Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 807/2019Usnesení NS ze dne 31.07.2019

HeslaDovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.807.2019.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 358 odst. 1 tr. zákoníku

§ 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku

§ 146 odst. 1 tr. zákoníku

§ 353 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 807/2019-320

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 7. 2019 o dovolání obviněného D. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 3 To 49/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 4 T 163/2018, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného D. P. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 4 T 163/2018, byl obviněný D. P. uznán vinným pod body 1 a 3 výroku o vině přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), pod bodem 3 současně i přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem 2 výroku o vině přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že:

1) dne 23. 9. 2018 kolem 13.00 hodin v Opavě na ulici XY za přítomnosti své bývalé družky V. K. bezdůvodně fyzicky napadl jejího současného druha poškozeného D. J., kterého udeřil jednou ranou pěstí do obličeje, v důsledku čehož poškozený upadl na zem,

2) dne 24. 9. 2018 v době od 09.30 hodin do 12.00 hodin v XY, okres Opava, na ulici XY č. XY, v bytě V. K., kde byl na návštěvě, v podnapilém stavu, opakovaně napadal údery pěstí a kopáním poškozeného D. J., klečel mu na krku a dále v době, kdy poškozený ležel na zádech, nad ním držel kuchyňský nůž délky 32 cm s čepelí 18 cm s černou rukojetí, kdy špička směřovala ze vzdálenosti 40 cm na krk a poškozený mu držel ruku za zápěstí, aby ho nebodl, pak mu přiložil ostří nože na krk, kdy v průběhu uvedeného napadání poškozenému vyhrožoval zabitím, což vzbudilo u něj strach z těchto výhrůžek a z místa následně utekl, poškozenému způsobil zranění – tržnou ránu na čele 3 cm, zlomeninu nosních kostí, lehkou citlivost šíje bez omezení, kdy v důsledku bolestivostí zranění byl omezen v obvyklém způsobu života pod dobu 10 dnů,

3) dne 24. 9. 2018 po 12 hodině v XY, okres Opava, před obytným domem č. XY na ulici XY, v podnapilém stavu, když se snažil utéct před hlídkou Policie České republiky Obvodního oddělení v Hlučíně, která byla na místo přivolána z důvodu jeho předchozího protiprávního jednání, a která ho chtěla zajistit, se záměrem vyhnout se tomuto zákroku, napadl při poutání policistu V. P., a to několika údery rukou do zátylku, kdy tímto jednáním mu způsobil škodu na hodinkách ve výši 2.290 Kč, přičemž následně kolem 13.40 hodin, poté co byl zadržen podle § 76 odstavec 1) trestního řádu a byl hlídkou Policie ČR eskortován na Protialkoholní záchytnou stanici v Opavě, při služebním zákroku policistů, směřujícímu k tomu, aby mohla být aplikována uklidňující injekce, kterému se chtěl vyhnout, napadl S. M. tak, že ho kousl přes rukavici do čtvrtého prstu levé ruky, a způsobil mu tak zranění prstu, pro které byl jednorázově ošetřen.

Za to byl podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 4 (čtyř) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to nože s černou rukojetí délky 32 cm, čepelí 18 cm, který byl součástí spisu. Podle § 70 odst. 6 tr. zákoníku se vlastníkem propadlé věci stal stát.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným V. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY, částku ve výši 2.290 Kč, České průmyslové zdravotní pojišťovně se sídlem 703 00 Ostrava-Vítkovice, Jeremenkova č. 11, částku ve výši 3.805 Kč a Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky se sídlem 779 00 Olomouc, U Botanické zahrady č. 471/11, částku ve výši 2.977 Kč.

Proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 4 T 163/2018, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině v bodech 1) a 2) a výroku o trestu. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Opavě podal odvolání v neprospěch obviněného proti výroku o vině v bodech 1) a 3) a výroku o trestu.

O odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 3 To 46/2019, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce při nezměněném výroku o vině pod bodem 2) zrušil výrok o vině v bodech 1) a 3), výrok o trestu a výrok o náhradě škody učiněný podle § 228 odst. 1 tr. ř. stran poškozených V. P., České průmyslové zdravotní pojišťovny a Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky, a za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného D. P. uznal vinným pod bodem 1) přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 3) přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že:

1) dne 23. 9. 2018 kolem 13.00 hodin v Opavě na ulici XY za přítomnosti své bývalé družky V. K. bezdůvodně fyzicky napadl jejího současného druha poškozeného D. J., kterého udeřil jednou ranou pěstí do obličeje, v důsledku čehož poškozený upadl na zem,

3) dne 24. 9. 2018 po 12 hodině v XY, okres Opava, před obytným domem č. XY na ulici XY, v podnapilém stavu, když se snažil utéct před hlídkou Policie České republiky Obvodního oddělení v Hlučíně, která byla na místo přivolána z důvodu jeho předchozího protiprávního jednání, a která ho chtěla zajistit, se záměrem vyhnout se tomuto zákroku, napadl při poutání policistu V. P., a to několika údery rukou do zátylku, kdy tímto jednáním mu způsobil škodu na hodinkách ve výši 2.290 Kč, přičemž následně kolem 13.40 hodin, poté co byl zadržen podle § 76 odstavec 1 trestního řádu a byl hlídkou Policie ČR eskortován na Protialkoholní záchytnou stanici v Opavě, při služebním zákroku policistů, směřujícímu k tomu, aby mohla být aplikována uklidňující injekce, kterému se chtěl vyhnout, napadl S. M. tak, že ho kousl přes rukavici do čtvrtého prstu levé ruky, a způsobil mu tak zranění prstu, pro které byl jednorázově ošetřen.

Za toto jednání byl při nezměněném výroku o vině pod bodem 2) odsouzen podle § 325 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to kuchyňského nože s černou rukojetí délky 32 cm, čepelí 18 cm, který byl součástí spisu.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným V. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY, částku ve výši 2.290 Kč, a Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky se sídlem 779 00 Olomouc, U Botanické zahrady č. 471/11, částku ve výši 2.977 Kč.

Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká průmyslová pojišťovna, se sídlem 703 00 Ostrava-Vítkovice, Jeremenkova 11, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Ve zbytku zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jakožto nedůvodné.

II.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný D. P. dovolání (čl. 437-441) v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., maje za to, že rozsudek spočívá na nesprávném posouzení skutku, který je obsažen v jeho výroku o vině, přičemž v důsledku nesprávného právního posouzení skutku došlo k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.

Ve svém dovolání po rekapitulaci předchozího řízení obviněný toliko namítl, že zákon umožňuje uložit i podstatně mírnější trest odnětí svobody, než mu byl udělen odvolacím soudem.

Vzhledem k výše uvedenému pak obviněný navrhnul napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 3 To 46/2019, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušit, a to včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, a podle § 265l odst. 1. tr. ř. přikázat věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí věci, případně aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl tak jako soud prvního stupně.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 18. 6. 2019, sp. zn. 1 NZO 545/2019.

Po stručné rekapitulaci průběhu řízení a námitek obviněného státní zástupkyně zdůraznila, že obviněnému byl uložen trest za více trestných činů podle trestní sazby dané ustanovením § 325 odst. 1 tr. zákoníku. Tato námitka se tak s uplatněným dovolacím důvodem zcela míjí. Uložený trest nadto rozhodně nepovažuje za nepřiměřeně přísný, kdy z provedeného dokazování nebylo zjištěno nic, co by napovídalo nesprávnému právnímu posouzení skutku.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně vyslovila souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 3 To 46/2019, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o řádném opravném prostředku proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněného dovolacího důvodu.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným D. P. vznesená námitka naplňuje jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Ostravě odvolání obviněného projednal a také z podnětu tohoto odvolání rozhodl výše uvedeným rozsudkem. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.

V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.

Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Námitka vznesená obviněným se týkala toliko výše trestu bez navázání na uplatněné dovolací důvody, kdy v rámci této námitky bylo pouze konstatováno, že „zákon umožňuje uložit i podstatně mírnější trest odnětí svobody, než jak mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě“.

Teoreticky zahrnuje (jiné) hmotněprávní posouzení i otázky ukládání trestu. Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.

Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu. Předmětný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však nebyl obviněným vůbec uplatněn.

Námitky vůči druhu a výši trestu pak nemohou být předmětem přezkumu Nejvyššího soudu, pokud při jeho ukládání obecné soudy respektovaly jak druh trestu, který je možné v dané věci obviněnému uložit, tak i rozpětí zákonem stanovené trestní sazby. Nejvyšší soud dále podotýká, že samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 489/2015). Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Na podporu uplatněných dovolacích důvodů obviněný nepředložil žádnou argumentaci, jeho dovolání se vyjma výše uvedené námitky týkající se výše trestu omezilo toliko na rekapitulaci rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu. Úkolem dovolacího soudu není, aby za obviněného domýšlel, v jakém směru se má obecně uplatněná námitka v konkrétnosti projevit při posuzování důvodnosti podaného dovolání. Nezbývá než zopakovat, že Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby namísto obviněného takovou právní argumentaci dotvářel či dokonce vytvářel, případně domýšlel právní konstrukci, kterou snad obviněný hodlal uplatnit a na které hodlal stavět svoji obhajobu.

Nejvyšší soud shrnuje, že v postupu odvolacího soudu neshledal žádných pochybení. Z obsahu dovolání je zřejmé, že námitky obviněného neodpovídají výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

IV.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 31. 7. 2019

Předseda senátu

JUDr. Petr Šabata

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru