Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 808/2002Usnesení NS ze dne 27.11.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.808.2002.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 808/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. listopadu 2002 dovolání podané obviněným F. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. 12 To 185/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 2 T 200/2001, a rozhodl takto:

Dovolání se podle § 265i odst. 1 písm. b) odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 2 T 200/2001 byl obviněný F. K. shledán vinným trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zákona a byl odsouzen podle § 251 odst. 1 tr. zákona za použití § 53 odst. 1, odst. 3 tr. zákona k peněžitému trestu ve výměře 20.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve lhůtě stanovené soudem vykonán.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, že obviněný dne 23. 10. 2000 přihlásil do provozu na Dopravním inspektorátu OŘP v B. osobní vůz tov. zn. Škoda Felicie, modré barvy, u něhož vyměnil pouze motor, na skelet navařil z havarovaného vozu evidenční VIN, přestože přinejmenším musel být srozuměn s tím, že vůz, u něhož vyměnil pouze motor, je kradený, neboť zbytek vozu, který údajně převzal od neznámého muže, patřil vozu tov. zn. Škoda Felicia, který byl dne 3. 10. 2000 odcizen v P., jako služební vůz spol. E.– B., s. r. o., P., užívaný Ing. I. J., tedy že obviněný na sebe převedl věc, která byla spáchána trestným činem.

Uvedený rozsudek bezprostředně nenabyl právní moci, neboť proti němu obviněný podal odvolání, kterým se dne 19. 6. 2002 zabýval ve veřejném zasedání Krajský soud v Praze. Ten svým usnesením sp. zn. 12 To 185/2002 podle § 256 tr. řádu odvolání zamítl.

Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný ve lhůtě podle § 265e tr. řádu dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Berouně.

Jako dovolací důvod uplatňuje obviněný ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Namítá především, že rozhodnutí odvolacího soudu, kterým potvrdil rozsudek soudu I. stupně, nemá v žádném případě oporu v provedeném dokazování a celá kauza je řešena v rozporu jak s hmotným, tak procesním právem. V odůvodnění dovolání uvádí, že orgány činné v trestním řízení zcela negovaly důkazy navrhované a předkládané obviněným, že odvolací soud nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání; dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že soud I. stupně provedené důkazy řádně hodnotil v jejich souhrnu i jednotlivě a že obhajoba byla jednoznačně a bez pochybností vyvrácena, přičemž označuje tento názor odvolacího soudu za nesprávný a nezákonný. Tvrdí, že nebylo prokázáno naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu ve smyslu § 3 tr. zákona, pochybnosti vyslovuje ohledně prokázání zejména subjektivní stránky trestného činu. Na výzvu Okresního soudu v Berouně ze dne 17. 9. 2002 k odstranění vad dovolání podala obhájkyně obviněného dne 1. 10. 2002 doplněk k dovolání, kde upozorňuje, že dovolání splňuje všechny náležitosti a je v souladu s ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu.

V petitu dovolání navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a ve věci rozhodl sám.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten vyjadřuje názor, že popis skutku ve skutkové větě rozsudku není z hlediska použité právní kvalifikace přiléhavý, neboť se zde popisují spíše následné dispozice obviněného s vozidlem nežli vlastní okolnosti převzetí kradeného vozidla; dovolatel však tyto vady výroku nenapadá. Současně státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství upozorňuje, že dovolatel kromě citace některých obecných zásad vztahujících se k výkladu znaků skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle § 251 tr. zákona, které však nijak nekonfrontuje s popisem skutku obsaženým ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, toliko polemizuje s úplností provedeného dokazování a s hodnocením důkazů soudy. V podstatě tak v poněkud neuspořádané formě pouze opakuje svoji skutkovou verzi uplatňovanou v původním řízení. Jde tedy o námitky primárně skutkového rázu, které se obsahově nekryjí s formálně uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani s jiným dovolacím důvodem. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítnul podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. řádu, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá rozhodnutí ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu. Obviněný F. K. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je v souladu se skutečným obsahem dovolání a shledal, že tomu tak v daném případě není. Citovaný důvod dovolání lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění nalézacího nebo odvolacího soudu, jelikož právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění soudu vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku, a která jsou blíže rozvedena v odůvodnění rozhodnutí. Z takto vymezeného důvodu dovolání vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a hodnotit rozsah provedeného dokazování a hodnocení důkazů soudy obou stupňů, ale je povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav pak hodnotí správnost jeho hmotně právního posouzení.

Jak Nejvyšší soud z obsahu podaného dovolání zjistil, odkaz na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je obviněným F. K. v dovolání toliko formální. Skutečný obsah dovolání svými argumenty a jejich odůvodněním směřuje nikoliv proti právním, nýbrž skutkovým zjištěním soudu, včetně zjištění skutkových okolností vztahujících se k posouzení subjektivní stránky trestného činu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jestliže shledá, že je podáno z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b tr. řádu. Vzhledem k tomu, že obsah dovolání F. K. není v souladu s formálně uplatněným dovolacím důvodem, rozhodl Nejvyšší soud ve smyslu citovaného ustanovení zákona o jeho odmítnutí. Ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 27. listopadu 2002

Předseda senátu

Mgr. Josef Hendrych

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru