Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 579/2018Usnesení NS ze dne 20.06.2018

HeslaLoupež
Spolupachatelství
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.579.2018.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. k) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 173 odst. 1 tr. zákoníku

§ 23 tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 579/2018-31

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 6. 2018 o dovolání obviněného R. Z. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 7 To 19/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 116/2017, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného R. Z. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 2 T 116/2017, byli obviněný R. Z. a spoluobviněný M. G. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícím v tom, že dne 14. 9. 2017 v době okolo 21:30 hod., poté, co byli pozváni poškozeným O. A. I., který jim nabídl cigarety na autobusovém nádraží F., v P., k požití alkoholického nápoje, který zakoupil obž. G., alkoholický nápoj šli popíjet do Parku T. v P., kde po požití blíže nezjištěného množství alkoholu se obž. G. domluvil s obž. Z., že poškozenému odcizí jeho věci, a tak poškozenému nastříkali do obličeje slzotvorný sprej tzv. „pepřák“, a poté mu z kapes odcizili mobilní telefon zn. Samsung Galaxy, typ XCover černé barvy blíže nezjištěného IMEI, s vloženou SIM-kartou, v hodnotě 3.839 Kč a z náprsní kapsy bundy poškozeného vytáhli peněženku, ze které odcizili finanční hotovost ve výši 6.000 Kč, a následně peněženku i s věcmi v ní uloženými poškozenému vrátili, a dále obžalovaný G. poškozenému odcizil z levé ruky náramkové pánské hodinky zn. RAYMOND WEIL, s vygravírovanými nápisy „O. A. I.“ a „GLAMOX 2014“ na zadní straně hodinek, v hodnotě 11.016 Kč, a poté z místa činu odešli neznámo kam, čímž poškozenému O. A. I., způsobili na odcizených věcech škodu ve výši nejméně 20.855 Kč, kdy odcizený mobilní telefon a hodinky byly poškozenému vráceny.

Za to byl obviněný R. Z. odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 (pěti) let.

Rozsudkem bylo dále rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného M. G.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 2 T 116/2017, podal obviněný R. Z. odvolání směřující do výroku o vině a trestu. Odvolání podal i spoluobviněný M. G.

O podaných odvoláních rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 7 To 19/2018, a to tak, že obě odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.

II.

Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 7 To 19/2018, podal prostřednictvím svého právního zástupce obviněný R. Z. dovolání (č. l. 393-394), a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, resp. extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, kdy v řízení před soudy obou stupňů došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. A dále z důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť výrok napadeného rozhodnutí je neúplný.

Obviněný namítá, že nesprávné právní posouzení spočívá v posouzení skutkových zjištěných v nalézacím řízení, kdy uvádí, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by to byl on, kdo za použití násilí na poškozeném tomuto odcizil hodinky a telefon, resp. použití násilí vyplývá toliko z jeho přiznání, přičemž ohledně použití spreje existuje rozpor mezi jeho výpovědí a výpovědí spoluobviněného. Uvedené přiznání doplňuje neuzavřený kruh důkazů, žádný z dalších důkazů nesvědčí pro to, že by násilí na poškozeném spáchal on. Z popisu skutku nevyplývá ani to, jak měl jednat, jelikož sprej nemohli stříkat oba zároveň. Závěrem namítá, že chybí vymezení, že se zločinu dopustil ve formě spolupachatelství nebo některé z forem účastenství, a není uvedeno, o jakou formu zavinění se mělo jednat, v čemž spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

V petitu svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 7 To 19/2018, stejně jako jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 2 T 116/2017.

Opis dovolání obviněného byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky. Dne 23. 5. 2018 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství sp. zn. 1 NZO 468/2018, v němž státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že po seznámení se s obsahem předmětného dovolání a soudních rozhodnutí nevyužívá svého oprávnění podle § 265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 7 To 19/2018, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti obviněným uplatněných dovolacích důvodu.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným R. Z. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat mylnou právní kvalifikaci skutku – tedy otázku nesprávné právní kvalifikace a dále vadu jiného hmotněprávního posouzení – která spočívá v nesprávném posouzení některé další otázky, s právní kvalifikací skutku přímo nesouvisející, ale významnou v posuzování jiné skutkové okolnosti, např. z hlediska hmotného práva trestního (popř. i jiného právního odvětví). Tento dovolací důvod tedy neumožňuje napadnout postup podle procesních předpisů, ale je zaměřen výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.

Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Pod dovolací důvod tedy nelze podřadit ty námitky, v rámci nichž obviněný namítá nesprávné hodnocení důkazů (výpověď jeho i spoluobviněného M. G.) a vadná skutková zjištění (obecně vznesená námitka nesprávných skutkových zjištění, resp. námitka toliko jeho doznání k prokázání užití násilí).

Pod uvedený dovolací důvod lze s velkou dávkou benevolence podřadit námitku spočívající v tom, že nebyl naplněn znak užití násilí, resp. že to byl obviněný, kdo užil pepřový sprej proti poškozenému. Obviněný současně namítá, že ve výroku absentuje vymezení toho, zda se zločinu dopustil ve formě spolupachatelství nebo některé z forem účastenství, a není uvedeno, o jakou formu zavinění se mělo jednat, v čemž spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze uplatnit, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Tento dovolací důvod spočívá ve dvou alternativách, buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou; nebo určitý výrok sice byl učiněn v napadeném rozhodnutí, ale není úplný.

Předmětné námitky jsou zcela neopodstatněné. Obviněný se jednání dopustil ve formě spolupachatelství, což je ve skutkové větě vymezeno zcela jasně, neboť jednání je přičítáno oběma obviněným („poškozenému nastříkali do obličeje slzotvorný sprej“, „z kapes odcizili“, “odcizili finanční hotovost“, apod.). V právní větě je uvedeno, že se uvedeného zločinu dopustili „společným jednáním“.

Podle § 23 tr. zákoníku, byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatel).

Je potřebné připomenout, že o společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí č. 15/1967, č. 36/1973 Sb. rozh. tr.). Úmysl spolupachatelů zahrnuje jak jejich společné jednání, tak i sledování společného cíle (porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem). V projednávané věci byli obvinění vedeni společným cílem, kterým bylo zmocnění se věcí poškozeného, a to i přes jeho odpor, který překonali použitím slzotvorného spreje.

Spolupachatelství jako společné jednání dvou nebo více osob musí naplňovat znaky jednání popsaného v příslušné skutkové podstatě téhož trestného činu. K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání. Pokud byl tedy obviněný uznán vinným trestným činem spáchaným ve spolupachatelství, je pak zjištění toho, zda to byl on nebo spoluobviněný, kdo v ruce držel sprej, podřadná. Nalézací soud se pak předmětnou skutečností zabýval v rámci odůvodnění rozsudku, kde současně rozvedl, na podkladě jakých úvah dospěl k závěru, že výpovědím obviněným neuvěřil (zejména str. 5–6).

V projednávané věci nepřipadá jiná forma účastenství v úvahu. Rozdíl mezi spolupachatelstvím podle § 23 tr. zákoníku a účastenstvím podle § 24 tr. zákoníku coby méně závažnou formou spolupráce je zejména v tom, že účastenství je podporující činností hlavního pachatele, která nevykazuje znaky společného jednání, tedy není součástí společného jednání přímo směřujícího k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem (srov. rozhodnutí č. 45/1963 Sb. rozh. trest.).

Namítá-li pak obviněný, že v projednávané věci byl dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, pak lze uvést, že takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť Nejvyšší soud existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 8, která se stala podkladem napadeného usnesení Městského soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé neshledal. Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za stěžejní uvést, že případná námitka existence extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy není sama o sobě dovolacím důvodem.

S ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud je stabilizovanými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vyjádřených ve skutkové větě rozsudku vázán a nedovodil-li současně, že by se jednalo o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vytýkanými vadami.

IV.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§ 265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného R. Z. odmítl.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. 6. 2018

JUDr. Petr Šabata

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru