Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 74/2011Usnesení NS ze dne 26.01.2011

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.74.2011.1
Důvod dovolání

265b/1g

Dotčené předpisy

§ 171 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku

§ 180d tr. zák.

§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 74/2011-15

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. ledna 2011 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní ve prospěch obv. J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 39/2010 ze dne 8. března 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 15 T 173/2009, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 4 To 39/2010 ze dne 8. března 2010 zrušuje.

II. Podle § 265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Lounech sp. zn. 15 T 173/2009 ze dne 27. listopadu 2009 byl obv. J. S. uznán vinným pokračujícími trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.) a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., které byly spatřovány ve skutečnosti, že „1) dne 4. 9. 2009 v 16.20 hodin na silnici v Ž., v L. ulici, řídil osobní automobil značky Škoda Felicia, byl kontrolován policejní hlídkou DI PČR Louny a bylo zjištěno, že vozidlo řídil, ačkoli není držitelem řidičského oprávnění dle § 81 zákona číslo 361/2000 Sb., a rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 9. 2008, sp. zn. 15 T 91/2007, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 288/2009 ze dne 29. 7. 2009 nabyl právní moci dne 29. 7. 2009, mu mimo jiné za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění dle § 180d trestního zákona, byl uložen i zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let; 2) dne 18. 10. 2009 v 04.00 hod. řídil osobní automobil zn. Škoda Felicia mezi obcemi S. a D., při jízdě byl stavěn a kontrolován policejní hlídkou OO PČR Louny a jízdu vykonal přesto, že není držitelem řidičského oprávnění a navíc mu byl uložen rozsudkem OS Louny ze dne 5. 9. 2008, č. j. 15 T 91/2007-278 s právní mocí dne 29. 7. 2009, zákaz řízení motorových vozidel na dobu tří let s účinností od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí“. Za výše uvedené trestné činy byl obv. S. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let.

O odvolání J. S. proti výše citovanému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem sp. zn. 4 To 39/2010 ze dne 8. března 2010 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obv. S. vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, dále jen trest. zák.), který byl spatřován ve skutečnosti, že „1) dne 4. 9. 2009 v 16.20 hodin na silnici v Ž., v L. ulici, řídil osobní automobil značky Škoda Felicia, byl kontrolován policejní hlídkou DI PČR Louny a bylo zjištěno, že vozidlo řídil, ačkoliv rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 9. 2008, sp. zn. 15 T 91/2007, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 288/2009 ze dne 29. 7. 2009 nabyl právní moci dne 29. 7. 2009, mu mimo jiné za trestný čin řízení vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., byl uložen i zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let; 2) dne 18. 10. 2009 v 04.00 hod. řídil osobní automobil zn. Škoda Felicia mezi obcemi S. a D., při jízdě byl stavěn a kontrolován policejní hlídkou OO PČR Louny a jízdu vykonal přesto, že mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 9. 2008, č. j. 15 T 91/2007-278, s právní mocí dne 29. 7. 2009, zákaz řízení motorových vozidel na dobu tří let s účinností od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí“. Za výše uvedený přečin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání ve prospěch obv. S. (dále jen obviněný) nejvyšší státní zástupkyně (dále jen dovolatelka), a to jako osoba oprávněná, včas a za splnění i všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 trest. zák., který se projevil v nesprávném právním posouzení jednání obviněného ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) al. prvá tr. ř. Podle tohoto ustanovení se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější, a protože v době mezi spácháním nyní projednávaného jednání a rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé došlo ke zrušení trestního zákona a k nabytí účinnosti nového trestního zákoníku, bylo posouzení obou norem z hlediska příznivosti pro obviněného otázkou zcela legitimní. Dle názoru dovolatelky však způsob, jakým odvolací soud tuto otázku vyřešil, za správný považovat nelze, když aplikoval nový trestní zákoník s tím, že podle tohoto se nejedná o souběh dvou trestných činů, ale pouze o jeden trestný čin a nová právní úprava je tak pro obviněného příznivější bez ohledu na výši trestní sazby, kterou jsou posuzované trestné činy ohroženy. V naznačených souvislostech dovolatelka poukázala též na skutečnost, že v případě ukládání dalšího (potenciálního) trestu obviněnému, který by byl ukládán jako trest souhrnný k nyní projednávanému rozsudku, za předpokladu, že by byl v jiném trestním řízení ohrožen sazbou mírnější, než obsahuje § 337 odst. 1 trest. zák., vycházel by soud při ukládání tohoto souhrnného trestu právě ze sazby stanovené § 337 odst. 1 trest. zák., která je vyšší než trestní sazba pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a to o jeden rok. Dle dovolatelky lze tedy uzavřít, že použití staré právní úpravy je tak pro obviněného jednoznačně příznivější. Závěrem svého podání proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil usnesení (správně rozsudku) Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 3. 2010, sp. zn. 4 To 39/2009, a dále zrušil i případná rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále, aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že se věc přikazuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhla, aby takto bylo rozhodnuto v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním vyjádřila souhlas i pro případ jiného rozhodnutí, než je uvedeno v § 265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. (§ 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).

Ke dni vydání tohoto rozhodnutí se obviněný S. k takto podanému dovolání nevyjádřil.

Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže o trestný čin nejde nebo jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě popsán.

S ohledem na argumentaci uplatněnou v dovolání, je třeba uvést, že dovolání bylo podáno s odkazem na deklarovaný dovolací důvod nejen právně relevantně, ale i důvodně.

Pro posouzení věci je nutno v první řadě porovnat trestní sazby, kterými jsou posuzované trestné činy ohroženy. Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 trest. zák. je ohrožen trestem odnětí svobody v horní sazbě v trvání tří let, zatímco trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. je ohrožen trestem odnětí svobody až na jeden rok a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. je ohrožen trestem odnětí svobody až na dva roky.

Podle § 2 odst. 1 trest. zák. (obdobně § 16 odst. 1 tr. zák.) se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. Podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn sp. zn. 302/2010 ze dne 21. 10. 2010 „pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího trestního zákona by bylo pro pachatele příznivější je rozhodující celkový výsledek z hlediska trestnosti posuzovaného činu, jehož by bylo dosaženo při aplikaci zákona účinného v době spáchání činu a zákona pozdějšího. Je zřejmé, že v případě skutku spáchaného nejpozději dne 31. 12. 2009 a vykazujícího v jednočinném souběhu znaky trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění § 180d tr. zák., posuzovaného po 1. 1. 2010, není pro pachatele příznivější jeho právní kvalifikace podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku o trestném činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání. Takový skutek lze však (s ohledem na uvedené) po 1. 1. 2010 posoudit jen jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť jeho posouzení též jako trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění § 180d tr. zák. již nepřichází v úvahu, a to s ohledem na aplikaci ustanovení § 65 tr. zák. o zániku nebezpečnosti činu pro společnost.

S ohledem na výše uvedené, lze tedy dospět k závěru, že pokud odvolací soud posoudil jednání obviněného S., jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 trest. zák. použil nový trestní zákoník v rozporu s pravidly časové působnosti trestních zákonů, když nová právní úprava není pro obviněného příznivější.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je opodstatněné, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený (citovaný) rozsudek odvolacího soudu. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil Nejvyšší soud rovněž další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy se znovu zabýval odvoláním obviněného, přičemž je v dalším řízení povinen postupovat podle § 265s odst. 1 tr. ř.

Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že označené vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. ledna 2011

Předseda senátu

JUDr. Vladimír Jurka

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru