Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 667/2017Usnesení NS ze dne 21.06.2017

HeslaDůvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Mimořádné opravné prostředky
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:3.TDO.667.2017.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 667/2017-34

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 6. 2017 o dovolání obviněného O. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 6 To 319/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 103/2015, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 9 T 103/2015, byl obviněný O. M. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:

dne 12. 2. 2015 v době kolem 14.50 hod. v M. O. řídil po pozemní komunikaci na ul. N. J. ve směru od ul. Z. přímo přes okružní křižovatku s ul. D. M. k ul. G. osobní motorové vozidlo Fiat Brava, RZ ..., přičemž nevěnoval náležitou pozornost situaci v silničním provozu a nepřiměřenou rychlostí nejméně 41 km/hod., která neumožňovala bezpečný průjezd okružní křižovatkou na tuto, označenou dopravní značkou „Kruhový objezd“ společně se značkou „Dej přednost v jízdě!“ vjel v době, kdy již po okružní křižovatce projíždělo osobní motorové vozidlo Škoda Rapid, RZ ..., které jeho majitelka a řidička Ing. L. M., Ph.D., řídila po ulici D. M. ve směru od ul. V., tuto projel přímo přes její střední část a vozidlu poškozené tak neumožnil dokončit jízdu po okružní křižovatce, neboť při jízdě částečně po okružní křižovatce a částečně levou stranou vozidla po středové části okružní křižovatky narazil levou přední částí svého vozidla do levé zadní části vozidla Škoda Rapid, v důsledku čehož došlo vedle poškození obou vozidel a rovněž ke středně těžkému zranění poškozené Ing. L. M., Ph.D., která utrpěla otřes mozku, podvrtnutí krční páteře a zhmoždění levé poloviny hrudníku s dobou léčení delší než 7 dní, avšak nepřekračující 6 týdnů, čímž porušil důležité povinnosti, dané mu ustanovením § 11 odst. 1 a 18 odst. 1 zákona 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

Za uvedený přečin uložil Okresní soud v Ostravě obviněnému podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 14 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené Ing. L. M., Ph.D., škodu v částce 11.588,41 Kč a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 41197518, škodu v částce 6.859 Kč.

Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 9 T 103/2015, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu a náhradě škody. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 6 To 319/2016, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), f)) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově uznal obviněného vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění tohoto soudu dopustil tím, že:

dne 12. 2. 2015 v době kolem 14.50 hodin v M. O. řídil po pozemní komunikaci na ul. N. J. ve směru od ul. Z. přímo přes okružní křižovatku s ul. D. M. k ul. G. osobní motorové vozidlo Fiat Brava, RZ ..., přičemž nevěnoval náležitou povinnost situaci v silničním provozu a nepřiměřenou rychlostí nejméně 41 km/hod., která neumožňovala bezpečný průjezd okružní křižovatkou, na tuto označenou dopravní značkou „Kruhový objezd“ společně se značkou „Dej přednost v jízdě!“ vjel v době, kdy již po okružní křižovatce projíždělo osobní motorové vozidlo Škoda Rapid, RZ ..., které jeho majitelka a řidička Ing. L. M., Ph.D., řídila po ulici D. M. ve směru od ul. V., tuto projel přímo přes její střední část a vozidlu poškozené tak neumožnil dokončit jízdu po okružní křižovatce, neboť při jízdě částečně po okružní křižovatce a částečně levou stranou vozidla po středové části okružní křižovatky narazil levou přední částí svého vozidla do levé zadní části vozidla Škoda Rapid, v důsledku čehož došlo vedle poškození obou vozidel a rovněž ke středně těžkému zranění poškozené Ing. L. M., Ph.D., která utrpěla otřes mozku, podvrtnutí krční páteře a zhmoždění levé poloviny hrudníku s dobou léčení delší než 7 dní, avšak nepřekračující 6 týdnů, čímž porušil důležité povinnosti, dané mu ustanovením § 11 odst. 1, § 18 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

Za uvedený přečin uložil obviněnému podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu obviněnému podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 14 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené Ing. L. M., Ph.D., škodu v částce 11.588 Kč a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČ: 41197518, škodu v částce 6.859 Kč.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 6 To 319/2016, podal obviněný dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, takže v důsledku toho i ve výroku o trestu. Dovolatel uvádí, že skutkový stav, který zjistil soud, není trestným činem, nevykazuje znaky objektivní stránky, přičemž soud chybně konstruuje jeho odpovědnost. Soud se ani nezabýval otázkou jednání a příčinnou souvislostí mezi jednáním a následkem. Vyjadřuje přesvědčení, že soud druhého stupně nedostál své přezkumné povinnosti, neboť jeho jednáním nedošlo k naplnění skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku.

V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 6 To 319/2016, v celém rozsahu a vrátil věc příslušnému okresní soudu.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 1 NZO 403/2017, sdělil, že se k podanému dovolání nebude vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

Z podaného dovolání je zřejmé, že obviněný namítá, že soud druhého stupně nedostál své přezkumné povinnosti, neboť nedošlo k naplnění skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku.

Vzhledem k obsahu uplatněných dovolacích námitek lze konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval zvolený dovolací důvod, ovšem uplatněnou argumentaci pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze, neboť neuvádí žádnou právně relevantní argumentaci. Obviněný totiž jen toliko vyjadřuje přesvědčení, že soud druhého stupně nedostal své přezkumné povinnosti a že jeho jednáním nedošlo k naplnění všech znaků přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, aniž by blíže rozvedl své úvahy z pohledu uvedených tvrzení. Takto formulované námitky nemohou založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Ze strany obviněného je vždy nutno uvést právně fundovanou argumentaci, nestačí tedy pouze tvrzení určité skutečnosti. V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že není povinností Nejvyššího soudu chybějící právní argumentaci konstruovat, jestliže pro to odůvodnění dovolání neskýtá žádnou oporu; takový postup by byl v rozporu se zásadou nestrannosti soudního řízení.

Bez ohledu na shora naznačené závěry lze uvést následující. Jak již bylo naznačeno Nejvyšší soud je vázán skutkovými zjištěními, které byly zjištěny soudy nižších stupňů a z takto zjištěného skutkového stavu musí vycházet. Jistou výjimku z tohoto závěru představuje případ extrémního rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem věci a provedenými důkazy ve smyslu judikatury Ústavního soudu a judikatury Nejvyššího soudu (viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09), který může naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1482/2014). O takový případ se v dané věci nejedná, když existence extrémního rozporu není v podaném dovolání namítána, ale ani daná.

V dané věci lze konstatovat, že soud prvního stupně k náležitému objasnění věci provedl všechny potřebné důkazy, tak jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. a tyto i náležitě hodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Soud druhého stupně se s jeho hodnocením provedených důkazů ztotožnil, když toliko upravil popis skutku v tomto směru, že doplnil do skutkové věty zákonné ustanovení § 22 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, které soud prvního stupně do popisu skutku neuvedl a které zakládají spolu s dalšími ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., jenž soud prvního stupně v popisu skutku konstatoval, porušení důležité povinnosti (blíže viz str. 5–10 rozsudku soudu druhého stupně). V dané souvislosti je třeba zdůraznit, že soud druhého stupně sám i doplnil dokazování vzhledem k námitkám, které uplatnil obviněný v rámci podaného odvolání. Následně poté řádně odůvodnil své skutkové závěry, když vychází z důkazů, které provedl soud prvního stupně a důkazů, které provedl v rámci veřejného zasedání v odvolacím řízení, čímž dodržel ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. Proto lze konstatovat, že soudem druhého stupně byl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností, v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Soud druhého stupně i své skutkové závěry řádně odůvodnil, čímž dodržel ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř.

Soudy nižších stupňů i řádně odůvodnily použitou právní kvalifikaci jednání obviněného jako přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku (viz str. 8–11 rozsudku soudu prvního stupně, str. 10 rozsudku soudu druhého stupně), když i přesně citovaly ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kterými obviněný porušil důležitou povinnost. Zabývaly se i otázkou zavinění, když dospěly k závěru, že obviněný jednal ve vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

Ohledně námitky obviněného, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem, byť obviněný jak již bylo naznačeno, žádnou právně relevantní argumentaci neuvádí, je třeba zdůraznit, že v dané věci existuje i příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a způsobeným následkem. Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem je dána tehdy, pokud by bez zaviněného jednání pachatele škodlivý následek nenastal. Vývoj příčinné souvislosti musí být zahrnutý zaviněním. Zavinění totiž musí zahrnovat všechny znaky charakterizující objektivní stránku trestného činu, tedy i příčinný vztah mezi jednáním pachatele a následkem trestného činu (R 20/1981). Vývoj příčinné souvislosti musí být zahrnut zaviněním alespoň v hrubých rysech (srov. R 69/1953, R 20/1981 a R 21/1981). U nedbalostních trestných činů pak je třeba u pachatele dovodit, že si měl a mohl alespoň představit, že se nastalý příčinný stav může takto rozvinout (blíže viz P. Šamal a kol., Trestní zákoník I. § 1až 139, Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, str. 124).

V dané věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že ve věci je dána existence příčinného vztahu mezi jednáním a následkem. Pokud by obviněný neporušil povinnosti dané mu ustanovením § 11 odst. 1, § 18 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, tak by nedošlo ke vzniku zranění, když v důsledku porušení těchto citovaných povinností, došlo ke střetu vozidla obviněného s vozidlem poškozené, při kterém poškozená utrpěla shora uvedená zranění. Obviněný vzhledem k průběhu nehodového děje mohl předvídat vznik zranění poškozené.

Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že obviněný se svojí argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod zvolený dovolací důvod. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o jeho dovolání je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.

Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. 6. 2017

JUDr. Petr Šabata

předseda senátu

Vypracovala

JUDr. Marta Ondrušová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru