Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 668/2013Usnesení NS ze dne 28.08.2013

HeslaZměna složení senátu
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.668.2013.2
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 131 odst. 1 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 668/2013-16

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 28. srpna 2013 v neveřejném zasedání o dovolání podaném obviněným Z. Z., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2012, č. j. 8 To 474/2012-361, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 108/2012, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

V rámci rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2012, č. j. 9 T 108/2012-325, byl obviněný Z. Z. uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku (tj. zákona č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010 /dále jen „tr. zákoník“/), jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku, jehož se spolu s obviněnou M. P. dopustil jednáním popsaným v tzv. skutkové větě výroku o vině. Za to byl podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu soud zároveň uložil trest propadnutí věci, a to plynové pistole zn. Ekol Firat Compact 9 mm.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 12. 2012, č. j. 8 To 474/2012-361, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 11. 12. 2012 (§ 139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř.).

Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Z. Z. následně dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.

V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel předně uvedl, že setrvává na svém stanovisku ke skutkovému ději, kdy zejména poukazoval na závadné chování poškozené vůči němu a jeho rodině. Dále namítl, že v předmětné trestní věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen. V záhlaví rozsudku soudu prvního stupně bylo původně uvedeno, že soud rozhodoval v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Vrbíka a soudců V. Š. a J. Š. Tito přísedící soudci se však hlavních líčení ve věci neúčastnili, jak je patrno z příslušných protokolů, podle nichž ve věci spolu s předsedou senátu jednali K. H. a J. D. Dovolatel zdůraznil, že neměl přístup k protokolu o hlasování, osoby soudců mu nikdy nebyly představeny a osobně neměl možnost si ověřit, kdo ve věci skutečně rozhodoval. Závažnou otázku složení senátu pak dle jeho přesvědčení nebylo možno řešit cestou usnesení o opravě písařské chyby podle § 131 odst. 1 tr. ř., jak následně učinil soud prvního stupně.

Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil v celém rozsahu jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 8 To 474/2012, tak i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 9 T 108/2012, a Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který rozvedl podstatu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. v jeho druhé alternativě s tím, že chybné pojmenování soudců v písemném vyhotovení rozsudku jeho existenci nezakládá. Jde o obvyklý případ písařské chyby či jiné zřejmé nesprávnosti napravitelné právě způsobem, jaký zvolil Městský soud v Brně ve svém usnesení ze dne 4. 1. 2013, sp. zn. 9 T 108/2012, kterým podle § 131 odst. 1 tr. ř. dovolatelem namítanou vadu odstranil. V žádném případě se nejednalo o natolik zásadní pochybení, jaké představuje obsazení soudu v rozporu se zákonnou úpravou.

Protože námitku obviněného podle státního zástupce nelze označit za důvodnou, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a aby tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyjádřil i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.

Obviněný Z. Z. je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek obviněného proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl uznán vinným a byl mu uložen trest.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., na který odkazuje. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. spočívá v tom, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodl senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Soud nebyl náležitě obsazen, jestliže obsazení soudu neodpovídalo ustanovením § 27, § 31 a § 35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. Tak tomu bude v případech, kdy rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo byl senát soudu složen z předsedy a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců nebo opačně, a dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení nebo se na rozhodování podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle § 197 tr. ř. (srov. Šámal P. a kol.: Trestní řád – komentář, II. díl, 5. vydání., C. H. Beck, Praha 2005, str. 2015).

Předmětná věc je specifická tím, že obviněný učinil námitku nesprávného složení senátu soudu prvního stupně jak předmětem řádného opravného prostředku (odvolání) proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2012, č. j. 9 T 108/2012-325, tak i následně podané stížnosti proti jeho usnesení ze dne 4. 1. 2013, č. j. 9 T 108/2012-135, jímž bylo rozhodnuto podle § 131 odst. 1 tr. ř. o opravě písařské chyby v citovaném rozsudku, spočívající v tom, že v jeho záhlaví byla nesprávně uvedena jména soudců V. Š. a J. Š., ačkoli ve věci ve skutečnosti rozhodovali spolu s předsedou senátu Mgr. Martinem Vrbíkem K. H. a J. D.

Krajskému soudu v Brně jako soudu odvolacímu je nutno vytknout, že s výše uvedenou námitkou, kterou obviněný uplatnil právně relevantně i v nyní projednávaném mimořádném opravném prostředku, se v rámci řízení o odvolání a s ním souvisejícího přezkumu (§ 254 odst. 1 tr. ř.) nijak nezabýval a nevypořádal. Učinil tak až v samostatném usnesení ze dne 27. 2. 2013, ve věci vedené pod sp. zn. 5 To 84/2013, kterým podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obviněného proti shora citovanému opravnému usnesení soudu prvního stupně.

Při posuzování opodstatněnosti dovolací argumentace obviněného vycházel Nejvyšší soud ze zjištění, že v záhlaví písemného vyhotovení rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2012, č. j. 9 T 108/2012-325, je nadepsán senát skládající se z předsedy Mgr. Martina Vrbíka a soudců V. Š. a J. Š. Z protokolu o hlavním líčení z téhož dne však vyplývá, že ve skutečnosti rozhodoval senát v jiném složení, a to z předsedy Mgr. Vrbíka a přísedících K. H. a J. D. (č. l. 316 spisu). V témže složení senátu pak byla provedena i předchozí hlavní líčení ve dnech 25. 7. 2012 a 28. 8. 2012 (č. l. 267 a 284 spisu). Postupem podle § 265o odst. 2 věty první tr. ř. Nejvyšší soud z protokolu o hlasování ze dne 25. 9. 2012 (č. l. 324 spisu) dále ověřil, že o vině a trestu obviněného rozhodl soud prvního stupně ve stejném obsazení (Mgr. Martin Vrbík, K. H., J. D.), v němž provedl všechna hlavní líčení.

S ohledem na tyto skutečnosti lze učinit závěr, že uvedení jmen přísedících V. Š. a J. Š. namísto K. H. a J. D. v záhlaví písemného vyhotovení rozsudku bylo toliko zřejmou nesprávností ve smyslu § 131 odst. 1 tr. ř., která neměla vliv na výrokovou část rozsudku a kterou tudíž bylo možno opravit zvláštním usnesením předsedy senátu, jak se také stalo. Obviněným tvrzenou vadou předvídanou v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) tudíž rozhodnutí soudu prvního stupně ani postup mu předcházející netrpí.

K obecnému konstatování dovolatele, že nadále setrvává na popisu skutkového děje, jak jej uváděl v rámci své obhajoby v trestním řízení, kdy poukazoval na závadné chování poškozené vůči němu a jeho rodině, Nejvyšší soud poznamenává, že tuto část dovolání nelze považovat za námitku podřaditelnou nejen pod jím uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., ale ani pod žádný jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. Námitky proti skutkovým zjištěním soudů sice v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu (k tomu srov. např. nálezy ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 84/94 a přiměřeně též usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 3136/09) lze učinit předmětem přezkumu i v dovolacím řízení, avšak pouze v případě existence tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy. Takový flagrantní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popř. zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Právě v tomto směru však dovolatel žádnou konkrétní argumentaci neuplatnil.

Protože dovolání obviněného Z. Z. bylo opřeno jednak o námitku, která nenaplňuje žádný z důvodů dovolání § 265b tr. ř., a v jeho - z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. - relevantně uplatněné části mu nelze přiznat opodstatnění, Nejvyšší soud rozhodl tak, že se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. srpna 2013

Předseda senátu

JUDr. Eduard Teschler

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru