Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 752/2013Usnesení NS ze dne 14.08.2013

HeslaDokazování
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.752.2013.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 331 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 3543/13 ze dne 07.07.2014 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Ivana Janů


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 752/2013-36

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. srpna 2013 o dovolání podaném Mgr. V. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 1/2013 ze dne 30. ledna 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 6/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 3 T 6/2012 ze dne 29. listopadu 2012 byl dovolatel uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoníku), jednak pokusem zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve spojení s § 21 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výroku citovaného rozhodnutí. Za výše uvedené trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice dozorem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu veškerých funkcí v řadách městské a státní policie, a to na dobu deseti let. Současně mu byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, a to částky 103.500,- Kč.

O odvolání Mgr. V. K. a příslušného státního zástupce rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 8 To 1/2013 ze dne 30. ledna 2013 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil z podnětu obou podaných odvolání a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výroku citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený zločin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání v bezpečnostních ozbrojených sborech na dobu pěti let a též mu byl uložen peněžitý trest ve 400 denních sazbách, kdy denní sazba činí 1.000,- Kč, tedy celkem 400.000,- Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal Mgr. V. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, prostřednictvím své obhájkyně, včas a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že pokud odvolací soud zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně i pro vady rozsudku, pak musí konstatovat, že i odvolací soud v tomto ohledu selhal, neboť i v jeho rozhodnutí chybí splnění podmínek stanovených v § 125 tr. ř. Podle jeho přesvědčení došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, a to i tím, že (přes jeho konkrétně v odvolání specifikované námitky) odvolací soud skutkový stav, zjištěný nalézacím soudem, beze všeho přejal, pak z tohoto vycházel při svém rozhodování a učinil na základě toho liché právní závěry. Dovolatel uvedl, že je pravdou, že zastával funkci ředitele Městské policie a že dne 25. 11. 2011 převzal od svědka J. částku 150.000,- Kč, není však pravdou, že by se jednalo o úplatek. O tuto částku si řekl z čistě osobních důvodů, kdy si takto chtěl „přilepšit“ do svého rodinného rozpočtu a využil nevědomost svědka J. o průběhu výběrových řízení. Podle jeho přesvědčení zde absolutně absentuje prokázání subjektivní stránky jemu přisuzovaného trestného činu, tedy úmyslu, závěr o jeho zavinění zde nebyl podložen žádným z relevantních důkazů. Připustil, že si je vědom, že selhal jako člověk, nikoli jako ředitel Městské policie hlavního města, když využil předchozích nabídek svědka J. a s cílem vylákat od něj nějaké finanční prostředky využil takovéto falešné záminky. Dle jeho přesvědčení je zde dán extrémní rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů, kdy nebylo žádným způsobem vyvráceno jeho tvrzení o tom, že jednal nikoli v postavení ředitele Městské policie. Vyjádřil přesvědčení, že bylo chybou, pokud odvolací soud odkázal na hodnocení důkazů soudem prvního stupně, když sám tento rozsudek zrušil. V další části dovolání se podrobně zabýval tím, zda se tohoto trestného činu dopustil v postavení úřední osoby. Zdůraznil, že nebylo žádným způsobem vyvráceno, že pouze předstíral a fabuloval při jednáních se svědkem J., a to za účelem získání finančních prostředků. Zpochybnil i výši prospěchu, který měl dle skutkové věty napadeného rozsudku odvolacího soudu takovýmto trestným činem získat, tedy částku 1.200.000,- Kč. Vyjádřil názor (s ohledem na údajnou absenci subjektivní stránky jemu přisuzovaného trestného činu), že jeho jednání mělo být posuzováno jako trestný čin podvodu. Z části odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, ve kterém tento zdůvodňoval, proč neuznal dovolatele vinným pokusem zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve spojení s § 21 odst. 1 tr. zákoníku, dovolatel dovodil, že nejednal v postavení úřední osoby, tedy jednal jako osoba soukromá, což podporuje jeho obhajobu. Shrnul, že pokud ze závěrů odvolacího soudu vyplývá to, že nezneužil své pravomoci, nevykonával svoji pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, nepřekročil svoji pravomoc a plnil povinnost vyplývající z jeho pravomoci, nejednal a ani ničeho neopomenul a vypsání výběrového řízení nijak nebránil a neovlivňoval jeho průběh, tak je pak s tímto závěrem v příkrém rozporu skutkové zjištění soudu, že jednal (přijetím peněz od svědka J.) v souvislosti s obstaráváním veřejného zájmu jako úřední osoba. Ve shora nastíněných souvislostech má za to, že mu byl uložen i takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Soudy dle jeho přesvědčení se dostatečně nevypořádaly ani s jeho důkazními návrhy (výslech tří svědků - P., JUDr. V. a Ing. M.), v čemž opět spatřuje porušení práva na spravedlivý proces. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud „napadené rozhodnutí tímto dovoláním v celém rozsahu zrušil dle ustanovení § 265k odst. 1 tr. řádu.“

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupkyně). V tomto svém vyjádření uvedla, že tvrzení dovolatele o tom, že peníze převzal od svědka J. jako soukromá osoba v rámci půjčky, je tvrzením novým, když v průběhu trestního řízení obviněný nepopíral, že se jednalo o úplatek, když tato skutečnost jednoznačně vyplynula i z výpovědi svědka J. J. Uvedla, že dovolatel o úplatek nežádal jako běžný občan, ale jako ředitel Městské policie, který nepochybně měl takové postavení, že mohl tvrdit, že může vypsání a průběh výběrového řízení na veřejnou zakázku ovlivnit. Jednal tak jako úřední osoba ve smyslu § 127 odst. 1 písm. d), e) tr. zákoníku. Částka, kterou jako úplatek žádal, by se ročně vyšplhala na 1.200.000 Kč, takže více než dvakrát překračuje hranici značného prospěchu, navíc není jasné, jakou měl dovolatel představu o době, po kterou bude čtvrtletní úplatek vybírat. V daném případě tedy došlo k naplnění znaku skutkové podstaty obsaženého ve čtvrtém odstavci písm. b) § 331 tr. zákoníku, neboť o úplatek žádal, byl v postavení úřední osoby a měl v úmyslu opatřit si značný prospěch. Poukázala na skutečnost, že v daném případě dovolatel namítá nesprávné skutkové posouzení jeho jednání s tím, že se domáhá pouze odlišného způsobu hodnocení základních důkazů s nově konstruovanou verzí jeho jednání. Takto pojaté výhrady nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému základu výroku o vině a jako takové nevyhovují žádnému ze zákonných důvodů dovolání. Pokud jde o dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zde uvedla, že dovolateli byl uložen trest v zákonné trestní sazbě zločinu, kterým byl uznán vinným. Proto dovolání obviněného Mgr. V. K. považuje za zjevně neopodstatněné a navrhla jeho odmítnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila tímto ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání jiným než navrženým způsobem.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.

Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.

Z hlediska předmětného dovolacího důvodu je tak zřejmé, že námitky ve svém celku, tak jak je uplatnil dovolatel, nejsou způsobilé naplnit tento deklarovaný dovolací důvod. Byť se jedná o námitky týkající se právní kvalifikace jednání dovolatele, či námitky týkající se naplnění objektivní či subjektivní stránky jemu přisuzovaného zločinu, nelze přehlédnout, že je dovolatel uplatňuje na základě jiného skutkového děje (včetně zcela nového tvrzení, že peníze převzal od svědka J. jako soukromá osoba v rámci půjčky, ačkoli v průběhu trestního řízení nepopíral, že šlo o úplatek), než ke kterému dospěly po řádně vedeném dokazování soudy dosud činné ve věci a který byl takto následně popsán ve výrokové části napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze. Z popisu tohoto skutku totiž zcela jasně vyplývá, že dovolatel jakožto ředitel Městské policie na jednání se svědkem J. žádal po tomto svědkovi úplatek za to, že udrží smlouvu týkající se poskytování služeb údržby, opravy a úpravy motorových vozidel, tvořících vozový park Městské policie hlavního města Prahy, přičemž provedeným dokazováním bylo zcela najisto postaveno, že vypsání či zrušení výběrového řízení bylo v jeho pravomoci.

Trestného činu dle § 331 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, nebo kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek, trestného činu podle odst. 2 téhož ustanovení se dopustí ten, kdo za okolností uvedených v odstavci 1 úplatek žádá.

Konečně zločinu podle § 331 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo spáchá takový čin jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch.

Skutková věta obsahuje všechny zákonné náležitosti dovolateli přisuzovaného zločinu, když je zřejmé, že jako ředitel Městské policie měl pravomoc výběrová řízení vypisovat, svědku J. si řekl o úplatek za to, že udrží jeho původní smlouvu v platnosti, když ani není pochyb o tom, že se jednalo o věc veřejného zájmu.

Nelze ani přisvědčit dovolateli v argumentaci, že pokud jej odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) neuznal vinným pokusem zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve spojení s § 21 odst. 1 tr. zákoníku, nemohl jednat jako úřední osoba ani při přijímání úplatku. Žádost o tento úplatek a následné přijetí tohoto úplatku bylo dovolateli jednoznačně prokázáno a pokud soud shledal, že není dostatek důkazů pro tvrzení, že by dovolatel následně nějakou veřejnou zakázku skutečně aktivně ovlivňoval (i když by mu to jeho pravomoc dovolovala), není to rozhodně podkladem pro tvrzení, že by při přijímání úplatku nemohl jednat jako úřední osoba ve smyslu § 127 odst. 1 písm. d), e) tr. zákoníku. Odvolací soud pouze (správně) dovodil, že přijetí úplatku samo o sobě není výkonem pravomoci úřední osoby a pokud ve skutečnostech, že výběrové řízení dále vypsáno nebylo, nespatřoval naplnění znaků žádného trestného činu, nelze rozhodně tvrdit, že by při samotné žádosti o úplatek dovolatel jako úřední osoba nevystupoval.

Též, co se týká rozsahu prospěchu, který měl být trestným činem (zločinem) spáchán, lze souhlasit se závěry soudů v tom, že dovolatel zjevně překročil hranici značného rozsahu. To proto, že již na osobních schůzkách v listopadu 2011 získal dovolatel v hotovosti částku 350.000,- Kč a další termín převzetí peněz stanovil na leden 2012, kdy by opět získal nejméně 300.000,- Kč. Takto lze bez dalšího spolehlivě konstatovat, že tyto částky přesáhly celkově již hranici značného prospěchu stanovenou na 500.000,- Kč. Je také třeba uvést, že výpočet prospěchu stanovený pouze na jeden rok je ve prospěch dovolatele, když nebylo zřejmé, jak dlouho takto vyplácené částky bude požadovat. Z jeho požadavku „kvartálně“, je zřejmé, že se jedná o opakující se plnění, když kvartál je čtvrtina jednoho roku. Pokud tedy soudy stanovily hranici prospěchu ve vztahu k jednomu roku, učinily tak ve prospěch dovolatele.

K námitkám dovolatele ohledně šíře prováděného dokazování lze ve stručnosti uvést, že ani tyto nelze právně relevantně uplatnit pod deklarovaným dovolacím důvodem, avšak (jako obiter dictum) nad rámec uvedeného lze říci, že soudy se důkazními návrhy dovolatele zabývaly, když je zamítly pro jejich nadbytečnost, což patří mezi jejich práva daná jim trestním řádem, když nelze souhlasit s dovolatelem, že takto (zamítnuté) doplnění dokazování nijak neodůvodnily.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který dovolatel též uplatnil, je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dovolatel pouze bez bližšího odůvodnění uvedl, že „ve shora nastíněných souvislostech má obžalovaný i za to, že mu byl uložen i takový druh trest, který zákon nepřipouští.“ Dovolatel byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody ve výši pět až dvanáct let a trest mu byl ukládán při samé spodní hranici této sazby a tedy v jejím rámci, přičemž šlo o druh trestu, který zákon připouští.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 14. srpna 2013

Předseda senátu

JUDr. Vladimír Jurka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru