Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 558/2002Usnesení NS ze dne 09.10.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:3.TDO.558.2002.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 558/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. října 2002 o dovolání podaném obviněným V. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 8 To 77/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 9/2001, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 12. 2001, sp. zn. 2 T 9/2001 byl obviněný V. P., společně s dalšími spoluobviněnými uznán vinným trestným činem loupeže dle § 234 odst.1 tr. zákona, jehož se dopustil tím, že:

společně s obviněným S. M. dne 15. 10. 2000 kolem 11:30 hodin v městském autobuse č. 213 ve směru na ulici K. v P. 10 požadovali na poškozeném vystupujícím pod jménem A. R. peníze, a to pod pohrůžkou použití střelné zbraně, se kterou na jmenovaného mířil obv. P. a vyhrožovali mu, čímž jej donutili vystoupit na zastávce autobusu K.-I-N., kde jej pohrůžkami střelnou zbraní donutili vydat 3.800,- Kč, 15,- USD v hodnotě 615,- Kč, balíček v hodnotě 150,- Kč, prošívanou bundu v hodnotě 500,- Kč a peněženku v hodnotě 50,- Kč, čímž poškozenému způsobili škodu ve výši 5.115,- Kč. Dále společně s obviněnými A. G. a S. M. dne 29. 8. 2000 v P. 3 u stanice metra Ž. obv. G. poslal poškozeného vystupujícího pod jménem V. D., aby šel dolů do metra a nařídil obv. M. a P., aby šli s ním, čímž chtěl dosáhnout toho, aby se dole v metru obvinění pod pohrůžkou bezprostředního násilí zmocnili věcí, které bude mít poškozený u sebe a dole v metru obvinění M. a P. pod pohrůžkou bezprostředního násilí požadovali na poškozeném peníze, poškozený z obavy o svůj život obviněným vydal 123 USD v hodnotě 5.166,- Kč a fotoaparát zn. Kodak v hodnotě 3.200,- Kč, čímž mu byla způsobena celková škoda ve výši 8.366,- Kč a obžalovaný G. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. 1 T 27/2000 potrestán mimo jiné pro trestné činy loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zákona a vydírání dle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání tři roky, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Za to byl obviněný V. P. odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1 tr. zákona mu byl dále uložen i trest vyhoštění na dobu neurčitou.

Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť jej všichni obvinění i státní zástupce napadli odvoláním, kterým se zabýval Městský soud v Praze jako soud odvolací. Ten rozsudkem ze dne 26. 2. 2002 sp. zn. 8 To 77/2002 odvolání V. P. zamítl.

Obviněný V. P. podal dne 15. 7. 2002 prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě stanovené v § 265e odst. 1 tr. řádu k Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) dovolání směřující proti shora citovaným rozsudkům obou soudů. Tento mimořádný opravný prostředek obviněný uplatnil z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to do výroku o vině i trestu, neboť je toho názoru, že rozhodování obou soudů spočívalo v nesprávném právním posouzení skutku a posouzení všech provedených důkazů.

Obviněný ve svém dovolání připomíná, že již od počátku přípravného řízení popíral, že by se dopustil jednání, které mu bylo kladeno za vinu. Má zato, že soud I. stupně nesprávně hodnotil provedené důkazy a učinil nezákonný závěr o vině a stanovil nepřiměřený trest. Má rovněž zato, že ani odvolací soud se řádně nevypořádal s hodnocením provedených důkazů a nepřihlédl k okolnostem, které ve svůj prospěch uváděl, když jeho odvolání zamítl.

V petitu podaného dovolání navrhl, aby dovolací soud v rámci svého řízení provedl nové právní posouzení provedených důkazů, aby přihlédl k výpovědi odsouzeného a důkazům, které byly provedeny v jeho prospěch a na základě svého řízení v plném rozsahu zrušil části napadených rozsudků, týkající se viny a trestu dovolatele.

K podanému dovolání se dne 16. 8. 2002 písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje, že námitky dovolatele směřující proti hodnocení důkazů soudy se naprosto nekryjí s formálně uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ani s jiným dovolacím důvodem; jde tedy o dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. řádu. Dále upozorňuje, že dovolání svým obsahem nesplňuje náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. řádu, neboť neobsahuje žádný konkrétní návrh na další postup ve věci. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu odmítl, protože nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu ve druhém stupni o vině a trestu a obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jak již bylo konstatováno, z odůvodnění dovolání vyplývá, že tento důvod spatřuje dovolatel ve skutečnosti, že nebylo jednoznačně prokázáno, že by spáchal skutek, pro který na něj byla podána obžaloba a že odvolací soud vycházel z řádně neobjasněného skutkového stavu. Obviněný tedy ve skutečnosti nevytýká napadenému rozhodnutí konkrétní pochybení v právním posouzení skutku, tedy nesprávnou právní kvalifikaci již stabilizovaného skutkového základu, nebo jinak vadné hmotně právní posouzení věci, nýbrž prosazuje odlišné hodnocení důkazů ve směru k jinému skutkovému zjištění, než k jakému dospěl nalézací a posléze i odvolací soud.

V této souvislosti je nutno připomenout, že případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno důsledně odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění (skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru). Zákon tak v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jednoznačně vymezuje předmětný dovolací důvod jako důvod hmotně právní. To znamená, že dovolací soud je povinen vycházet ze skutkového zjištění nalézacího resp. odvolacího soudu a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

Podle § 265f odst. 1 tr. řádu musí dovolatel na jedné straně odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. řádu, přičemž na druhé straně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Odmítnutí podaného dovolání pak připadá v úvahu též proto, že dovolání nemá zákonem stanovené náležitosti, jak správně poukazuje státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v posuzovaném případě především shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů, uvedených v zákoně, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením tak, že se dovolání obviněného V. P. odmítá.

Přesto, že formulace petitu podaného dovolání obviněného by také sama o sobě vedla k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. řádu, vzhledem k výše uvedenému považoval Nejvyšší soud tento postup za nadbytečný.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 9. října 2002

Předseda senátu

Mgr. Josef Hendrych

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru