Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 794/2010Usnesení NS ze dne 14.07.2010

HeslaÚmysl nepřímý
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.794.2010.2
Důvod dovolání

265b/1g

Dotčené předpisy

§ 4 odst. b tr. zák.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 794/2010-I

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2010 o dovolání obviněného P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 3 To 813/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 155/2008, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2009, sp. zn. 15 T 155/2008, byl obviněný P. K. uznán vinným návodem k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák.

Za to byl obviněný podle § 250b odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto také o dalších třech obviněných.

Z podnětu odvolání podaného obviněným K. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 3 To 813/2009, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek ve vztahu k tomuto obviněnému zrušil a sám podle § 259 odst. 3 tr. ř. ohledně něho nově rozhodl tak, že jej uznal vinným pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák.

Té se podle skutkových zjištění krajského soudu dopustil tím, že:

„poté, co dne 10. 1. 2007 v M. O., na S. t. v kanceláři společnosti Miss Cosmetic, s. r. o., před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru ve výši 53.200,- Kč a vydání a užívání kreditní karty se společností GE Money Multiservis, a. s., se sídlem P., ulice V., zastoupenou P. K., navedly již pravomocně odsouzená Ing. R. P. a obžalovaná H. D. N. O., aby v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla nepravdivé skutečnosti o svém pracovním poměru ve společnosti STROJCAR, s. r. o., se sídlem O., ulice P., kde měla být zaměstnána jako asistentka s čistým měsíčním příjmem 17.000,- Kč, ačkoliv nikde zaměstnána nebyla a byla evidována jako uchazečka o zaměstnání u úřadu práce, přičemž obžalovaný P. K. telefonicky ověřoval, jakou výši příjmu by musela mít, aby úvěr získala, ačkoliv věděl, že není nikde zaměstnána, výše uvedené nepravdivé skutečnosti uvedl do žádosti o poskytnutí revolvingového úvěru a na základě toho jí byl poskytnut úvěr na nákup drogistického zboží, kdy po vyčerpání částky 47.080,- Kč uhradila N. O. ve splátkách 8.000,- Kč, následně přestala úvěr splácet a poškozené společnosti GE Money Multiservis, a. s., tak způsobila škodu ve výši 39.080,- Kč.“

Za tento trestný čin byl obviněný podle § 250b odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

II.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce dovoláním opřeným o ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V úvodu svého dovolání uvádí, že si je vědom, že na podkladě jím deklarovaného dovolacího důvodu nelze přezkoumávat správnost a úplnost skutkového stavu věci. Má však za to, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli se o trestný čin vůbec nejednalo. Dovolatel připomněl, že zásah do skutkových zjištění lze výjimečně připustit i v rámci dovolacího řízení za situace, kdy existuje extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů.

Obviněný má za to, že popis skutku ve výroku rozsudku nenaplňuje ve vztahu k němu znaky skutkové podstaty trestného činu pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. Dále je přesvědčen, že z výroku rozsudku nelze činit právní závěry o tom, že by N. O. poskytoval nějaké informace nebo jí v něčem utvrzoval. Namítá také, že v popisu skutku chybí specifikace subjektivní stránky trestného činu.

Dovolatel činí předmětem dovolání i extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů, který podle jeho názoru plyne z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Podotkl, že závěr o jeho vině byl založen především na svědecké výpovědi N. O. V její výpovědi se podle dovolatele vyskytovaly četné rozpory, které jmenovaná nebyla schopna jednoznačně a uspokojivě vysvětlit. Proto tuto výpověď považuje dovolatel za nevěrohodnou, nedostačující pro závěr o jeho vině.

V petitu svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě a podle § 265l odst. 1 tr. ř. mu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně nevyjádřila.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda námitky, které uplatnil obviněný P. K. ve svém dovolání, lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.

Za námitku spadající pod deklarovaný dovolací důvod, tj. námitku proti právnímu posouzení zjištěného skutku, bylo možno považovat tvrzení dovolatele, že zjištěný skutek nevykazuje znaky pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c), § 250b odst. 1, 3 tr. zák. ve znění zákona č. 140/1961 Sb., jakož i specifikaci tohoto tvrzení, že z popisu skutku není zřejmá subjektivní stránka tohoto trestného činu.

Tyto námitky však Nejvyšší soud shledal zcela liché. Pokud jde o subjektivní stránku činu - jedná se o úmyslný trestný čin, tj. vyžaduje se zavinění ve formě úmyslu přímého dle § 4 písm. a), resp. nepřímého dle § 4 písm. b) tr. zák. Úmysl přímý je z popisu skutku ve výroku rozsudku krajského soudu zcela zřejmý, neboť se zde uvádí, že obviněný věděl, že N. O. není nikde zaměstnána, a přesto činil kroky, které přispěly k tomu, že jmenované byl na podkladě nepravdivých informací poskytnut revolvingový úvěr, který by jinak nezískala. Podle zjištění soudu spočívala jeho účast na získání úvěru jmenovanou v tom, že telefonicky ověřil, jakou výši příjmu musí jmenovaná mít, aby úvěr získala, a dále do žádosti o úvěr uvedl údaje o jejím zaměstnání a výši příjmu, ač věděl, že se jedná o nepravdivé skutečnosti. Tím obviněný pomohl jmenované ke spáchání trestného činu úvěrového podvodu, když znaky pomoci dle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. spatřuje Nejvyšší soud primárně v získání informací o potřebné výši příjmu a vyplnění žádosti. Zprostředkovaně lze tuto činnost označit i za utvrzování v předsevzetí, které u obviněné vzbudily spoluobviněné Ing. R. P. a H. D. Tím, že se jako expert na proceduru poskytování úvěrů a zaměstnanec společnosti tyto úvěry poskytující zapojil do přípravy žádosti obsahující nepravdivé skutečnosti, vzbudil u jmenované přesvědčení, že se zamýšlený podvod podaří úspěšně realizovat.

Další námitky uplatňované obviněným již deklarovaný dovolací důvod nenaplňovaly. Jednalo se vesměs o výhrady vůči provedenému dokazování, například zpochybňování věrohodnosti výpovědí svědkyně O., jakož i významu této výpovědi v celém komplexu provedených důkazů. Těmito námitkami, kterými obviněný napadal postup soudů při hodnocení důkazů dle § 2 odst. 6 tr. ř., nenaplnil deklarovaný dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je určen k nápravě hmotně právních vad rozhodnutí, přičemž jimi nenaplnil ani žádný jiný z dovolacích důvodů, jež jsou taxativně vypočteny v ust. § 265b tr. ř. (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05). Nad rámec své přezkumné povinnosti však Nejvyšší soud uvádí, že v postupu nižších soudů podle § 2 odst. 6 tr. ř. žádné vady neshledal, když své závěry dostatečně přesvědčivě odůvodnily (viz str. 8 rozsudku okresního soudu, resp. str. 6 rozsudku krajského soudu). Výpověď svědkyně O. byla dostatečně konkrétní, přičemž nebyla zjištěna žádná motivace, která by ji vedla k tomu, aby obviněného K., jakož i další obviněné, obvinila křivě. Dovolací soud proto neshledal mezi skutkovými zjištěními soudů a jejich právními závěry extrémní nesoulad tvrzený dovolatelem.

IV.

Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného P. K. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. července 2010

Předseda senátu

JUDr. Robert Fremr

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru