Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 771/2017Usnesení NS ze dne 14.09.2017

HeslaOdpovědnost trestní
Podplácení
Právnická osoba
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.771.2017.1
Důvod dovolání
§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Dotčené předpisy
§ 332 odst. 1 alinea prvá tr. zákoníku|§ 332 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku|§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podána ústavní stížnost

II. ÚS 9/18 ze dne 19.02.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Kateřina Šimáčková


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 771/2017-53

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2017 o dovolání, které podali obvinění D. H., právnická osoba STARCOM INTERNATIONAL, s. r. o., IČ 25396749, se sídlem Štramberská 1049, Ostrava, a právnická osoba MEGASTAR World, s. r. o., IČ 26857421, se sídlem Štramberská 1049, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 5 To 183/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 74 T 114/2015, takto::

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněných D. H., právnické osoby STARCOM INTERNATIONAL, s. r. o., a právnické osoby MEGASTAR World, s. r. o., odmítají.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2016, sp. zn. 74 T 114/2015, byli obvinění D. H. a právnická osoba STARCOM INTERNATIONAL, s. r. o., uznáni vinnými v bodě ad 1), ad 2) výroku o vině zločinem podplácení podle § 332 odst. 1 alinea prvá, odst. 2 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“) a právnická osoba MEGASTAR World, s. r. o., v bodě ad 1) výroku o vině zločinem podplácení podle § 332 odst. 1 alinea prvá, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)

ad 1) „dne 30. 5. 2014, v O., v úmyslu působit na probíhající daňové řízení vedené správcem daně - Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava II, který v souvislosti s probíhající kontrolou daňového subjektu - obchodní společnosti STARCOM INTERNATIONAL s.r.o., IČ: 25396749, se sídlem Štramberská 1049, 703 00 Ostrava, zadržuje částku ve výši 30.080.423,- Kč již daňový subjekt požaduje vrátit z titulu uplatněného odpočtu DPH, nabídl obžalovaný D. H., jednatel a společník obchodní společnosti STARCOM INTERNATIONAL, s.r.o., prostřednictvím obžalované S. F., po předchozí vzájemné dohodě s obžalovaným P. M., úřední osobě - zástupci ředitele správce daně, M. H., jako osobě, která je z titulu své funkce schopna požadavek splnit, částku ve výši cca 200.000,- Kč a to formou e-mailu odeslaného obžalovanou S. F. dne 30.5.2014 v 19:56 hod. z e-mailové schránky na e-mail, za ovlivnění daňového řízení vedeného správcem daně s daňovým subjektem - obchodní společností STARCOM INTERNATIONAL, s.r.o., tak, aby byl daňovému subjektu přiznán a vyplacen nárokovaný nadměrný odpočet DPH, konkrétně slovy: "... zda by tato kauza, která bude stát firmu S. (právníci, mediál, humbuk apod.) nešla vyřešit v klidu, že by místo placení drahých právníků apod. nemohla investovat finance jinak ... bavíme se tady o částce kolem 200 tisíc ... které mají k dispozici a rádi je poskytnou někomu, kdo může zaručit, že bude v dohledné době alespoň minimum částky DPH firmě vráceno ..." a dále: "…, že je částka cca 200 tisíc připravena pro kohokoliv, kdo to vyřeší ... Každopádně kdyby to šlo, tak bude mít brácha u majitele velké plus (které nutně potřebuje) a ty budeš mít daleko více než jen plus viz výše ...“,

přičemž tohoto jednání se obžalovaný D. H. dopustil v úmyslu zajistit společnosti STARCOM INTERNATIONAL, s.r.o., přiznání a vyplacení nárokovaného nadměrného odpočtu DPH Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava II, a to pokud možno v maximální možné výši, tj. ve výši 30.080.423,- Kč, případně alespoň v částce nižší,

ad 2) dne 11. 7. 2014 v době od 10:53 do 1l:51, v O., v kavárně O. v obchodním centru F. N. K., v úmyslu působit na probíhající daňové řízení vedené správcem daně, Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava II, který v souvislosti s probíhající kontrolou daňových subjektů obchodních společností STARCOM INTERNATIONAL s.r.o., IČ: 25396749, se sídlem Štramberská 1049, 70300 Ostrava a MEGASTAR World s.r.o., IČ: 26857421, se sídlem Štramberská 1049, 703 00 Ostrava zadržuje částku u obou společností v celkové výši 37.946.968,- Kč již daňové subjekty požadují vrátit z titulu uplatněného odpočtu DPH, nabídl obžalovaný D. H., jednatel a společník obchodních společností STARCOM INTERNATIONAL, s.r.o., a MEGASTAR World s.r.o., prostřednictvím obžalovaného P. M., po předchozí vzájemné dohodě se S. F., úřední osobě - zástupci ředitele správce daně, M. H., jako osobě, která je z titulu své funkce schopna požadavek splnit, částku ve výši 2% z úspěšně vrácených finančních prostředků, zadržovaných správcem daně oběma obchodním společnostem, maximálně do částky až 600.000,- Kč, tak, že předmětnou nabídku prezentoval M. H. při osobní schůzce obžalovaný P. M. za účasti obžalovaná S. F. konkrétně slovy "... určitě se tady dá bavit o nějakých dvou procentech v objemu vráceného DPH, které by tímhle směrem mohlo jít …" a dále "... v případě, že by se mu vracelo těch 28, tak je schopen z toho pustit 600 tisíc, jo 600 tisíc prostě, s tím, že je tato částka poměrně dost neurčitá …", za ovlivnění daňového řízení vedeného správcem daně s daňovými subjekty - obchodními společnostmi STARCOM INTERNATIONAL, s.r.o., a MEGASTAR World s.r.o., tak, aby byl daňovým subjektům přiznán a vyplacen nárokovaný nadměrný odpočet DPH, v co nejvyšší možné výši, přičemž tohoto jednání se obžalovaný D. H. dopustil v úmyslu zajistit jednak společnosti STARCOM INTERNATIONAL, s.r.o., přiznání a vyplacení nárokovaného nadměrného odpočtu DPH Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava II, v co nejvyšší možné výši, tj. maximálně ve výši 30.080.423,- Kč a jednak společnosti MEGASTAR World, s.r.o., přiznání a vyplacení nadměrného odpočtu DPH Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava II, v co nejvyšší možné výši, tj. maximálně ve výši 7.866.545,- Kč“.

Za to byl obviněný D. H. odsouzen podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) roků.

Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému D. H. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů ve všech typech obchodních společností a družstev na dobu 5 (pěti) roků.

Právnická osoba STARCOM INTERNATIONAL, s. r. o., byla podle § 16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim („dále jen zákon o trestní odpovědnosti právnických osob“), odsouzena k trestu zrušení právnické osoby.

Právnická osoba MEGASTAR World, s. r. o., byla podle § 16 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob odsouzena k trestu zrušení právnické osoby.

Citovaným rozsudkem bylo též rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných S. F. a P. M.

Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2016, sp. zn. 74 T 114/2015, podali odvolání všichni obvinění, jakož i státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Ostravě.

O odvoláních rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 5 To 183/2016, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce v napadeném rozsudku ve vztahu k obviněnému D. H. zrušil výrok o trestu a nově podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněný D. H. byl odsouzen podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků nepodmíněně. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále odsouzen k peněžitému trestu skládajícího se z 500 (pěti set) denních sazeb, přičemž denní sazba činí 400 (čtyři sta) Kč, tedy v celkové výši 200.000 (dvě stě tisíc) Kč .

Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) měsíců.

Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému D. H. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů ve všech typech obchodních společností a družstev na dobu 5 (pěti) roků.

Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného D. H. zamítnuto.

Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl z podnětu odvolání státního zástupce a právnických osob STARCOM INTERNATIONAL, s. r. o., a MEGASTAR World, s. r. o., napadený rozsudek zrušen ve vztahu k těmto právnickým osobám ve výroku o uloženém trestu a s přihlédnutím k § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že právnická osoba STARCOM INTERNATIONAL, s. r. o., byla odsouzena podle § 18 odst. 1, odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, § 68 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 1 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob k peněžitému trestu sestávajícímu se z 250 (dvěstě padesáti) denních sazeb ve výši 20.000 (dvacet tisíc) Kč, tedy v celkové výši 5.000.000 (pět miliónů) Kč. Obviněná právnická osoba MEGASTAR World, s. r. o., byla odsouzena podle § 18 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, § 68 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 1 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob k peněžitému trestu sestávajícímu z 150 (sto padesáti) denních sazeb ve výši 20.000 (dvacet tisíc) Kč, tedy v celkové výši 3.000.000 (tří miliónů) Kč.

Současně bylo rozhodnuto o uložených trestech spoluobviněných S. F. a P. M.

Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.

II.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 5 To 183/2016, podali obvinění D. H. a právnické osoby MEGASTAR World, s. r. o., a STARCOM INTERNATIONAL, s. r. o., dovolání.

Obviněný D. H. v rámci podaného dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že v jeho trestní věci byla soudy zvolena nesprávná právní kvalifikace skutku. Zdůraznil, že ze skutkových zjištění vyplývá jednoznačný závěr, že skutek, pro který byl uznán vinným, nevykazuje znaky zločinu podplácení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to zejména po subjektivní stránce. Jemu kladené jednání tedy nelze posoudit jako trestné, neboť nebylo prokázáno, že by se jej dopustil. Dále uvedl, že závěr o jeho vině je v přímém rozporu s provedenými důkazy. Je sice nesporné, že se skutek stal a spáchali jej obvinění M. a F., avšak k prokázání jeho viny, zejména jeho vědomosti o trestném jednání obviněných M. a F. žádné přímé důkazy nebyly provedeny. Z důkazů nepřímých pak nelze učinit závěr, že by naplnil subjektivní stránku předmětného trestného činu. Hypotéza, že pouze on, jako jednatel společnosti STARCOM INTERNATIONAL, s. r. o., mohl mít zájem na korupčním jednání vůči pracovníkovi finančního úřadu H., není podle něj podložena žádným důkazem. Zpochybňuje hodnocení důkazů, a to zejména výpověď obviněného M., jež jej jednoznačně a zcela vyviňuje a soudy tuto výpověď měly hodnotit v jeho prospěch. Soudům vytýká porušení práva na spravedlivý proces, což vyvozuje jednak z premis vytvořených soudy, zejména soudem odvolacím, že to mohl být jedině obviněný, kdo inicioval korupční jednání M. a F. Výpověď obviněného M. byla soudy hodnocena tendenčně a v neprospěch obviněného, stejně jako i všechny další důkazy provedené v dané věci, zejména výpověď obviněné F., H. či sledované záznamy o schůzkách a odposlechy telefonních stanic. Z žádného důkazu nevyplývá jeho podíl na jednání obviněných M. a F., kdy nebyla prokázána žádná dohoda spoluobviněných. Celé korupční jednání inicioval obviněný M., kdy motivem byla snaha o pomoc společnosti STARCOM INTERNATIONAL, s. r. o., a obviněnému získat finanční prostředky pro sebe a umořit své dluhy i vůči obviněnému. Využil známosti obviněné F. s úředníkem finanční správy H. a pokusil se získat bez vědomí obviněného zadržovanou vratku DPH, a to při vědomí, že pokud se mu to povede, budou mu odpuštěny dluhy a získá takto majetkový prospěch. Motivace obviněných M. a F. je zcela pochopitelná, a pokud by ji soudy hodnotily správně, musely by dojít k závěru o připuštění takové verze událostí a zprostit obviněného obžaloby. Dále uvedl, že odvolací soud porušil zásadu presumpce neviny, pokud zájem obviněného na celé trestní věci dovozoval i z dosud meritorně neukončeného trestního řízení vedeného vůči obviněnému. Závěrem nesouhlasí s výši uloženého trestu, jelikož odvolací soud nezohlednil předchozí řádný život obviněného jako polehčující okolnost.

Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení (pozn. správně rozsudek) Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 5 To 183/2016, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 20116, sp. zn. 74 T 114/2015, a věc vrátil Okresnímu soud v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí. Současně podle § 265o odst. 1 tr. ř. navrhl odklad výkonu rozhodnutí proti němuž podal dovolání.

Obviněné právnické osoby MEGASTAR World, s. r. o., a STARCOM INTERNATIONAL, s. r. o., uplatnili shodně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kdy texty jimi podaných dovolání se obsahově shodují. Uvedly, že ze skutkových zjištění vyplývá jednoznačný závěr, že skutek, pro který byly uznáni vinnými, nevykazuje znaky zločinu podplácení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to zejména po subjektivní stránce. Jim kladené jednání tedy nelze posoudit jako trestné, neboť nebylo prokázáno, že by se jej dopustily. Z provedených důkazů nelze jednoznačně dojít k závěru stran naplnění subjektivní stránky daného trestného činu. Závěry soudů o jejich vině jsou v příkrém rozporu s provedenými důkazy. Další argumentace obviněných ve vztahu k prokázání viny obviněného D. H. je obsahově shodná s dovoláním obviněného H., kdy na tomto místě Nejvyšší soud odkazuje na text uvedený výše. Mají za to, že pokud nebyla prokázána vina obviněného H., jako jednatele společnosti MEGASTAR World, s. r. o., a STARCOM INTERNATIONAL, s. r. o., nelze přímo aplikovat ustanovení § 8 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Nebylo prokázáno, že by se obviněný H. dopustil korupčního jednání v jejich prospěch s cílem vyplacení zadržovaných finančních prostředků na jejich účet, tedy že jednal v jejich zájmu, čímž jeho jednání lze obviněným přičítat.

Obviněné právnické osoby shodně navrhly, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení (pozn. správně rozsudek) Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 5 To 183/2016, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 20116, sp. zn. 74 T 114/2015, a věc vrátil Okresnímu soud v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněných se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 4. 4. 2017, sp. zn. 1 NZO 165/2017.

Poté, co zopakoval dosavadní průběh řízení a námitky tří obviněných, uvedl, s odkazem na teoretická východiska, že v podaných dovoláních jsou obsaženy výlučně takové námitky, které pod uplatněný (ani žádný jiný) dovolací důvod podřadit nelze. Obsahem dovolání obviněných je výlučně polemika s provedenými důkazy a jejich hodnocením, potažmo zpochybňování skutkových zjištění, k nimž dospěl nalézací soud. Je tedy zejména rozporováno, že by z provedených důkazů bylo možno učinit závěr, že na trestném činu se podílel (vedle spoluobviněných P. M. a S. F.) rovněž obviněný D. H., přičemž obviněné obchodní společnosti v návaznosti na to dovozují, že pokud jeho vina jakožto jejich jednatele řádně prokázána nebyla, nepřichází ve smyslu § 8 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob do úvahy ani jejich trestní odpovědnost. Takové výhrady se ale s uplatněným dovolacím důvodem (i s jakýmkoli jiným dovolacím důvodem) zcela míjí a přezkumnou povinnost dovolacího soudu samy o sobě založit nemohou. Jistou výjimkou, která by odůvodňovala zásah Nejvyššího soudu do učiněných skutkových zjištění, by byla situace, kdy by se nesprávná realizace důkazního řízení dostala do kolize s principy spravedlivého procesu. Sem lze podřadit případy tzv. opomenutých důkazů, užití nezákonných důkazů, a dále situaci, kdy se skutková zjištění nachází v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Rozhodnutí soudů v posuzované trestní věci tímto nedostatkem zatížena nejsou, neboť skutkový stav byl náležitě zjištěn, a to při respektování pravidel vymezených v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a byl také řádně odůvodněn v souladu s § 125 odst. 1 tr. ř. Obviněný D. H., ačkoli trestnou činnost popírá, je usvědčován dalšími důkazy, mj. výpověďmi svědka M. H., spoluobviněné S. F., zčásti pak spoluobviněného P. M., a dále záznamem schůzek mezi obviněnými fyzickými osobami a svědkem H., a rovněž zaznamenanou komunikací mezi nimi. Zajištěné a soudy řádně hodnocené důkazy tak tvoří ucelený řetězec vedoucí k jedinému možnému závěru, a to že obviněný D. H. je vinen jednáním naplňujícím zákonné znaky zločinu podplácení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Rovněž závěr o trestní odpovědnosti obviněných právnických osob za zločin podplácení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku je tak zcela namístě. Soudy důvodně vycházely z konstrukce přičitatelnosti skutku spáchaného fyzickou osobou osobě právnické ve smyslu § 8 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Obviněný D. H. byl jednatelem obou obchodních společností a byl tedy oprávněn za ně jednat. Dopustil se přitom jednání majícího znaky trestného činu, u něhož ve smyslu § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob (a to jak ve znění do 30. 11. 2016, tak i ve znění od 1. 12. 2016) trestní odpovědnost právnických osob přichází do úvahy. Jednal jménem těchto společností, v jejich zájmu (neboť obě společnosti z trestné činnosti měly mít prospěch) a šlo tak o trestnou činnost, kterou lze oběma obchodním společnostem přičíst. Pod uplatněný dovolací důvod pak nelze podřadit ani výhrady obviněného D. H. proti údajné přísnosti trestu, kdy v této souvislosti poukázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu a vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Na základě výše uvedeného státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněných odmítl. Za neopodstatněný považuje také návrh obviněného D. H. na odklad výkonu trestu.

Ke stanovisku státního zástupce Nejvyššího státního zástupce ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 1 NZO 165/2017, se obvinění vyjádřili prostřednictvím svého obhájce v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 27. 6. 2017. Nesouhlasí s názorem státního zástupce, že námitky uplatněné ve zmíněných dovoláních nejsou podřaditelné pod užitý dovolací důvod, když tvrdí, že tyto směřují k hodnocení důkazů a vztahují se ke skutkovým zjištěním. Všechna citovaná dovolání jsou opřena o tvrzení obviněných, že skutek, který ustálily soudy nelze označit jako zločin podplácení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, tudíž je tvrzeno, že ze strany soudů došlo k vydání rozhodnutí, jež spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Jestliže soudy dospěly k závěru o vině obviněných na základě „prejudikace“, že pouze obvinění měli motiv, tedy řádný důvod k takovémuto jednání, tak pak nezbývá, než aby toto přezkoumal Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení. Obvinění jsou přesvědčeni, že nelze rozhodnout o vině pouze na základě přesvědčení soudu, že pachatel mohl mít ke svému jednání velmi silný motiv. K takovémuto přesvědčení je zapotřebí provést další, byť nepřímé důkazy, avšak v této trestní věci nebyl takto proveden jediný důkaz.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadených rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání obviněných D. H., MEGASTAR World, s. r. o., a STARCOM INTERNATIONAL, s. r. o., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 5 To 183/2016, jsou přípustná z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. per analogiam, neboť soud druhého stupně zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výrocích o trestu a jeho výkonu, o kterém poté nově rozhodl, čímž vytvořil obdobnou procesní situaci, jako by odvolání do výroku o vině zamítl. Obvinění jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, která splňují náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi shodně uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotněprávního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

S ohledem na výše uvedené tedy nelze pod obviněnými uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit ty námitky, v rámci nichž obvinění soudům vytýkají nesprávné hodnocení důkazů (především výpověď obviněných M. a F., stejně jako svědeckou výpověď H., a dále sledované záznamy o schůzkách a odposlechy telefonních stanic) a vadná skutková zjištění (zejména stran zjištění vědomosti obviněného D. H. o korupčním jednání spoluobviněných M. a F., stejně jako námitka stran jeho iniciace a zájmu na korupčním jednání spoluobviněných M. a F. a taktéž námitky ve vztahu k motivaci spoluobviněných M. a F. k danému jednání), stejně jako námitky, jimiž prosazují vlastní hodnotící úvahy ve vztahu k provedeným důkazům (obecná námitka, že tvrzené skutečnosti z provedených důkazů nevyplývají, resp. že závěr o vině obviněného D. H. nemá oporu v žádném z provedených důkazů) a nepřímo vlastní verzi skutkového stavu věci (kdy obvinění trvají na tom, že celé korupční jednání inicioval obviněný M., kdy jeho motivem byla snaha o pomoc společnosti STARCOM INTERNATIONAL, s. r. o., a obviněnému D. H. získat finanční prostředky a umořit své dluhy i vůči obviněnému H., přičemž využil známosti obviněné F. s úředníkem finanční správy H. a pokusil se získat bez vědomí obviněného H. zadržovanou vratku DPH).

Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotněprávním posouzení skutku vycházel, kdy obviněný sám hodnotí skutkové okolnosti, resp. vytváří vlastní náhled na to, jak se skutek odehrál. To znamená, že obviněný výše uvedený dovolací důvod nezaložil na hmotněprávních – byť v dovolání formálně proklamovaných – důvodech, nýbrž na procesním základě (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.) se domáhal přehodnocení soudem učiněných skutkových závěrů. Takový postup však není v rámci dovolacího řízení možný.

V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence.

Zásahu do skutkových zjištění soudů, kterého se obviněný v rámci svých námitek v podstatě dožaduje, je dovolací soud oprávněn přistoupit jen ve zvlášť výjimečných případech, kdy v této oblasti soudy pochybily naprosto markantním a křiklavým způsobem narážejícím na limity práv spojených se spravedlivým procesem, jež jsou chráněny právními předpisy nejvyšší právní síly. Jinými slovy tehdy, prokáže-li se existence tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, kterýžto obviněný v rámci dovolání namítá. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ostravě, která se stala podkladem napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Za situace, kdy soudy při vyvozování skutkových závěrů vycházely z výpovědi M. H. a z částečných doznání S. F. a P. M., stejně jako z obsahu relevantních SMS zpráv a e-mailových sdělení, odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví počítačová analýza, včetně přiložených CD, jehož obsahem je extrakce SMS komunikace a e-mailové komunikace mezi M. H. a S. F., zejména pokud se jedná o časový sled zpráv od 19. 6. 2014 do 25. 7. 2014, jakož i řadou listin, včetně záznamu o sledování osob, nelze konstatovat, že by skutková zjištění byla založena na svévolných či spekulativních úvahách, resp. že by se mohlo jednat o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Skutková zjištění soudů mají zřejmou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Je třeba konstatovat, že po stránce obsahové byly důkazy soudem nalézacím hodnoceny dostačujícím způsobem právě v souladu s jinými objektivně zjištěnými okolnostmi a to nejen ve svém celku, ale v každém tvrzení, které z nich vyplývalo. Soudy se při svém hodnotícím postupu nedopustily žádné deformace důkazů, ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. V rámci námitek obviněného se tak v podstatě jedná o polemiku s hodnocením provedených důkazů, jak ho podaly soudy, kdy se obviněný neztotožňuje se soudy učiněnými skutkovými zjištěními a předkládá vlastní verzi skutkových událostí. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že případná námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem.

Formulace dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obvinění uplatnili, tedy znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotněprávní posouzení skutku nebo o hmotněprávní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).

Za relevantní proto nelze shledat ani námitku, že soudy vyhodnotily důkazy v jejich neprospěch, resp. v neprospěch obviněného D. H., tedy, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny, resp. in dubio pro reo. Předmětná námitka svým obsahem směřuje výlučně do skutkových zjištění, a tedy potažmo proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (avšak ani žádný jiný) dovolací důvod.

Obviněný D. H. sice vznesl námitku, že nebyla naplněna subjektivní stránka předmětného trestného činu, kteroužto by s určitou dávkou benevolence bylo možno ve formální rovině podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně námitka obviněným vznesená je uplatněna způsobem zcela neregulérním, neboť je uplatněna pouze a výlučně s odkazem na nesprávné hodnocení soudem provedených důkazů, jeho vlastní hodnocení provedených důkazů a vlastní verzi skutkového stavu věci, čímž se zcela míjí s obviněným uplatněným dovolacím důvodem. Obviněný vytýká soudům, že nepostupovaly správně v rámci procesu hodnocení důkazů a tyto hodnotily vadně, je třeba říci, že tyto výhrady představují pouhou polemiku se správností skutkových závěrů, které soudy ve věci učinily. Nejde tedy v tomto případě o námitky, které by mohly založit přezkum předmětné námitky.

Na základě výše uvedeného nelze tedy přisvědčit ani námitkám obviněných právnických osob MEGASTAR World, s. r. o., a STARCOM INTERNATIONAL, s. r. o., stran jejich trestní odpovědnosti podle § 8 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. K tomu lze nad rámec uvést toliko, že obviněný D. H. byl jednatelem obou právnických osob a byl oprávněn za ně jednat. Dopustil se přitom jednání, majícího znaky trestného činu a u nějž ve smyslu § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob přichází do úvahy trestní odpovědnost právnických osob. Obviněný D. H. jednal jménem těchto právnických osob, v jejich zájmu, kdy tyto právnické osoby měly mít z trestné činnosti prospěch a lze tedy uzavřít, že se jednalo o trestnou činnost, jež lze oběma právnickým osobám přičíst ve smyslu § 8 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob.

K námitkám obviněného D. H. stran uloženého trestu Nejvyšší soud uvádí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Pokud jde o výrok o trestu, lze podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu prostřednictvím důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. relevantně namítat pochybení soudu v právním závěru například o tom, zda byly splněny zákonné podmínky pro uložení úhrnného nebo souhrnného trestu (§ 43 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku), popř. společného trestu za pokračování v trestném činu (§ 45 odst. 1 tr. zákoníku) apod. Vady soudního rozhodnutí spočívající v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 tr. zákoníku, § 41 tr. zákoníku a § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu nelze v dovolání úspěšně vytýkat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k těmto otázkám srov. blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 22/2003).

Z výše uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného D. H. vůči nepřiměřené tvrdosti uložené trestní sankce pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze.

Z obsahu dovolání obviněných je zřejmé, že jejich námitky výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami.

IV.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí bez věcného projednání.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. 9. 2017

JUDr. Petr Šabata

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru