Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 499/2020Usnesení NS ze dne 13.05.2020

HeslaKrádež
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.499.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 205 odst. 2 předpisu č. 40/2009 Sb.


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 499/2020-221

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 5. 2020 o dovolání, které podala obviněna K. F., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Světlá nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 9 To 3/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 T 94/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné K. F. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 9 T 94/2019, byla obviněná K. F. uznána vinnou přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterých se dopustila třemi skutky podrobně popsanými ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku.

2. Za tyto přečiny byla obviněná odsouzena podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.

3. Proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 9 T 94/2019, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce odvolání.

4. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 9 To 3/2020, tak, že jej podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2020, sp. zn. 9 To 3/2020, podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, v rámci něhož uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

6. Obviněná své dovolání zaměřila pouze proti výroku o vině přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a trestu za tento přečin, když uvádí, že tento trestný čin nespáchala, protože nejednala úmyslně a pohonné hmoty na čerpací stanici zapomněla ve stresu zaplatit. Chyběl tak podle ní úmysl přisvojit si cizí věc. Obviněná předkládá vlastní verzi skutkového děje, která je odlišná od té, kterou zjistily soudy nižších stupňů. Uvádí, že poté, co si uvědomila, že zapomněla zaplatit, se snažila na čerpací stanici dovolat a vše napravit, a soudům vytýká, že k této okolnosti neprovedly jí navrhované důkazy. Obviněná si podle svého tvrzení musela být vědoma toho, že na čerpací stanici je několik kamer snímajících celý prostor stanice, a muselo jí tak být zřejmé, že není možné od benzinové stanice odjet, aniž by tyto kamery zaznamenaly její pohyb po stanici, pohyb automobilu, jeho registrační značku atp. Považovat tedy její odjezd z čerpací stanice bez zaplacení za úmyslný se obviněné jeví jako naprosto nelogické. Obviněná rozporuje i závěr soudů o tom, že ani neměla k dispozici dostatek finančních prostředků, když uvádí, že měla k dispozici částku 5.000 Kč.

7. Soudy obou stupňů podle obviněné dospěly k nesprávným právním závěrům, což mělo za důsledek i nesprávný právní závěr o vině obviněné ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Tento nesprávný právní závěr je podle obviněné důsledkem nesprávného právního posouzení skutku, kdy soudy nepřihlédly k některým skutečnostem uváděným obviněnou v průběhu řízení před soudem a nesprávně právně hodnotily subjektivní stránku obviněné ve vztahu k uvedenému přečinu.

8. Obviněná rozporuje i způsob, jakým soud prvního stupně hodnotil důkaz kamerovým záznamem z prostor čerpací stanice, na kterém je zachyceno setkání s jinými ženami v prostoru čerpací stanice, které předcházelo odjezdu obviněné bez zaplacení.

9. Obviněná soudům vytýká, že se měly podrobně zabývat jejím úmyslem spáchat přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, a to podle § 39 tr. zákoníku i při úvaze o uloženém trestu. Soudy podle obviněné nemohly posoudit okolnosti, za kterých byl čin spáchán a zjistit míru jejího zavinění, když v rozporu s § 2 odst. 5 tr. ř. neprovedly obviněnou navrhované důkazy. Neprovedení těchto důkazů vedlo podle obviněné k nesprávnému právnímu posouzení její věci, a v důsledku pak k nesprávnému rozhodnutí o její vině a trestu.

10. Z těchto důvodů obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i odsuzující rozsudek soudu nalézacího a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

11. Dovolání obviněné bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněné a poté se vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám.

12. Státní zástupce úvodem upozorňuje, že je patrné, že obviněná zamýšlela uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, když její výtky směřují primárně proti vadám rozsudku soudu prvního stupně.

13. Pokud jde o uplatněné námitky, je podle státního zástupce z jejich obsahu patrné, že se jedná toliko o polemiku s obsahem provedených důkazů a předkládání vlastních skutkových závěrů. I tvrzený nedostatek úmyslného zavinění podle něj buduje obviněná na podkladě vlastního výkladu provedených důkazů. Skutečnost, že se soudy k takovému obviněnou nabízenému výkladu nepřiklonily, podle státního zástupce neznamená, že by jejich rozhodnutí byla zatížena vadou, tím méně podstatnou vadou ve skutkových zjištěních v intenzitě zakládající porušení práva na spravedlivý proces.

14. Podle státního zástupce je nerozhodný průběh zastávky obviněné u benzínové čerpací stanice, neboť ani verze předložená obviněnou nevylučuje závěr soudů o tom, že od čerpací stanice odjela bez zaplacení úmyslně. Podstatné podle státního zástupce je, že reálně nenastala jakákoli situace takové tísně či zmatku, která by objektivně nasvědčovala tomu, že obviněná skutečně jen omylem „zapomněla“ zaplatit, což podle něj nelze za jistých zcela vypjatých okolností vyloučit. Obviněná naopak, údajně ve značném stresu, konverzuje se zde se vyskytujícími prostitutkami a nabízí jim pohlazení koně.

15. Za zcela pochybné a účelové považuje státní zástupce tvrzení obviněné o její údajné snaze způsobenou škodu ihned nahradit. Předkládaná verze obviněné je navíc v rozporu se svědeckou výpovědí svědka T. V., z níž rozhodně neplyne přílišná snaha obviněné nastalou situaci skutečně řešit.

16. Ani námitka týkající se výše hotovosti, kterou měla mít obviněná u sebe, podle státního zástupce sama o sobě nijak nezpochybňuje úmysl obviněné zmocnit se načerpaných pohonných hmot tím, že je následně nezaplatí a od čerpací stanice ujede, nehledě na to, že jde opět o polemiku se skutkovými zjištěními soudů. Státní zástupce také poukazuje na značné mezery této verze obhajoby.

17. Státní zástupce se neztotožňuje ani s námitkou obviněné, že soudy opomněly provést její důkazní návrhy. Připomíná, že po skončení dokazování v hlavním líčení neměla obviněná žádné důkazní návrhy a nalézacímu soudu tak nevznikla povinnost takové důkazní návrhy zamítnout. Pokud obviněná své důkazní návrhy opětovně uplatnila v odvolacím řízení, pak se jimi podle státního zástupce odvolací soud zabýval a věcně adekvátně odůvodnil, proč je považoval za nadbytečné, a z tohoto legitimního důvodu je neprovedl. Ani v tomto směru tedy podle státního zástupce nejsou rozhodnutí soudů zatížena vytýkanými vadami.

18. Státní zástupce tedy konstatuje, že námitky obviněné neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť s poukazem na něj není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno.

19. K výhradám proti výroku o trestu státní zástupce uvádí, že obviněná neuplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. I přesto však v jejím případě dán není, neboť obviněné byl uložen za celkem tři přečiny úhrnný trest odnětí svobody ve výměře výrazněji blíže spodní hranici rozhodné zákonné trestní sazby podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Takto uložený trest nelze podle státního zástupce považovat ani za jakkoli excesivní či exemplární v míře, která by neproporcionálně zasahovala do ústavně zaručených práv obviněné.

20. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, jakož i s tím, aby v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III.

Přípustnost dovolání

21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

22. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

23. Obviněná v podaném dovolání uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

24. V obecné rovině lze k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvést, že dovolací důvod podle uvedeného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

25. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.

26. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

27. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

28. Na podkladě obviněnou uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné.

IV.

Důvodnost dovolání

29. Dovolací námitky obviněné v rámci uplatněného dovolacího důvodu jsou sice obecně směřovány jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu, Nejvyšší soud se však s ohledem na obsah dovolání a jeho odůvodnění mohl zabývat pouze těmito námitkami ve vztahu k výroku o vině týkajícího se přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a v návaznosti na to k výroku o trestu. Je tomu tak proto, že proti ostatním trestným činům, kterými byla obviněná uznána vinou, tedy přečinům maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, obviněná dovolací námitky neuplatnila.

30. Nejvyšší soud dále konstatuje, že ačkoliv obviněná ve svém dovolání uplatnila toliko dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tř. ř., je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněná svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž zejména proti rozhodnutí soudu nalézacího. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho důvodu dovolací soud napadená rozhodnutí přezkoumal i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoliv obviněná takto výslovně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve svém dovolání neuplatnila.

31. Dovolací námitky obviněné směřující proti výroku o vině jakkoli uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tř. ř. nesměřují proti právnímu posouzení skutku (či jinému hmotněprávnímu posouzení) v duchu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale v zásadě směřují toliko, do oblasti dokazování, a to jak z pohledu hodnocení provedených důkazů, tak i samotného rozsahu dokazování.

32. V obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 24 až 26 tohoto usnesení) je nutno uvést, že otázky rozsahu dokazování a hodnocení důkazů jsou čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v § 263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněná snaží Nejvyššímu soudu předestřít jinou verzi skutkového děje či jeho některé zásadní okolnosti, než k jakým dospěly soudy nižších stupňů (přestože tak činí toliko formálním poukazem na nesprávné právní posouzení skutku), pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují. Uvedené námitky (skutkového charakteru), by pak bylo možné v rámci dovolacího řízení přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy, a jestliže by to obviněná namítla ve svém dovolání. V této trestní věci však obviněná existenci extrémního nesouladu jednak nenamítá, jednak takováto situace z provedeného dokazování a na něho navazujícího právního posouzení nevyplývá.

33. Současně musí Nejvyšší soud konstatovat, že prakticky se všemi námitkami obviněné se nižší soudy ve svých rozhodnutích zabývaly, a to ať již se jedná o její pohled na průběh její zastávky u benzínové čerpací stanice, na její údajnou snahu způsobenou škodu ihned nahradit, či na výši hotovosti, kterou měla v inkriminovanou dobu disponovat. Z obsahu těchto námitek je zřejmé, že se jedná pouze o polemiku obviněné s obsahem provedených důkazů a předkládání vlastních skutkových závěrů ohledně jednotlivých skutkových okolností. Obviněná tak sice tímto způsobem a souhrnem uvedených námitek zpochybňuje naplnění subjektivní stránky trestného činu, tedy formálně uplatňuje námitku právní, tvrzený nedostatek úmyslného zavinění však zjevně odůvodňuje na podkladě vlastního výkladu provedených důkazů.

34. Přes nepodřaditelnost těchto námitek pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však uvedené námitky obviněné nejsou důvodné ani po věcné stránce a Nejvyšší soud proto k těmto námitkám pouze ve stručnosti uvádí následující.

35. Z hlediska průběhu zastávky obviněné u benzínové čerpací stanice je nerozhodné, z jakého důvodu obviněná od benzínové čerpací stanice odjela bez zaplacení, respektive kdy a kde si obviněná domluvila s neznámými ženami, že jim umožní pohladit si jejího koně (zda již na toaletě či následně před prostorem benzinové čerpací stanice). Podstatné je, že zda reálně mohla nastat či nastala taková situace, v důsledku které mohla obviněná omylem zapomenout zaplatit, jak ona tvrdí, kdy lze obecně připustit, že to za jistých okolností nelze vyloučit. V této trestní věci však žádné takové mimořádné okolnosti zjišťovány nejsou, zejména pokud měla obviněná komunikovat s dalšími osobami, kterým nabízela pohlazení koně, ačkoliv měla být podle svého vyjádření ve značném stresu.

36. Již nalézací soud se také zcela vypořádal s tvrzením obviněné o její údajné snaze způsobenou škodu ihned nahradit. Znovu lze jen zrekapitulovat, že jen několik set metrů po výjezdu od benzínové čerpací stanice Benzina na 4,5 km dálnice D5 následuje dálniční sjezd XY, který umožňuje otočení vozidla do směru na Prahu. Poukazuje-li obviněná na to, že věc chtěla řešit u „nesprávné“ benzinové čerpací stanice značky OMV, nejbližší taková se nachází u sjezdu XY na 18. kilometru dálnice D5. Mezi tímto sjezdem a výjezdem z benzínové čerpací stanice Benzina jsou celkem tři sjezdy, kde měla možnost obviněná z dálnice sjet a protisměrným pruhem se vrátit k té benzínové čerpací stanici, kde palivo načerpala, další dva sjezdy jsou mezi sjezdem XY a sjezdem na XY. Navíc je obhajoba obviněné o její snaze dodatečně benzín zaplatit v rozporu se svědeckou výpovědí svědka T. V., ze které vyplývá, že obviněná neměla přílišnou snahu skutečně řešit, a to jak při telefonickém rozhovoru, tak i osobním jednání.

37. Z hlediska posuzované skutkové podstaty je pak v zásadě bezvýznamná i obviněnou zpochybňovaná otázka týkající se toho, jakou hotovostí měla v inkriminovanou dobu disponovat. Tato námitka totiž sama o sobě nijak nezpochybňuje úmysl obviněné zmocnit se načerpaných pohonných hmot tím, že je následně nezaplatí a od benzínové čerpací stanice ujede. Předpokladem trestní odpovědnosti pachatele trestného činu krádeže totiž není skutečnost, že se zmocňuje cizí věci jen tehdy, když na legální opatření si takové věci nemá peníze. Soudy pak tuto část obhajoby obviněné správně konfrontovaly s jejím vyjádřením, že měla k dispozici hotovost ve výši 5.000 Kč, avšak zároveň měla za ustájení koní v XY platit částku 6.000 Kč. Uvedená zjištění pak ve spojení s tím, že obviněná měla dluhy a neměla stálý příjem, podporují závěr, že obviněná byla ve finanční tísni, která mohla být motivem jejího jednání.

38. Z hlediska poslední námitky obviněné vztahující se k výroku o vině založené na tvrzení, že soudy opomněly její důkazní návrhy, Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině uvádí, že takováto vada mající vliv na skutková zjištění v důsledku neúplnosti dokazování by sice mohla představovat zásah do práva obviněné na spravedlivý proces, který by Nejvyššímu soudu při uplatněném dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. umožnil zasáhnout do skutkových zjištění soudů, v této trestní věci však takováto vada důkazního řízení nenastala.

39. Tuto dovolací námitku obviněné je totiž nutné konfrontovat se zjištěním, že po skončení dokazování v hlavním líčení obviněná žádné důkazní návrhy neměla a nalézacímu soudu tak nevznikla povinnost takové důkazní návrhy zamítnout. Pokud obviněná dále své důkazní návrhy opětovně uplatnila v odvolacím řízení, pak se jimi odvolací soud zabýval včetně zdůvodnění, proč je považoval za nadbytečné a proč je z tohoto důvodu neprovedl (v odstavcích 18. – 19. napadeného usnesení odvolacího soudu). Z pohledu úplnosti provedeného dokazování tak lze uzavřít, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Následně pak tyto řádně provedené důkazy hodnotily v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., tedy s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech.

40. Lze tedy shrnout, že námitky obviněné uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť obviněná napadá hodnocení důkazů respektive postup při provádění důkazů a domáhá se tak přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Tyto námitky tak pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom podřadit nelze. Zároveň není dokazování v této trestní věci zatíženo extrémním rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, a to ani z pohledu tzv. opomenutých důkazů.

41. S ohledem na obsah dovolání obviněné podrobil Nejvyšší soud svému přezkumu rovněž výrok o trestu, jakkoliv obviněná své námitky proti tomuto výroku příliš argumentačně nepodporuje. Pokud obviněná považuje jí uložený trest za nepřiměřeně přísný a nerespektující všechna kritéria týkající se ukládání trestu, pak je k tomu třeba v prvé řadě uvést, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na předmětný trestný čin. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

42. V této trestní věci obviněné nepochybně nezákonný a nepřiměřený trest uložen nebyl, je-li zjišťováno, že jí byl uložen (v zákonné sazbě podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za splněné podmínky § 43 odst. 1 tr. zákoníku) za celkem tři přečiny úhrnný trest odnětí svobody ve výměře blíže spodní hranici zákonné sazby (umožňující jí uložit trest od šesti měsíců až na tři léta). V této trestní věci tak při ukládání trestu nenastala situace, kdy by byl odůvodněn zásah do výroku o trestu na základě předmětného dovolacího důvodu, neboť by byl uložen trest extrémně přísný a zjevně nespravedlivý, který ve svém důsledku zasahuje do základních práv a svobod obviněné (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.).

43. Pouze pro úplnost a při absenci další odpovídající dovolací argumentaci obviněné pak Nejvyšší soud dodává, že námitky obviněné by nebylo možné uplatnit ani pod jí uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť i z pohledu tohoto důvodu byl obviněné uložen zákonný trest, který nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V.

Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

44. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněné rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

45. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. 5. 2020

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu

Zpracoval:

JUDr. Aleš Kolář

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru