního rozporu nelze usuzovat jen proto, že z předložených verzí skutkového děje, jednak obviněného a jednak obžaloby, se soudy přiklonily k verzi uvedené obžalobou. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem.

Nad rámec výše uvedeného však Nejvyšší soud podotýká, že soudy vycházely z celé řady důkazů, přičemž nalézací soud učinil rozsáhlé dokazování, kdy své závěry opřel zejména o znalecké posudky z oboru stavebnictví, specializace komínové systémy, Luboše Czyže a Zbigniewa Ondřeje Adamuse, revizní znalecký posudek z oboru požární ochrana Profesní komory požární ochrany, z. s., výpovědi svědků S. R., M. P., fotografie doložené tímto svědkem, znalecké posudky z oboru ekonomika, odborné vyjádření Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje, územního odboru Frýdek-Místek, protokol o ohledání místa činu, fotodokumentaci, revizní zprávy spalinových cest a dokumenty ze stavebního úřadu k předmětné stavbě. Nadto provedl celou řadu dalších důkazů, které neměly pro posouzení skutkového děje valného významu (například výpovědi dalších svědků – pracovníků na stavbě či projektantů, znalecké posudky pro účely posouzení výše požárem způsobené škody, fotodokumentaci předloženou obviněným Z. M., projekt vytápění, etc.).

Dlužno dodat, že ve věci byly klíčové zejména znalecké posudky vyjadřující se mimo jiné jak k možným příčinám vzniku požáru, tak k obsahu povinností všech zainteresovaných osob z hlediska právních i technických norem. V přípravném řízení byl přibrán znalec Luboš Czyž z oboru stavebnictví, specializace komínové systémy, kdy jeho úkolem bylo zejména posoudit stav komínového tělesa po požáru rodinného domu č. p. XY v obci XY, zjistit příčiny požáru rodinného domu, vyjádřit se k revizním zprávám č. 37/2013 a 38/2013 ke spalinovým cestám a posoudit postup revizního technika, který tyto zprávy vystavil (obviněný Z. M.), kdy byl k jím zpracovanému znaleckému posudku včetně jeho doplňků (č. l. 124–184 spisu) následně vyslechnut v hlavním líčení. Jednalo se zároveň o jediného znalce přítomného na místě požáru, a to 22. 12. 2014, tedy již den po požáru, a 7. 12. 2015 (body 32. – 37. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). V řízení před soudem předložil znalecký posudek i obviněný Z. M., a to znalecký posudek vypracovaný Zbigniewem Ondřejem Adamusem, znalcem z oboru stavebnictví, odvětví různá, specializace komíny a komínové systémy (č. l. 452–461, 462–474 spisu). Znalec byl rovněž slyšen v hlavním líčení ke zpracovanému znaleckému posudku, jehož účelem bylo zodpovězení otázek podle zadání obhajoby, konkrétně zjištění stavu spalinové cesty, její funkčnost a schopnost bezpečného provozu, a případných závad, stejně jako určení příčiny vzniklého požáru ve vztahu ke spalinové cestě a vyjádření se k postupu revizního technika v souvislosti s vystavením revizní zprávy ke spalinové cestě (body. 38. – 43. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Vzhledem k tomu, že výše jmenované znalecké posudky dospěly k částečně rozporným závěrům, přistoupil nalézací soud k zadání revizního znaleckého posudku znaleckým ústavem – Profesní komorou požární ochrany, z. s., přičemž k tomuto znaleckému posudku byl v hlavním líčení vyslechnut Ing. Valtr Sodomka (body 44. – 53. odůvodnění nalézacího soudu). Nelze tedy nalézacímu soudu vytýkat, jak to činí ve svých podáních obvinění (zvláště obviněný Z. M.), že by se bezdůvodně přiklonil k znaleckému posudku zadaného policejním orgánem. Nalézací soud si právě z důvodů určité kolize závěrů znaleckých posudků nechal zpracovat revizní znalecký posudek, aby byly postaveny na jisto skutečnosti významné pro právní posouzení věci.

Z pečlivě provedeného dokazování pak nalézací soud vyvodil v bodech 53. – 57. skutkové závěry, které jsou shrnuty ve skutkové větě rozsudku. Skutkové závěry učinil jak v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů vyjádřené v § 2 odst. 6 tr. ř., tak se zásadou logiky, přičemž učiněné skutkové závěry z rozsudku vyplývají (§ 125 odst. 1 tr. ř.). Se závěry nalézacího soudu se plně ztotožnil soud odvolací, který v bodě 8. svého odůvodnění konstatoval, že „nalézací soud velmi podrobně rozvedl na základě kterých důkazů má obhajobu obžalovaných za vyvrácenou a které důkazy je usvědčují. Jeho rozhodnutí a odůvodnění je jasné, logické a přesvědčivé. Z dovozených skutkových zjištění pak byly vyvozeny odpovídající právní závěry, s nimiž se odvolací soud ztotožnil“.

Oba obvinění vznesli ve svých dovoláních námitky, které směřovaly na nesprávnou aplikaci příčinné souvislosti jednání s následkem. Jedná se o námitky pod uplatněný dovolací důvod podřaditelné.

V obecné rovině Nejvyšší soud uvádí, že příčinný vztah, který spojuje jednání s následkem, je nezbytným obligatorním znakem tzv. objektivní stránky každého trestného činu. Samotná příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním pachatele a způsobeným relevantním trestněprávním následkem (účinkem) ovšem zakládá trestní odpovědnost pachatele jen za předpokladu, je-li vývoj příčinné souvislosti alespoň v hrubých rysech zahrnut jeho zaviněním (srov. např. R 69/1953, R 20/1981 SbRt, R 21/1981 SbRt). V případě, že škodlivý následek má vícero příčin, je příčinou následku každé jednání, bez kterého by následek nenastal. Určitá skutečnost (okolnost) neztrácí svůj charakter příčiny jen proto, že mimo ni byl následek způsoben ještě dalšími příčinami (okolnostmi, podmínkami). To znamená, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí ještě další skutečnost, jež spolupůsobí ke vzniku následku, ovšem za předpokladu, že jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo (srov. R 37/1975 Sb. rozh. tr.). Příčinou je totiž každý jev, bez něhož by jiný jev nenastal, resp. nenastal způsobem, jakým nastal (co do poruchy či ohrožení, místa, času apod.). Není rozhodující, jestli k následku došlo působením více okolností, nejen jednáním pachatele. Určité jednání nebo okolnost má povahu příčiny i tehdy, když kromě ní k následku vedly i další jednání, okolnosti apod. Jednotlivé příčiny a podmínky nemají pro způsobení následku stejný význam (zásada gradace příčinné souvislosti). Jestliže při vzniku následku uvedeného v § 273 tr. zákoníku spolupůsobilo více příčin, je třeba hodnotit každou příčinu co do jejího významu pro vznik následku zvlášť a z tohoto pohledu také určit její důležitost (srovnej přiměřeně zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 3 Tz 317/2001, publikovaný v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. 16/2002-T 389). Jednání pachatele má proto povahu příčiny i tehdy, když kromě něj vedlo k následku i jednání další osoby, tedy i např. poškozeného, který se nepřipoutal bezpečnostním pásem. Poněvadž každé jednání, bez něhož by následek nebyl nastal, současně nemusí být stejně důležitou příčinou následku (zásada gradace příčinné souvislosti), je důležité, aby konkrétní činnost pachatele byla pro způsobení následku příčinou dostatečně významnou.

Příčinný vztah je obligatorním znakem objektivní stránky trestného činu a spojuje jednání pachatele s následkem. Určitá osoba může být proto trestná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila. Základním předpokladem trestní odpovědnosti je bezpečné zjištění příčinného působení jednání obviněné osoby na společenské vztahy chráněné trestním zákonem a toho, zda toto jednání nese znaky zavinění ve smyslu trestního zákona (srov. rozhodnutí č. 46/1963 Sb. rozh. tr.). Zavinění totiž musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tj. i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu.

Nejvyšší soud vycházeje z výše nastíněných obecných východisek a stabilizovaných skutkových zjištění nižších soudů rekapituluje, že objektivně zjištěnou příčinou požáru domu poškozeného S. R. dne 22. 12. 2014 byla chybná konstrukce komínového tělesa, jehož výstavbu řídil obviněný P. O., a kterému obviněný Z. M. vystavil kladnou revizní zprávu ze dne 12. 12. 2013 č. 38/2013, která konstatovala, že spalinová cesta vyhovuje z pohledu bezpečného a spolehlivého provozu, a uvedení takto vadné spalinové cesty do provozu. Dlužno podotknout, že nalézací soud v rámci svého rozhodnutí vyhodnocoval i dílčí pochybení poškozeného majitele domu či M. P., zhotovitele dřevostavby, na základě přezkoumatelných skutkových zjištění dospěl v souladu se znaleckými posudky k závěru, že se sice jednalo o určitá pochybení, nicméně tato neměla přímý vliv na způsobený škodlivý následek (k tomu zejména Nejvyšší soud odkazuje na vyčerpávající body 54. – 56. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).

Obviněný P. O. namítal stran zpochybnění příčinné souvislosti jeho jednání a způsobeného následku, že hlavní příčinou požáru bylo jednání M. P., resp. jeho zaměstnanců, kteří vyřezávali střešní konstrukci, která se v důsledku toho oslabila, kdy toto označuje za výlučnou a samostatnou příčinu, která způsobila škodlivý následek, a to bez ohledu na jeho jednání. Argumentace obviněného je toliko představení vlastní verze skutkového stavu, který je v přímém rozporu se stabilizovanými skutkovými zjištěními vycházejícími z provedeného dokazování.

Je zjevné, že dřevěná část stavby byla již hotová a stála v cestě komínovému tělesu. Obviněný byl osobou, která nastalou situaci řešila, kdy požádal o vyřezání trámů a pak těsně přiléhající dřevo do komína zazdil. Komínové těleso bylo postaveno z nevhodných materiálů, bez projektové dokumentace k provádění stavby, stavba probíhala neodborně a chaoticky, bez výpočtů pro individuální komín, došlo ke střetu komína a dřevostavby, kterou obviněný vyřešil pouhým vyřezáním dřevěných částí a zazdění jejich zbytku do komínové konstrukce. Nebyl tak dodržen minimální odstup dřevěných konstrukcí od líce komínového tělesa normou stanovený na min 50 mm (srov. ČSN 73 4201 odst. 6.5.5.), jak bylo ostatně zakresleno i v projektové dokumentaci ke stavebnímu řízení. Spalné konstrukce procházející dřevěné konstrukce tak byly vedeny těsně na vložce průduchu, kdy mezi vložkou a pozednicí byla vložena pouze izolace o síle 20 mm a plech, který byl přibit na dřevěnou konstrukci, a to pouze ze strany dřevěné konstrukce, kdy byl vytvořen necelistvý plášť komína, který byl v prostoru vaznice stěny a střechy rozšířen a kterým byla protažena dřevěná konstrukce stěny a střechy, v důsledku čehož došlo po příjezdu poškozeného S. R. s přítelkyní a dvěma dětmi do rodinného domu dne 19. 12. 2014 po zatopení v kotli na pevná paliva značky ATMOS DC 50 49kW, do něhož přikládal S. R. naposledy dne 20. 12. 2014 v pozdních večerních hodinách, k přehřátí dřevěných konstrukcí a samovznícení ve zhotovené neodvětrané komoře pláště komína, postupnému tlení dřeva a po přístupu vzduchu za větrného počasí dne 21. 12. 2014 v době kolem 04:00 hodin ke vznícení a požáru. Jedná se tak o jeho odpovědnost za stav komínového tělesa. Jeho jednání tak bylo jednou ze dvou hlavních příčin požáru a vzniku škody, bez které by k takovému následku nedošlo. Přitom si musel být vědom, že daná konstrukce komína není v pořádku, kdy hrozí nemalé nebezpečí požáru s ohrožením života, zdraví a majetku obyvatel domu, neboť jak správně podotknul i nalézací soud, jednalo se o pochybení zřejmé i naprostému laikovi (srov. body 54. – 56. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, bod 9. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nalézací ani odvolací soud tak nepochybily, pokud dovodily příčinnou souvislost mezi nedbalým jednáním obviněného P. O. a způsobeným následkem – vznikem požáru dne 21. 12. 2012 jakožto obligatorního znaku trestného činu kladeného mu za vinu. Námitku obviněného P. O. tak Nejvyšší soud hodnotí jakožto zjevně neopodstatněnou.

Obviněný Z. M. namítal obdobně jako obviněný P. O., že soudy v jeho případě vyhodnotily jeho jednání jako pochybení při výkonu práce revizního technika a vlivu jeho jednání na škodlivý následek. Rovněž on ale ve svém podání pomíjí přisouzené skutkové okolnosti, kdy nesplnil žádnou ze svých povinností při výkonu funkce revizního technika. Jeho revizní zpráva, která umožnila faktické uvedení komínů do provozu, resp. schválení bezpečnosti a spolehlivosti užívání této spalinové cesty, vykazuje zásadní nedostatky. Obsahuje mj. nepravdivé údaje o použitých komponentech a jejich rozměrech. Obviněný označil spalinové cesty za schopné bezpečného provozu, přestože evidentně neprovedl řádnou fyzickou kontrolu spalinových cest, ani neověřil jejich funkčnost. Neměl k dispozici technické výpočty, ani tyto sám neprovedl, přestože u individuálního komínového tělesa jsou tyto zákonnou povinností. Obviněný neprovedl řádnou kontrolu viditelných částí, neboť i při ní, aniž by musel cokoli demontovat, mohl pouhým okem identifikovat nedostatky, zejména střet komínového tělesa s dřevěnou konstrukcí. Tyto nedostatky pak byl povinen do zprávy zapsat, což neučinil. Rovněž se do jeho zprávy nijak neprojevily nedostatečné informace na komínovém štítku. Obviněný M. tak nesplnil své povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání jako revizního technika. Toto jeho zásadní pochybení umožnilo kolaudaci a faktické uvedení spalinových cest do provozu, přestože tyto nebyly schopny bezpečného provozu. V příčinné souvislosti s tímto jeho jednáním tak došlo k požáru a vzniku škody (srov. 57 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, bod 14. odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Úkolem revizních techniků jakožto vysoce odborně připravených a certifikovaných technických pracovníků je posoudit stav zařízení před uvedením do provozu nebo během provozu a popsat úroveň bezpečnosti daného zařízení. Revizní zpráva je pak v případě výstavby nutnou podmínku k jejímu faktickému užívání a dává uživateli, stejně jako stavebnímu úřadu garanci, že užívání komínového tělesa je bezpečné. Jeho úkolem dozajista není rozebrat či nařídit demontování dokončené konstrukce, k tomu není ostatně ani oprávněn, to však neznamená, že tyto konstrukce může zcela pominout a označit je za zkontrolované a vyhovující. Revizní technik je povinen nejen posoudit komplexně spalinovou cestu, ale rovněž mj. posoudit projektovou dokumentaci, provést nebo zkontrolovat tepelně technické výpočty s odpovídajícím technickým vybavením. Neprovedl-li obviněný takovou kontrolu, nemohl zodpovědně osvědčit, resp. se bezdůvodně spoléhat na to, že předmětná spalinová cesta je bezpečná, a musel tak být srozuměn s tím, že při autorizaci takovéto spalinové cesty může dojít ke vzniku požárního nebezpečí, a ke vzniku škody na majetku či zdraví a životech osob. Nejvyšší soud se tak ztotožňuje s právním názorem nalézacího soudu aprobovaným soudem odvolacím a shledává námitku obviněného stran nesprávné aplikace příčinné souvislosti jakožto obligatorního znaku objektivní stránky trestného činu zjevně neopodstatněnou, neboť prováděl-li by obviněný Z. M. řádně revizní činnost, nemohl by vydat kladnou revizní zprávu, objekt by nemohl být za uvedeného stavu zkolaudován a užíván. Společně se špatnou konstrukcí komína se tak jednalo o druhou klíčovou příčinu vzniku škodlivého následku – požáru.

Nejvyšší soud po náležitém posouzení předloženého spisu a podaných dovolání navíc zjistil, že námitky uváděné obviněnými byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení, zejména v řízeních o odvolání a jako obhajoba v řízení nalézacím. Jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408).

Pokud obviněný Z. M. podal v dovolání podnět, aby Nejvyšší soud odložil výkon adhézního výroku rozsudku nalézacího soudu, pak je třeba uvést, že předseda senátu soudu prvního stupně návrh na odklad nepodal. Na místě je pak dodat, že předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným (negativním) výrokem.

IV.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona (§ 265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněných P. O. a Z. M. odmítl.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 23. 9. 2020

JUDr. Petr Šabata

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru