Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 803/2017Usnesení NS ze dne 12.07.2017

HeslaDokazování
Podvod
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.803.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

§ 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 3944/17
soudce zpravodaj JUDr. Kateřina Šimáčková


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 803/2017-54

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2017 o dovolání podaném JUDr. D. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. 4 To 74/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 12/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 43 T 12/2014, byl JUDr. D. M. (dále jen obviněný) uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoník), čehož se podle skutkových zjištění dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 23. 12. 2009 v úmyslu vylákat finanční prostředky ve výši 5.500.000 Kč z účtu č. ... společnosti AB Consult CZECH, s. r. o., a to bez vědomí a souhlasu jednatelky společnosti J. P., zaslal dne 23. 12. 2009 ve 13:01 hod. ze své e-mailové adresy ... na e-mailovou adresu ... zaměstnankyně Volksbank, a. s. (nyní Sberbank CZ, a. s.) obžalované Z. G., která vykonávala funkci pokladníka v bance Volksbank, a. s., v P., N. P. ..., kterou osobně znal, žádost o realizaci bankovního převodu finanční částky ve výši 5.500.000 Kč z účtu společnosti AB Consult CZECH, s. r. o., na svůj účet č. ..., přičemž poté, co mu obž. Z. G. dne 23. 12. 2009 ve 13:17 hod. zaslala ze své výše uvedené pracovní e-mailové adresy sdělení, že k převodu peněz je potřeba mít písemný souhlas jednatelky společnosti AB Consult CZECH, s. r. o., J. P. nebo předložit podpisový vzor a podat platební příkaz hotově, doručil dne 26. 12. 2009 prostřednictvím svého koncipienta A. F., jehož partnerkou byla obž. Z. G., do výše uvedené banky padělaný podpisový vzor ze dne .12.2009 k účtu č. společnosti AB Consult CZECH, s. r. o., kterým mu jednatelka společnosti J. P. měla udělit dispoziční právo k účtu společnosti AB Consult CZECH, s. r. o., na základě něhož mu dne 28. 12. 2009 obž. Z. G. zřídila podpisové právo k účtu společnosti AB Consult CZECH, s. r. o., s datem naskenování dne 29. 12. 2009, načež téhož dne, tj. 28. 12. 2009, dle pokynu obž. JUDr. D. M. obž. Z. G. osobně vyplnila příkaz k úhradě, na základě něhož byla převedena z účtu č. ... společnosti AB Consult CZECH, s. r. o., částka ve výši 5.500.000 Kč na účet č. ..., oba vedené u Volksbank, a. s., jehož majitelem je obž. JUDr. D. M., který následně v průběhu ledna 2010 takto vylákané finanční prostředky ze svého účtu vybral v hotovosti, to vše bez vědomí a souhlasu majitelky a jednatelky společnosti AB Consult CZECH, s. r. o., J. P., která obž. JUDr. D. M. dispoziční právo k účtu výše uvedené společnosti ani souhlas nebo pokyn k převodu finanční částky ve výši 5.500.000 Kč z účtu č. ... na účet č. ... nikdy neudělila, přičemž obž. JUDr. D. M. přes četné urgence vylákané finanční prostředky poškozené společnosti dosud nevrátil a tímto jednáním způsobil poškozené společnosti AB Consult CZECH, s. r. o., se sídlem Praha 9, Marešova 9, škodu ve výši 5.500.000 Kč. Za uvedený zvlášť závažný zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále jen tr. ř.) a § 229 odst. 2 tr. ř. poté bylo rozhodnuto o náhradě škody. Stejným rozsudkem byla obžalovaná Z. G., bytem V., J. ..., P.-v., podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby pro skutek, podrobně popsaný ve výrokové části citovaného rozsudku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není ve vztahu k osobě obžalované Z. G. trestným činem.

V předmětné věci podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 4 To 74/2015, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, přičemž mu výkon takto uloženého trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let.

Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný a v neprospěch obviněného též nejvyšší státní zástupce dovolání k Nejvyššímu soudu.

Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích rozhodl usnesením ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1190/2016, tak, že z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 4 To 74/2015, zrušil, dále podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc obviněného v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. poté bylo dovolání obviněného odmítnuto.

Vrchní soud v Praze následně usnesením ze dne 9. 2. 2017, sp. zn. 4 To 74/2015, odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 43 T 12/2014, jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí.

Obviněný v tomto svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že jej podává z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně namítl, že soud druhého stupně nesprávně aplikoval hmotněprávní předpisy na zjištěný skutkový stav a připomenul některé závěry soudu, jak byly předestřeny v odůvodnění jeho rozhodnutí. Dále namítl, že byla porušena jeho ústavně garantovaná práva na spravedlivý proces. Samotná skutečnost, že jeho vina nebyla prokázána zákonným způsobem, poté koresponduje s aktuální judikaturou stran možností uplatnění daných námitek pod dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudu druhého stupně obviněný vytkl, že se dostatečně nevypořádal se všemi obhajobou navrhovanými důkazy, přičemž tento postup nikterak neodůvodnil a toliko konstatoval, že pro rozhodování o vině obviněného nejsou podstatné. Rozhodnutí soudu je v tomto směru podle obviněného nepřezkoumatelné. Přitom je povinností soudu se s obhajobou vypořádat, neboť obviněného v rámci trestního řízení netíží žádné důkazní břemeno. Soudu nadto vytkl, že prováděl nové důkazy a přesto ani po jejich provedení nebyl s to zjistit skutkový stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Soud druhého stupně sám konstatoval, že se mezi zainteresovanými aktéry jednalo o netransparentní majetkové transakce, přičemž připustil možnost, že obviněným provedený finanční převod mohl souviset s předchozími standardními finančními transakcemi a že tudíž ani nemusel být protiprávní. Proto měla být důsledněji zvažována možnost aplikace § 12 odst. 2 tr. zákoníku. S přihlédnutím k rozporům mezi svědeckými výpověďmi a k dalším provedeným důkazům poté obviněný namítl, že projednávaná trestní věc vykazuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, což opětovně narušuje ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. S ohledem na všechny okolnosti a na pochybnosti ohledně správně zjištěného skutkového stavu proto bylo překvapivé, že soud druhého stupně nevrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání. Dále pak obviněný připomenul, že soud druhého stupně se ve svém dřívějším rozhodnutí s pochybnostmi o skutkovém průběhu vztahů mezi obviněným a svědky J. P. a P. M. vypořádal tak, že při úvaze o trestu přistoupil k aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný má za to, že tato aplikace byla nesprávná, jak ostatně dovodil rovněž Nejvyšší soud ve svém kasačním rozhodnutí, neboť ve skutečnosti se nemělo jednat o důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody, nýbrž o důvody pro celkové zproštění obžaloby, a to za užití základních zásad trestního procesu presumpce neviny a in dubio pro reo. Byť byly svědecké výpovědi v neprospěch obviněného zčásti vyvráceny, soudy jim přiznaly relevanci a vycházely z nich při vyslovení viny obviněného ze spáchání trestného činu. Soud druhého stupně se nadto dostatečně nevypořádal se znaleckým posudkem stran zkoumání podpisového vzoru datovaného 23. 12. 2009, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že obviněný opravdu nemohl disponovat pravým podpisovým vzorem. Obviněný shrnul, že nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, hodnocení provedených důkazů bylo jednostranné, nikoli komplexní, a dosti zjednodušeným přístupem k odůvodnění zjištěného skutkového stavu bylo napadené rozhodnutí zatíženo nepřezkoumatelností. V neposlední řadě obviněný rozvedl své námitky k výroku o náhradě škody, neboť z provedeného dokazování nelze dovodit, že by poškozené společnosti způsobil škodu ve výši, v jaké mu byla uložena povinnost k její náhradě. V tomto kontextu připomenul některé finanční transakce mezi ním, svědky J. P. a P. M., společností AB Consult Czech, s. r. o., PJ & MP Holding Inc. a AB Dřevokov, s. r. o., a podotkl, že soud měl poškozenou s nárokem na náhradu škody odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť nebyly splněny podmínky, aby soud náhradu škody přiznal v rámci trestního řízení. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i jemu přecházející rozsudek, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Nadto požádal předsedu senátu Nejvyššího soudu, aby byl do doby rozhodnutí o dovolání odložen výkon napadeného rozhodnutí, přičemž svoji žádost odůvodnil zejména poukazem na aktuální rodinnou situaci.

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil příslušný státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce), který nejprve ve stručnosti zrekapituloval dosavadní vývoj předmětné trestní věci. Dále podotkl, že obviněný opětovně uplatňuje argumentaci jako v předchozím dovolání, které směřovalo proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2015. Poté předestřel, že prvotní dovolání obviněného bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud přitom shledal důvodným toliko dovolání nejvyššího státního zástupce, které směřovalo výlučně proti výroku o trestu. Nejvyšší soud tedy de facto ponechal beze změny výrok o vině zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a výrok o náhradě škody, v důsledku čehož se soud druhého stupně v novém řízení mohl zabývat pouze otázkami uložení nového trestu. Jestliže nyní podal obviněný nové dovolání, mohl jím uplatnit dovolací námitky pouze proti výroku o trestu, popř. proti průběhu řízení, v němž byl nový trest uložen. Obviněný ovšem toliko zopakoval výhrady směřující proti výroku o vině a náhradě škody, které byly již obsahem předchozího dovolání a které Nejvyšší soud posoudil jako zjevně neopodstatněné. Obviněný se tedy nyní domáhá opětovného přezkumu předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání, což je ovšem s ohledem na ustanovení § 265n tr. ř. nepřípustné. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné. Současně vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na označený dovolací důvod se však za dané situace nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

S přihlédnutím k těmto východiskům přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.

Předně, pokud jde o poukaz státního zástupce stran nepřípustnost podaného dovolání s ohledem na ustanovení § 265n tr. ř., tak tomuto názoru nemohl Nejvyšší soud přisvědčit. Byť zcela správně státní zástupce připomenul, že prvotní dovolání obviněného bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a že Nejvyšší soud shledal důvodným toliko dovolání nejvyššího státního zástupce, které směřovalo výlučně proti výroku o trestu, resp. že Nejvyšší soud de facto ponechal beze změny výrok o vině zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a výrok o náhradě škody, tak Nejvyšší soud ve svém kasačním rozhodnutí nepřistoupil k postupu, kterým by zrušil pouze výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 4 To 74/2015, nýbrž postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 2015 jako takový. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1190/2016, zejména dospěl k závěru, že pro aplikaci ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku stran mimořádného snížení trestu odnětí svobody nebyly splněny podmínky, přičemž soudu druhého stupně přikázal, aby se danými podmínkami opětovně zabýval a případně provedl další důkazy, pokud jejich provedení shledá za nezbytné pro náležité objasnění věci. Vrchní soud v Praze se následně opětovně zabýval nejen okolnostmi a úvahami ohledně uložení adekvátního trestu, ale poměrně obsáhle reflektoval i související skutečnosti stran prokázání viny obviněného ze spáchání jemu přisuzovaného jednání, které bylo kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Za těchto okolností posuzoval Nejvyšší soud dovolání obviněného jako přípustné, i pokud jde o uplatnění námitek směřujících do výroků o vině a náhradě škody. Předmětné dovolání však zároveň shledal neopodstatněným.

Obviněný totiž uplatnil de facto totožnou argumentaci, jako tomu bylo v rámci jeho dřívějšího dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Přestože obviněný poukazuje i na jiné souvislosti, zejména stran transakcí a osobních vztahů mezi ním a svědky J. P. a P. M., či možnosti dispozice s podpisovým vzorem, tak stěžejní body uplatněných námitek zůstaly totožné a Nejvyšší soud se jimi již jednou zabýval. Z tohoto důvodu a na tomto místě Nejvyšší soud plně odkazuje na odůvodnění svého dřívějšího rozhodnutí. Ostatně, pokud by Nejvyšší soud shledal dovolací námitky obviněného směřující do skutkových zjištění a hodnocení ve věci provedených důkazů relevantními, bylo by předchozí rozhodnutí soudu druhého stupně zrušeno i z těchto důvodů, k čemuž ovšem Nejvyšší soud neshledal důvody. K podstatné změně došlo ve výroku o trestu, kdy soud druhého stupně, vázán právním názorem Nejvyššího soudu, zpřísnil uložený trest odnětí svobody. Konkrétnější námitky proti výroku o trestu, popř. proti průběhu řízení, v němž byl nový trest uložen, obviněný v novém dovolání neuplatnil, resp. uplatňoval je s tím, že se trestné činnosti nedopustil a měl by být obžaloby zproštěn.

Na základě přezkumu věci Nejvyšší soud opětovně konstatuje, že si soudy vytvořily dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a nijak také nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v § 2 odst. 6 tr. ř. Soudy prvního i druhého stupně přitom ve svých rozhodnutích podrobně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely, resp. proč na obhajobou navrhované doplnění dokazování nepřistoupily. Z hlediska práva na spravedlivý proces je dále klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř., přičemž tento požadavek shledal Nejvyšší soud v případě rozhodnutí soudů v projednávané věci za naplněný, neboť soudy své závěry v odůvodnění svých rozhodnutí logicky a přesvědčivě odůvodnily. Samotné odlišné hodnocení důkazů obhajobou a obžalobou automaticky neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů, zásady in dubio pro reo, případně dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem. Přitom ne každá námitka stran porušení práva na spravedlivý proces musí být bez dalšího shledána důvodnou, neboť Nejvyšší soud posuzuje opodstatněnost argumentace předestřené dovolateli v jejich mimořádných opravných prostředcích v kontextu navrhovaných a provedených důkazů, na jejich základě zjištěného skutkového stavu věci, přiléhavosti aplikovaných norem hmotného práva, apod. Dále lze připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Byť ve výjimečných případech Nejvyšší soud (mj. s ohledem na aktuální a neustále se vyvíjející judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, na kterou v daném kontextu obviněný přiléhavě odkazoval ve svém dovolání) zasahuje i do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak k uvedenému dochází zpravidla toliko v případech, kdy soudy opomenuly některé důkazy, aniž by jejich neprovedení patřičně odůvodnily, anebo např. v případech, kdy skutková zjištění vůbec nemají podklad v provedených důkazech, resp. jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Nejvyšší soud ovšem v předmětné trestní věci přítomnost takového extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, který by odůvodnil mimořádný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, která jinak v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, neshledal.

Lze tedy uzavřít, že soudy prvního i druhého stupně jasně a srozumitelně vyložily, na základě jakých podkladů ke svým závěrům dospěly a proč je po právní stránce kvalifikace předmětného jednání obviněného, jako zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku zcela přiléhavá. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v dané věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. S ohledem na takto přijaté rozhodnutí potom také o podaném návrhu na odložení výkonu napadeného rozhodnutí dovolací soud již nerozhodoval. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 12. 7. 2017

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru