Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 772/2020Usnesení NS ze dne 23.09.2020

HeslaDokazování
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.772.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5,6 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 772/2020-237

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2020 o dovolání, které podal obviněný P. Ž., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 4 To 156/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 3/2020 takto:

I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 4 To 156/2020, a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 3 T 3/2020, zrušují.

II. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu ve Strakonicích přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

IV. Podle § 265l odst. 4 trestního řádu se obviněný P. Ž. bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 3 T 3/2020, byl obviněný P. Ž. uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku na skutkovém základě, že

„1. dne 25. 11. 2019 v době kolem 09:00 hodin na 2. nástupišti vlakového nádraží Strakonice v ul. Nádražní čp. 337, nejprve požadoval po poškozeném nc. AAAAA (pseudonym), nar. XY vydání finanční hotovosti ve výši 300 Kč a když poškozený odmítl finanční prostředky vydat, vyhrožoval poškozenému fyzickým násilím slovy " hele chceš ležet v těch kolejích od krve " a dále " jestli mi ty peníze nedáš, tak tě tam shodím ", což doplnil posunkem - kývnutím hlavy směrem do kolejiště, aby vzápětí poškozeného vyzval slovy "koukej co mám" a přitom si otevřel pravou kapsu mikiny a poškozenému ukázal zde nacházející se kuchyňský nůž, když tímto jednáním poškozeného zastrašil a donutil jej tak k vydání finanční hotovosti v celkové výši 300 Kč, a to jednoho kusu bankovky v nominální hodnotě 200 Kč a jednoho kusu bankovky v nominální hodnotě 100 Kč, a tak poškozenému způsobil škodu v celkové výši 300 Kč,

2. dne 28. 11. 2019 v době kolem 09:00 hodin na nástupišti - terminálu autobusového nádraží Strakonice v ul. Nádražní čp. 337, nejprve požadoval po dosud neustanoveném poškozeném vydání blíže neurčené finanční hotovosti, následně požadavek doplnil pohrůžkou slovy " jestli mi to nedáš, vezmu si to sám " a přitom poškozeného zastrašoval malou svítilnou, kterou držel v ruce v úmyslu ji vydávat za zbraň a donutil tak poškozeného k vydání finanční hotovosti ve výši 100 Kč a dosud neustanovenému poškozenému tak způsobil škodu výši 100 Kč, (skutky 1 a 2).“

2. Za to byl podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému AAAAA, nar. XY, trvale bytem XY, XY, na adrese pro účely doručování XY, XY, částku 300 Kč.

3. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 4 To 156/2020, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu k odvolání obviněného napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o uloženém trestu, a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku odsoudil podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.

4. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl, že soud prvního stupně závěr o vině u obou dílčích skutků dovodil z údajného doznání, kdy se obviněný jednoznačně již v přípravném řízení doznal k dílčímu skutku pod bodem 1 obžaloby. Vinu ve vztahu k dílčímu skutku pod bodem 2 obžaloby však soud prvního stupně dovozoval z vyjádření obviněného, které učinil při svém výslechu u vazebního zasedání a které bylo hodnoceno jako doznání. Obviněný byl takto vyslýchán před zahájením trestního stíhání a bez přítomnosti obhájce, kdy se však s ohledem na výši trestní sazby, kterou byl ohrožen, jednalo o nutnou obhajobu. Odsouzený je přesvědčen, že za této situace takovýto důkaz je procesně nepoužitelný. Jelikož se obviněný k tomuto dílčímu útoku blíže nevyjádřil, nesdělil další okolnosti a tyto nebyly zjištěny a v podstatě jakkoli prověřeny, nemůže v žádném případě obstát závěr o vině i ve vztahu k tomuto dílčímu skutku.

5. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud tímto dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

6. Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že obviněný na podporu uplatněného důvodu dovolání opět uplatnil argumentaci známou z jeho dosavadní obhajoby i z jeho odvolání. Námitkami vyjádřenými v dovolání se náležitě a dostatečně podrobně zabýval již soud druhého stupně, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Kromě toho se obviněný v dovolací argumentaci prakticky výlučně zabývá pouze otázkami skutkovými, respektive komentuje rozsah dovolání a soudům vytýká jako nesprávný způsob, jímž hodnotily provedené důkazy. Takto pojaté výhrady však nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání.

7. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b trestního řádu.

8. Obviněný P. Ž. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

11. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Ve výjimečných případech je ovšem - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení, pokud existuje extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. A právě na takový extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry soudů a provedenými důkazy dovolatel poukazoval, což činilo jeho námitky z hlediska uplatněného důvodu dovolání relevantními.

12. Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3 trestního řádu zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Obviněný uplatnil své dovolací výhrady výlučně proti skutkovým a právním závěrům vztahujícím se ke skutku popsanému ve skutkové větě pod bodem 2., dovolací soud proto omezil svoji pozornost pouze tímto směrem. Přitom zjistil, že dovolání je důvodné.

13. Podle závěrů nalézacího soudu byl skutkový stav věci popsaný pod bodem 2. zjištěn z výpovědi obviněného, vysvětlení poškozeného nc. AAAAA, kamerových záznamů z místa činu a protokolu o zadržení osoby podezřelé. Pokud jde o výpověď obviněného, po zahájení trestního stíhání obviněný využil svého práva nevypovídat, nicméně před sdělením obvinění se k tomuto jednání doznal a podle tohoto jeho dějového popisu a s ním korespondujících listinných důkazů - údajů z kamerových záznamů, bylo toto dílčí jednání skutku popsáno v usnesení o zahájení trestního stíhání. Při vazebním zasedání dne 3. 12. 2020 obviněný prohlásil, že souhlasí s tím, co je mu kladeno za vinu a spáchal oba dva skutky. Poškozený nc. AAAAA při podání vysvětlení uvedl, že obviněného viděl na vlakovém nádraží ve Strakonicích dne 28. 11. 2019 ráno, kde se přidal k nějakému klukovi, který vycházel z nádražní budovy a poškozený pak viděl i to, jak ten kluk dává obviněnému něco do ruky, ale neviděl, co to bylo. Kamerové záznamy dokumentují pohyb obviněného dne 28. 11. 2019 v době kolem 09:00 hodin na nástupišti - terminálu autobusového nádraží Strakonice. Popis útoku v usnesení o zahájení trestního stíhání odkazuje na manipulaci s malou svítilnou, kterou obžalovaný měl držet v ruce v úmyslu ji vydávat za zbraň, aby tak donutil poškozeného k vydání finanční hotovosti, přičemž při zadržení měl obviněný tuto svítilnu u sebe. Nalézací soud uzavřel, že všechny tyto důkazy spolu navzájem korespondují natolik, že jde o důkazy zcela věrohodné a jednoznačné a lze z nich vycházet.

14. Odvolací soud považoval skutkové závěry okresního soudu za správné. Zdůraznil, že obviněný se ke spáchání skutku pod bodem 2. při vazebním zasedání konaném dne 3. 12. 2019 jednoznačně doznal. Vina obviněného byla provedenými důkazy bez pochyb prokázána, neboť kromě doznání samotného obžalovaného je podporována dalšími důkazy. Podle odvolacího soudu se především jedná o vyjádření poškozeného AAAAA a kamerový záznam z předmětného dne z vlakového nádraží.

15. Uvedené skutkové závěry soudů nemohou obstát, neboť nekorespondují s důkazy provedenými v hlavním líčení. Podle § 2 odst. 5 trestního řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede.

16. Podle § 220 trestního řádu může být podkladem pro rozhodnutí soudu v hlavním líčení vedle podané obžaloby pouze skutkový podklad zjištěný po provedeném dokazování v hlavním líčení. V souladu se zásadou bezprostřednosti (§ 2 odst. 12 trestního řádu) je soud povinen vytvářet skutkový základ pro své rozhodnutí jen za použití důkazů provedených přímo při hlavním líčení a zároveň může opírat svá skutková zjištění jen o okruh takto provedených důkazů, z nichž vychází jeho rozhodnutí. Rozhodná skutková zjištění soudu musí být zachycena v tzv. skutkové větě, která je obligatorní obsahovou náležitostí výrokové části odsuzujícího rozsudku. Přitom platí, že ve skutkové větě nelze uvádět jiné skutečnosti než ty, které mají oporu v provedeném dokazování v hlavním líčení, a to takovou formulací, aby bylo zřejmé, že jde o závěr soudu.

17. V rozporu s uvedeným tvoří i základ jednání obviněného zachycený ve skutkové větě („…nejprve požadoval po dosud neustanoveném poškozeném vydání blíže neurčené finanční hotovosti, následně požadavek doplnil pohrůžkou slovy „jestli mi to nedáš, vezmu si to sám“ a přitom poškozeného zastrašoval malou svítilnou, kterou držel v ruce v úmyslu ji vydávat za zbraň a donutil tak poškozeného k vydání finanční hotovosti ve výši 100 Kč…“), v němž je spatřováno naplnění znaku pohrůžky bezprostředního násilí ve smyslu zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku, skutkové okolnosti korespondující výlučně s obsahem výpovědi zadrženého podezřelého ve smyslu § 76 odst. 3 trestního řádu. Jedná se o doslovné citace z protokolu o výslechu zadrženého ze dne 30. 11. 2019. Uvedený výslech byl ovšem proveden před zahájením trestního stíhání obviněného a v době, kdy obviněný neměl obhájce. Za této situace nemůže být protokol o výslechu zadržené osoby podle § 76 odst. 3 trestního řádu důkazem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015 sp. zn. 7 Tdo 782/2015), a ani žádné v něm zachycené okolnosti nemohou tvořit skutkový podklad rozhodnutí soudu, pokud nevyplývají z jiných procesně použitelných důkazů. Takto popsané jednání obviněného nelze v projednávané věci dovodit z žádného jiného, ve věci provedeného důkazu.

18. Jak bylo výše uvedeno, obviněný se ke skutku pod bodem 2. po zahájení trestního stíhání nevyjadřoval, resp. jej popíral. Jedinou výjimkou je jeho vyjádření při vazebním zasedání konaném dne 3. 12. 2019, kdy uvedl, že souhlasí s tím, co je mu kladeno za vinu, oba dva skutky spáchal. Přestože se jedná o doznání obviněného i ke skutku uvedenému pod bodem 2., nelze přehlédnout, že k samotnému skutku se obviněný při vazebním zasedání žádným bližším způsobem nevyjádřil, naopak se ve výpovědi zaměřil na své osobní poměry a snahu přesvědčit soud, aby jej nechal na vánoce doma s rodinou, aby si ji mohl užít, jelikož byl krátce předtím propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný se hájil tím, že doznání učinil právě proto, aby byl před vánoci propuštěn ze zadržení. Nejvyšší soud nesdílí přesvědčení odvolacího soudu, že takové doznání obviněného lze považovat za jednoznačné a věrohodné, protože jeho věrohodnost nelze přezkoumat dalšími věrohodnými důkazy (rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 38/1968 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Nutno ještě znovu podotknout, že obviněný toto naprosto nedostatečné vyjádření ve vztahu ke všem znakům skutkové podstaty žalovaného trestného činu vztáhl k procesně nepoužitelné výpovědi.

19. Usvědčujícími důkazy nemohou být ani vysvětlení poškozeného nc. AAAAA, ani kamerové záznamy z místa činu či svítilna nalezená u obviněného v době zadržení. Poškozený totiž registroval pouze komunikaci obviněného s jinou osobou (klukem) a skutečnost, že tento kluk předal něco obviněnému. Neslyšel však obsah jejich rozhovoru, ani nepopsal na straně obviněného žádné chování, z něhož by bylo možné usuzovat na použití pohrůžky bezprostředního násilí. Naopak z výpovědi poškozeného ohledně skutku 1. vyplývá, že obviněný jej nejprve o finanční hotovost požádal, přičemž k pohrůžce násilím přistoupil až v okamžiku, kdy mu poškozený peníze odmítl vydat. Kamerové záznamy z místa činu nejsou v tomto směru průkazné, jelikož z nich lze nanejvýš dovodit, že obviněný na místě činu byl a s dosud neztotožněným mužem komunikoval. Z těchto důkazů proto v žádném případě nelze usuzovat na použití pohrůžky bezprostředního násilí obviněným a nikoliv na dobrovolnost jednání neznámého poškozeného. V tomto směru není případná úvaha nalézacího soudu, že dobrovolnost jednání poškozeného je vyloučena proto, že obviněný o ní v průběhu trestního stíhání nehovořil. Stejně tak nemůže obstát úvaha, že obviněný měl v době zadržení u sebe skutečně malou svítilnu, což koresponduje s popisem jednání v usnesení o zahájení trestního stíhání (odst. 7 odůvodnění odsuzujícího rozsudku), neboť se jedná o argumentaci kruhem.

20. Nejvyšší soud proto uzavírá, že odsouzení obviněného pro skutek pod bodem 2. je založeno na skutkovém základě, který se opírá v podstatné části o procesně nepoužitelnou výpověď zadrženého podezřelého podle § 76 odst. 3 trestního řádu. Ostatní ve věci provedené důkazy ani ve vzájemném souhrnu nedovolují učinit závěr, že se skutek, tak jak je popsaný v obžalobě, vůbec stal. Rozhodnutí nalézacího soudu je tak ve vztahu ke skutku pod bodem 2. zatíženo vadou, která naplňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Odvolací soud sám označené pochybení nezjistil a nenapravil. Jelikož skutek pod bodem 2. tvoří podle závěrů soudů dílčí útok pokračujícího trestného činu, nezbylo dovolacímu soudu, než obě napadená rozhodnutí zrušit v celém rozsahu, přestože skutkové i právní závěry ohledně skutku pod bodem 1. nebyly dovoláním napadeny, a nebyly ani přezkoumány dovolacím soudem, a jako takové je nutno je považovat za správné.

21. Nejvyšší soud proto zrušil podle § 265k odst. 1 trestního řádu rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 4 To 156/2020, a rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. 3 T 3/2020. Podle § 265k odst. 2 věta druhá trestního řádu zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu pak Okresnímu soudu ve Strakonicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) trestního řádu v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

22. Podle § 265l odst. 4 trestního řádu vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g trestního řádu) se v tomto případě neužijí. Přípisem ze dne 3. 9. 2020 sdělil obviněný Nejvyššímu soudu, že v případě rozhodování o jeho vazbě si nepřeje být přítomen vazebnímu zasedání a nepřeje si účastnit se rozhodování o jeho vazbě ani formou videokonference. Požádal, aby o případné vazbě bylo rozhodováno bez jeho přítomnosti a bez jeho slyšení. Bylo zjištěno, že obviněný k dnešnímu dni vykonává trest uložený mu v napadené věci rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. 3 T 3/2020 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 3. 2020 sp. zn. 4 To 156/2020. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvého stupně, odpadl pro další výkon tohoto trestu zákonný podklad.

23. Při svém rozhodnutí o vazbě obviněného P. Ž. vzal Nejvyšší soud v úvahu, že obviněný je osobou opakovaně páchající trestnou činnost. Již potřetí ve svém životě se obviněný nedokázal vyrovnat s nabytou svobodou a odpovědností za svůj život. Obviněný se trestné činnosti dopouští opakovaně bezprostředně po návratu z výchovného ústavu, propuštění z vazby či po výkonu trestu odnětí svobody, a existuje proto důvodná obava, že v případě ponechání na svobodě bude trestnou činnost opakovat. Za této situace se jediným způsobem, jak obviněnému zabránit v opakování trestné činnosti, jeví pouze jeho vzetí do vazby. Účelu vazby nelze dosáhnout jiným způsobem. Vzetí do vazby zároveň nebrání podmínky uvedené v § 68 odst. 1 a odst. 2 trestního řádu. Proto bylo rozhodnuto o vazbě obviněného tak, že podle § 265l odst. 4 trestního řádu byl vzat do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) trestního řádu.

24. Věc se tedy vrací do stadia, kdy Okresní soud ve Strakonicích o ní po jejím novém projednání musí znovu rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 trestního řádu).

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).Poučení:

V Brně dne 23. září 2020

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru