Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 745/2002Usnesení NS ze dne 02.10.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.745.2002.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 745/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. října 2002 o dovolání podaném obviněným L. G., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2002, sp.zn. 4 To 402/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 139/2000, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2001, sp. zn. 3 T 139/2000, byl obviněný L. G. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. spočívajícím ve skutku popsaném ve výrokové části předmětného rozhodnutí, za což mu podle § 248 odst. 3 tr. zák. byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému výkon uloženého testu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let a současně byl nad ním vysloven dohled. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby poškozenému J. H. uhradil veškerou způsobenou škodu nejpozději v pravidelných měsíčních splátkách po 30.000,- Kč, počínaje právní mocí rozsudku. Podle § 80 odst. 1 tr. ř. bylo poškozenému vráceno 67 kusů plechovek kávy Kolumbia á 500g, uložené na MSZ v Brně pod položkou 17/2000. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. v tehdy platném znění, byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému škodu ve výši 567.051,-Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený ing. J. K. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 226 písm. b) tr. ř. v tehdy platném znění byl obviněný zproštěn obžaloby pro trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák, jež byly po skutkové stránce popsány ve výrokové části rozsudku, přičemž podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená V. K. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

O odvoláních, které proti citovanému rozsudku podali obviněný a poškozený J. H., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 4 To 402/2001 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., jakož i v celém výroku o trestu , výroku o vrácení věci podle § 80 odst. 1 tr. ř., jakož i v celém výroku o náhradě škody, pokud se týkal poškozeného H. a K. Za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud sám znovu ve věci rozsudkem rozhodl a obviněného uznal vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák, který spáchal skutkem spočívajícím v tom, že „dne 23. 4. 1997 v B. na ulici S. č. 32 v sídle firmy G., a. s., odebral po předchozí vzájemné dohodě od Ing. J. K.ka 648 kusů balení kolumbijské kávy o váze 100 g za jedno balení v hodnotě 45.061,90,- Kč, a to na základě faktury číslo 030497, a 7.875 kusů kolumbijské kávy mleté v hodnotě 480.375,-Kč, a to na základě faktury číslo 020497, přičemž káva náležela J. H., pro kterého J. K. kávu prodával na základě komisionářské smlouvy ze dne 23. 4. 1997, o které obžalovaný L. G. věděl. Faktury, které byly splatné do dne 16. 5. 1997, ve stanovené lhůtě obžalovaný neuhradil. Dne 5. 5. 1997 obžalovaný ohlásil vloupání do skladu firmy G., ke kterému nedošlo, a kávu si ponechal pro vlastní potřebu. Část kávy prodal dalším odběratelům. Dne 13. 5. 1997 uhradil Ing. J. K. částku ve výši 80.000,- Kč, který ji měl předat poškozenému, což neučinil. Obžalovaný L. G. svým jednáním způsobil poškozenému J. H. škodu ve výši 445.436,90 Kč.“

Podle § 248 odst. 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku. Podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost během zkušební doby podle svých sil uhradit poškozenému J. H. způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný povinen nahradit poškozenému J. H. škodu ve výši 440.312,90 Kč s 26 % úroků od 17. 5. 1997. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. H. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obviněný L. G. podal prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, jímž napadl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2002, sp.zn. 4 To 402/2001. Dovolání směřuje do výroku o vině, trestu, jakož i do výroků na ně navazujících, přičemž uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel poukázal na rozpor mezi skutkovou větou ve výroku napadeného rozsudku a soudem použitou právní kvalifikací jako trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (správně ovšem podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák.). Tento svůj názor opřel o námitku, že soud ve skutkové větě uvedl, že obviněný „odkoupil kávu, a to na fakturu a stal se tak na základě kupní smlouvy jejím vlastníkem.“ Dovolatel se dále zabýval provedenými důkazy s tím, že soudy nevzaly v úvahu skutečnosti, jež podle jeho přesvědčení vzbuzují pochybnosti o důvěryhodnosti svědka J. K. a zdůraznil, že důkazy provedené ve věci nebyly vyhodnoceny objektivně a ve všech souvislostech, přičemž byl pominut celý okruh důkazů svědčících v jeho prospěch. Podle názoru dovolatele zejména „nebyl veden jediný důkaz, že obviněný vůbec s nějakou kávou kdykoliv nakládal a jak, a už vůbec ne, že s ní nakládal v rozporu se svěřením“. Pokud soud druhého stupně přesto dospěl k závěru, že jde o trestný čin zpronevěry, stalo se tak nejen v rozporu „s objektivními důkazy, ale i s příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku“.

Vzhledem ke shora konstatovaným důvodům obviněný navrhl, aby dovolací soud „zrušil napadený rozsudek a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, případně po zrušení napadeného rozsudku rozhodl ve věci tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.“

K dovolání se dle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který dovolání shledal důvodným v té části, v níž obviněný poukazuje na rozpor mezi zněním skutkové věty a právní kvalifikací skutku. K tomu však připomněl, že dovolateli nelze přisvědčit v tom směru, že by se ve skutkové větě přímo hovořilo o kupní smlouvě. Podle názoru státního zástupce z popisu skutku ve výroku napadeného rozsudku ani z odůvodnění rozhodnutí soudů jednoznačně nevyplývá skutečnost, že došlo ke svěření inkriminované věci (zboží) obviněnému ve smyslu ustanovení § 248 tr. zák. o trestném činu zpronevěry. Nalézací soud sice věc rozebírá z hlediska § 446 ObchZ a dovozuje, že se obviněný nemohl stát vlastníkem zboží, protože věděl, že vlastníkem není ani svědek J. K. Není ale zřejmé, na základě jakého právního titulu dovodil, že zboží přešlo do držení obviněného a navíc se nezabýval otázkou, zda svědek J. K. nebyl osobou oprávněnou se zbožím nakládat za účelem dalšího prodeje (§ 446 OchZ). Pokud by totiž obviněný od této osoby zboží - kávu koupil, nemohl by se ve vztahu k ní dopustit trestného činu zpronevěry, ledaže by byla sjednána výhrada vlastnictví až do zaplacení zboží kupujícím. Státní zástupce proto konstatoval, že v daném směru byl dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn správně. Ostatní dovolací námitky však směřují proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění resp. hodnocení důkazů soudy, což znamená, že tomuto zákonnému důvodu dovolání neodpovídají. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2002, sp. zn. 4 To 402/2001 v celém rozsahu zrušil a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný L. G. je podle § 265d odst.1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutku. Poněvadž, jak je uvedeno výše, nelze se v řízení o dovolání domáhat přezkoumání skutkových zjištění, nelze v něm ani odstranit případnou právní vadu, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.

Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy bude popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Ve věci obviněného L. G. směřují dovolací námitky převážně do oblasti skutkových zjištění, je-li dovolatelem poukazováno na vadné hodnocení důkazů a s tím související nesprávná a neúplná skutková zjištění týkající se inkriminovaného jednání. To platí i pro otázku objasnění právních vztahů mezi jednotlivými subjekty. S těmito vadami (tj. vadami procesní povahy) pak dovolatel spojuje hmotně právní důsledky, namítá-li, že byl nedůvodně uznán vinným trestným činem zpronevěry, ač pro to nebyly splněny zákonné podmínky. S přihlédnutím k výkladu podrobně rozvedeném shora, je zřejmé, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze spatřovat ve vytýkaných skutkových vadách. Pokud by dovolání bylo uplatněno výlučně ze skutkových důvodů, bylo by je nutno odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s poukazem na to, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

V posuzovaném případě však část dovolacích námitek směřuje i do právního posouzení skutku, jak byl zjištěn a popsán ve výroku rozsudku soudu druhého stupně, když dovolatel vyslovil názor, že existuje rozpor mezi zněním skutkové věty a právní kvalifikací skutku. V konstatovaném směru lze proto považovat dovolací námitky z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní.

Trestného činu zpronevěry se podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Touto škodou se rozumí škoda ve výši nejméně 25.000,- Kč (§ 89 odst. 11 tr. zák. v nyní účinném znění).

V popisu skutku, jak je uveden ve výroku napadeného rozhodnutí, jsou zahrnuty všechny zákonné znaky objektivní i subjektivní stránky výše uvedeného trestného činu. Jednoznačně z něj též vyplývá, že obviněným odebrané zboží (káva), které bylo předmětem inkriminovaného jednání, bylo ve vlastnictví jiné osoby. Jestliže obviněný v podaném dovolání namítá, že ve skutkové větě rozsudku je uvedeno, že „obžalovaný koupil kávu, a to na fakturu“, pak tato námitka zjevně neodpovídá obsahu skutkové věty napadeného rozhodnutí. Podle zjištění soudu šlo o svěřenou (cizí) věc, jak to konečně uvádí i nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku, kdy vzal za prokázáno, že obviněný tím, že prodal zboží, o kterém věděl, že mu nepatří, naložil s ním zcela zjevně v rozporu s účelem svěření, neboť „mezi ním a vlastníkem kávy nebyla uzavřena kupní smlouva“. S těmito skutkovými závěry soudu prvního stupně se plně ztotožnil i odvolací soud. Odchylné závěry učinil pouze o výši způsobené škody a následně i v právní kvalifikaci skutku, když s ohledem na ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. věc posuzoval podle novely trestního zákona provedené zák. č. 265/2001 Sb., která byla pro obviněného příznivější.

Skutečnosti uvedené v předcházejících odstavcích tedy neumožňují dovodit, že by ve věci dovolatele L. G. rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku či na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a že tedy dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn důvodně.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného odmítl, přičemž toto své rozhodnutí učinil za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 2. října 2002

Předseda senátu

JUDr. Eduard Teschler

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru