Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

3 Tdo 402/2020Usnesení NS ze dne 29.04.2020

HeslaPohlavní zneužití
Svádění k pohlavnímu styku
Vyhoštění
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.402.2020.1
Důvod dovolání

§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř.

§ 265b odst.1 písm. l) tr.ř.

Dotčené předpisy

§ 202 odst. 1 tr. zákoníku

§ 202 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku

§ 202 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku

§ 187 odst. 1 tr. zákoníku

§ 80 odst. 3 písm. c) tr. zá...

více
Podána ústavní stížnost

I. ÚS 2251/20


přidejte vlastní popisek

3 Tdo 402/2020-256

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2020 o dovolání, které podal obviněný Ľ. S., nar. XY, Slovenská republika, státní příslušník Slovenské republiky, bez stálého místa pobytu, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov nad Ohří, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 11 To 349/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 14 T 107/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ľ. S. odmítá.

Odůvodnění:

I.

Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 14 T 107/2019, byl obviněný Ľ. S. uznán vinným přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, 2 písm. a), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), a zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že

v přesně nezjištěné době, přibližně od léta 2018 do 11. 6. 2019 nejméně v sedmi případech v XY, okr. Mělník, na sídlišti XY, z toho třikrát u garáží vedle skateparku a čtyřikrát v keřovém porostu v aleji u sídliště XY, pohlavně zneužil nezletilého AAAAA (pseudonym), nar. XY, tím způsobem, že na něm obviněný prováděl orální styk a dále na něm vykonal dobrovolný nechráněný anální styk, a to ve třech případech ve stoje, kdy nezletilému poškozenému strčil zezadu do řitního otvoru svůj pohlavní úd, v dalších čtyřech případech vleže, kdy si nezletilý poškozený stáhl kalhoty, lehl si na bok, obviněný si lehl za nezletilého poškozeného, obličejem k jeho zádům a strčil mu svůj pohlavní úd do řitního otvoru, přičemž obviněný za to nezletilému dal v šesti případech finanční částku ve výši 200 Kč, a v posledním případě, ke kterému došlo dne 11. 6. 2019, za to nezletilému finanční částku slíbil, k jejímu vyplacení již nedošlo z důvodu vyrušení kolemjdoucími osobami, a tyto skutky spáchal, přestože mu nezletilý poškozený řekl, kolik je mu let ještě před prvním pohlavním stykem.

2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

3. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na neurčito.

4. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo také ústavní ochranné léčení sexuologické.

5. Proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 14 T 107/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání.

6. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 11 To 349/2019, tak, že jej podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) zamítl.

II.

Dovolání a vyjádření k němu

7. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 11 To 349/2019, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

8. Obviněný má za to, že soudy rozhodující v jeho trestní věci hodnotily důkazy v rozporu s § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když rozpory ve výpovědích poškozeného a svědků přešly, avšak v případě obviněného možné mezery vyložily v jeho neprospěch. Dovolatel je dále toho názoru, že rozhodování soudů vykazuje prvky zaujatosti. Rovněž namítá, že dovoláním napadené rozhodnutí je, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, nepřezkoumatelné, když ani odvolací soud podle něj dostatečně nevysvětluje, proč při hodnocení věci vychází pouze a výlučně z důkazů svědčících v jeho neprospěch, resp. z provedených důkazů činí takové závěry.

9. Obviněný připomíná, že v rámci své výpovědi při hlavním líčení a při veřejném zasedání doznal spáchání čtyř dílčích skutků, kdy se po oslovení poškozeným s tímto pokusil vykonat anální styk. Totožně vypovídal před i po zahájení svého trestního stíhání před policejním orgánem. Spáchání dalších tří dílčích skutků, resp. vykonání orálního styku na poškozeném, plyne podle obviněného pouze a výlučně z výpovědi poškozeného z přípravného řízení, přičemž proti způsobu vedení tohoto výslechu trvá dovolatel na dříve sdělených výtkách a v této otázce se neztotožňuje ani s pohledem odvolacího soudu, který má za zcela odtržený od reality. Pokud odvolací soud ke spáchání celkem sedmi dílčích skutků a způsobu spáchání těchto skutků odkazuje na výslechy svědků, pak takový postup je podle obviněného v rozporu se zákonem, neboť výpovědi svědků M. R., F. B., K. K., které je podle obviněného třeba hodnotit i ve světle jejich vzájemných zásadních rozporů, svědčí maximálně o spáchání jednoho dílčího skutku, kde tento zůstal ve stadiu pokusu. Obviněný znovu poukazuje na nepřezkoumatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí, když z odůvodnění tohoto rozhodnutí není jakkoliv zřejmé, zda a jakým způsobem se soud vypořádal se skutečností, že jeden z dílčích skutků zůstal pouze ve stadiu pokusu.

10. Obviněný v souvislosti s počtem dílčích skutků poukazuje na zásadu in dubio pro reo s tím, že ve věci provedené důkazy zakládají pochybnost o spáchání celkem sedmi dílčích skutků, a obviněný tak měl být co do tří dílčích skutků obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn.

11. Ani soud odvolací podle obviněného dostatečně nevysvětluje své závěry o jeho vědomosti o věku poškozeného. Argumentaci fyzickým vzezřením poškozeného obviněný při znalosti poměrů dnešní mládeže neakceptuje. Tvrdí, že mu poškozený k jeho dotazu uvedl, že mu je již patnáct let. Případná vědomost o skutečnosti, že poškozený je žákem základní školy není ve vztahu k jeho aktuálnímu věku nijak rozhodující, neboť základní školu v dnešní době standardně navštěvují i žáci starší 15 let. Obviněný tak podle svého mínění mohl důvodně předpokládat, že poškozenému již bylo patnáct let, a tedy jednal v právním omylu ve smyslu § 19 tr. zákoníku. Právní hodnocení nalézacích soudů tak podle něj není přiléhavé.

12. V další části svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá, že uložený trest nerespektuje veškerá kritéria uvedená v § 37 až § 39 tr. zákoníku, neboť má za to, že tento je nepřiměřený s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele. Obviněný má za to, že v rámci projednávané věci bylo na místě uložit trest odnětí svobody v dolní polovině trestní sazby a tento podmíněně odložit na zkušební dobu. K tomu poukazuje na rozhodnutí soudů v jiných trestních věcech, ve kterých byl za obdobnou trestnou činnost ukládán trest odnětí svobody vždy s podmíněným odkladem. Obviněný pak zcela odmítá, že by jeho odkazy na rozhodnutí v obdobných věcech byly jakkoliv mlhavé či nekonkrétní a trvá na tom, že podle jím uvedených údajů bylo možné veškeré odkazované rozsudky řádně dohledat.

13. Ve vztahu k uloženému trestu vyhoštění obviněný namítá, že závěry soudů o možnosti tento trest obviněnému uložit jsou chybné, neboť obviněný je osobou ve smyslu § 80 odst. 3 písm. c) a písm. e) tr. zákoníku. Obviněný je občanem Evropské unie a na území České republiky se zdržuje déle než 6 let, a to po většinu tohoto času v XY, kde má již vybudované sociální zázemí a do okamžiku svého úrazu, který mu znemožnil pracovní zařazení, zde měl i zázemí pracovní. Obviněný dále uvádí, že má na území České republiky rodinné příslušníky, a to sestru a sestřenici s jejich rodinami.

14. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

15. Dovolání obviněného bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dovolací argumentaci obviněného a poté se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám.

16. Státní zástupkyně je toho názoru, že obviněný v rámci svého dovolání napadá výlučně skutková zjištění soudu prvního stupně, a to zejména potud, pokud dospěl k závěru, že obviněný vykonal s poškozeným nezletilým AAAAA sedm nechráněných análních styků. Dovolací argumentace tak podle státní zástupkyně neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel má totiž podle státní zástupkyně za to, že soudy měly vyjít z jeho obhajoby, nikoli z výpovědi nezletilého poškozeného, kterou nepovažuje za věrohodnou. Snaží se tak zliberalizovat náhled na své trestné jednání, neboť podle jeho vlastní výpovědi mělo jít ze strany poškozeného o intimní kontakty jím samotným vyžádané. I námitka obviněného o tom, že se soudy měly vypořádat se skutečností, že jeden z dílčích skutků (útoků) zůstal pouze ve stadiu pokusu, má podle státní zástupkyně svůj skutkový základ, neboť soudy nemusely reagovat v právní kvalifikaci na žádné jednání obviněného ve stadiu pokusu, protože vyšly z výpovědi poškozeného nezletilého AAAAA, který výslovně uvedl, že v každém případě se jednalo o dílčí skutek dokonaný. Za skutkovou námitku je podle státní zástupkyně třeba rovněž označit námitku obviněného, že neznal věk poškozeného.

17. Soudy obou stupňů podle státní zástupkyně hodnotily důkazy v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., tedy jak jednotlivě tak ve vzájemných souvislostech a nepochybily, pokud vyšly z výpovědi nezletilého AAAAA. Jeho výslech nebyl ojedinělým důkazem svědčícím o vině obviněného, neboť o té svědčí i výpovědi svědků posledního útoku obviněného vůči nezletilému, a to M. R., F. B. i K. K. Důležitým důkazem v posuzované trestní věci je podle státní zástupkyně i znalecký posudek, z něhož vyplynulo, že obviněný má homosexuální orientaci s pedofilním zaměřením.

18. K námitkám proti výši trestu odnětí svobody státní zástupkyně uvádí, že tyto neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, neboť námitky, kterými obviněný zpochybňuje přiměřenost uloženého trestu, lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovanou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

19. K trestu vyhoštění státní zástupkyně uvádí, že obviněný měl uvedenou námitku uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. I přesto, že tak neučinil, vyjadřuje se k ní státní zástupkyně věcně. Neshledává ji však důvodnou, neboť obviněný je sice občanem Evropské unie, ale nemá na území České republiky povolen trvalý pobyt, není ani cizincem s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky podle § 83 až § 85 zákona č. 325/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Právě proto, že obviněný je občanem Evropské unie, je podle státní zástupkyně třeba vzhledem k jeho osobě zvažovat překážku uložení trestu vyhoštění pouze podle § 80 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku, neboť toto ustanovení váže možnost uložení trestu vyhoštění pachateli pouze na vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku, pro které je nutné uložení tohoto druhu trestu. To však pouze tehdy, pokud má na území České republiky povolen trvalý pobyt anebo je cizincem s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta, což obviněný není. Důvody podle § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku se v uvedených souvislostech není podle státní zástupkyně třeba zabývat, byť ani ty podle ní nevyznívají ve prospěch obviněného, který nemá v České republice ani bydliště ani zaměstnání, ale ani žádné rodinné vazby, jejichž rozvolněním by mohl být ohrožen jeho rodinný život.

20. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání.

III.

Přípustnost dovolání

21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

22. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

23. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

24. V obecné rovině lze k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvést, že dovolací důvod podle uvedeného ustanovení je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu (k problematice extrémního rozporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05) – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

25. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.

26. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

27. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze v obecné rovině uvést, že tento je naplněn, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.

28. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

29. Na podkladě obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.

IV.

Důvodnost dovolání

30. Dovolací námitky obviněného v rámci uplatněného dovolacího důvodu jsou směřovány jak proti výroku o vině, tedy pokud byl uznán vinným přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, 2 písm. a), c) tr. zákoníku a zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, tak i proti výroku o trestu, tedy pokud byl obviněnému uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České republiky na neurčito.

31. Nejvyšší soud musí již na tomto místě konstatovat, že dovolací námitky obviněného směřující proti výroku o vině nesměřují proti právnímu posouzení skutku v duchu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1, písm. g) tr. ř., jak je uvedeno v dovolání obviněného, ale v zásadě toliko do oblasti dokazování, a to zejména z pohledu hodnocení provedených důkazů. V obecné rovině a ve spojení s výše uvedeným (viz body 24. až 26. tohoto usnesení) je nutno uvést, že otázka dokazování je čistě v dispozici soudu prvního stupně, potažmo (při splnění zákonných podmínek uvedených v § 263 odst. 6 a 7 tr. ř.) odvolacího soudu. Pokud se nyní v rámci dovolacího řízení obviněný snaží Nejvyššímu soudu toliko předestřít jinou verzi skutkového děje, než k jaké dospěly soudy nižších stupňů, a to i přesto, že tuto snahu prezentuje jako nesouhlas s právním posouzením skutku, pak se nachází zcela mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Skutková zjištění a jejich právní posouzení je vždy třeba důsledně odlišovat, a to i přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy na skutková zjištění navazují.

32. Námitky skutkového charakteru, které obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje, by tak bylo možné přezkoumat pouze tehdy, pokud by byl dán tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy, a obviněný by to namítl ve svém dovolání. Existenci extrémního nesouladu jednak obviněný nenamítá, jednak takováto situace z provedeného dokazování a na něj navazujícího právního posouzení nevyplývá.

33. Ryze skutkového charakteru je pak i poukaz obviněného na porušení zásady in dubio pro reo zakotvené v § 2 odst. 2 tr. ř. a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Pouze nad rámec však Nejvyšší soud konstatuje, že ani tato ústavněprávní argumentace obviněného není opodstatněná. Soud prvního stupně totiž na str. 8 a 9 svého rozsudku náležitě vysvětlil, na základě jakých důkazů a úvah dospěl k závěru o vině obviněného všemi dílčími skutky (a nikoliv jen částí z nich), proč shledal jeho obhajobu nevěrohodnou a naopak proč jako důvěryhodnou shledal výpověď poškozeného AAAAA. Rovněž bylo soudem prvního stupně spolehlivě zjištěno a zdůvodněno, že obviněný věděl o tom, že poškozenému ještě nebylo patnáct let. Nalézací soud se také podrobně zabýval výpověďmi ostatních svědků, které všechny podporovaly věrohodnost poškozeného a tím i závěr o vině obviněného, jakož i znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, ze kterého jednoznačně vyplýval závěr o sexuální deviaci obviněného (homosexuální pedofilie a efebofilie). Vysvětlil také, proč pro nadbytečnost odmítl provést důkaz výslechem osob, které měly být v každodenním kontaktu s obviněným. Těmto skutkovým závěrům, které s podrobným a přesvědčivým odůvodněním shledal správnými i soudu druhého stupně, který je ještě více rozvedl v bodech 4. až 6. odůvodnění napadeného usnesení, nelze podle Nejvyššího soudu ničeho vytknout. Není tedy možné souhlasit s obviněným, že byla porušena zásada in dubio pro reo nebo že by soudy hodnotily důkazy toliko v jeho neprospěch, protože závěr o jeho vině se zakládá na přesvědčivých důkazech, které soud prvního stupně hodnotil logicky, jednotlivě a ve vzájemných souvislostech. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně své závěry i podrobně odůvodnil v intencích ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř., nelze hovořit ani o nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí.

34. Obviněný ve svém dovolání dále namítl, že rozhodování soudů vykazuje znaky zaujatosti. Tuto námitku by bylo možné po obsahové stránce podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento dovolací důvod však obviněný ve svém dovolání neuplatnil. Ani pokud by tak učinil, nemohlo by se jednat o námitku úspěšnou, neboť obviněný nepředestřel žádnou argumentaci podporující závěr o podjatosti soudů, které ve věci rozhodovaly. Tvrzení o zaujatosti tak opět vychází spíše z nesouhlasu se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy svědčící o vině obviněného žalovaným skutkem. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že samotný postup soudu v řízení nemůže být podle konstantní judikatury důvodem pro vyloučení rozhodujícího orgánu podle § 30 odst. 1 tr. ř., a to dokonce ani tehdy, jednalo-li by se o postup vadný, neboť k nápravě případných pochybení je primárně určeno opravné řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 6 Tdo 880/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 11 Tdo 958/2014).

35. Podstatná část dovolacích námitek obviněného směřuje též proti výroku o trestu, a to přesto, že obviněný ve svém dovolání neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nejvyšší soud i přes tento nedostatek v označení dovolacích důvodů přezkoumal vytýkané vady výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně.

36. Pokud jde o námitku vytýkající nepřiměřenou přísnost trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud konstatuje, že tuto pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani pod žádný jiný dovolací důvod, podřadit nelze, neboť obviněnému byl uložen trest v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, konkrétně pak při její polovině (obviněnému hrozil podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v rozsahu od jednoho roku do osmi let). Zároveň je nutné konstatovat, že s ohledem na konkrétní okolnosti, za kterých byl žalovaný skutek spáchán, osobní poměry obviněného a význam chráněnému zájmu, který byl činem dotčen, se nejedná o trest nepřiměřeně přísný, ač může být obviněný jiného názoru. K závěru o sice přísném, ale nikoliv nepřiměřeném trestu, dospěl i soud odvolací, který rovněž zcela správně vysvětlil, proč není možné vycházet z toho, jaké tresty byly uloženy pachatelům v jiných trestních řízeních za stejné trestné činy, když je v každém trestním řízení nutné vycházet pouze z konkrétních okolností daného projednávaného případu, které jsou vždy unikátní (zásada individualizace trestu).

37. Naopak námitku týkající se uložení trestu vyhoštění podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku lze podřadit pod, byť obviněným výslovně neuplatněný, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě, neboť je v zásadě namítáno, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Ani tak se však nejedná o námitku opodstatněnou.

38. Nelze tak přisvědčit obviněnému již v tom, že je zde dána překážka pro uložení trestu vyhoštění uvedená v § 80 odst. 3 písm. c), resp. písm. e) tr. zákoníku.

39. K uvedeným překážkám pro uložení trestu vyhoštění Nejvyšší soud připomíná, že podle § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku soud trest vyhoštění neuloží, jestliže pachatel má na území České republiky povolen trvalý pobyt, má zde pracovní a sociální zázemí a uložení trestu vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na spojování rodin. Podle § 80 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku pak trest vyhoštění neuloží tehdy, jestliže pachatel je občanem Evropské unie nebo jeho rodinným příslušníkem bez ohledu na státní příslušnost a má na území České republiky povolen trvalý pobyt anebo je cizincem s přiznaným právním postavením dlouhodobě pobývajícího rezidenta na území České republiky podle jiného právního předpisu, neshledá-li vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku.

40. Pro posouzení opodstatněnosti této námitky se Nejvyšší soud na podkladě spisového materiálu nejprve zabýval osobními poměry obviněného. V tomto ohledu zjistil, že obviněný je příslušníkem Slovenské republiky a tedy podle čl. 20 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie i občanem Evropské unie a že nemá na území České republiky stálé bydliště ani zaměstnání. Rodinné poměry obviněného pak není možné objektivizovat, neboť obviněný k nim, na rozdíl od soudů nižších stupňů, uvádí, že má na území České republiky rodinné příslušníky, a to sestru a sestřenici s jejich rodinami.

41. Předně je třeba upozornit, že v případě obviněného coby občana Evropské unie (státní příslušník Slovenské republiky) nepřichází v úvahu překážka vyhoštění podle § 80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť tato nedopadá na občany Evropské unie, protože na ně se vztahuje speciální ochrana před uložením trestu vyhoštění na základě okolností uvedených v § 80 odst. 3 písm. e) až g) tr. zákoníku (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 997, nebo DRAŠTÍK, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 606).

42. Ani okolnosti zakládající překážku uložení trestu vyhoštění uvedené v § 80 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku, na které se obviněný rovněž odvolává a které se na něj jako na občana Evropské unie vztahují, však dány nejsou, neboť, jak správně poznamenal soud druhého stupně, v případě jednání obviněného, zejména pak s ohledem na zájmy chráněné trestním zákonem, které byly tímto jednáním zasaženy (zájem na řádném sexuálním vývoji nezletilých osob a jejich ochraně před předčasným uváděním do sexuálního života a zájem na řádné výchově a vývoji dětí, včetně toho, aby tyto nebyly sváděny k předčasným sexuálním aktivitám za úplatu), jsou dány vážné obavy o narušení veřejného pořádku v případě, že by obviněný setrval na území České republiky. To platí tím spíše, že obviněný nemá na svoji sexuální deviaci racionální náhled, popírá ji a polemizuje i se znaleckým posudkem, který dospěl k jednoznačnému závěru o existenci homosexuální pedofilie a efebofilie u obviněného, a hrozí tak, že by obviněný mohl v budoucnu na území České republiky opakovat jednání podobná těm, která jsou předmětem tohoto trestního řízení. Z těchto důvodů shledal Nejvyšší soud závěry především soudu druhého stupně zcela správnými a dovolací námitku obviněného stran uložení trestu vyhoštění vyhodnotil jako neopodstatněnou.

V.

Způsob rozhodnutí dovolacího soudu

43. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Pouze pro doplnění Nejvyšší soud uvádí, že pokud byly námitky obviněného shledány zjevně neopodstatněnými, není důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

44. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. 4. 2020

JUDr. Petr Šabata

Předseda senátu

Zpracoval:

JUDr. Aleš Kolář

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru