Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 539/2004Usnesení NS ze dne 20.05.2004

EcliECLI:CZ:NS:2004:3.TDO.539.2004.1

přidejte vlastní popisek

3 Tdo 539/2004

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2004 o dovoláních, která podali obviněný Ing. R. J. a obviněná M. J., roz. L., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 1 To 111/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 26/2000, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. R. J. a M. J. odmítají.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 10 T 26/2000, byli obvinění Ing. R. J. a M. J. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Těchto trestných činů se podle rozsudku dopustili skutky popsanými v bodech I./ 1), 2) a v bodech II./1) – 9), resp. (obviněná M. J.) ještě v bodě III. výroku předmětného rozhodnutí.

Za to byl každý z obviněných odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 3,5 roku, pro jehož výkon byl každý podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli oba obvinění zavázáni k povinnosti společně a nerozdílně nahradit poškozeným M. D. částku 50.000,- Kč, B. F. částku 164.000,- Kč, F. B. částku 105.000,- Kč, manželům Z. a J. B. částku 35.000,- Kč a J. K. částku 2.451.000,- Kč.

O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obvinění Ing. R. J. a M. J. (a také poškozený J. K.), rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 1 To 111/2003, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 11. 12. 2003 /§ 139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř./.

Citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadli obvinění Ing. R. J. a M. J. dovoláními podanými prostřednictvím svých obhájců. Obviněný Ing. R. J. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněná M. J. dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

Obviněný Ing. R. J. v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku především připomněl, že v průběhu dosavadního řízení uplatnil, stejně jako jeho matka, námitky vůči zjištěné výši škody s tím, že výše dluhů nebyla stanovena správně a zejména, že nebyla zjišťována dalšími důkazy. Přitom se konkrétně zabýval případem poškozeného J. K., jehož jednání označil za lichvu, a dovodil, že rozsudkem soudu prvního stupně byla tato lichva legalizována. Dodal, že k jeho tvrzení o tom, že uznání dluhu ve větší částce, než byla J. K. půjčena, podepsal pod hrozbou nabitou zbraní, nebylo provedeno žádné dokazování. Vyjádřil rovněž podiv nad tím, že všichni poškození většinou předávali peníze bez dokladu a výše dluhů byla deklarována dodatečně. Jedno uznání dluhu byl přinucen (podle svého tvrzení) podepsat přímo u výslechu na Policii ČR pod pohrůžkou okamžitého uvalení vazby. Poškození peníze půjčovali s vidinou vysokého bezpracného zisku, přičemž je notorietou, že ve skutečnosti jsou půjčovány částky podstatně nižší, než je později deklarováno. Do škody jsou podle něho započítány i lichvářské úroky, které škodou být nemohou. K závěru soudů obou stupňů, podle něhož spočívalo trestné jednání obou obviněných v tom, že si půjčovali peníze s vědomím, že je nebudou schopni vrátit, dovolatel zdůraznil, že věřitelům vždy uvedli, k čemu půjčku chtějí použít. Podle jeho slov nebyl proveden důkaz, zda se jednalo skutečně o obchodní případy, zda skutečně měli zboží v celním skladu, zda skutečně potřebovali peníze na clo, zda skutečně měli možnost dluhy uhradit. Nebyl přibrán soudní znalec, který by posoudil účetnictví jejich společností a možnost vrácení dluhů. Soud se spokojil s výslechy obviněných, poškozených a svědků a o jejich tvrzení neprovedl potřebné dokazování. Dovolatel poukázal rovněž na to, že jejich společnosti byl vykraden sklad se zbožím v hodnotě kryjící podstatnou část jejich dluhu, přičemž tato skutečnost nebyla objasněna. Provedením důkazů jako jsou další výpisy z účtů, výsledek šetření o vyloupení skladu, celní deklarace a znalecké posudky, by bylo možno podle jeho mínění zjistit, zda se v posuzovaném případě jedná o podnikatelskou naivitu, obchodní ztrátu způsobenou krádeží, nebo o přímý úmysl si vypůjčit peníze na smyšlené obchodní případy s vědomím, že vypůjčené peníze nemají (obvinění) z čeho vrátit. Navrhované dokazování je podle slov dovolatele tak rozsáhlé, že se jeví i při možnosti dokazování provádět při hlavním líčení účelnější vrátit věc do přípravného řízení. Orgánům činným v trestním řízení dovolatel vytknul, že nevyvinuly žádnou iniciativu zajišťovat pro obviněné i polehčující okolnosti za účelem objasnění jejich jednání. Vyslovil také názor, že z dosud provedeného dokazování nelze zjistit, kdo byl skutečným příjemcem peněz. Vzhledem k jeho sociálnímu postavení i sociálnímu postavení jeho matky jsou vážné pochybnosti, jak se obohatili. Nemají majetek ani úspory. Vyvstává proto otázka, kde jsou peníze, kterou může zodpovědět jen znalec. Dovolatel pak konstatoval, že nebylo řádně zjištěno „subjektivní jednání odsouzeného.“ Podle jeho názoru jednání (obviněných) nebylo úmyslné, ale maximálně nedbalostní.

V petitu dovolání proto navrhl, aby „v dovolacím řízení soud usnesení VS ČR v Olomouci zrušil a uložil odvolání odsouzeného znovu projednat.“

Obviněná M. J. v dovolání uvedla, že Krajský soud v Brně sice provedl poměrně rozsáhlé dokazování, zjištěný skutkový stav však jak tento soud, tak soud odvolací právně kvalifikoval v rozporu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. V návaznosti na to dovolatelka připomněla svoji obhajobu, že z hlediska subjektivní stránky nenaplnila veškeré zákonné znaky trestného činu podvodu, když o finanční půjčky nikdy nežádala s úmyslem poškozeným zapůjčené peněžní prostředky nevrátit, popřípadě je použít pro vlastní potřebu. V trestním řízení bylo podle ní veškeré dokazování zaměřeno pouze na prokazování objektivní stránky a nikoliv na naplnění subjektivní stránky uvedeného trestného činu. V řízení před Krajským soudem v Brně ani v řízení před Vrchním soudem v Olomouci nebyly k otázce subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu provedeny v podstatě žádné v její prospěch svědčící důkazy a nebyla vzata v potaz míra její informovanosti a faktické účasti na podnikatelské činnosti firmy K. s. r. o. Nebyly rovněž zohledněny výpovědi řady svědků. Dovolatelka proto poukázala na to, že soudy obou stupňů vzaly za relevantní pouze důkazy, z nichž je možno (nikoli nutno) vyvozovat její vinu a naopak důkazy svědčícími v její prospěch se vůbec nezabývaly, resp. její obhajobu označily za účelovou. Tím se podle jejího vyjádření jak Krajský soud v Brně, tak Vrchní soud v Olomouci vyhnuly jinak nutné aplikaci zásady in dubio pro reo a porušily tuto vůdčí zásadu trestního práva, jakož i ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a § 125 tr. ř.

V závěru dovolání dovolatelka vyslovila názor, že jsou dány důvodné pochybnosti o její vině ve všech skutcích, a proto v petitu dovolání navrhla, aby dovolací soud „zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č. j. 1 To 111/2003 ze dne 11. 12. 2003 a rozsudek Krajského soudu v Brně, č. j. 10 T 26/2000 ze dne 18. 9. 2003 z důvodů § 256b odst. 1, písm. g) a l) trestního řádu a věc vrátil zpět soudu I. stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí.“

K dovolání obviněných se písemně vyjádřila ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustná. Dovolateli uváděný důvod dovolání /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ však nekoresponduje s obsahem odůvodnění jejich podání, neboť jimi uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. Především však podle státní zástupkyně argumenty, které dovolatelé uvádí v dovolání, jsou opakováním jejich obhajoby z řádného opravného prostředku (odvolání), s níž se odvolací soud ve svém rozhodnutí vypořádal. Podle státní zástupkyně se tedy dovolatelé domáhají pouze druhé odvolací instance a odlišného hodnocení důkazů soudy s argumentací, že jde o jimi zmiňovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupkyně proto vyslovila názor, že dovolání byla podána z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. ř., a že uplatněné dovolací důvody nejsou v souladu s obsahem odůvodnění, a navrhla, aby dovolací soud tato dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Obvinění Ing. R. J. a M. J. jsou podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání, jež mají obsahové náležitosti ve smyslu ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., podali ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. prostřednictvím svých obhájců, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání jsou z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustná, neboť bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřují proti rozhodnutí, jímž byly zamítnuty řádné opravné prostředky proti rozsudku, kterým byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest.

Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále, jak již naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda dovolateli uplatněné dovolací důvody (resp. konkrétní argumenty, o něž jsou dovolání opírána) lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení, jejichž existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 str. 6). Případy, na které dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady totiž nejsou důsledkem nesprávného hmotně právního názoru. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Je-li pravomocné rozhodnutí založeno na zásadních nedostatcích ve skutkových zjištěních, umožňuje zákon dosáhnout nápravy takových vad ostatními mimořádnými opravnými prostředky, zvláště pokud k pochybení došlo v neprospěch obviněného.

Z rozvedených skutečností tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou především v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

V posuzované věci však dovolací námitky uplatněné obviněným Ing. R. J. směřují do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel soudům obou stupňů ovšem nevytýká rozpor mezi zjištěným skutkem a soudy užitou právní kvalifikací (ani jiné hmotně právní vady jejich rozhodnutí) nýbrž to, že neprovedly všechny důkazy nezbytné k náležitému objasnění věci a provedené důkazy patřičně a ve všech souvislostech nevyhodnotily.

Dovolací námitky obviněné M. J. směřují v prvé řadě rovněž do oblasti skutkových zjištění. Ve svém mimořádném opravném prostředku sice obecně uvádí hmotně právní argumenty (viz tvrzení, že zjištěný skutkový stav soudy obou stupňů právně kvalifikovaly v rozporu s příslušnými ustanoveními hmotného práva), z kontextu dovolání však je zřejmé, že tuto argumentaci ve skutečnosti váže na výhrady vůči způsobu hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jimž též vytknula, že neprovedly úplné dokazování potřebné k objasnění okolností podmiňujících naplnění všech znaků skutkové podstaty trestných činů, jimiž byla uznána vinnou, a nevypořádaly se s její obhajobou (k tomu srov. též její výhradu, že soudy se vyhnuly aplikaci základní zásady in dubio pro reo a porušily i ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., že jsou dány důvodné pochybnosti o její vině ve všech skutcích). Námitky této dovolatelky tak primárně směřují proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů (úplnosti a správnosti skutkového stavu věci, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a akceptován soudem druhého stupně) a sekundárně (v návaznosti na to) proti závěrům právním.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak oba dovolatelé spatřují ve vadně zjištěném skutkovém stavu věci (tj. v porušení zásad vymezených v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.), jehož důsledkem mělo být následné vadné hmotně právní posouzení věci. V rámci svého mimořádného opravného prostředku se tedy de facto domáhají revize skutkových zjištění učiněných soudem nalézacím a potvrzených soudem odvolacím, kterou však pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani jiný dovolací důvod) podřadit nelze (k tomu přiměřeně srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 732/02, I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, IV. ÚS 449/03).

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

V posuzované věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu nemůže jít, neboť Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. Pokud jde o druhou alternativu, pak konkrétní námitky, jež obviněná M. J. uplatnila, vzhledem ke skutečnostem již shora rozvedeným nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud tedy konstatuje, že v posuzovaných dovoláních sice byly citovány zákonné důvody podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., resp. § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., avšak konkrétní argumenty obsažené v dovoláních vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. K tomu je třeba uvést, že každý dovolatel musí na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je na ně dovolatelem formálně odkazováno.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v předmětné věci shledal, že dovolání obviněných Ing. R. J. a M. J. nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 20. května 2004

Předseda senátu

JUDr. Eduard Teschler

Vypracoval :JUDr. Vladimír Veselý

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru