Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 507/2015Usnesení NS ze dne 13.05.2015

HeslaDokazování
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2015:3.TDO.507.2015.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 2 odst. 5 tr. ř.

§ 2 odst. 6 tr. ř.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 507/2015-22

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. května 2015 o dovolání, které podal obviněný A. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 5 To 341/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 91/2014, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2014, sp. zn. 5 T 91/2014, byl obviněný A. P. uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Za to byl podle § 62 odst. 1, 2, § 63 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře tři sta hodin. Podle § 70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to osobního motorového vozidla t. z. Peugeot 407. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou let a podle § 75 odst. 1, 2 trestního zákoníku trest zákazu pobytu na území statutárního města B. na dobu tří roků.

O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 5 To 341/2014, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu zákazu pobytu.

Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu. K tomu uvedl, že považuje trest propadnutí věci - osobního automobilu značky Peugeot - za velmi nepřiměřený, odporující § 38 trestního zákoníku. V den konání hlavního líčení navíc nebyl vlastníkem předmětného vozidla ani s ním nenakládal ve smyslu § 135 trestního zákoníku, neboť jej o několik dní dříve prodal H. S. Přestože byl veden jako vlastník vozidla, účinek převodu vlastnického práva nastal k podpisu kupní smlouvy, jelikož zápis v registru motorových vozidel nemá konstitutivní účinky, nýbrž vlastnické vztahy pouze eviduje.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2014, č. j. 5 To 341/2014-85 v celém rozsahu zrušil a zároveň zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2014, č. j. 5 T 91/2014-50, a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání.

Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání uvedl, že námitky obviněného nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Námitku ohledně nesplnění podmínky pro uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 trestního zákoníku považuje státní zástupce sice za relevantní, ovšem za zjevně neopodstatněnou. Soud prvního stupně se podmínkou, zda předmětný automobil náleží obviněnému, zabýval, přičemž dospěl k závěru, že mu automobil náleží. Odvolací soud poté označil námitku o prodeji vozidla za zcela vyvrácenou. Jestliže obviněný pomocí předložené kupní smlouvy zpětně deklaruje převod vlastnického práva k automobilu zhruba týden před konáním hlavního líčení, považuje to státní zástupce za účelovou snahu dodatečně se vyhnout realizaci trestu propadnutí věci.

Státní zástupce tak považuje dovolání za zjevně neopodstatněné, a proto navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítnuto.

Obviněný A. P. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně sice částečně zrušen ohledně jednoho z uložených trestů, ovšem ve zbývající (dovoláním napadené) části zůstal nedotčen.

Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3 trestního řádu, § 263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

Nejvyšší soud ovšem podotýká, že dovolatel deklaroval tento dovolací důvod pouze formálně, aniž by uvedl, v čem spatřuje jeho naplnění. V této části tak nezaložil přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.

Naproti tomu bylo možno přiznat právní relevanci uplatněné dovolací námitce podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu v té části, pokud bylo namítnuto, že byl dovolateli uložen trest, který zákon nepřipouští.

Podle § 70 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku soud může uložit trest propadnutí věci, které bylo užito ke spáchání trestného činu. Podle § 70 odst. 2 trestního zákoníku tento trest lze uložit tehdy, jde-li o věc, náležející pachateli.

Obě tyto podmínky byly splněny. Obviněný opakovaně, přes dříve uložené tresty, používal dotčené motorové vozidlo k páchání trestné činnosti, zjištěné soudem.

Při hlavním líčení dne 23. 6. 2014 obviněný prohlásil, že je stále vlastníkem předmětného vozidla. Tomu odpovídal i údaj v evidenci státní správy, ověřený při odvolacím řízení. Záznam v registru vozidel nezakládá vlastnické vztahy, pouze je eviduje, potvrzoval ovšem důkazní věrohodnost výpovědi obviněného. Soudy proto zcela správně měly za prokázané vlastnictví propadlé věci pachatelem. Předloženou údajnou kupní smlouvu, datovanou dnem 15. 6. 2014, mající potvrzovat převod vlastnického práva k vozidlu, je nutno se zřetelem na obsah provedených důkazů hodnotit jako zcela účelovou snahu dodatečně zabránit uložení trestu propadnutí věci.

Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněná dovolací námitka obviněného nebyla shledána opodstatněnou, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 13. května 2015

Předseda senátu

JUDr. Pavel Šilhavecký

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru