Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 433/2020Usnesení NS ze dne 13.05.2020

HeslaKřivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.433.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku

§ 43 odst. 1,2 tr. zákoníku

tr. zákoníku


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 433/2020-376

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 5. 2020 o dovolání, které podal obviněný E. J., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 11. 2019, č. j. 14 To 307/2016-353, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 68/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného E. J. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 25. 10. 2016, č. j. 5 T 68/2016-197, byl obviněný E. J. uznán vinný přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění do 30. 9. 2017 (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil podle skutkových zjištění jednáním popsaným v bodě 3) výroku rozsudku tím, že dne 1. 7. 2013 v XY před policejním orgánem Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor Písek, konajícím prověřování v trestní věci vedené pod sp.zn. KRPC-60423/TČ-2013-020571, jako svědek do protokolu o výslechu svědka podle § 158 odst. 9 trestního řádu po předchozím řádném poučení mimo jiné o trestní odpovědnosti za uvedení vědomě nepravdivých údajů uvedl, že od J. Z., nar. XY, obdržel v březnu 2013 zdarma nejméně ve 3 případech drogu zvanou pervitin v množství nejméně na 1 dávku, po zahájení trestního stíhání J. Z. pro přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku, dne 7. 8. 2013 v Písku před policejním orgánem Policie ČR, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor Písek, konajícím vyšetřování, jako svědek do protokolu o výslechu svědka podle § 97 trestního řádu po předchozím řádném poučení o trestní odpovědnosti za uvedení vědomě nepravdivých údajů, uvedl, že od J. Z., nar. XY, obdržel někdy v roce 2013 zdarma nejméně ve 2 nebo 3 případech drogu zvanou pervitin pokaždé v množství nejméně na 1 dávku, kdy i na základě jeho výpovědi byla dne 29. 11. 2013 státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Písku pod č. j. ZT 262/2013-28 podána na J. Z. obžaloba ze dne 28. 11. 2013 a následně při hlavním líčení konaném dne 19. 2. 2014 u Okresního soudu v Písku v trestní věci obžalovaného J. Z. vedené pod sp. zn. 2 T 105/2013 v rozporu se svými předchozími svědeckými výpověďmi z přípravného trestního řízení uvedl, že od J. Z. ani jednou pervitin nedostal.

Za toto jednání a sbíhající se zločin křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c), d), e) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 5. 4. 2016, č. j. 2 T 115/2015-168, a zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 3. 3. 2015, č. j. 8 T 112/2014-346, byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Současně mu byl podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:

- l ks digitální váha, černé barvy, značky MODEL 6000,

- mobilní telefon značky NOKIA N73-1 RM 133, výrobní číslo XY se SIM kartou T-mobile č. XY + baterie bez paměťové karty,

- mobilní telefon značky SAMSUNG GT-E11701, výrobní číslo XY se SIM kartou O2 č. XY + baterie bez paměťové karty,

- mobilní telefon značky SAMSUNG GE-19000, výr. číslo XY se SIM kartou T-mobile č. XY + baterie bez paměťové karty,

- SIM karta celkem 8 ks, 8 ks SIM karet (5 ks O2, z toho 2 ks bez čísel, 3 ks s čísly: (XY, XY, XY), 3 ks T-mobile s čísly: (XY, XY, XY).

Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 5. 4. 2016, č. j. 2 T 115/2015-168, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

Ve věci bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. R., nar. XY, bytem XY, XY, za jednání popsané v bodě 1) rozsudku, kterým se dopustil přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a S. H., nar. XY, bytem XY, za jednání popsané v bodě 2) rozsudku, kterým se dopustil přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

Proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 25. 10. 2016, č. j. 5 T 68/2016-197, podali obvinění E. J. a S. H. odvolání do viny i trestu.

O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 25. 1. 2017, č. j. 14 To 307/2016-247, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí ve výrocích o trestech a v navazujícím zrušujícím výroku o předchozích trestech podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku a nově rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněného E. J. odsoudil za přečin křivého obvinění a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a za sbíhající se zločin křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. c), d), e) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 5. 4. 2016, č. j. 2 T 115/2015-168, a zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 3. 3. 2015, č. j. 8 T 112/2014-346, podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1, 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 52 (padesáti dvou) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

Současně mu byl podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:

- l ks digitální váha, černé barvy, značky MODEL 6000,

- mobilní telefon značky NOKIA N73-1 RM 133, výrobní číslo XY se SIM kartou T-mobile č. XY + baterie bez paměťové karty,

- mobilní telefon značky SAMSUNG GT-E11701, výrobní číslo XY se SIM kartou O2 č. XY + baterie bez paměťové karty,

- mobilní telefon značky SAMSUNG GE-19000, výr. číslo XY se SIM kartou T-mobile č. XY + baterie bez paměťové karty,

- SIM karta celkem 8 ks, 8 ks SIM karet (5 ks O2, z toho 2 ks bez čísel, 3 ks s čísly: (XY, XY, XY), 3 ks T-mobile s čísly: (XY, XY, XY).

Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 5. 4. 2016, č. j. 2 T 115/2015-168, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 3. 3. 2015, č. j. 8 T 112/2014-346, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

Dále bylo rozhodnuto o zrušení trestu obviněného S. H. a uložení trestu nového.

Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, č. j. 7 Tz 51/2019-327, byla pro porušení zákona v neprospěch obviněného zrušena rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 14 To 159/2016, a rozhodnutí Okresního soudu v Písku ze dne 5. 4. 2016, č. j. 2 T 115/2015-168, které mu předcházelo. V souvislosti s tímto byla zrušena i rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, ke které došlo, pozbyla podkladu. Takovým rozhodnutím je pak i v projednávané věci rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 25. 1. 2017, č. j. 14 To 307/2016-247, jak explicité zmínil i Nejvyšší soud v bodě 27 svého rozsudku.

V návaznosti na zrušovací rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, č. j. 7 Tz 51/2019-327, rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře znovu o odvolání obviněného E. J., přičemž předmětem nového rozhodnutí bylo nové rozhodování o trestu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 68/2016. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře nově rozhodl o odvolání obviněného rozsudkem ze dne 20. 11. 2019, č. j. 14 To 307/2016-353, tak, že při nezměněném výroku o vině z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 25. 10. 2016, č. j. 5 T 68/2016-197, odsoudil obviněného za přečin křivého obvinění a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a za sbíhající se zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 3. 3. 2015, č. j. 8 T 112/2014-346, podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 32 (třiceti dvou) měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2017, zařazen do věznice s ostrahou.

Současně mu byl podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to:

- l ks digitální váha, černé barvy, značky MODEL 6000,

- mobilní telefon značky NOKIA N73-1 RM 133, výrobní číslo XY se SIM kartou T-mobile č. XY + baterie bez paměťové karty,

- mobilní telefon značky SAMSUNG GT-E11701, výrobní číslo XY se SIM kartou O2 č. XY + baterie bez paměťové karty,

- mobilní telefon značky SAMSUNG GE-19000, výr. číslo XY se SIM kartou T-mobile č. XY + baterie bez paměťové karty,

- SIM karta celkem 8 ks, 8 ks SIM karet (5 ks O2, z toho 2 ks bez čísel, 3 ks s čísly: (XY, XY, XY), 3 ks T-mobile s čísly: (XY, XY, XY).

Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 3. 3. 2015, č. j. 8 T 112/2014-346, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

II.

Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 11. 2019, č. j. 14 To 307/2016-353, podal obviněný dovolání v rámci něhož uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím nalézacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jež je mu kladen za vinu, resp. jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž tento důvod byl dán již v řízení předcházejícím.

Obviněný namítá, že soudy prvního i druhého stupně dospěly na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, respektive nezohledňovaly důvody a polehčující okolnosti při rozhodování o vině a trestu. Soudy nepřihlédly k tomu, že se doznal a že jednal z obavy o svou osobu a své blízké ze strachu z J. Z. Ačkoliv o hrozbě informoval orgány činné v trestním řízení, ty tuto situaci odmítly řešit a postavily jej tak do pozice, podle které by ohrožoval sebe a své blízké nebo se dopustil přečinu křivé výpovědi. Osoba J. Z. je přitom známa svou trestní minulostí a velkou agresivitou. Obviněný se tak dopustil trestného činu pod vlivem hrozby a nátlaku, což ovšem soudy při ukládání trestu nijak nezohlednily.

Obviněný rovněž brojí proti tomu, že se soudy nevypořádaly s návrhem obhajoby, aby postupovaly podle § 223 odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. – tedy zastavily trestní stíhání z důvodu, že trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který byl obviněnému již uložen pro jiný trestný čin.

Poslední námitku směřoval obviněný proti tomu, že se soud druhého stupně neřídil právním názorem dovolacího soudu vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, č. j. 7 Tz 51/2019-327, přičemž však v dovolání nepřipojil k této námitce žádnou další argumentaci.

S ohledem na výše uvedené obviněný E. J. navrhl, aby Nejvyšší soud, poté, co zohlední veškeré polehčující okolnosti, postupoval podle § 265k tr. ř. a napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 27. 3. 2020, sp. zn. 1 NZO 132/2020.

Po zopakování dosavadního průběhu řízení a stručném shrnutí námitek obviněného, poukázal na vymezení uplatněného dovolacího důvodu. Státní zástupce zdůraznil, že obviněný uplatňuje výslovně námitky, kteréžto se míjí s deklarovaným dovolacím důvodem. Připomněl, že původní rozsudek odvolacího soudu zrušil rozsudek nalézacího soudu toliko ve výroku o trestu, kdy v tomto rozsahu bylo nově i rozhodnuto. Proti tomuto rozsudku obviněný dovolání nepodal. Rozsudek Nejvyššího soud pak tento rozsudek odvolacího soudu zrušil ve výroku o uložení souhrnného trestu v rámci řízení o stížnosti pro porušení zákona. Odvolací soud následně rozsudkem ze dne 20. 11. 2019 (pozn. nesprávně uvedeno 20. 1. 2020) rozhodoval znovu, a to pouze o uloženém trestu. Dovolání je tak přípustné toliko ve vztahu k výroku o uloženém trestu.

K námitce uloženého trestu státní zástupce uvedl, že výrok o trestu lze primárně napadnout s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze v případě, že je ukládán trest, který je ze zákona nepřípustný nebo byl uložen mimo zákonnou trestní sazbu. Dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. h) tr. ř. však obviněný neuplatnil. Nepřiměřenost trestu je přitom námitkou nepodřaditelnou pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a ani žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř.

Stran námitky nezastavení trestního stíhání státní zástupce uvádí, že se nejedná o případ naplňující obviněným naznačovaný, byť neuplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který se týká nepřípustnosti vedení trestního stíhání. Tento je ovšem uplatnitelný pouze v případech, kdy je nutné trestní stíhání zastavit z obligatorních důvodů uvedených v § 11 tr. ř. nebo § 11a tr. ř. Nevyužití fakultativního oprávnění uvedeného v § 172 odst. 2 tr. ř. naplnění výše zmíněného dovolacího důvodu nezakládá, neboť nejde o otázku nepřípustnosti vedení trestního stíhání.

K poslední námitce obviněného, že se odvolací soud neřídil právním názorem Nejvyššího soudu vyslovenému v rozsudku ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 7 Tz 51/2019, státní zástupce toliko podotknul, že se k ní není možno vyjádřit, neboť zde absentuje jakákoliv argumentace obviněného.

S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného E. J. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:

Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 11. 2019, č. j. 14 To 307/2016-353, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným E. J. vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

Předně je třeba vymezit, co bylo obsahem rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 20. 11. 2019, č. j. 14 To 307/2016-353. Toto rozhodnutí se zaobíralo pouze otázkou uloženého trestu, a to v důsledku toho, že rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, č. j. 7 Tz 51/2019-327, byla pro porušení zákona v neprospěch obviněného zrušena rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 14 To 159/2016, a rozhodnutí Okresního soudu v Písku ze dne 5. 4. 2016, č. j. 2 T 115/2015-168, které mu předcházelo. V souvislosti s tímto byla zrušena i rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, ke které došlo zrušením, pozbyla podkladu. Takovým rozhodnutím byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 25. 1. 2017, č. j. 14 To 307/2016-247, kterým bylo v této věci rozhodnuto pravomocně o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 25. 10. 2016, č. j. 5 T 68/2016-197, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci 25. 1. 2017. Proti uvedenému rozhodnutí nebylo podáno dovolání. Výše zmíněné zrušující rozhodnutí Nejvyššího soudu vydané ve věci vedené před nalézacím Okresním soudem v Písku pod sp. zn. 2 T 115/2015 vedlo ke zrušení výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 25. 1. 2017, č. j. 14 To 307/2016-247, neboť právě v tomto rozhodnutí byl ukládán souhrnný trest následně zrušený Nejvyšším soudem. Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že kasačním rozsudkem Nejvyššího soudu byl dotčen a zrušen v projednávané věci toliko výrok o uloženém souhrnném trestu, o kterém bylo třeba znovu rozhodnout, jak explicité zmínil i sám Nejvyšší soud v bodě 27. rozsudku. Veškeré námitky, vyjma námitek týkajících se uloženého trestu, je tak nutné považovat za nepřípadné, nezakládající přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo v rámci druhé alternativy zde byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by měla své místo pouze tehdy, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného je však naprosto zřejmé, že Krajský soud v Českých Budějovicích odvolání obviněného projednal v části uloženého trestu, neboť právě o tomto bylo potřebné opět rozhodnut, a to v důsledku zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, č. j. 7 Tz 51/2019-327, kdy z podnětu podaného odvolání rozhodl v daných intencích výše uvedeným rozsudkem. Uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě proto nepřichází v úvahu.

V úvahu tak přichází uplatnění tohoto dovolacího důvodu v jeho druhé variantě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., kdy obviněný poukazuje na dovolací důvod uvedený pod písm. g).

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva.

Z dikce ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).

Teoreticky zahrnuje (jiné) hmotněprávní posouzení i otázky ukládání trestu. Při výkladu tohoto pojmu ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. V tomto konkrétním případě je pak významný vztah k ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho důsledky. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jedná se tedy o dovolací důvod, kterým lze napadat toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra musí být mimo trestní sazbu stanovenou na trestný čin zákonem.

Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dospět k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení týkající se druhu a výměry uloženého trestu v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud tedy má některá z osob oprávněných podat dovolání námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu, může je uplatnit pouze v rámci tohoto speciálního zákonného dovolacího důvodu, a nikoli prostřednictvím jiného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. Aby pak došlo k jeho naplnění, musí být v textu dovolání namítána existence jedné z jeho dvou alternativ, tedy že došlo k uložení nepřípustného druhu trestu či druhu trestu sice přípustného, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu. Předmětný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. však nebyl obviněným vůbec uplatněn.

Námitky vůči druhu a výši trestu pak nemohou být předmětem přezkumu Nejvyššího soudu, pokud při jeho ukládání obecné soudy respektovaly jak druh trestu, který je možné v dané věci obviněnému uložit, tak i rozpětí zákonem stanovené trestní sazby. Nejvyšší soud dále podotýká, že samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 489/2015). Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Námitku, že soud při ukládání trestu nedostatečně zohlednil, že se obviněný k činu doznal a že tak jednal ve strachu z obviněného, vůči němuž bylo vedeno trestní stíhání, u kterého byl povolán svědčit, tedy není možné při nejlepší vůli podřadit pod uplatněný, ale ani žádný jiný dovolací důvod, natož pak akceptovat.

K vytýkané námitce, že soud nepostupoval podle § 223 odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř., kdy měl podle názoru obviněného zastavit trestní stíhání obviněného, protože trest, který by mu měl být uložen, je bez významu vedle trestu, který mu byl pro jiný čin uložen, Nejvyšší soud podotýká, že uvedená námitka je nepodřaditelná pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný obviněným neuplatněný dovolací důvod. Nadto je třeba říci, že odvolací soud se nad rámec svých povinností vypořádal i s návrhem obviněného na postup podle výše zmíněných ustanovení v bodě 18. svého rozhodnutí, kdy vysvětlil, proč není na místě využít oprávnění, která jsou mu umožněna výše uvedenými zákonnými ustanoveními.

Spíše nad rámec považuje Nejvyšší soud za vhodné doplnit, že zastavení trestního stíhání představuje jeden ze způsobů meritorního vyřízení věci, v níž bylo zahájeno trestní stíhání. Má dvě alternativy, a to obligatorní a fakultativní. Obligatorně se trestní stíhání zastavuje, pokud je splněna některá ze zákonem taxativně vymezených podmínek [viz § 172 odst. 1 tr. ř., § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. či pak zúžený výčet v rámci § 223 odst. 1 tr. ř.], přičemž neužití takového postupu může i založit některý z dovolacích důvodů [srov. např. § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.]. Naopak k rozhodnutí o zastavení trestního stíhání pouze může dospět soud (příp. státní zástupce) podle povahy věci po zjištění skutečností uvedených v § 172 odst. 2 tr. ř. [viz § 172 odst. 2 tr. ř., § 188 odst. 2 tr. ř. a § 223 odst. 2 tr. ř.], což se týká i obviněným namítaného důvodu podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Takové rozhodnutí tedy není z povahy věci nárokové, ale dochází k němu výlučně na základě úvahy příslušného soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 529/03).

K poslední výtce obviněného Nejvyšší soud podotýká, že jejím obsahem je toliko prostého konstatování, že nebyl respektován právní názor Nejvyššího soudu vyslovený v rozsudku ze dne 25. 6. 2019, č. j. 7 Tz 51/2019-327. Obviněný ve svém podání nijak argumentačně toto konstatování nepodložil a svou námitku se nikterak nepokusil rozvést. Úkolem dovolacího soudu není, aby za obviněného domýšlel, v jakém směru se má obecně uplatněná námitka v konkrétnosti projevit při posuzování důvodnosti podaného dovolání. Nezbývá než zdůraznit, že Nejvyšší soud není povolán k tomu, aby namísto obviněného takovou právní argumentaci dotvářel či dokonce vytvářel, případně domýšlel právní konstrukci, kterou snad obviněný hodlal uplatnit a na které hodlal stavět svoji obhajobu.

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že jádrem rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, č. j. 7 Tz 51/2019-327, je zrušení rozhodnutí v jiné věci z důvodu podjatosti předsedy senátu nalézacího senátu podle § 30 odst. 2 tr. ř. a senátu odvolacího soudu podle § 30 odst. 1 tr. ř., a to ve věci vedené u Okresního soudu Písku pod sp. zn. 2 T 115/2015, tedy ve věci odlišné od právě projednávané věci. Nejvyšší soud opět připomíná, že uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu se dotklo projednávané věci toliko ve výroku o souhrnném trestu, neboť bylo Nejvyšším soudem zrušeno rozhodnutí, vůči němuž byl souhrnný trest ukládán.

Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že jeho námitky výše uvedeným požadavkům na hmotněprávní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. neodpovídají a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

IV.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.

Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. 5. 2020

JUDr. Petr Šabata

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru